Shane se probudil...

31. října 2010 v 20:08 | abbina |  Zaslepení: Jak vidět neviditelné





Shane se probudil z neskutečně živéhu snu. Spíš noční můra, napadlo ho a pořádně si promnul rozespalé oči. Když uviděl místnost, v níž se nacházel, musel se několikrát špípnout, než uvěřil tomu, že sen byl až příliš skutečný. Takžě Albuse drží v zajetí, Connie je někde v Děravém kotli, čekající na svého snoubence, kterej se už nevrátí a on sám bude dokazovat svojí loajalitu Vymítačům, tím, že jí sprovodí ze světa.
Vstal, oblékl si džíny a černou mikinu s kapucí, popadl koženou bundu a vydal se dolů na snídani. V zásadě to tu vždycky fungovalo jako takový tábor. Byl tu jistý denní režim. Shane se posadil se svou porcí výživných ovesných vloček na kraj podlouhlého stolu a rozhlédl se po svých přísedících. Většina z nich byla nová krev, mladý kluci, tak jako byl i on, takový, co neměli kam jinam jít a tohle bylo jejich jediný zázemí. Všichni najednou se zvedli, aby ho přivítali v "rodinném kruhu".
"Všichni sme o tobě hodně slyšeli." Řekl jeden, když si s ním podával ruku. "Prej si sběhnul na druhou stranu…"
"Krátký pomatení mysli." Ušklíbl se Shane. Kluk, jmenoval se Edward, se mu zadíval zblízka do očí a prsty mu ztiskl tak silně, až se zdálo, že mu je rozdrtí. "Řikej si, co chceš, já ti nevěřim. Budu si na tebe dávat dobrej pozor."
Když odešel, Shane se nevrušeně vrátil ke svý snídani. Tyhle mladý měli hubu plnou silných řečí, ale ne dost zkušeností ani schopností k tomu, aby si s ním skutečně mohli změřit síly. Nedělal si z toho hlavu. Nemůže mu nijak uškodit.
Vedle z tělocvičny se ozývalo hlasité hekání, cinkání kovu o kov, nastavování posilovacích přístrojů. Paradoxem bylo, že Vymítači byli známí pro kladení důrazu ne jen na kouzelnické schopnosti, ale také na ty fyzické. Využívali k tomu mudlovských nástrojů, aniž by jim skutečně docházelo, jak "mimo" to celé je. Vraždili mudli i kouzelníky s nimi zkříženými bez milosti a přesto měli tu drzost využívat jejich vynálezy. Shane v odrazu staré vytríny spatřil svůj obličej. Měl strniště, které značilo, že už skoro tejden nesáhl po holicím strojku a vlasy dlouhé skoro až k ramenům. Navzdory svému zevnějšku se cítil svěží a plný energie.
"Dobré ráno, Shane." Octl se vedle něj znenadání Kirk, klepajíc mu přátelsky na rameno. Přisedl si a zadíval se mu hloubavě do očí.
"Jsi připravený dokázat nám svou loajalitu? Nebude to snadné." Varoval ho. "Je to už dávno, cos absolvoval výcvik, jak dělit emoce od služeb bratrstvu."
Výcvik byl program, nebo chcete-li zkouška, kterou musel absolvovat každý jedinec v hnutí Vymítačů. V podstatě šlo o to, jak se naučit zabíjet chladnokrevně a bez pocitu výčitků, nebo dokonce s dobrým pocitem, že děláš něco pro své "bratry". Kdo tímhle programem projde, jen těžko hledá pak cestu zpět k sobě, těžko nachází vlastní svědomí a opět získává hranice, které se nemají překročit. Je to drsné a nemilosrdné.
"Zvládnu to." Nechal se slyšet.
"Já vím, že jo." Pokýval hlavou Kirk.
Vzadu u dveří se rozpoutal nějaký rozruch a oba brzy zjistili, kdo za tím stojí. Ten dotyčný přišel až k nim, křečovitě svíral hůlku a zelenýma očima propaloval Shana.
"Kirku, jak mi tohle chceš sakra vysvětlit." Funěl skoro nepříčeně, aniž by ze Shanea spustil oči.
"Nijak Pedro, a teď vypadni." Řekl Kirk bez zvyšování hlasu. Pořád stejný, vyrovnaný tón.
"Děláš chybu," zaprskal Pedro, otočil se na podpatku a byl pryč.
"Nic si z něj nedělej." Otočil se Kirk zpět k Shaneovi, který se tvářil jako by mu někdo právě násilím natlačil do pusy citrón. Pedro byl jeho věčným sokem. Už od prvního dne, kdy vstoupil mezi Vymítače, Shane věděl, že s Pedrem bude mít problémy. Pedro byl o tři roky starší než on a také o tři roky díle strávil u Vymítačů. Byl i jediným rovnocenným protivníkem, kterého mezi nimi našel. Neměli se rádi, ani když bojovali bok po boku a nenávist ještě vzrostla poté, co se setkali každý na jiné straně. Bylo to tu noc, co zachraňoval Bradavické studenty ze zajetí v Gauntově sídle. Jen o vlásek tam unikl smrti. Connie tehdy vysvobodila několik bystrozorů z jeskyně, v níž byli uvěznění. Její statečnost ho odzbrojila. Nebyla to ta samá odvaha, jakou měl on. On byl vycvičen k boji. Žil pro to, aby bojoval. Ale ona? Hnala ji jen láska k otci, strach z toho, že o něj příde. Nepřemýšlela nad tím, jaké má šance sesvou znalostí pár ubohých kouzel. Nezasloužila si to, jak se k ní choval a on si to teď silně vyčítal. Proč ale? Proč jí tak ubližoval, když věděl, že ho miluje?
"Chci, abys jí zabil, Shane. Je jedno, jakým způsobem to uděláš, ale dneska musí zemřít. Víš, co tvrdí Silva."
"Madam Silva si to celý vymyslela na základě činu, kterej se zasloužil její dědeček, Kirku." Namítl Shane.
"Už ale ukázala jednou, že pro nás může bejt hrozbou. Jednu naší akci už překazila… malá holka… nedostudovaná… Radši jí uvidim mrtvou. A pak… je to skvělej způsob, jak nám dokázat svojí věrnost."
"Je mi proti mysli zabíjet kouzelníky s takovýho rodu."
"Jsou to jen zrádci, mysli na to."
Shane vstal a oblékl si plášť, co mu přidělili.
"Půjde se mnou ještě někdo?"
"Ne. Budeš sám. Ale chci po tobě, abys tělo pak dopravil zpátky sem."
Přikývl a dopnul si plášť ke krku.
"A Shane." Kirk ho jednou rukou objal kolem ramen. "Ty víš, že my sme tvoje rodina. Patříš sem, ne k nim. Oni tě jen využívali. Byl si užitečnej. A pak tě odhodili a nestarali se dál, co s tebou bude. My sme připravený ti odpustit. Jen nás nezklam."
Shane opět mlčky přikývl. Kirk vždycky uměl mluvit přesvědčivě.
"Díky." Zamumlal "Jdu se připravit." Vyšel zpět do svého pokoje, kde se mu už od rána v kotli vařil docela jednoduchý uspávací lektvar. Naplnil jím malou lahvičku, kterou pak ukryl do lemu svého rukávu. Opět sešel dolů. Kirk tam už naštěstí nebyl, zato Pedro stále snídal v obložení skupiny mladých vymítačů, které se snažil poštvat proti Shaneovi. Nasadil si kapucu, aby mu nebylo vidět do tváře. Pár metrů bude muset jít po mudlovských ulicí a svou tvář musí chránit. Všechny kamery kolem kouzelnických objektů jsou totiž přísně střeženy bystrozory a on nestál o to, aby mu tam vtrhli. Zavřeli by ho totiž rovnou do azkabanu a on musel mluvit s Connie. Potřeboval jí vidět, zjistit, jestli je v pořádku. Potřeboval zase slyšet její hlas.
Zadíval se Pedrovým směrem a jejich pohledy se setkaly. Shane jakoby se chvíli rozmýšlel, než zamířil k němu.
"Máš právo mi nevěřit, bratře." Řekl skoro nešťastně. "Doufám jen, že dneškem tě přesvědčím o mých dobrých úmyslech se společenstvím Vymítačů a o víře, kterou v nás vkládám. My jsme budoucností kouzelníků. Trvalo mi, než jsem to pochopil a řekl bych, že mě to v jistém smyslu obohatilo… zbavilo pochybností. Odteď sme na stejné lodi a já udělám vše pro to, abys mi znovu začal věřit."
Pedro byl silný, neskutečeně talentovaný bojovník, ale jestli bylo něco, v čem neuměl chodit, bylo to projevování pocitů. Byl neotesaný, zhrublý tvrďák, co nikdy nemusel dávat najevo nějakou náklonnost. Neovládal naprosto jakékoliv společenské chování. Shane dobře věděl, co Pedro udělá. A jak předpokládal, tak to také bylo. Pedro se okamžik tvářil překvapeně, pak zahanbeně, protože Shanea ještě před chvilkou pomlouval a nakonec udělal rychle jediné společenské gesto, které se za dobu soužití s "bratry" naučil, aby přihlížející nepostřehly jeho rozpaky, které jak známo, jsou známkou slabošství. Pozdvihl svou číši a Shane pozdvihl tu svou.
"Do dna!" zahlásil Pedro. "Na tvou dnešní zkoušku věrnosti."
Oba vyprázdnily číše a hlasitě s nimi bouchly o stůl.
"Musím jít." Pousmál se Shane, otočil se k nim zády a ve vteřině zmizel beze stopy. Přemýstil se rovnou do Londýna jen kousek od Příčné ulice. Pedro je tedy ze hry. Samozřejmě ani vteřinu nevěřil tomu, co se mu Kirk snažil namluvit- že s ním nikoho dalšího nepošle. To, že mu lhal, dokazovalo, jak málo věří tomu, že se nepokusí zachránit Connie a uniknout. Kirk potřeboval někoho, kdo Shane zabije, pokud se bude snažit zdrhnout, nebo popřípadě ochrání, kdyby snad chtěl svůj úkol skutečně splnit a do cesty by se připletli bystrozorové. Nikdo se na takový úkol nehodil lépe než Pedro. Ten, který se mu v bojovém umění vyrovná, možná ho dokonce převyšuje. Naštěstí inteligenčně je na tom Shane mnohem líp.
Ve chvíli, kdy se dostatečně přiblížil k jeho poháru, nalil mu nenápdně obsah lahvičky do pití, zatímco s ním udržoval konverzaci a intenzivní oční kontakt, aby Pedro neměl nutkání dívat se kamkoliv jinam. Bylo to velmi snadné. Jakmile se Shane přemístil, Pedro určitě pospíchal do svých komnat pro plášť, aby se pak mohl o pár vteřin později přemístit za ním. Jenže uspávací lektvar začne působit po dvaceti vteřinách. Pokud šlo vše podle plánu, leží teď Pedro na zemi ve svých komnatách, kde ho nikdo nějakou chvíli hledat nebude.
Došel do Děravého kotle, místo, kde všichni věděli, co znaméná černý plášť ve kterém přišel. Nikdo se ani nehnul. Celá hospoda strnula a jen bez dechu pozorovali každý jeho krok. Oči hostinského těkali od něj ke dveřím, co vedli do horních pater, kde byly pokoje.
"Connie Potterová?"
"Ona… ona tu není." Pokusil se lhát, čímž ovšem dostal Shane jednoznačnou odpověď, že se právě teď nachází ve svém pokoji.
"Jakej pokoj?"
"32" zachaplal ustrašeně. Shane se k němu naklonil blíž.
"Jestli jen cekneš ministerstvu, že tu sem, osobně se postarám o to, aby tě už nikdo nikdy víc tady nespatřil."
Tušil, že nemá moc času. Ministerstvo tu má určitě nasazeného agenta, který na ní má dohlížet. Počítal ovšem, že teď, když je její otec držen v zajetí, Conniina stráž nebude tak obezřetná a chvíli potrvá, než odhalí jeho přítomnost. Vystoupal po schodech do horních pater a brzy se octl před dveřmi číslo 32. Nebyl čas na to, aby byl nervózní, přesto mu žaludek udělal kotrmelec, když bral za kliku. Samozřejmě se tam zamkla. Mohl jednoduše kouzlo zrušit, ale nechtěl ji vylekat. Proto zaťukal.
Chvíli bylo ticho. Pak někdo opatrným hláskem řekl: "Kdo je?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama