Neboj se...

31. října 2010 v 20:15 | abbina |  Zaslepení: Jak vidět neviditelné
II. část






"Neboj se, to sem já, Shane."
Opět se rozhostilo ticho. Slyšel jen rychlé, tichounké našlapování po pokoji, a když kroky ustaly, Connie se ozvala znovu.
"Jak si se dostal přes agenty."
"Nikdo mi nedělal potíže. Ty tvý agenti nejspíš někde odpočívaj. Pust mě dovnitř, Connie."
"Asi mi k ničemu nebude, když tě požádám, abys odešel."
"Nejdu ti ublížit."
Ozvalo se cvaknutí zámku a dveře odskočily od pantů. Sotva překročil práh, vzduchem prosvištělo růžové světlo a jemu z kapsy vyklouzla hůlka. Už podruhé ho někdo odzbrojil, ve chvíli kdy nedával dost pozor, uvědomil si naštvaně.
Zvedl ruce nad hlavu. "Hou, klid Connie."
"Sedni si támhle." Rozkázala a hůlkou ukázala na židli v rohu místnosti.
"Já chápu, že máš strach, ale… mohla bys mi přestat mířit tou hůlkou přímo do obličeje?"
"Ne."
Posadila se naproti němu a švihem hůlky zabezpečila dveře kouzlem proti vniknutí a odposlouchávání zároveň.
"Co tu děláš?" přeměřovala si ho pohledem.
"Co se to s tebou stalo…?" zašeptal Shane, zatímco si jí přeměřoval pohledem. Byla tak jiná. Rázná, nedůvěřivá. Její chování napovídalo tomu, že moc dobrého jí od doby, co jí opustil, nepotkalo.
"Spíš, co se stalo s tebou?" vyjela po něm. "Ty drby byly pravda, co? Přidal ses k nim. K Vymítačům. Jak si mohl…"
"Já…" chtěl se nějak bránit, ale copak by mu věřila. Měl na sobě jejich plášť, který byl jedním z poznávacích znamení Vymítačů.
"Si odpornej zrádce!" vykřikla. "Kde ho držíte? Tátu? Co s te s ním udělali?"
"Connie uklidni se, prosím. Já ti to vysvětlím."
"Tak dělej."
"Chytli mě včera. Neměl sem jinou možnost, než…"
Rozesmála se.
"Vážně mi chceš namluvit, že tě dostali teprve včera? Táta mi řikal, že po tobě jdou od chvíle, cos odešel od Bystrozorů… chtěli tě získat pro sebe."
"To je pravda, ale měl sem štěstí. Vždycky se mi nějak povedlo uniknout. Včera sem už tolik štěstí neměl. Dostali mě v jedný hospodě. Chtěli mě zabít. Přidat se k nim byla moje jediná možnost. Vzali si nějaký mudly jako rukojmí…"
"Takže si jedním z nich." Pronesla s odporem.
"Ano, ale ne tak, jak si myslíš. Musím se ztratit. Nebudu pro ně už nikdy zabíjet. Uteču."
"Jak to myslíš? Zase?"
Sklonil hlavu, jako dítě, co se přiznáví k něčemu nepatřičnému.
"Byl sem jedním z nich."
"Tss," zasmála se nevesele Connie. "No jistě. Si vždycky plnej tajemství, Pettigrewe, žejo."
"Potřebuju, abys mi věřila, Connie. Víš, že tobě bych nikdy neublížil."
"Ne, to teda nevím," vykřikla zoufale. "Já už nevím, komu mám věřit. Sem sama. Nevím, komu můžu věřit." Bylo na ní vidět, že potlačuje slzy. Chtěl jí obejmout, ale bál se, že by jí vylekal a tak tam jen seděl a díval se, jak se jí třese brada a ramena, jak se snaží ovládnout svoje tělo.
"Nevím, co ti udělali," začal něžně, "ale postarám se o to, aby bylo zase všechno v pořádku. Slibuju."
"Ty mi nemáš co slibovat. Tys odešel z mýho života. Teď je z tebe jinej člověk. Nevím vlastně ani kdo si. Vim jen, že s tebou nechci mít nic společnýho."
Shane svěsil hlavu. Chvilku jen zíral na svoje boty a oddaloval okamžik, kdy bude muset přiznat, co je zač.
"Bylo mi čtrnáct, když byli Vymítači na vzestupu. Většina jejich slepých následovníků byli kluci jako já… Bez otce, bez matky, ztracení kluci, bez jakýchkoliv vyhlídek na lepší budoucnost. Moje matka byla skvělá čarodějka. Alespoň z toho, co sem se v průběhu let doslechl. Já byl čára přes rozpočet. Měla mě s chlápkem, co pro ní nic neznamenal… jen povyražení. Byl to Brendin otec, jak sis určitě domyslela. Vyrůstal sem v dětskym domově, kde mě všichni nesnášeli, protože se kolem mě děly divný věci. Uměl sem levitovat s předměty a silou vůle lidi odhazovat několik metrů daleko, když sem měl vztek. V jedenácti sem začal chodit do Bradavic, stejnej příběh, jako u každýho kouzelníka- sirotka. Učil sem se rychle a měl sem nevídanej talent na bojvý kouzla. Ve čtrnácti si pro mě přišli. Slíbili, že se už nikdy nebudu muset vrátit do děcáku, pod podmínkou, že odejdu ze školy. A tak sem se k nim přidal. Věděl sem, že jsou proti mudlům, ale netušil sem, co obnáší být jejich členem. Dali mi skvělý vzdělání v boji, ale taky mě na dlouhou dobu zbavili mojí osobnosti. Jednoho dne za mnou přišel náš vůdce a řekl, že Sam, můj dlouholetej kamarád, je zrádce a musim se ho zbavit. Udělal sem to."
Nedíval se jí do očí. Vnímal jen zaryté ticho, ani jednou ho nepřerušila. A tak pokračoval.
"Teď nechápu, jak sem mohl něco takovýho… Asi pro mě bylo bratrství moc důležitý. Asi sem se bál, že mě vyloučí a já půjdu zpátky do děcáku. Do školy by mě už nevzali a já bych byl ubohym kouzelníkem bez pořádnýho vzdělání. Bratrství Vymítačů mi dávalo pocit, že někam patřim. To oni byli moje rodina. Byl sem ochotný udělat cokoliv, abych svojí rodinu ochránil, obětoval bych cokoliv. Sam nebyl žádnym zrádcem. Neprovedl nic špatnýho, jak sem pozdějc zjistil. Jen začal pochybovat. Přestal si prostě bejt jistej jejich radikálníma názorama, ideologií, co šířili, že svět bez mudlů je ráj, a oni vyvolení, co maj za úkol ten ráj nastolit. Šířil svoje pochybnosti kolem a oni se báli, že se mu třeba povede někoho zviklat. Chtěl utéct, a proto pověřili mě, abych ho zabil. Byl sem mu nejblíž, takže nepojal nejmenší podezření…Pak v šestnácti sem utekl. Bylo to pár tejdnů potom, co sem zabil svýho nejlepšího přítele. Něco se ve mně zlomilo. Začal sem to společenství nesnášet. Rozhodl sem se, že udělám všecho, abych je pohřbil… přidal sem se teda k bystrozorům. Nejdřív sem dělal jen špiona… nikdy na to nepřišli. Když mi bylo sedmnáct, mohl sem se legálně přidat k bystrozorům a pracovat pro ně oficiálně. Někdy v osmnácti sem se dozvěděl, že moje matka byla potomkem Pettigrewa a jeho příběh sem samozřejmě znal i přes svoje chudý vzdělání. Veškerou svou energii sem zasvětil tomu, abych všem bystrozorům dokázal, že jsem jiný. V devatenácti sem začal pátrat i po svym otci. A dál to znáš… dozvěděl sem se, že mám sestru a taky otce, kterej nebyl zrovna nadšenej z toho, že sem se mu objevil na prahu. Nikdy sem nikam nepatřil. Chvilku sem naivně doufal, že budu mít možná rodinu, skutečnou rodinu. Jenže se ukázalo, že to byla vážně naivní představa."
Potom co domluvil, rozhostilo se mezi nimi na hodnou chvíli ticho. Mezi obočím se Connie rýsovala hluboká, zamračená vráska, rty měla pevně semknuté, ale její ruka, kde držela hůlku, postupně klouzala dolů, až ji spustila úplně.
"Co chceš teď dělat?"
"Nejdřív chci vědět, co bylo s tebou po celou tu dobu, co sem byl pryč."
"Proč? Proč ses vůbec vracel? Mysleli sme, že už tě nikdy neuvidíme. Táta tě prej poslal někam Bulharska mezi bystrozory. Jenže tys tam vůbec nedorazil, prostě si zmizel."
"Nebyl bych u elitní jednotky. Byl bych jen nějakej pitomej poskok. Schoval sem se v mudlovskym světě, tady v Londýně. Místo galeonů sem vydělával libry. Často sem se stěhoval, protože po mě šli Vymítači."
"Si blázen. Tos riskoval život jen proto, že ti práce v bulharsku přišla pod tvojí úroveň?"
"A co bych tim získal? Co by mě v Bulharsku čekalo?"
"Nemusels zkončit jako jeden z nich. To za to stojí."
"Myslel sem, že se před nima dokážu schovat."
"Tos myslel blbě."
"Přiznávám… ale mám plán. Nehodlám se znovu stát jejich ovečkou."
"Jak to chceš asi udělat."
"To nech na mě. Radši mi řekni... Jak se máš ty?"
"Jak asi. Ty svině někde drží mýho tátu. Zjistil si aspoň kde?"
"Ne, nešlo to. Musel bych složit zkoušku věrnosti, aby mě zasvětili do takových věcí."
"Tak jí slož! Dostaň se mezi ně. Můžeš se stát jedním z nich a dělat bystrozorům špiona. Vemou tě zpátky. Byl bys cenej informátor."
Shane ale stále odmítavě kroutil hlavou. Zadíval se jí do očí a zkousnul rty. Rozmýšlel se, jestli jí to má říct.
"Ta zkouška… nedokázal bych jí splnit."
Chápavě, ale zároveň netrpělivě přikývla.
"Vím, určitě po tobě budou chtít něco ohavnýho, ale… Uvědomim si, kolik dalších životů bys tim zachránil!"
"Ty to nechápeš. Oni mi už řekli, co mám udělat, abych jim dokázal věrnost. Jestli jí nesplnim, nesmim se tam už ukázat."
Konečně jí to došlo.
"Si tu, abys mě zabil, že?" zašeptala, ale nečekala na odpověď. Hůlka jí vyklouzla z ruky na postel a ona se pomalu otočila k němu zády. Dívala se z okna do londýnské ulice přeplněné spěchajícím davem a zdálo se, že usilovně přemýšlí.
"Možná," řekla po chvíli, "možná bych se měla obětovat…"
"Přestaň plácat nesmysly…!"
"Pro vyšší dobro! Dostal by ses do neuvěřitelně výhodné pozice. Táta… Zničil bys vymítače zevnitř. Je to neprůstřelný. Kolik takových příležitostí se naskytne…" přemítala nahlas.
"Změnila ses za těch pár měsíců, ale pitomá si pořád stejně." Ulevil si vztekle Shane.
Prudce se otočila a útočně zamířila k němu
"Nemáš právo mě soudit! Nevíš o mě nic!"
Pak opět nabyla soudnosti a už klidnější se posadila na postel.
"Já už nemám moc důvodů pro co žít. Vlastně v týhle chvíli nevidim žádnej…"
"To sou jen sebelítostivý kecy," obořil se na ní. "Jak by asi bylo tvýmu tátovi, kdyby se dozvěděl, že si mrtvá."
Podívala se na něj. Oči se jí najednou zalily slzami.
"Mám o něj hrozný strach, Shane…" stihla ještě zachraplat, než propukla v pláč. V tý scéně, která se Shaneovi odehrávala přímo před očima bylo tolik zoufalství, smutku, volání o pomoc a přitom se mu Connie zdála tak strašně statečná, že něco hluboko uvnitř s ním pohnulo, ztvrdlé srdce rázem změklo a začalo hořet. Ty plameny emoce, kterou dosud nepoznal sálaly až do krku, tep se mu zrychlil a najednou přistihl sám sebe, jak bere tu zlomenou bytost do náruče, konejší jí a líbá s takovou horlivostí, jakoby to bylo něco, co chtěl udělat už hrozně dávno, jen nemohl přijít na to, že je to právě tohle, co mu chybí.
Connie se od něj odtáhla, opět s tou mračoivou vráskou mezi obočím. V očích se jí mísil strach se zmatením. Pak vstala a prohrábla si vlasy, které jí už dorostly až pod prsa, vlníc se divoce asi od půlky hlavy. Došla ke stolu a nalila si ze džbánu trochu vody do skleničky.
"Tohle ne," zopakovala přitom několikrát tiše.
Měl mlčet. To by alespoň udělal dřív. Převedl by řeč na něco jiného, nechal by to být. Nevěděl, co ho k tomu vedlo, ale…
"Proč?" zeptal se hlasitěji, než jak to mělo znít a s rázností se postavil. "Já… já tě miluju. Miluju tě, Connie Potterová." Ta slova z něj vylétla, nemohl to ovlivnit, ale jen, co to dořekl, jakoby spadly jakési neviditelné provazy a na tváři se mu rozlil úsměv, takový, jaký u něj Connie nikdy přetím nespatřila.

****
Překvapení i ohromení, to vše mi svázalo jazyk. Nedokázala sem ze sebe dostat ani hlásku, přestože sem se opravdu urputně snažila. Vzešlo z toho však jen jakýsi nesrozumitelný koktání.
Řekl to? Vážně to řekl, nebo se za chvilku z toho živého snu probudím? Bylo to, jako chuť nejsladšího tureckého medu, co zlehka roztává na jazyku. Tohle byla ale jen prvotní reakce, taková, kterou ještě nemůže ovlivnit rozum. Ten se ale brzo přihlásil a strhnul mojí pozornost.
"Tohle nemůžeš myslet vážně," vydechla jsem nakonec. Nenáviděla sem se za to, jak rychle jsem mu ten úžasný, nevídaný úsměv setřela z tváře.
"Ty víš, že kdybych to nemyslel vážně, neřekl bych to."
"Sem… sem zasnoubená. Vim, že tě to asi šokuje, ale… stalo se toho tlik, zatímco si byl pryč. V mym životě se znovu objevila mojeztracená matka… jenže měla rakovinu. Nestačila sem jí ani pořádně poznat. Umřela. No a potom ten
Cathrinin denník… byl to v podstatě on, kterej zavinil to, že se mnou všechny moje kamrádky přestaly bavit. Zůstala mi jen Brenda. Jenže tu rodiče tak dva měsíce zpátky odvlekli z Bradavic, že prej je to tam nebezpečný kvůli Vymítačům a že jí radši zaplatí vlastního učitele. Kde na to sakra vzali peníze, to by mě vážně zajímalo. A nikdy se přece o její vzdělání nijak zvlášť nezajímali, tak o co jim jde. Nesmim jí ani navštívit. Tvrdí, že sem nebezpečná, protože maj na mě ty plešatý hlavy spadeno. No a moje vysněná škola Arcanum Artium odmítla moji žádost o studiu… a jak sis mohl domyslet, nepřipustili mě ani k OVCE, protože mě současná ředitelka v podstatě bezdůvodně vyloučila. Emanuel se totiž přidal k odboji, speciální bystrozorský skupině, zaměřený proti Vymítačům a to se neschodovalo s názory tý omezený husy, která prostě prej nechce tahat politiku do školy. Bála se asi toho, že by pak vypadala, jakože tahle škola odboj podporuje a tudíš se veřejně představujem jako nepřátelé Vymítačů a to by je mohlo vydráždit k dalšímu útoku."
"To není zas tak mimo." Zastal se jí Shane.
"No ale poslechni si, za co mě vyhodila. Když Emanuela vykopla, šla sem za ní zeptat se, kam odložila mozek… nemůže ho přece vykopnout dva tejdny před OVCE! A ona, jakoby přesně na to čekala, mi řekla, že mě už má taky plný zuby, že sem drzá, neustále porušuju školní řád a mám si sbalit svoje věci, že už nejsem studentem Bradavic. Bydlíme tu spolu už skoro měsíc. Před třemi dny unesli ty hajzlové tátu. Emanuel se je včera vydal hledat. Ještě se nevrátil. Brzy by za mnou měli přijít nějaký agenti, aby mi řekli, jak se to vyvíjí a jestli už něco zjistil o tátovi."
Jak sem mluvila, Shane se tvářil čím dál zasmužileji a díval se na mě zvláštním pohledem, který nevěstil nic dobrého. Chtěla jsem se zeptat, co je, jestli ví něco, o čem bych měla vědět taky, ale on nepotřeboval vybízet. Začal sám od sebe.
"Je něco, co bys měla vědět. Asi není nejlepší doba na to ti to řikat, ale není čas. Connie… všechny ty hrozný věci, co se ti v poslední době staly… myslím, že v tom mají prsty oni, vymítači."
"To není možný," zakroutila odmítavě hlavou. "Jak by asi mohli mít prsty v tom, že mi umřela matka? Měla rakovinu, sama mi to řekla…"
"No právě." Zadíval se na ní s obavami. "Je možný, že ta žena… že vůbec nebyla tvoje matka."
Chvíli na něj nechápavě zírala, načeš propukla v smích.
"To je absurdní! To přece…"
"Stačilo sehnat jakoukoliv čarodějku, nabídnout jí dobrý peníze a takovým už je jedno, co za špinavou práci maj udělat. Když jde o peníze…"
"Ale…"
"Možná našli tvojí mámu, získali od ní vlas, nebo něco z ní, co se dá přimíchat do mnoholičného lektvaru… bydlela u vás?"
"Ne, bydlela ve svým bytě, ale… Shane, tomu nevěřím…ona byla moje matka."
"Proč teď? Proč by se objevila po tak dlouhé době. Kdyby to doopravdy byla tvoje matka, co umírá na rakovinu, myslíš, že by chtěla, abys jí viděla umírat? Aby ti znovu způsobila bolest?"
"Já nevím, nevím, ale tohle prostě, to nemůže být pravda. Jak by zinscenovali její smrt? Já tam byla, viděla sem, jak umírá…"
"Jsou způsoby. Stačilo trocha hereckého talentu a pár kouzel, co přinutí doktory prohlásit jí za mrtvou."
Nedokázala jsem přijmout, že by tohle mohla být pravda. Bylo to až příliš neuvěřitelné.
"To ne…"
"Není to lehký, já vim. A stoprocentně to vědět nemůžu. Jenže oni měli v úmyslu dohnat tě k sebevraždě a tohle zavání Vymítačema."
"A co ten denník? To jako sepsali Kattyin denník, tak abys cítila vinu za její smrt? Nebylo by prostě jednodušší mě zabít?"
"Myslim, že si s tebou prostě chtěli pohrát. A ten denník… spíš našli její původní, kterej jen trochu pozměnili. To Arcanum atrium je jasný, zfalšovali dopis."
"Třeba mě vážně nepřijali…"
"Pochybuju." Zamítl ihned. "Clipson říkal, že jediný, co tě dělí od přijetí, je tvoje vlastní rozhodnutí. No a pokud jde o Brendu, tvého otce a Emanuela, nemám pochybnosti o tom, že to je jejich práce."
"Emanuela…?"
Shane zaraženě vzhlédl. Bylo na něm vidět, že by si nejradši nafackoval. Řekl něco, co říkat nechtěl.
"Co je s Emanuelem?"
"Nevím. Snad nic."
"Co s ním má být?" zvýšila sem hlas.
"Hele vůbec nevim, jestli je to pravda, tak se tim teď nezaobírej. Počkej si, až přijdou agenti."
"Shane řekni mi to." Naléhala jsem dál. Věděl, že ho nenechám na pokoji, dokod mi to neprozradí a tak si jen smířlivě povzdechl a spustil.
"Říkali, že tě tu najdu v hodně špatnym stavu, protože ti zabili snoubence, stačí? Myslel sem, že o tom už budeš vědět."
"Emanuel… je mrtvý?" zakňučela sem jak postřelenej pes.
"Já nevím, nemusí to tak bejt."
"A co si myslíš ty?" zadívala sem se na něj s očekáváním, doufajíc v ujištění, že to tak určitě není. Shane ale uhnul pohledem.
"Počkáme," usmál se nakonec a přejel mi prsty po rameni. "Není ti zima?" řekl a už si svlékal plášť, aby mi ho následně přehodil přes záda.
"Dík."
"Je mi to všechno hrozně líto."
"Mě taky."
"Musím jít."
"Já vim."
"Vrátim se pro tebe." Slíbil, vstal a chystal se odejít. Stiskla sem mu ale ruku, takže se musel otočit zpět.
"Musíš mi pomoct najít tátu."
"Pomůžu bystrozorům, aby našli tvýho tátu, ale ty se do toho nepleť. Už tak máš problémy."
"Vrať se brzo."
"Slibuju."
Sklonil se a chtěl mě políbit, ale uhnula sem hlavou na stranu. Nemohla sem ho nechat. Byl
tu přece Emanuel. Alespoň v to úpěnlivě doufám. Líbnul mě na tvář. Nedokázala sem se mu podívat do očí a když sem se konečně odhodlala vzhlédnout, už tam nebyl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eva eva | 1. listopadu 2010 v 21:27 | Reagovat

páni:-D... vážně fakt pěkný:-D... tohle jsem fakt nečela, že to takhle dopadne... kde prosím tě na to bereš fantasii:-D... taky bych jí trošku potřebovala:-D

2 Sawarin Sawarin | Web | 3. listopadu 2010 v 21:32 | Reagovat

No páni, tahle povídka je prostě jedno překvapení za druhý a to je jedna z věcí, co mě na ní baví. Myslím, že už jsem zmiňovala, že ta absolutní nevědomost, co může být dál člověka nutí být ještě víc zvědavý a víc se těšit na pokračování.
A tvá fantasie je úžasná. Nechápu, kam chodíš na všechny ty nápady, na celý ten příběh. Docela by mě zajímalo, jestli máš nějakou osnovu nebo něco, jak se bude tento příběh vyvíjet nebo jestli to vymýšlíš jak píšeš. Každopádně je to fascinující.. Radost číst..:)

3 kamca kamca | 5. listopadu 2010 v 15:29 | Reagovat

Fíha,další kapitolkaaaaaaaaaaa... Docela se ten děj hrotí:-) Jsem ale trochu zmatená z posunu času...Connie je zasnoubená, vyhozená ze školy, otec je unesen? Mám v tom trochu zmatek:-) DOufám že co nejdříve mi to v dalším díle osvětlíš:-) Děkuju

4 xXx xXx | 6. listopadu 2010 v 14:18 | Reagovat

supeeer....a opět písničky, který uplně žeru :D

5 Greisy Greisy | 10. listopadu 2010 v 20:58 | Reagovat

Zabloudila jsem na tvůj blog a hned začala číst tuhle povídku. Musim říct, že jsem ji přečetla jedním dechem a vůbec nelituju těch několik hodin co jsem nad tím strávila :) Takže jen tak dál a už se nemůžu dočkat pokračování, protože to dostalo velmi zajímavý sled událostí :D ..... btw ty písničky jsou k tomu super :)

6 Laurine Bopp Laurine Bopp | E-mail | Web | 6. února 2011 v 7:58 | Reagovat

I personally advise Hostgator for webhosting. They are truly professional, support is perfect and uptime nice. Go to hostgator_dot_com and use "onecentcoupons" coupon code. You get first month just for free which is good deal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama