Naneschledanou

18. července 2010 v 21:13 | abbina |  ♣Výplody mé pomatené mysly♣



A tak sem tě poznala. Daleko od našich domovů, se naše cesty zkřížily pod parným sluncem, mezi pískovcovými katedrálami, v noci osvětlenými tak, že celé město se zdá být vystavěno ze zlatých cihel. Noci zní jazzovými ukolébavkami, vysoko u věží kostelů lítají bezcílně vrabci. Z dálky vypadají spíš jako podzimní listí třepotající se v nestálém vánku. Předevčírem si nechal celou tuhle krásu daleko za sebou, autobus tě unesl z mého dosahu a za pár dní se tvoje letadlo ponoří do nebeské modři a vysadí tě někde, kde se jako malinká postavička mezi miliardami, ztratíš navždycky.
A jak se tak tvoje bijící srdce vzdaluje mílovými kroky od mého, začínám uvnitř sebe cítit bolest. Sama sebe se v panice ptám; Kde najdu lék, co mi vrátí ten kousek srdce? Nebo snad už napořád budu žít s nitrem zhyzděným touhle kratinkou láskou? Uvidím tě ještě někdy? Těžko se mi dýchá, když mi dochází alarmující odpověď. Srdce se děsí přiznání, že i kdybychom se snad nějakým zázrakem znovu potkali, ten okamžik jedinečnosti, co byl zažehnutý, se už jen těžko budeme pokoušet rozpálit podruhé. A i kdyby se to povedlo, světlo jiskřivého plamínku by už nedýchalo opojný letní vzduch a oslepující žhavé paprsky Španělska by nás nehřáli do kůže. Kouzlo okamžiku pominulo. Zbyla jen vzpomínka a rána, co pláče. Kdyby tak šel vrátit čas, třeba jen jedinkrát v našich životech, neváhala bych s rozhodnutím věnovat tu druhou a poslední šanci právě nám.

Jednomu ale nerozumím. Proč jsem tě nepoznala? Proč mi nedošlo, co si zač a co bys mohl pro mě znamenat, kdybychom jen měli o trochu víc času. Proč mi včas nedošlo, kdo si? Bylo mi darováno jablko plné nejsladšího pokušení a já si ani nekousla. Možná to tak má být. Zachován v perfektnosti, jsi snem bez chyby. Takhle si tě uložím do paměti. Nikdy nezestárneš, nikdy nevybledneš, a všechny hrozby obyčejného života na tebe budou krátké.

Kreslím tlustou čáru za naší zoufale krátkou historií, odcházím do přítomnosti, která jako jediná má ještě nějakou budoucnost.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yarpen Yarpen | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:36 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama