chapter 14

14. května 2010 v 1:55 | abbina |  ♣Agnes♣

AGNES, nová kapitola! Je to k nevíře, ale je to tak. Řekla jsem si, že je na čase změna. Abych  to mým milovaným čtenářům usnadnila, osvěžím vám děj z pár předchozích kapitol:-)

Rodiče Agnes se jí pokusili zasnoubit s Malfoyem, což jí konečně přesvědčilo o tom, že jejich láskou neni nic jiného než peníze. Rozhodla se utéct a stát se černou ovcí, tak jako Sirius, narozdíl od něj však nemá byt a ani penny, takže řeší otázku ubytování a práce. Od Noaha se dozví se pravdu o tom, že její otec není jejím biologickým otcem. Biologický otec se jmenuje John a je mudlovského původu. Matka Siriuse se zatím snaží zabránit tomu, aby se ti dva dali dohromady. Pokouší se jí podplatit. Neúspěšně. Agnes se chce ubytovat v Děravém Kotli, odkud jí unese Noah a uvězní v luxusním apartmá, které sdílí spolu s Noah, svojí nastávající. Intrikami a lži se stane, že Agnes dobrovolně políbí Noaha, čehož je Sirius svědkem díky své matičce, která to celé naplánovala. Sirius odchází. Agnes později za pomoci Norah utíká ze zajetí, ale je zastavena Noahem, který jí vyznává lásku a nechává dobrovolně odejít . Celou tu scénu ale vidí z okna Norah, která to bere jako zradu její kamarádky.




Městská světla lamp a oken paneláků se míhaly za okem a já ležela na posteli číslo 16 s hlavou prázdnou a bezradnou. Každou chvíli se zezdola ozve hlas průvodčího, oznamující mou konečnou destinaci.
"Grimualdovo náměstí 12. Vystupovat!"
Hrklo to se mnou. Tak rychle? Vysoukala sem se, zpomalená, skoro malátná z autobusu a jen, co jsem se dotkla oběma nohama chodníku, Záchranný autobus mi zmizel za zády tak rychle jako se prvně objevil a já osaměla.
Co mu jen mám říct. Popravdě, když jsem si tak promítala v hlavě celou tu nešťastnou situaci, kdy mě přistihl, jak líbám Noaha, naplňoval mě vztek. Bylo přece tak jasné, že nás chtějí rozdělit. A on se chytil tak ochotně do pasti. Od té chvíle nepřišel, nesnažil se mi nijak pomoct, přesto, že věděl, že mě Noah držel násilně v zajetí.
Nabrala jsem odvahu a zaklepala na dveře pozlaceným klepadlem.
Téměř okamžitě se dveře otevřely a na prahu stál schlíplý skřítek. Ten samý, který mi nesl kufry do Děravého kotle.
"Chci mluvit s Pánem tohoto domu." Rozkázala sem domácímu skřítkovi a ten se neochotně otočil, aby uposlechl rozkaz. O další dvě minuty později se objevil skřítek znovu a zavedl mě do prostorné, luxusně vypadající haly. Tam, v rohu seděl velmi pohledný padesátník, čtoucí si noviny.
"Rád vás poznávám, slečno." Vstal s křesla, odložil noviny stranou a zamířil ke mně, aby mě zlehka políbil na hřbet ruky.
Překvapená z tak vřelého uvítání, jsem se na chvíli octla beze slov.
"Myslím, že dokážu celkem přesně odhadnout, proč tu si. Skotskou?" zeptal se mezi řečí, jak si lil žlutavou tekutinu do široké sklenice plné ledu.
"Ne děkuji."
"Jak chceš. Takže… posaď se Agnes." Nabídl mi křeslo naproti jeho, jako pravý džentlmen.
Přijala jsem křeslo a upnula na něj svůj podezřívavý pohled. Byl až příliš pozorný.
"Chci vědět adresu Siriusova bytu." Přešla jsem přímo k věci.
"Než ti jí dám," pousmál se a provrtal mě zkoumavým pohledem, "řekni mi, proč všechno zahazuješ kvůli někomu jako je Sirius? Odpusť mi mou zvědavost, ale fascinuje mě váš příběh."
"Vážně vás tak fascinuje, pane Blacku?" pozdvihla jsem obočí. "Utekla jsem od rodiny, která mě celé roky psychicky týrala. Utekla jsem od života, který se mi protivil a od falše, která je nevyhnutelným doplňkem celé Vyšší třídy kouzelnického společenství. Utekla jsem od lidí, kteří si hráli na mé rodiče, i když jimi biologicky nebyli. Tedy matka ano… čímž to je možná ještě horší."
"Nebudu ti vykládat, co všechno tím ztrácíš." Reagoval Siriusův otec rozvážně. "Jsem si jistý, že si s tím obeznámena. Nebudu ti ani vyčítat tvoje hloupé počínání, která k tak mladému věku prostě patří. Chápu, že utíkáš. Upřímně si nemyslím, že je to na dlouho, ale každý si náctiletou dobou vzdoru prochází jinak. Koneckonců, nechybí mnoho od tvého osamostatnění. Kdybys vydržela ještě chvíli u rodičů, měla bys prestižní práci, úctyhodné místo ve společnosti a velmi slušné věno od rodičů, ať už tě milují či nenávidí. Co mám na mysli, je…" naklonil se ke mně a probodl očima, které měly docela stejný tvar jako ty Siriusovy, s barvou modrou jako skleněné korále rozsypané po Jadranském moři. I na svůj věk byl velmi přitažlivý a Sirius všechno krásné zdědil po něm. "Proč sis vybrala Siriuse? Zrovna dívka jako ty, která má… tedy až doposud měla pověst velmi rozvážné a inteligentní slečny. Proč sis vybrala někoho, se kým tak riskuješ?"
"Nechápu jak to myslíte."
"Rád to vysvětlím…"
"Já nestojím o vysvětlení. Od chvíle, co jsem se rozhodla pozměnit osud, který mi byl předurčený, neslyším nic jiného, než kecy, co se snaží podkopat moje rozhodnutí… ale já sem pevně rozhodnutá. Nezměníte to. Jediný, kdo to může změnit, je Sirius."
"Vidíš…" pousmál se a vypil zlatavou tekutinu ve sklenici. "Sama ses k tomu dostala. Sirius je jediný, kdo může změnit a zbořit tvoje roztomilé, naivní představy o lásce. Vkládáš do ní všechny svoje naděje. A možná bych to i pochopil, kdyby…" v tom se zalknul smíchy.
"Pro- promiň," otočil se ke mně zády. Když se obrátil zpět, jeho tvář už byla opět plná vážnosti, ovšem s pobavenými jiskřičkami v očích. "Kdyby nešlo o Siriuse," dopověděl.
"Vy vašeho syna sotva znáte, pokud o něm smýšlíte takto. Jeho povaha je mnohem ušlechtilejší, než kdy bude ta vaše."
Moje věta v něm opět vzbudila lehké pobavení.
"Myslím," řekl nakonec, "že si tě můj syn nezaslouží. Moje žena je jiného názoru, samozřejmě. Je zaslepená zlostí a svými pravidly, kterých se tak pevně drží už od velmi mladého věku. Musíš jí odpustit to prudké chování. Ach Agnes… skoro mi tě je líto. Ale jak chceš…"
Posadil se zpět do křesla a do ruky mu vplachtil brk se špičkou obalenou v inkoustu. Malý svitek pergamenu se vznesl ze stolu přimo před něj a pan Black naškrábal Siriusovu adresu.
"Tady," podal mi drahocennou informaci. "Máš štěstí, že tu dnes moje paní není."
"Děkuji," řekla jsem a měla jsem se k odchodu. Ulevilo se mi. Jeho řeči na mě působily víc, než bych si byla ochotná připustit. Potřebovala jsem se dostat co nejrychleji pryč z toho hnusného domu.
"Vydrž ještě chvilku Agnes?" zavolal na mě ještě ve dveřích, "Tohle by tě možná mohlo zajímat."
Poslal mi kouzlem úzkou malou knížečku.
"Co to je?"
"To hned zjistíš, stačí to otevřít. A ještě něco… až budeš potřebovat práci, ozvy se. Možná bych ti mohl pomoct."
V druhé ruce se mi objevila stříbrná kartička s jeho kontaktem.
Pokývla jsem mu na pozdrav a zamířila pryč.


Tentokrát jsem stála před dveřmi, na které zaklepat bylo sto tisíckrát těžší než na ty na Grimualdově náměstí.
Ale už jednou sem tady, takže něco udělat musím. Stojím tu zhruba pět minut, neschopná pohybu, v hlavě si stavím všechny scény, které se odehrají po tom, co projdu těmito dveřmi. Tak jo, seber se. Z čeho máš vlastně strach?
Z čeho? To je dobrá otázka. To on se na mě vykašlal. Ano, políbila sem Noaha, ale on…on zase chodil s Amy v době, kdy mi vyznával lásku. Mám právo na to, aby mi odpustil bez dlouhého přemýšlení.
Viděla jsem v okně odraz svého obličeje. Už jsem vypadala i líp, pomyslela jsem si a pokusila se prsty učesat své strapaté vlasy. Chodba, v níž jsem stála, působila opuštěně. Schodiště vedlo ještě do druhého a třetího poschodí, kde byly další byty. Pochybovala jsem, že v nich někdo žije. Venku na zdi nebyl jediný funkční zvonek a jedny z dveří na které jsem z přízemí mohla vidět, byly vylomené z pantů.
V tom sem se
vyděsila tak, že jsem se neubránila výkřiku. Cosi za mnou uprostřed noci v naprostém tichu hlasitě bouchlo. Instinktivně jsem sáhla po hůlce.
Ztuhla jsem. Přede mnou stál Sirius s nákupní taškou. Zíral na mě stejně vyjeveně, jako jsem i já civěla na něj.
"Ahoj." Řekla jsem. V touze zaměstnat ruce jsem si strčila hůlku do zadní kapsy džínsů a zastrčila za ucho vlasy, co už pěknou dobu neviděly hřeben.
"Co tu děláš?" řekl on místo pozdravu a nadhodil si těžce vypadající tašku s nákupem. Když se mu povedlo spustit ze mě oči, zašátral v kapse u bundy a vytáhl klíče. Prošel kolem mě ke dveřím a odemkl si po mudlovsku, čistě bez jakýchkoliv kouzel.
Vešel. Skoro sem si už začínala myslet, že mě tam nechá jen tak stát, ale jednou nohou mi přidržel dveře. Vešla jsem do jeho skromně zařízeného bytu.
Odložil nákup na kuchyňskou linku a začal vykládat jednu krabici s hotovým jídlem za druhou.
Musela jsem se tomu usmát, ale jeho pohled mi zmrazil úsměv na rtech.
"Chceš taky?" zamával s jednou porcí jakýchsi instantních nudlí. "Těžko se tomu dá řikat jídlo, ale když to hodně okořeníš, má to i chuť."
"Nechci, děkuju. Já…"
"Nic jinýho tu nemám. Vážně nemáš hlad?"
"Ne, Siriusi…"
Pokrčil rameny a strčil krabici s nudlemi do mikrovlnky.
"Jak chceš."
Popadl mudlovské dálkové ovládání a zapnul televizor.
"Vidělas to někdy?"
Kývnul hlavou směrem k obrázkům míchajícím se v té černé krabici s anténami.
Vzdala jsem pokusy přejít k věci a vyříkat si to. On se očividně chtěl tomu tématu vyhnout.
"Vlastně ne," přiznala jsem a sledovala pořad, kde se každou chvíli ozvala stejná vlna smíchu. Přitom se nikdo s herců nesmál. Nechápavě jsem odtrhla oči od televize a přejela pohledem byt.
"Máš to tu uklizený," poznamenala sem obdivně.
"No jo,"
Mikrovlnka začala otravně pípat, což značilo, že jídlo je hotové. Obrátil obsah krabice na talíř a šel se posadit ke konferenčnímu stolku před televizí. Následovala sem ho.
Chvíli sem sledovala, jak hltá sousto instantních nudlí za soustem a čas od času tam přisype špetku pepře.
"Tohle jíš teď každý den?" zeptala jsem se s lehkým znechucením. Byla jsem zvyklá jíst jen to nejlepší. Všechno čerstvé a naaranžované na porcelánových talířích.
"Ne. O víkendech mi tu někdo vaří."
Natáhl se po sklenici s vodou a pak se znovu pohodlně opřel do křesla.
"Máš skřítka?"
"To zrovna ne. Nesmím používat kouzla. Nesmim se ničim prozradit, jinak na mě ministerstvo přijde. Odejít od rodiny můžeš až po tom, co vychodíš školu a můžeš konečně začít používat kouzla. Do tý doby… si tady musim hrát na mudlu."
"A jak to zvládáš?"
"De to. Amy mi dost pomáhá."
Amy? Je jako parazit, co se dostane všude. Vždy připravená na příležitost mi ho přebrat.
"Aha." Hlesla sem. Na víc jsem se nezmohla, jelikož mi žárlivost zrovna pálivě drásala nervy.
"Je z mudlovský rodiny. Vyzná se. A vaří skvěle. Chodí ale jen o víkendech, takže pře tejden to nějak musim zvládnout sám. Není to takovej problém. Mám práci…ta mě udržuje věčně zaměstnanýho."
"Jakou práci?"
"Mudlovskou."
"Jistě, ale co je to za práci?"
"Dělám vyhazovače v jednom klubu."
"Proč proboha zrovna tohle?" zamračila jsem se. Pohoršilo mě to. Rozhodně mám dojem, že Sirius má na mnohem víc.
"Protože, Agnes, je dost těžký sehnat práci v mudlovským světě. Ty o tom samozřejmě nemáš páru, ale mezi mudlama platí, že když nemáš školu, titul před jménem, nebo aspoň hodnotný pracovní zkušenosti, pak máš sotva nějakou šanci na to získat místo.
Samozřejmě už v tom umí chodit. To ale neznamená, že mě proto bude zesměšňovat a jednat se mnou jako s rozmazlenou holčičkou co nemá páru o světě.
"Můžeš dělat číšníka."
"Tam nevydělám ani polovinu těch peněz, co v klubu." Namítl.
Přikývla jsem.
Rozhostilo se ticho, do kterého zněly jen hlasy z televize. Sirius dojedl, vstal a šel opláchnout talíř.
"Počkej." Vzala jsem nádobí od něj a popadla i prázdnou skleničku. "Udělám to."
Vím, jak se myje nádobí. Jako malou mě to učila jedna skřítka.
Nejdřív mě chtěl jen odbít, pak ale svolil a sednul si zpět na gauč.
"Takže," snažila jsem se udržet konverzaci. "Amy… co ona vlastně dělá přes prázdniny? Kromě toho, že vypomáhá tobě jako služka."
"Sklapni." Vyjel po mě ostře. Čekala jsem to, ale přece jen jsem doufala, že se tenhle ochranitelský postoj, který zaujímal vůči Amy, třeba změnil. Mýlila jsem se. "Amy není služka a ty si jí neber do pusy."
"Jasně," ušklíbla jsem se zatímco sem lila na houbičku zelený gel z plastové lahve.
"Co vlastně chceš Siriusi?" praštila sem talířem, který se v tu ránu rozsekl vejpůl. Nevím, kde se to ve mně vzalo. "Dala sem ti všechno. Nic nemám, jen tebe. Co po mě ještě chceš? Jak dlouho ještě potrvá, než se přestaneš chovat jako malý dítě?"
"Přesně tohle sem čekal." Zamumlal Sirius, což mě ještě víc dopálilo. "Jak dlouho sis tu řeč připravovala?"
"Polib si Blacku! Pár týdnů se nevidíme a už si přizveš do domu svojí bývalou? Proč mi tohle děláš?" propukla sem v pláč, který byl z určité části i způsoben lítostí nad tím, jak skončil první talíř, který jsem se pokusila umýt.
"Já už nikoho jinýho nemám." Snažila jsem se setřít slzy z tváří. Objevil se vedle mě. Podával mi balíček kapesníčků.
"Proč ses s nim líbala?"
"Já nevím Siriusi, prostě se to stalo."
Vysmrkala sem se.
"Ale miluju tebe."
"A co pro tebe znamená on?"
"Nic… byl to můj přítel. Zná mě od malička. Vždycky mě chránil a…Když už jsme u toho, co pro tebe znamená Amy?"
"Kamarádka. První holka, kterou sem bral vážně."
"Úžasný."
"Bral sem jí vážně, protože sem se chtěl změnit a to sem chtěl kvůli tobě. Jenže tím se mezi mnou a Amy utvořilo pouto. Nedokážu jí ale milovat."
"Ale mě tohle nestačí. Chci, aby zmizela z tvýho života."
"To neudělám."
"Dobře. Tak to asi znamená konec. Ona tě miluje. Bude čekat na každou příležitost. Stačí jedna naše hádka a ona tě přijde utěšit. Kromě toho, že tím absolutně zabíjíš jakoukoliv šanci, že náš vztah vydrží, také plýtváš jejím časem. Dáváš jí falešné naděje a ona se tak nemůže hnout dál… za někým, kdo jí bude milovat. Je to pokrytecké."
"A co ty a Noah? Zmizí on z tvýho života?"
"Víš, že kdyby bylo po mém, ať si klidně zmizí. Jenže on si dělá, co chce. Odmítnutí nebere jako odpověď."
"Moc dlouho si ho teda neodmítala."
"Slíbil mi, že pak můžu jít! Držel mě tam násilím a jediný, co sem musela udělat pro to, abych se dostala ven, byla jedna pitomá pusa."
"Tys mu tu pusu ale chtěla dát!" procedil mezi zuby v rozhořčení.
"Ano!" křikla sem netrpělivě. "Ano chtěla, protože mi ho bylo líto."
"Ahá… líto. Chudák Noah. Tvrdíš, že tě unesl a uvěznil proti tvojí vůli. Agnes, kterou znám, by mu za to vyškrábala oči, rozhodně by ho nezačala líbat."
"Sakra Siriusi, tak už toho nech. Příliš to celé nafukuješ."
Poslechl. Zprudka otevřel ledničku a vylovil plechovku piva. Nedíval se na mě. Byl ke mně otočený zády a díval se z okna za pravidelného hltání piva.
Vlasy měl ještě o něco delší, než když sem ho viděla naposled. A také tvář se mu lehce změnila, jeho výraz zhrubl.
Pomalu sem došla až k němu a zezadu ho objala. Položila sem si hlavu na jeho ramena a chvíli jen vnímala jeho tělesné teplo. Okamžitě mě zaplavil pocit bezpečí, který jsem cítila jenom s ním. Otočil se a jeden druhému jsme se zadívali do očí. A potom mě objal a já věděla, co to znamená - že všechno je odpuštěno. Začali jsme se líbat a Sirius mě vzal do náručí a odnesl do své ložnice. Tam mě položil na postel. Měsíční světlo se rozlévalo po peřinách a do oken bubnovaly kapky deště.


Probudila jsem se ozářená slunečními paprsky. Bylo brzké ráno. Peřiny byly všude jen ne na mě. Sirius měl ještě půlnoc.
Naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář.
Omotala sem si kolem sebe jednu z dek, co se válely po podlaze, a vydala se do kuchyně. Měla jsem příšernou žízeň. Dalo mi zabrat, než sem našla čistou sklenici, do které sem si natočila vodu. Napadlo mě, že bych nám mohla udělat snídani a nedůvěřivě jsem pohlédla na hrnce a sporák. Rychle jsem ten nápad zavrhla. Mohlo by to způsobit katastrofu širokých rozměrů. Bože, co teď budu dělat. Neumím se postarat ani o sebe, natož o nás oba. Nikdy sem neuvařila ani čaj a nemám žádný peníze. Poslední úspory mi sebrala paní Blacková, když tak mile vtrhla do Noahova domu, aby prokázala svému synovi, jakou si vybral mrchu.
Zaslechla jsem sprchu. Sirius se probral.
"Agnes?!" ozval se z koupelny. "Mohla bys mi podat ručník? Je na stoličce v kuchyni."
"Jasně."
Ručník. Tak jo, podám mu ručník…
Pootevřela jsem dveře do koupelny a škvírou se vyvalil voňavý oblak páry. Zašátrala jsem v té mlze po nějakém kusu nábytku, na který bych ho mohla položit, jenže jakmile jsem se octla uvnitř, Sirius, kterého jsem sotva dokázala v té záplavě bílé mlhy rozeznat, mě popadl za pas a vtáhnul do napuštěné vany i s dekou, kterou jsem měla omotanou kolem sebe.
Polovina vody při té akci z vany vyšplouchla a s ní i hromada pěny.
"Ježiši, chceš mě zabít?"
"Ne," zašeptala a dal mi mokrou pusu. "Chci se s tebou… vykoupat. Platim učet za vodu, tak sem si řekl, že takhle ušetříme."
"Cvoku." Zasmála sem se a zahrnula ho pěnovou vlnou, jak jsem se k němu naklonila, abych ho mohla políbit. Mezi všemi těmi polibky a velmi intimními dotyky nás náhle zaskočil rušivý signál v podobě protivně znějícího zvonku.
Nakrčila jsem obočí.
Sirius se na mě zadíval lehce zmateně.
"Dneska je sobota?"
"Pokud vím, tak jo."
"Sakra." Ve spěchu se vyhrabal z vany a několikrát při tom málem uklouzl po mokré podlaze. Nadělali jsme slušnou spoušť. Voda se rozlila i do ložnice. Při pomyšlení, že tohle budeme muset uklidit bez jakýchkoliv kouzel, se mi udělalo nevolno. Bylo mi silně proti mysli držet v ruce mop… takový jaký jsem odmalička vídala jen u obyčejných domácích skřítků.
Zabalila jsem se do ručníku a vyšla za ním. Akorát otevíral dveře.
"Ahoj,"
slyšela jsem říkat dívčí hlas. Sirius ty dveře držel tak, že sem nemohla vidět na postavu stojící v nich a tak jsem jen poslouchala.
"Ahoj, jak je?"
"Fajn, pustíš mě?"
"No vlastně…" přešlápnul Sirius nervózně, "Já dneska nemám ani čas… mám dost práce, víš."
"Aha...ale… a co je to jako za práci?"
"Tak různě… poslyš, necháme to na jindy, jo? Dík, měj se… čau."
Zavřel dveře, prohrábnul si vlasy a úlevně si oddechl, když v tom zachytil můj pohled.
"Co?" pokrčil rameny. "Hodně mi pomáhala. Nezaslouží si, aby nás tu takhle našla."
"A lhaní si zaslouží?"
"Tomu se říká milosrdná lež."
"Siriusi, ty si s ní jen hraješ. Jsi pěknej srab."
"Nehraju si s ní a řeknu jí to. Jen ne takhle."
"A jak? Myslíš, že najdeš vhodnější příležitost? Já vlastně vůbec nechápu, proč sis jí přitáhl znovu k sobě. Už si tím snad jednou prošla, ne? Dobrá práce, teď si tim bude muset projít znovu."
"Bylo mi jí líto. A ona přišla sama. Nedával sem jí žádný naděje. Co se tak culíš?"
"Já jen… že ještě včera si nechápal, jak mi mohlo být Noaha líto a teď… přemýšlím, jestli ti tu mám taky ztropit takovou scénu."
"Zkus to a vyhodim tě z baráku. Poletíš rovnou za Amy," ušklíbl se.
"No tak to já radši budu hodná," skousla jsem provokatérsky ret. Sirius se toho hned chytil a vrhnul se na mě. Zlechtal mě tak, že sem sotva popadala dech, jako trest za moje škádlení. Převalila jsem se přes něj, abych nad ním měla vládu a začala ho vášnivě líbat. Sama nevím, co to do mě vjelo, ale cítila jsem se tak šťastně, jako dlouho ne. Nic víc od života nechci. Malý byt se Siriusem, kde si budeme žít podle vlastních pravidel. Dělat si, co se nám zlíbí. Ale vydrží to? Co když každý má právo jen na určitou limitovanou dávku štěstí a jednoho dne prostě dojde. Co pak?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wat-cookie wat-cookie | Web | 16. května 2010 v 13:05 | Reagovat

Ahojda. Omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla, ale vracím se k povídkám a k blogu. Prosím, pokud chceš zůstat sbé, napiš do komentů :-) jinak článek supr :-)

2 Kate Kate | 16. května 2010 v 16:42 | Reagovat

Krásný :) Tak snad jim to vydrží..

3 makča makča | E-mail | 16. května 2010 v 23:54 | Reagovat

Páááni další kapča k Agnes:-)
úplně skvělá udobřování prostě miluju!!! Hlavně už jim to musí vydržet! Navíc mě překvapil Siriho táta-takovej celkem milej:-) čekala sem ňákýho protivnýho dědka=D

4 MausinQa MausinQa | Web | 19. června 2010 v 21:41 | Reagovat

Ahůůjky moc krásnej blogís =)

5 Flammea Flammea | Web | 16. července 2010 v 18:43 | Reagovat

páni víš co je skvělý?? celou povídku jsem přelouskala nejednou a nějak mi nedochází, nebo spíš nechci aby mi to došlo :D, že zatím není žádné pokračování :) máš to tady krásný a tuhle povídku jsem si zamilovala hnedka na poprvé =) je to prostě nádhera, jak poutavě dokážeš psát a tak všechno dohromady :)

6 Miley Miley | 29. listopadu 2010 v 20:09 | Reagovat

Jéé..krásná povídka, přečetla jsem ji za 2 dny..je úžasná, ten nápad, jak krásně a poutavě píšeš, prostě úžasné...prosím, prosím..další kapitolu..:(

7 jasmine jasmine | 4. prosince 2010 v 9:56 | Reagovat

Je to kráná povídka a těším se jak jim to vyjde...=)

8 Kenny Kenny | 10. března 2011 v 21:19 | Reagovat

Vážně už nebude pokráčko?:-(To by mě moc mrzelo!

9 Rychla Pujcka Pro Nezamestnane Rychla Pujcka Pro Nezamestnane | E-mail | Web | 30. dubna 2011 v 6:09 | Reagovat

Rychle Pujcky Pred Vyplatou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama