A tak se stalo...

15. dubna 2010 v 0:21 | abbina |  Zaslepení: Jak vidět neviditelné


A tak se stalo, že se po dlouhém čase zase jednou vyrazilo v partě za zábavou. Znovu jsem se octla ve světě, kde nebyl žádnej Shane a popravdě řečeno, bylo to osvěžující. Moje staré, láskou nesužované Já se opět probralo k životu.
"Nechápu, jak si to mohla udělat!" šeptala jsem zuřivě Erice do ucha a nedůvěřivě po očku sledovala Emanuela. "Ten kluk nás dostane do průšvihu, a ty to moc dobře víš!"
Erika, na tváři spokojený úsměv, nevinně zamrkala dlouhými řasy.
"Bráníš mladé lásce, drahá, copak ti to nedochází?" zazpívala v dobré náladě. Byla absolutně nadšená z toho, že ten přenádherný zjev jde s náma a stále ještě naivně věřila, že jí Brenda s Jeffem pustí do bytu, jakmile oni dva zkončí.
"Brendo, opovaž se mě potopit," sykla jejím směrem a zatahala jí za vlasy. Brenda, která zrovna rozmlouvala do zrcátka s Jeffem, se prudce otočila.
"Dej pokoj, chápeš, že pro mě je to vyjímečný? Neudělám z bratrova bytu nevěstinec."
"Nevěstinec by to byl, kdyby sis za to nechala zaplatit. Tohle je jen služba pro dobrou kamarádku. No tak Brendo…"
"To si jako myslíš, že se po… po tom zase rychle oblečem, zapravíme košile, učešeme vlasy a vypadneme, abysme uvolnili místo dalšímu? Copak to nechápeš? Tady nejde o sex, tady jde o milování… ztrávení jedný noci bok po boku a…"
"No jo no, hlavně nezapomeň na tu gumu, náno lakomá." Odpálkovala jí dotčeně. Po několika vteřinách, ale začala dorážet zas a nedala pokoj, dokud jsme nestanuli před dveřma hospody.
"Hustý," ozvalo se od Emanuela, očarovaně zírajícího na mrňavý mluvící hlavy, zavěšený nad vstupem. Jenny sebou vzala kamarádku ze studia Mudlů, Mariku. Působila trochu zakřikle, ale mile. Emanuel, Marika, Jenny i Erika se posadili kolem jednoho stolu. Emanuel byl v sedmém nebi, jelikož kolem mu dělalo společnost pět holek. Byl jedinej, opačnýho pohlavý. Mike věděl, že se chystáme přijít a zarezervoval pro nás celej stůl. Bylo dost těžké ho ubránit, hodně čarodějek a kouzelníků si na něj dělalo zálusk. Hospoda byla narvaná k prasknutí. Pověřili mě objednáním pití. Vzhledem k tomu, že Mike sám se zrovna nacházel v lehce líznutém stavu, nedělalo mu žádnej problém nalejt nám cokoliv jsem si poručila, takže jsem k všeobecnému veselí postavila na stůl tři flašky tvrdého alkoholu, každému sem rozeslela jenoho panáka a pivo, který je základem, že?
Marika v životě neviděla tolik pití po hromadě a vyděšeně namítla, že na to asi nemá dost peněz.
"Dej, co máš, nějak se dá dohromady, neboj." Ujistila sem jí a vtiskla se mezi ostatní. Jenny zrovna vedla horlivou debatu s Emanuelem o jeho jméně a Erika působila poněkud odstrčeně, jak si jí najednou nikdo nevšímal. Brenda a já sme přemlouvali Mariku, aby skusila Ohnivou whiskey, ta se ale snažila všemožně vykroutit a dokola opakovala, že jí pivo úplně stačí.
"Mariko notak," vykřikla Jenny, která zachytila kousek našeho rozhovoru, "mladá si jej jednou, ne?" Na to si nalila tři vrchovatý panáky z každý lahve a ve vteřině je kopla všechny do sebe.
"Wow, Jenny." Zahvízdal Emanuel uznal. "Jinak víš, že čim rychlejš to de dovnitř, tim rychlejš to de i ven."
"To platí jen pro lidi z debilnim jménem… Emanueli." Rozchechtala se opilecky a nalila si další tři. Emanuel zachytil můj pohled a mlčky se mě pokývnutím na alkohol uprostřed stolu zeptal, co to vlastně pijeme. Pokrčila sem rameny a sledovala, jak rychle se Jennyina, jinak vždycky klidná a přemýšlivá tvář, mění v divokou grimasu.
Při její další rundě sme si všichni připili s ní. Jenny se vyškrábala na stůl, což přitáhlo nemálo očí. Pár podnapilých čarodějů jí začalo pozbuzovat potleskem. Erika se marně pokoušela upoutat Emanuelovu pozornost. Nevraživě probodával pohledem všechny nevítané přihlížející a několikrát se, neúspěšně, pokusil stáhnout Jenny dolů.
Marika se k ní po dopití druhýho piva vesele přidala a k úžasu všech v hospodě, předvedla perfektně provedenou hip hopovou choreografii - bohužel na rockovou, vleklou písničku.
Brenda na mě přes stůl mrkla a ukázala na strop.
"Razim. Jeff je támhle." Ukázala k půltu. Zamávala jsem mu a on mi pokývnul v odzdravu. "Jak vypadám?" zeptala se vzrušeně a nervózně zároveň.
"Rozhodně nejkrásnější v týhle místnosti… hned po mě." Poškádlila sem jí, obě sme se ušklíbly a pak už jsem jen sledovala, jak moje kamarádka mizí v útrobách druhého patra, držíc se za ruku s klukem, kterej jí očividně miloval stále stejně jako na začátku. Záviděla jsem jim. Záviděla sem ten vztah bez dramat, to jak si na nic nehráli a přesto byli schopný jeden druhýho milovat a respektovat. On by jí nikdy neublížil… ne cíleně. A stejně tak ona jemu. I když to pro ní zezačátku nebyla žádná vášnivá láska, postupně do toho spadla a Jeff nakonec získal její srdce. Kéž bych měla takovýho Jeffa… kluka se srdcem na pravym místě, pozornýho, ochranitelskýho a hlavně milujícího. Miloval me Shane? Neměla sem odpověď. Netroufla jsem si ani hádat.
"Tak kde je ten tvůj princ," ozval se vedle mě Emanuel. Marika s Jenny si v záchvatu smíchu vyprávěli zážitky z jejich bláznivýho tance, popíjející pro změnu trochu jemného máslového ležáku. Neměli v úmyslu přinést si z tohohle večera ostudu, ke které by po pár dalších panácích určitě došlo. Lidi přestali čumnět našim směrem a zase se věnovali oslavám. Několik párů se zaláskovaně kolíbalo uprostřed čehosi, co by se dalo nazvat parketem.
"Brenda řikala, že tu má byt, nebo co… Je to ten byt, o kterej se tak přetahovaly s Erikou?"
"Moc se ptáš," řekla sem suše a odpila z pinty. Nějak mě přešla prvotní nálada.
"Tys mě odsoudila v první chvíli co?" řekl překvapivě vážně.
"Co sem měla dělat? Choval ses neskutečně drze a lísala se k tobě holka, kterou z duše nesnášim."
"No a?"
"Dost o člověku vypovídá jeho partner… a kamarádi. Jenže vzhledem k tomu, že ty kamarády nemáš, můžu posuzovat jen podle holek, který k sobě pustíš."
Emanuel se nejdřív zatvářil zamyšleně a pak odhalil řadu běloskvoucích zubů.
"Vážně se těsim až poznám toho tvýho partnera. Aspoň budu vědět s kym mám tu čest…"
"Ty to ještě nevíš?"
"Nerad lidi škatulkuju podle prvních povrchních dojmů, krásko." Řekl s úsměvem a drze do sebe obrátil moje pivo. "Nechceš přece, aby ti vyrostlo pivní bříško," poplácal mě po břiše, jak se protahoval kolem mě. Mířil k baru. Ten blbec se mě snad snaží presvědčit, že ta špatná sem tu já.
V tom sem zahlídla Brendu, sbíhající ze schodů. Zachytila můj pohled a rychle odvrátila tvář. Než jsem se vzpamatovala, byla pryč. Emanuel si jí všimnul taky. Otočil se směrem ke mně s tázavým výrazem. Sotva sem se stačila zvednout, objevil se na schodech Jeff. Čekala sem, že vyběhne rovnou za Brendou, protože sem předpokládala, že se pohádali, ale on vůbec nevypadal, že by někam spěchal.
"Connie," došel ke mně a několikrát otevřel pusu, ale nevyšla ani hláska.
"Stalo se něco?"
On, jakoby si něco rozmyslel, jen mávnul rukou a zeptal se, kde je Brenda.Ukázala jsem na dveře a málem bych ho i nechala odejít, kdybych si nevšimla té jeho ruky. Jeden z kloubů měl rozrytý do krve.
Nemohla jsem uvěřit tou co vidím.
"Tys jí uhodil…" řekla jsem celkem tiše, ale on to slyšel. Podíval se na mě a pak na svou pěst.
"Tak to není," zakroutil hlavou.
"A jak to teda je?!" uhodila sem do něj. Jestli teď okamžitě nepřijde s vysvětlením…
"Connie, uklidni se. Já… nejdřív musim sehnat Brendu, nechápu…"
Přerušilo ho rozrazení dveří. Do hospody vešlo několik čarodějů ve služebních hábitech. Jeden z nich před sebou postrkoval Brendu.
"Zábava zkončila, Vážení. Bylo nám řečeno, že se tu nalejvalo nezletilým."
Žaludek mi udělal kotrmelec. Co teď? Toužebně jsem se podívala směrem ke schodům. Mohla bych zdrhnout, ale těžko by se to povedlo i zbytku. Nemůžu je v tom nechat.
Mike vylekaně škytnul a na zem hlasitě dopadla prázdná lahev rumu. Mrmlání, protesty a nadávky na naše jméno se ozvývaly ze všech stran.
"Klid, dejte si pohov," zněl klidný autoritativní hlas jednoho z ministerských.
Na jednu stranu to přece jen mělo výhodu - osobně se setkáme s novou ředitelkou školy, co se po tom incidentu s Barkerem ujala vedení. Podle politiky školy, měl na jeho místo nastoupit Stendhal, ten ale kupodivu pozici odmítnul - naštěstí.
"Ty!" ozval se nepříjemně povědomý hlas. Prudce sem se za ním otočila se srdcem divoce bušícím. Jak jinak, do hospody se konečně prodral i můj otec. Neměl tu co dělat, tohle nebyl jeho obor, ale jak mi bylo jasný, nějakej žalobníček rozpoznal jeho dceru a dal mu poctivě vědět. "Máš pořádnej problém, dámo."
"Tati, co tu…"
to bylo jediný, co sem ze sebe dostala.
"Kde je sakra ten kluk? Měl tě hlídat!"
Tak hlídat… Vsadila bych se, že mluví o Shaneovi. Myslela sem, že můj otec bude vědět, že si vzal dovolenou. Otec vytáhl z kapsy zrcátko a zavolal do něj rozhořčeným hlasem.
"Kde si?" Pak se rozhlédl po hospodě. Všechny oči se na něj upínaly. "Rozpusťte to." Řekl tiše jednomu z ministerských Dodržovatelů pořáku. Věci se dali znovu do pohybu. Jenny, Marika i Emanuel se na rozkaz ministerských loudali ven se sklopenými hlavami.
"Přiď dolů… máš co vysvětlovat." Šeptal mezitím Al do zrcátka. Všichni pomalu klopýtali ke vchodu a Mike jen nečinně, unaveně přihlížel, nešťastnej z toho, jak celá ta party zkončila. Já v téhle chvíli měla srdce až v krku. Ne však proto, že mě vedou k ředitelce, nebo kvůli otci, co vypadá zatraceně rozčilený, ne. Bez dechu jsem sledovala schody, protože jestli to, s kým táta mluvil, byl vážně Shane, znamenalo by to, že po celou tu dobu, místo, aby byl na návštěvě u starýho známýho…
Zalapala sem po dechu, jak se Shane objevil na nejvyšším schodu. Rozhlédl se po místnosti, s nezájmem přejel očima mého otce a nakonec je zabodl do mě. Sešel dolů, neřekl jediné slovo. Přistoupil k otci.
"Tys ji klidně nechal ať se tu opíjí?"
Shane neřekl ani slovo. Stále se díval na mě, jakoby čekal, až co udělám já. Jakoby mi dával prostor si vylít na něm vztek za to, že mi lhal.
"Nevěděl, že tu sme." Řekla jsem na jeho obhajobu bez vcětších rozmyslů.
"Ty mlč." Rozkázal Al.
"|Dal sem si pauzu," potvrdil, co sem řekla. "Nemůžu věčně civět do tý mapy, jestli se ještě stále nachází na pozemcích."
"Máš dvojnásobnej plat co ostatní jen za to, že čas do času koukneš na kus papíru a ty sis dal pauzu?" nakrčil čelo můj otec. Občas z něj šel vážně strach. "Tak fajn. Dej si pauzu. Můžu tu práci dát někomu spolehlivějšímu."
"Ne, to nemůžete." Řekl Shane s ledovým klidem. Nechápala jsem, jak to dělá, když já bych pod otcovým kamenným pohledem už nejspíš zkolabovala. "Vlastně klidně můžete, ale pochybuju, že jí kdokoliv dokáže ochránit líp než já, až si pro ní přijdou."
"Kdo?" vyhrkla sem, ale nikdo mi nevěnoval pozornost.
"Máš pravdu." Ušklíbl se Al. "Ty bys ji dokázal ochránit nejlíp… kdybys sakra dělal svojí
práci!"
Mike se svezl po stěně a s hlasitým zachrápáním se propadl do spánku.
"Tati, nech toho. Chápu, že se o mě bojíš, ale tohle přeháníš. Vážně? Nasadit na mě agenta?"
"Zlato, to je běžnej ministerskej postup pro lidi, co jsou díky nějakým zásluhám v ohrožení. Agent by na tebe byl nasazenej tak jako tak, v zájmu tvý vlastní bezpečnosti. Jen by to asi nebyl…" pokýval hlavou Shaneovým směrem.
"V tom případě ale neudělal nic špatně, ne? Má se prostě starat o to, aby se ke mně nepřiblížili Vymítači. A to by se dozvěděl hned, protože ty nový opatření na hradu, zabezpečují…"
"Dokud si na hradu, je to v pohodě. Dostal by okamžitě signál, že se nějaký Vymítač pokouší proniknout dovnitř. Jenže ty občas ráda zdrháš… a to je jeho hlavní náplň práce."
"Omlouvám se, už se to nestane. Naštěstí jí nikdo nepřepadl… a i kdyby, byl sem na blízku."
"Náhodou si vybrali tuhle hospodu, ale co kdybys nablízku nebyl, hm? Jak můžeš vědět, že jí nesledujou a nečekaj na příležitost jí sebrat."
Shane se užuž chystal odpovědět, když si to najednou rozmyslel a neřekl nic.
"Srabe!" vyrušil nás z tíživé chvilky dívčí hlas. Patřil Brendě, která z nějakého důvodu neopustila hospodu. Nikdo jí však po celou dobu nezaznamenal.
"Getwicku, co tu ještě ta holka dělá?"chtěl vědět táta.
"Řekla, že bude lepší, když počká na ní, aby se nemusela vracet sama. Myslím, že to je dobrý nápad."
"No jistě," přikývl Albus. "Obě by už měli jít, já si to tu s mladym vyřídim sám."
Jenže Brenda nehodlala zavřít klapačku.
"Myslim, že jí dlužíš vysvětlení ne?" probodávala bratra.
"Brendo, přestaň, deme!" zasyčela jsem, ale už bylo pozdě. Za žádnou cenu jsem nechtěla, aby se otec o nás dvou dozvěděl. Za prvé, Shane si to nepřál. Za druhé, věděla jsem, že by se tak moh dostat do problémů v práci a za třetí bych nesnesla, kdyby můj táta Shanea nesnášel a ať už mi Shane lhal kvůli čemukoliv, nebylo to rozhodně něco, za co by si získal tátovy sympatie. Zvlášť ne ve chíli, kdy už tak je na něj dost nakrknutej.
"Stop." Řekl táta zamračeně. "Jak si to myslela?"
Brenda už věděla, že udělala chybu. Věděla, že tohle sem nechtěla a moc ráda by vycouvala… kdyby to jen šlo.
"Řekne mi někdo, o co jde?"
Teď už v něm vážně nezbyla jediná kapka trpělivosti.
Všichni tři jsem stuhnuli na svých místech. Naše pohledy se krátce propojily a pak nervózně zabodly do Ala.
Neschopni slova jsme se zmohli jen na němé zírání.
"Takže mi to neřeknete." Zkousnul ret stejně, jak to dělával, když mu docházela trpělivost. "Brendo… Měla bys chvilku?" vzal jí kolem ramen a nešťastná Brenda nemohla jinak, než se nechat odvést do vedlejší místnosti.
Otec ještě stačil křiknout přes rameno na Getwicka rozkaz, aby nás pohlídal.
Osaměly sme.
Unaveně sem dosedla na nejbližší dřevěnou židli a hlavu si položila na stůl. Nemalá dávka alkoholu v krvi mi způsobila ospalost. Toužebně sem na chvíli zavřela oči, snící o pohodlné posteli v naší útulné ložnici. Bohužel současná situace mi zkazila jakejkoliv pokus o usnutí.
"Myslíš, že tam budou dlouho?" zeptal se Shane.
S naprostou jistotou jsem přikývla a znovu se narovnala.
"Brenda se z toho bude snažit vykroutit a táta by jí nikdy nepodal vertitasérum."
"Takže to znamená, že neni šance, že to z ní dostane." Zamumlal a podle mého příkladu se uvelebil na židli hned vedle mě. Jeho blízkost mě zcela probudila. Lehce se mi zhoupl žaludek, jakobych byla na palubě lodi. Byla jsem na ten pocit tak zvyklá, že už jsem tomu nevěnovala nejmenší pozornost. Zívla jsem. Koutkem oka jsem si všimla, že mě rentgenuje pohledem.
"Co?"
"Musim ti něco říct."
Jeho tón mi prozradil, že se mi to nebude vůbec líbit. Ale to sem přece věděla už dávno. Lhal mi. Po celou tu dobu byl tady, jen se mě chtěl na týden z nějakého důvodu zbavit.
"Lhal sem."
Nepovídej. Zarytě jsem mlčela i přes jeho dlouhou pauzu, kdy pravděpodobně čekal na záplavu nadávek, výčitek, nebo prostě alespoň nějaké reakce.
"Byl sem tady… Na světě není místo, kde bych se cítil v bezpečí, vymyslel sem si to."
"Proč?" zachraplala jsem, aniž bych se mu podívala do tváře.
Prohrábl si vlasy a zabodl pohled do země.
"Budeš mě nenávidět."
"To asi těžko." Pronesla sem kysele, což ho ještě víc uvedlo do jakési nervózní roztržitosti.
"Udělal sem hloupost." Řekl po chvíli. "Ale viděl sem to jako jediný řešení."
"Prostě mi to řekni!" utnula jsem jeho váhavé nic neříkající blábolení. Nastalo několikavteřinové hrobové ticho.
"Měl sem tu… někoho."
"Koho?"
"Holku."
Cítila jsem, jak se mi odkrvuje mozek. Duhová bublina, ve které jsem se takovou dobu vznášela, praskla.
Rozesmála jsem se. Přitom mi ale do očí vhrkly slzy a tak jsem odvrátila tvář.
"Tu blondýnu? Tu Carin?" vzpomněla jsem si na dívku, co jednou přivandrovala až k Shaneovi domů žadonit, aby jí vzal zpátky k sobě.
"Ne."
Zadržovala jsem dech, protože jsem to shledala velmi účiný proti slzám, co si razily cestu ven.
"Nechtěl sem tě zranit. Nikdy sem nechtěl, aby to zkončilo takhle… "
"Proč ses se mnou nikdy nevyspal?" slyšela sem samu sebe říkat. Ježiši, kdyby tohle slyšel Al… Vidí mě jako sebevědomou, inteligentní, nezávislou a silnou holku. Tyhle ponižující otázky by asi jen nerad slyšel z mých úst.
"Špatný svědomí." Řekl po chvíli rozmýšlení.
Moje srdce se trhalo na kusy.
"Jak dlouho?"
Kvůli ní měl špatný svědomí a tak se mnou nespal. Muselo to trvat skoro od začátku našeho vztahu.
"Zavolal sem jí včera večer. Ale já neměl špatný svědomí kvůli ní… až doteď sem neměl nikoho jinýho, jen tebe! Ale od začátku to byl plán, hloupej plán, teď to vim. Nebyl sem do tebe zamilovanej, ale dělal sem všechno pro to, aby sis to myslela. Důvod toho…"
Dveře se rozletěly a můj otec bez zaváhání chytnul Shanea pod krkem a přitlačil ke stěně.
"Ty bastarde! Řek sem ti, abys od ní dal ruce pryč…"
"Tati!" vykřikla jsem, čímž všechny moje snahy o zadržení pláče byly zažehnány. S tváří, blištící se slzami jsem vyrazila prudce ze svého místa, abych zabránila rvačce. Těžko říct, jestli jsem se bála o tátu nebo o Shanea. Vlastně mi v tu chvíli byly asi ukradený oba dva. Chtěla jsem se jen odreagovat od praskajícího srdce v mojí hrudi, sápající se po každý jiskřičce naděje, která by zapřela skutečnost. Skutečnost byla, že mě nikdy nechtěl, nemiloval mě. Skutečnost byla, že každá chvíle s ním ztrávená, byla lež.
"Tati přestaň, vždyť ho udusíš!" vykřikla jsem, když mi v hrůze došlo, že Shane nemá v úmyslu se bránit. Mohla sem vidět, jak každou vteřinou rudne, rudá pak přechází ve fialovou, oči začínají slzet. Křičela jsem, ať toho nechá, tahala jsem ho za ruku, co byla pravděpodobně odhodlaná Shanea zabít, až sem se vážně dočista rozbrečela. Al ho pustil a napůl vylekaně, napůl ohromeně na mě zíral. Myslím, že mě nikdy předtím neviděl brečet, když nepočítám dobu, kdy sem se batolila a řvala při každý příležitosi, jen, abych získala jeho pozornost.
"Connie, si v pořádku?" zamumlal nejistě. Neměl tušení, jak se v takový situaci zachovat. Ty rozpaky jsem mohla cítit
skrz celou hospodu U Prasečí hlavy.
"Sem v pohodě." Ujistila sem ho a zhluboka se nadechla. Došla jsem ke dřezu za pultem a nalila si do krku čistou, chlazenou vodu. Druhý pohár jsem pak podala Shaneovi, sedícímu na podlaze, ohmatávající si škody po tak pevném, zuřivém stisku.
Hositnský Mike sebou ze spánku trhnula a zamumlal něco ve smyslu, ať za ten bar nelezu, že tam patří on. Pak se znovu propadl do bezesného alkoholického spánku.
"Connie, co je to s tebou? Proč on? Nezaslouží si tě. Nesahá ti ani po kotníky, ty nemáš tušení, co je zač."
"A ty snad jo?!" řekla jsem útočně.
"Rozhodně mám pravdivější představu, o koho jde než ty. Ale Connie, já tě nechápu! Ty přece nejsi ta holka… Si tak… plná respektu sama k sobě a…"
"Ne, to nejsem. Jak vidíš sem přesně TA HOLKA, přesně. A ty nemáš právo se do toho plést, to je moje soukromí."
"Nepustím ho k tobě, ty nevíš, co je zač…"
"Je to Pettigrew, no a co?" protočila sem panenky. "Nemá s nim nic společnýho…"
Al se ale nevesele ušklíbnul.
"Sem překvapenej, že o tomhle víš. Shane by to neřek ani mrtvýmu komárovi… Ale tohle není to nejdůležitější."
"Tak co teda je!" křikla jsem. Pohár trpělivosti přetekl. Měla sem toho dost.
"Vem Brendu a jděte do hradu. Nenechte se chytit, podruhý už se za tebe přimlouvat nebudu." Změnil otec najednou téma.
"Co uděláš se Shanem?" chtěla sem vědět. Nic víc mě v tu chvíli nezajímalo. Vysvětlení, rozlousknutí tajemství, to všechno počká.
"Přežije to, neboj." Řekl zamračeně. "Běžte."
Nemělo smysl mu odmlouvat. Kromě toho, byl dost klidný na to, aby byl schopný uvažovat racionálně, ne v afektu. Nezbylo mi nic jinýho než popadnout Brendu a zmizet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 xXx xXx | 15. dubna 2010 v 16:07 | Reagovat

jůůůů to je překvapení...hned dvě kapitolky :D
a moc povedený!..chudák connie :(

2 Leila Leila | Web | 16. dubna 2010 v 18:20 | Reagovat

velmi pekna kapitolka ....a ten styl zboznujem:))

3 Peťka Peťka | E-mail | 17. dubna 2010 v 21:51 | Reagovat

aaa... no to ne! :D takový napínavý, nechceš přidat další kapitolu? :-) sakra, tak co zase skrývá? sice nevim, jestli to, co o něm Connie neví, je to kvůli čemu s ní celou dobu byl, ale to jak se choval, to bylo fakt...hnus...vubec si to nezasloužila

4 makča makča | 21. dubna 2010 v 17:48 | Reagovat

Teda ten Shane je pěknej hajzl... chudák Connie. A zajímalo by mě co je zač

5 katka katka | 22. dubna 2010 v 15:43 | Reagovat

Takhle to utnooout!Chtělo by to co nejdříve další kapitolu prosím:-)Výborně se to zamotává.Nepředvídatelný děj a to mě baví!

6 Sawarin Sawarin | Web | 24. dubna 2010 v 1:12 | Reagovat

No páni.. Po době jsem zas koukla na tvůj blog a koukám, že tu jsou hned dvě kapitoly. Ihned jsem se samozřejmě pustila do čtení. Nemám slov.. Absolutně nechápu, co to s tím Shanem je. Nechápu, ale nevěřím, že by mohl bejt zas tak špatnej, přestože teď vypadá jako pěknej zmetek. Jinak, myslím, že jsem už jsem to psala. Ale na tvých povídkách mě stále ohromují charaktery jednotlivých postav. Jak jsou nedokonalé, normální.. Maj svoje kladný i záporný stránky. A ty je prostě dokážeš úžasně vylíčit. Moc se těším na pokračování. Mám tuhle povídku moc ráda a jsem zvědavá, co se bude dít.:)

7 Kate Kate | 5. května 2010 v 18:28 | Reagovat

Úžasné..a musím uznat, že prokazuješ službu mým očím, jelikož díky slzám, který u mě dokážeš během pár vět vykouzlit, si udržujou zdravou vlhkost..;( :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama