Lidé se pomalu zvedali ...

1. února 2010 v 18:59 | abbina |  Zaslepení: Jak vidět neviditelné
Jedna taková kratší kapitola. Připravuju novou povídku, ne tak dlouhou, něco na způsob Jen 4x sem brečela a tak asi chvíli nepřibyde nic novýho k Agnes ani k Zaslepení. Tak si to užijte...máte to i s písničkou;-)


Lidé se pomalu zvedali od stolu. Jídlo z větší části dávno zmizelo v našich žaludcích a veškerá konverzace na téma Vymítačů už proběhla. Hostinec samozřejmě neměl dost pokojů na to, aby všechny ubytoval a proto se studenti měli vrátit školy, která by touhle dobou měla být už zajištěná, prohledaná ministerskými bystrozory a zabezpečená ochranými kouzly. Jeden po druhým mizeli moji spolužáci v krbu za zelenými plameny. Loučili jsme se, objímali všichni se všema a já konečně uviděla na tom všem něco pozitivního, krásnýho. Lidi si začali vážit jeden druhého. Prožili společně vypjatou, nebezpečnou situaci, která je ztmelila a ukázala jim cestu k sobě.
"Brendo," vzpomněla jsem si najednou a silně jí stiskla ruku. "Potřebuju s tebou mluvit, nemohla by ses nějak nenápadně… odpojit?" Pohodila jsem hlavou ke krbu a Brenda střelila rychlím pohledem k profesorům.
"Teď." Špitla a rychle zapadla do chodby se schody vedoucími k pokojům. Vystoupali jsme nahoru a zavřeli se do mého pokoje.
"Potřebuju něco vědět," začala jsem okamžitě. Něco však utnulo můj proslov. Narušila ho přítomnost třetí osoby. V mým pokoji seděl Shane. Ne že bych ho neviděla ráda, ale pokaždé, když ho třeba jen zahlídnu, dlouho pak nemůžu usnout, kvůli bolesti v srdci, co mě trápí. Láska bodá jak šíp s otupeným hrotem, zatím jsem na ní nic hezkého, božského nebo magického neobjevila.
"Shane? Co tu děláš?"
Shane se zvedl z postele a nejdřív pokývnul hlavou na pozdrav svý sestře. V ruce si hrál s jakýmsi útržkem papíru.
"Nazdar bráško… Zase za hrdinu, co?" ušklíbla se Brenda šibalsky, ale bylo na ní vidět, jak pyšná na svýho bratra je. "Schováváš se před fanouškama?"
"No vlastně," poškrábal se na čele. Vypadal trochu nesvůj kvůli Brendiný přítomnosti, kterou rozhodně nečekal. "Chtěl sem se vlastně jen přesvědčit, že Connie je v pohodě. Musel sem vypadnout brzo kvůli práci, takže sem se ani nerozloučil."
Brendě ohromeně vystřelilo obočí nahoru a tázavě se otočila ke mně a pak zpět ke svému bratrovi.
"Rozloučit?" nešlo jí do hlavy. Co si pamatovala, Shane si na etiketu nikdy nějak zvlášť nepotrpil. A najednou tu koktá, nervózně se ošívá a působí tak nějak jako normální člověk, co má city a svoje nálady… a to bylo u Shanea fakt divná podívaná.
Jenže mě v tuhle chvíli zajímala jediná věc a tou byl pomačkaný útržek papíru v jeho ruce. Byl to papír, co sem vytrhla ze svýho notýsku. Vytřeštila jsem oči na něj, pak zpět na ten papír v jeho dlaních a znovu na něj. Pomalu sem přišla až k němu a zuřivě mu ten útržek vykroutila z rukou.
"Vloupeš se do mýho pokoje a máš tolik drzosti, aby sis čet moje… moje…" Co to vlastně bylo? Moje vylití srdce, moje nálady a nitro na papíře? Cítila jsem se jak idiot. Nedělaj tohle normálně dvanáctiletý puberťáci? Nic sem si nepřála míň, než to, aby si o mě myslel, že sem malá, nevyspělá holka. Pokaždé jsem se před ním snažila bejt dospělá, abych se alespoň z části mohla vyrovnat jeho předčasné vyspělosti.
"Promiň, ale leželo to na posteli a…"
"A co? Ano, leželo to na MOJÍ posteli a nevzpomínám si, že sem tam připsala cokoliv, co by tě nabádalo k přečtení.
"No," ušklíbl se Shane a jeho nejistota byla ty tam, "Ale žádnej nápis: Přísně tajné, tam taky nebyl."
"Odpusť, že předpokládám, že můj pokoj je soukromej."
Shane otráveně dosednul na postel a útržek papíru odhodil do rohu.
"Co to vůbec je? Citát nějakýho navýsost přemoudřelýho filosofa?" prohodil pohrdavým tónem a věnoval pohled své sestře. "Necháš nás o samotě? Potřebuju si s ní promluvit."
"Tos uhod." Vybafla jsem se založenýma rukama. "Tenhle pokoj je můj, já budu rozhodovat, kdo půjde a kdo zůstává." Překvapeně jsem se odmlčela, když kolem mě Brenda bezeslova prošla, zamumlala něco ve smyslu, že se uvidíme později a zmizela za dveřmi. S pootevřenou pusou jsem odtrhla oči od dveří a přilepila je rozčíleně na Shanea.
"Fajn Shane, víš co, tohle nemá cenu, stejně si děláš, co chceš, trpíš představou, že máš na všechno právo a něco jako SLUŠNOST a VYCHOVÁNÍ ti nic neřiká. Bez ptaní, bez zaváhání si sem prostě vtrhneš s tim svým namyšlnenym ksicht…"
Ani nevim, jak se ke mně tak rychle dostal. Jediné, co jsem si uvědomovala, byly jeho rty líbající ty moje, odhodlaně a důkladně. Strnule jsem se odtáhla, tváře jsem měla v jednom plameni, což mi na sebevědomí moc nepřidalo. Vyděšeně sem si uvědomovala, že tentokrát to bylo z jeho strany. On mě políbil! Mě, ne žádnou mojí náhražku, prostě mě.
První polibek, který mi láska mýho života dá a já ho sotva opětuju. Musí si myslet, že sem úplný dřevo, bleskla mi hlavou tahle pitomá myšlenka, které jsem se málem začala smát. Sklousla jsem spodní ret, aby k tomu vážně nedošlo.
"Tos… To proč… Proč si…" spustila jsem nesouvisle. Přísahala bych, že se mu po tváři mihnul vážně hodně podivnej úsměv, křečovitej, neusmívající se úsměv. Blouznim. Musim mít horečku. A vsadim se, že barva mého obličeje by se dala klidně přirovnat k přezrálým třešním. Můj odkrvenej a zmatenej mozek vysílal váhavý, nejistý rozkazy do mýho těla a já je stejně tak nejistě, trhaně plnila. Pomalu jsem dosedla vedle na postel, pak rychle vstala, přešla místnost, vrhla po něm nezjištným pohledem, došla ke krbu, opřela se ramenem o zeď. Až tam mě zalil pocit jistýho klidnu a dávka racionality.
"Vím, že to, cos napsala na ten lístek je tvoje dílo." Řekl čistým, pevným hlasem. Povytáhla jsem obočí. Proč s tim zase začíná? Neměla jsem ale dost prostoru na úvahy, Shane se mě pravděpodobně zrovna pokoušel usmažit ostrým, přímým pohledem. Vztáhl ke mně ruku a vzápětí jsem na tváři ucítila bříška jeho prstů. Kůže na nich byla hrubá, ne taková, jakou bych očekávala od sotva dvacetiletýho kluka. "Vím, že je v tobě mnohem víc… Nejsi taková, za jakou sem tě zezačátku považoval."
Vpíjel se mi do očí. Nakláněl se ke mně, prstami mě zlehka vzal za bradu. Cítila sem se jako v tranzu, ze kterého se mi nechtělo procitnout.
"Nikdo není takovej, za jakýho ho ze začátku považujeme…" stačila jsem ještě nesrozumitelně zamumlat, než sme se znovu políbili, než mě opět zaplavila vůně jeho kožené bundy a pocit naprostého bezpečí, který u mě dokázal vyvolat jen on. Myslím, že to byl jakýsi ubohý pokus o vzepření. Ale proč bych se vzpírala? Milovala sem ho, nikdy sem to nevěděla tak jistě, jako teď, v jeho objetí. Tiskne si mě k sobě, můžu cítit jeho tělesné teplo, slyšet jeho dech, vnímat jeho polibky na krku. Odzbrojil mě, ochromil mě. Nechala sem se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 xXx xXx | 1. února 2010 v 19:15 | Reagovat

uuuuu no teda hustýý!!:D:D
na novou povídku se mooc těším!!Jen 4x sem brečela je moje nejoblíbenější :D:D:D

2 Irene Irene | Web | 1. února 2010 v 22:50 | Reagovat

To myslíš vážně, že v tonhle skončíš?
Nejkratší kapitola jakou jsem od tebe viděla...a  zrovna ta nej... no nej.... chjááááá!
;o)

3 Peťka Peťka | E-mail | 5. února 2010 v 21:36 | Reagovat

ouuu, páni. to se to tam ale dějou věci:-) hrozně se mi ta povídka líbí, píšeš skvěle:)

4 makča makča | 6. února 2010 v 11:30 | Reagovat

no teeda naprosto skvělá kapitola už sem jí přečetla 3krát... škoda že další dlouho nepřibyde:( ale moc se těším na tu novou povídku:)

5 Simia Simia | Web | 8. února 2010 v 10:41 | Reagovat

Páni fakt krásný, strašně se ti to povedlo. Jsem moc ráda, že jsem na tvůj blog narazila:) Jdu se hned podívat na další povídky:))

6 Sawarin Sawarin | Web | 10. února 2010 v 13:17 | Reagovat

No teda, já zírám.. Krátká, ale přesto naprosto úžasná kapitola. Fakt krása.. I kdy mě ten Shane občas pěkně vytáčí,žeru ho.. Fakt skvělý:)

7 Terka Terka | 22. února 2010 v 20:45 | Reagovat

páááni.tahle kapitola je skvělá.jsem zvědavá jak to s nima bude dál. :D

8 Artemis Artemis | 7. března 2010 v 19:19 | Reagovat

oooh konecne! krasna kapca kedy pribudne pokracko??

9 Mausinka Mausinka | Web | 27. března 2010 v 19:38 | Reagovat

Ahujky maš mocinky moc krásnej blogís =) mohla bych chte poprosit o jeden hlasek tady pro Mausinku http://rothtomas525.blog.cz/1003/8-kolo-sonb  budu ti moc vdečna a rada ti to oplatím stačí napsat a hlasek bude tvůj =) papíQ
Jestli jsem přehlídla reklami se omlouvám =(

10 Katka Katka | 13. dubna 2010 v 20:32 | Reagovat

Taková krásná povídka! Nejlepší co jsem kdy četla. Moc se mi líbí to nenucené škádlení mezi Shanem a Connie.Nenech nás dlouho čekat prosím!!!!

11 Smart Pujcka Smart Pujcka | E-mail | Web | 30. dubna 2011 v 6:08 | Reagovat

Konsolidace

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama