chapter 13

24. ledna 2010 v 18:58 | abbina |  ♣Agnes♣
Omlouvám se za mojí neaktivitu ale nemám mc myšlenky na psaní..tak aspon tohle pokračování k agnes:-)



Nemohla jsem se s ním spojit žádným možným způsobem. Byla jsem odříznutá od všeho a od všech a hlavně od něj. Norah mě den co den navštěvovala v pokoji a pokoušela se tvářit, jakoby se nic nedělo a já přijela jen na prázdniny jak to chodívalo předchozí léta. Její slovo v tomhle domě rozhodně nebylo poslední, domnívala jsem se totiž, že moje násilné uvěznění je jí víc než proti srsti. A jeden den jsem se o tom mohla přesvědčit.
"Koupila jsem ti nějaké čokoládové žabky." Vešla opatrně do pokoje s náručí plnou sladkostí a vysypala mi je na postel. Pak zavřela dveře.
"Myslím, že s tim divadlem to nevyjde. "
"Proč ne, to ani neumíš zpracovat svého nastávajícího?" vypálila jsem zostra. Dnes jsem se probudila s obzvlášť frustrovanou náladou.
"Hlavně nekřič." Pokoušela se mě uklidnit.
"Tobě se to kecá, Norah, ale jak odsud mám doprdele zdrhnout?"
"Agnes!" vykřikla pohoršeně a její vzorné chování mě zpočátku zmátlo. "Nemluv tak. Tady ti přece bude nejlíp. Útěkem si nijak nepřilepšíš."
Zatímco mluvila, pokoušela se vytřepat si cosi z rukávu svého růžového svetru. Na polštář vypadlo něco lesklého a kovového.
"Nezapomeň se si tu mezi přáteli, co ti chtějí pomoct. Časem ti třeba můžem pomoct najít nějakou slušnou práci, můžeme ti otevřít dveře všude." Významě se na mě podívala při vyslovení třech posledních slov a já pochopila, že moje zablokované dveře nejsou jedinou překážkou, ale tenhle klíč je klíčem ke všem zábranám na cestě ven.
"Ale to až později… až se všechno uklidní, ztiší…"
Snaží se mi naznačit, že v noci mám větší šanci? To mám čekat?
"Ach… někdy si připadám sama. Noah je pořád někde se svými rodiči… a důležitými lidmi pro jeho budoucí práci. Je ambiciózní, co? Dneska večer se chystá poznat samotného ministra kouzel."
A Noah bude dnes večer pryč, takže jeho se bát nemusím.
"Jak se dnes cítíš?" zeptala se.
"Fajn, díky." Odtušila sem, čekajíc na nějaké další naznačení. "A ty?"
"Nějak mě bolí hlava," stěžovala si. "Myslím, že je to tím denním světle. Už aby byla tma, žádný světla, abych si mohla odpočinout. Poslední doboumám nějaký migrény."
Žádný světla? Proč? Jak se mán krást po celém domě, který pořádně ani neznám po tmě? Tázavě jsem se na nízamračila.
"A kolikrát ti mám řikat o těch záclonách. Zatahuj si je. Takhle ti může kdokoliv vidět do okna.. a naši sousedi bývaj zvědaví." Řekla to s podtónem vtipu, ale neusmála se ani náznakem.Měla jsem chuť jí obejmout, ale pokud mě snad opravdu někdo sleduje… bude lepší zachovat svou běžnou uraženou tvář.

00000

A tak se mi povedlo utéct. Moje svoboda však trvale velmi krátce, sotva sem se nadechla čerstvého vzduchu v zapadlé Londýnské uličce, přede mnou se zčistajasna, provázen hlasitým prásknutím zjevil Noah. Vyděšeně jsem uskočila a přestože od prvnho kroku mi mohlo být jasné, že to nikam nepovede, jsem začala utíkat. Noah neběžel za mnou, nevolal, nepřemlouval. Jednoduše se znovu přemístil tak, aby se v další sekundě ocitl přímo přede mnou a zatarasil mi cestu.
"Odešla bys bez rozloučení?" prohodil naoko zklamaně a já v něm viděla na okamžik Mafoye. Jak se tohle vůbec stalo? Jakto, že někdo, kdo byl můj přítel, mě teď nutí od něj utíkat, vyvolává ve mně děs a drží mě pod zámkem.
"Proč bych se loučila s někým, kým pohrdám." Ušklíbla jsem se. "Lucius Malfoy je opornej hmyz o kterým si nejsem jistá, jestli si vůbec zaslouž špinit tuhle zemi svou přtomností, ale ty? Ty si míň než hmyz. Odsuzoval si ho, a přitom jak se zdá, si stejnej parchant. Jenže Malfoy na rozdíl od tebe ubližoval svým nepřátelům. Ty si takovej srab, že ubližuješ jen přátelům. Možná proto, že víš, že nikdy nebudou mít to srdce pomstít se za to všechno."
"Dělám to pro tvoje dobro." Bránil se. Už jen to, že se pokoušel bránit ve mně probudilo odvahu. Měl výčitky, jinak by necítil potřebu nacházet výmluvy pro svoje chování.
"Děláš to z čirýho pokrytectví."
"Nesouhlasm s tm, abys tak mrhala svým životem…" zvýšil hlas rozhořčeně.
"A co je sakra tohle?!" vybuchla jsem. Rukou jsem mávla směrem k jeho domu. "To je snad plnohodnotnej život? Sedět v čtyřstěnný mstnosti, s srdcem hořícím vztekem, nic nemt před sebou, a jedinou činnost je čekání… na večeři, na to až přijde Norah. Já… já ne…"
Vztek mnou lomcoval tak mocně, že jsem nedokázala pokračovat, vše to bylo tak absurdní, chtělo se mi smát a brečet zároveň, přála sem mu, aby si zkusil ten pocit beznaděje a nesnesitelné nudy, zavřený jen sám se sebou a svými emocemi a nebezpečnými myšlnekami, ubýhající se všemi směry. Je to nesnesitelné!
"Je to pro začátek, až si zvykneš, už nebudeš vězněm… Co ti bude chybět? Budeš mít nejlepší kamarádku vždycky po boku, Kelly a Jason budou často jezdit na návštěvu, najdeme ti skvělou práci, zase se budeš účastnit večírků…"
"Ty tady mluvíš o svým snu, o své představě o dokonalém životě. Moje představa je jiná, úplně jiná. Pochop to konečně! Nehledě na to, že to celé je naprosto nereálné. Jsem vyděděnkyně, nedaj mi jen tak nějakou práci, kterou ty považuješ za prestižní a žít pod jednou střechou s tvojí manželkou? Noahu ty si blázen…"
"Blázen do tebe," hlesl hlubokým, tlumeným hlasem.
"Nikdy tě nebudu milovat. A ty nikdy nebudeš milovat mě. To není láska, co ke mně cítíš. To je touha, prahl bys po každé, kterou bys nemohl mít…"
"To není pravda." Odmítal nekompromisně každé mé slovo. "Ničemu nerozumíš… Já tě miluju!" vykřikl a vzal mě za ramena, hned mě však zase pustil, rozhozený, zmatený sám sebou. "Neumím si představit život bez tebe. Nevíš jaký to je utrpení nesmět se tě dotýkat, když…" jeho prsty se zastavily jen několik milimetrů od mé tváře. "Nevíš jak bych si přál, aby ten nebelvírskej šašek vypadnul z mýho i tvýho života… Sakra dyť mě už je to jedno. Kašlu na Norah, najdu pro ní jiný řešení jak vytáhnout rodinu z dluhů. Chci jen tebe, vezmu si tě…"
Objala sem ho. Nevím proč jsem to udělala. V jeho případě se ve mně emoce měnily tak kontrastně jako noc a den. Zadívala jsem se mu do tváře. On můj pohled opětoval lehce přivřenýma očima, jako šelma, co tiše vyčkává co přjde. Zpoza černých řas prosvítaly jeho jasně zelené oči.
"Zkus si to představit v realitě, Noahu… já to zkusila a to co jsem uviděla, byly jen nekonečný hádky. A nulový štěstí. Jeden druhému bychom pořád něco dávali za vinu. Kdyby sis mě vzal, tvůj život na úrovni by klesl o něco níž. Ale ne dost nízko na to, abych se já mohla vyhnout klevetům, večírkům a vše co k životu, který máš rád patří. Jsme příliš rozdílní. Snažíš se před tím zavřít oči, ale je to až moc viditelný problém. Noahu… vážím si tě za to, cos obětoval pro Norah, jsi zásadový. Ale musíš se naučit smířit se s tím, co tě čeká, jinak nebudeš nikdy šťastný ani ty, ani ona. Z celého srdce ti přeji, aby si měl svůj vysněný život a aby si byl schopný takový život zařídit i pro Norah. Buď silný, buď moudrý… "
Políbil mě. Krátce a něžně. Pak opřel své čelo o to mé a tiše promluvil.
"Miluji tě jako nikohov mém životě. A možná…" znovu přiložil své rty na ty mé jen na kratinký okamžik, "ne možná… máš pravdu. Všechno to nedává smysl."
Jeho ruce se svezly po mých zádech, sevřen se uvolnilo, on se otočil a svižnou chůzí zamřil k domu. Tma ho brzy spolkla ve svém náručí. Bylo to naposled co jsem ho viděla.
Z okna domu, schovaná za záclonou v neosvětleném pokoji, celou situaci pozorovala jeho snoubenka. Nemohla slyšet jejich rozhovor, ale to co viděla bylo víc než jasné. Po tváři se jí kutálela jediná slza, ta zmizela v lemu rukávu její hedvábné košile a s tou slzou zmizelo i přátelství mezi ní a Agnes.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Do_MusH Do_MusH | 24. ledna 2010 v 19:49 | Reagovat

Konečně jsme se aspoň něčeho dočkali:D Bylo to krásné ...nemůžu si pomoct, ale od začátku mám hrozně ráda Noaha. Je to takovej ten záporák, kterej nutí lidi kolem sebe aby ho uctívali:D Tak nějak vnitřně doufám že spolu nakonec skončí a přes všechny vyjmenované překážky se dostanou. Sorry Siriusi:D

2 makča makča | 24. ledna 2010 v 22:30 | Reagovat

Ty joo konečně další kapitolka:) ... já nemam slov... naprosto úžasný a doufám že to nakonec Sirius pochopí a daj se s Agnes zase dohromady
mooc se těším na další kapitolku:))

3 Bára Bára | Web | 25. ledna 2010 v 16:13 | Reagovat

Nádherná kapitola:-) jako vždycky se moc povedla:-)

4 ylil ylil | 25. ledna 2010 v 20:03 | Reagovat

ta poslední věta je nejlepší!!! musim souhlasit, že Noah je usper cápek - takovje pro mě :D:D...
pěkná kapa...

5 Artemis Artemis | 25. ledna 2010 v 21:39 | Reagovat

uzasna kapca dufam ze skoro pribudne dalsia kapitola :)

6 Irene Irene | 29. ledna 2010 v 11:03 | Reagovat

jedním slovem... smutný. hlavně pokud jsem o Norah.
Zajímá mě co se teď bude dít, protože se mi nezdá jako tvůj styl aby se jen tak vrátila k Siriusovi, jako by se nic nestalo.
Takže mě dlouho nenapínej! ;o)

7 Paige Paige | Web | 29. ledna 2010 v 11:52 | Reagovat

No páni, to čekání stálo za to. Nějak jsem změnila názor, fandím Noahovi:-)
Pěkně se to zamotalo, jen dofám, že s Norah a Agnes to není tak definitivní, jak se teďka zdá.

8 Peťka Peťka | E-mail | 29. ledna 2010 v 23:57 | Reagovat

panejo :-) super kapitola, těšim se na další:) myslim, že Norah si něco takovýho nezaslouží, Noah se k ní chová vážně hnusně, takže doufam, že se ten jejich vztah zlepší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama