Ementál nad lesem stál

28. prosince 2009 v 1:37 | abbina |  ♣Czech magic school♣
Asi ste teď hodně překvapený co? :-DD Já taky! Linda je zpátky a její praštěnost nikdy nebyla praštěnější!
(To ale fakt nemusí znamenat, že to bude jako vtipný, či dokonce vtipnější, jo? tak pozor!)



Překrásná Linda běžela ladně lesem. Na sobě měla roucho z javorových listů a rozpuštěné vlasy povlávaly kolem. Nahé nožky jí dopadaly měkce na mechovou podestýlku, prorostlou vonnými fialkami. Vedle ní, držíc jí za ruku běžel rychlostí tak půl metru za hodinu Sirius. Byl nahý a zaláskovaně se na ní culil.
"Adame, ach můj milý Adame," vzdychla Linda a její mozek se podivil, proč mu říká tak blbym jménem, který se jí nikdy nelíbilo. Takový trapný jméno…No co, zatím se to ale vyvýjí pěkně. "Tolik tě miluji. Řekni, miluješ mě též?"
Zamrkala svýma dlouhýma řasama a kolem hlavy jí proletěla medúza. Co tu kurva dělá medúza, nad tim si už hlavu nelámala. A Adam s tváří Siriuse Blacka se rozhlédl kolem dokola po té nezalidněné pustině jen s dvěma stromečkama. Na jednom z nich se svíjel had s hlavou Petra Pettigrewa - zaměstnaně se cpal jabkama a nevnímal svět kolem sebe. Na druhym seděla teta Bohumila s rakví na zádech.
Linda ale měla oči jen pro jediného - Adama, co nešťastně sjel Bohumilu od tlusté hlavy k tlustym kotníkům.
"Lásko? Není to romantické? Být sami jediní svého druhu na celém širém světě… Na počátku všech věků? Ach…Řekni, tak miluješ mě?" tulila se k němu Linda stále s tím přiblblim zrdogovanym úsměvem.
"Mám snad na výběr?!"

QQQQ
"ÁÁÁÁ!" zaječela sem a vyskočila z postele. Pak sem zaznamenala, že sem v tichu a klidu svýho pokoje a uklidnila se. "Jen sen, jen zlej sen…"
Lehla sem si zpět do postele a zase začala přemítat v hlavě nad zítřejším školním trestem, kterej sem měla společně se Siriusem. A tu mě přepadl pořádný rapl. Tak von si ten parchant dovolí lízt mi do snu a dokonce i tam mi bude dávat košem?! Vrchol! Naprostý vrchol!

QQQQ


Nastoupená, zmalovaná, oholená, navoněná, oblečená v černých kožených šatech se špičatou podprsenkou a kraťounkou sukní. Boty na jehlách mi neustále zapadaly do bláta pode mnou.
"Neměla tu bejt doprdele mechová podestýlka, prorostlá vonnýma fialkami?" postěžovala sem si skuhrvě.
"Jediná podestýlka, co se pod tebe hodí je červenej koberec…" ozval se za mnou Sirius. Ale, copak to neslyší ucho mé rozkošné, pomyslela sem si. Sirius mi skládá kompliment.
"I ty lichotníku," zatetelila sem se štěstím. "A vlastně mi jednou v testu na netu vyšlo, že sem v minulym životě byla Hollywoodská hvězda."
*Popravdě - ani v nějakym stupidnim testu jí něco takovýho nevyšlo.*
"Fakt jo?" zamumlal Sirius bez špetky nadšení. "Já měl na mysli spíš ten koberec co maj v bordelu."
Úsmev mi zmrznul na tváři. No počkej, už brzo to schytáš.
"Kdes proboha sebrala tenhle kostým?" poukázal na moje špičatá prsa. Nechápavě sem se podívala na svůj ohoz. Co se mu na tom jakože nelíbí? Fakt nechápu.
"No v půjčovně…" řekla sem zmateně.
"No fajn, ale proč proboha TENHLE? To v tomhle chceš jít na něčí pohřeb?"
Shovívavě jsem se pousmála jeho nedostatečnému světovému rozhledu a k jeho nesmírné nevoli jsem ho pošimrala po bradě.
"Ty hlupáčku," povzdychla sem si smířlivě, "Copak ty nevíš, že pohřby se konají v kostele?"
"No a?" obočí mu vystřelilo nadzvukovou rychlostí až k vlasům.
"Napadlo mě, že by bylo příhodný oblíct se jako nějaká svatá biblická postava ne. Myslím, že to ke kostelu patří. Viděla sem náhodou jeden biblickém film a všichni tam měli šaty… Dokonce," pozvedla důrazně ukahovák, "i chlapi."
"No a?" obočí mu zmizelo kdesi v tom černym vlnitym roští (myslim jeho vlasy.)
"Noa? Noa já du za Máří Magdalénu, ty nevzdělanče! Copak nevíš, že to byla prostitutka? A že s ní Ježíš potají…"
"Prosimtě mlč," chytl se Sirius za kořen nosu a lehce zakroutil hlavou, nadávajíc Jamesovi, že ho k tomuhle donutil. "To přece není pravda. Ježíš s ní nic neměl, ty huso! Byl to přece JEŽÍŠ!"
"Noa? Si jako myslíš, že si ho nechal vyoperovat, jo?"
Siriusovi už vážně docházela trpělivost, ale já tu pusu nezavřela. Proč taky, když všechno co řeknu, má smysl.
"Kromě toho, ty chytrej, sám Leonardo Dicaprio…"
"Da Vinci," vyštěkl Black.
"Da nebo Di, co na tom sejde," mávla sem rukou, "Tak tenhle Vinči odhalil pravdu. Jeho potomek dost možná pořád žije." Dramaticky sem se odmlčela, abych ho nechala tu šokující informaci, která ho nijak nešokovala, zpracovat.
"Myslim, že ta linie končí někde u… nějakého rodu Lágrů." Pronesla zamyšleně.
"Ty vole, to je tvoje přímení. Sis taky mohla vymyslet něco trochu originálnějšího…"
"Ty bláho!" vykřikla sem najednou, úplně vzrušená, "Dyť ty máš pravdu! Faktžejo. Já sem Lágrová! Ty jo já sem asi jeho potomek."
"To radši neřikej ani ve srandě," zamumlal otráveně. "Hele, poď radši hledat ty houby, ať stihneš ten pohřeb.
"Myslíš, že umim lítat, nebo chodit po vodě?" vyjekla sem,, stále rozrušená z nového objevu.
"Nevim, zkus to. Ale až to budeš zkoušet, vyber si hodně vysokou skálu nebo hodně hluboký jezero."

QQQQ
"Nuda, nuda, nudááá," postěžovala sem si, když se mezi námi konečně rozhostilo třívteřinový ticho, což sem nějak nesnášela dobře. Naopak Sirius začínal bejt alergickej na můj hlas, poznala jsem to podle uhrů, který mu začali vyskakovat na tváři, pokaždé, když sem znovu otevřela papulu. On o tom samozřejmě neměl ani páru. Kdyby se tak viděl…
"Houby." Pronesla jsem hluboce depresivně. "Houby!" zvolala jsem zoufale po chvíli, když se nedostavila žádná odezva.
"Drž už tu klapačku, nebo ti do tý tlamy nacpu jednu extra jedovatou." Nechal se slyšet Black.
"Hele, co takhle zakopat válečnou sekeru?" nadhodila sem velkomyslně a pokusila se o dobročinný úsměv. Teda dobromyslný, myslim.
"Já s tebou žádnou válku nevedu, to ty jí vedeš se mnou! Ty vole, nepřipadáš si občas jako tenista, co hraje proti nehybný zdi?"
"Tenista, jo?" protáhnu zamyšleně a zakroutim hlavou… "To ani ne… Ale občas si připadám jako dort." Řekla sem, aby řeč nestála. "Čokoládovej." Dodala sem. "Bez nohou." Dodatek číslo 2. V tom sem si vybavila, jak mě ten parchant v tom snu hodlal pohodit, jen tak chladnokrevně do chřtánu mojí údajně zesnulý tety Bohumili a to ti mě tak nasralo, lidi, že sem se v další vteřině přistihla, jak ho škrtim. Ječel, nebo spíš sípal něco ve smyslu: Dóst! Cvoku, Slez a tak dál. A tak sem ho poslechla a lehce překvapeně zatřepala hlavou. Teda, musim ty emoce trochu hlídat. Tohle si fakt nezasloužil… zvlášť ne posledních pár chvil před jeho smrtí. Chudák ještě neví, že to je jeho pohřeb, na kterej sem se tak strojila.
"Do prdele, lágrová!" zakřičel, až mu přeskočil hlas.
"Co to bylo? Jódluješ?"
Vůbec si nevšímal mojí vtipný poznámky (vždycky sem tvrdila, že nemá žádnej smysl pro humor. Člověk by ho moh poctít hromadou vtípků a on by nepohnul ani brvou. No a když tak nad tim uvažuju, tak mě v zápalu myšlení napadá, co to ta brva vlastně je? Brva? Jo ták! Jo tak takhle… brva je vlastně odvozená od slova vrba a znamená to, že by se ani za mák nepohnul, a to i v případě, že by vedle něj stála vrba a jeho by strašně lákalo s ní pohnout, ale neudělal by to protože nemá smysl pro humor. Doprdele, to byla úvaha jak prase!)
Black na mě ale civěl celkem dost vyděšeně, mnul si krk a ječel.
"Ty si normálně nebezpečném deviant, Lágrová! Ježiš tobě fakt už jen chybí přerostlý první dva zuby trčící ven z pysků do všech stran, šilhavý voči, debilní úsměv, brejle jak dvě akvária a seš jasná! Ty si úplnej mentál! Cvok! Haraši haraši! Šibi ryby! Abraka dabra…"
"Tak to sem zas nepleť hele, abraka dabra nemá se šibi ryby nic moc společnýho."
Black se ztěžka nadechl a bolestně zavřel na okamžik oči.
"Zavři - už - tu- klapačku!" odhláskoval mi, načež sem mu řekla, že jeho pronuncijejšn je v poho a ať si nedělá starosti, že mu rozumim celkem dobře i když žblebtá jak kapr na suchu. "Já tě nesnáším! Si blázen, chápeš? Blázen! Di se léčit, dyť tobě kdyby rozřízli hlavu vejpůl tak tam najdou…"
"Geniálního virtuóza?" zkusila sem.
"Ne! Najdou tam…"
"Mozek Ajnštajna?"
To ho kupodivu děsně rozesmálo, ale takovym fakt divnym smíchem, no pro změnu vypadal jako šílenec spíš von. Stejně sem byla ale fatk zvědavá, co v tý mojí hlavě vlastně podle Siriuse najdou, ale ten najednou oněmněl a čuměl za mě, beze slov.
"Co tam teda najdou?" zeptala sem se naléhavě, protože, kdybych se otočila před tim, než se zeptám, něco mi říkalo, že už bych neměla moc možností to z něj vytáhnout. Ale on ńák ne a ne spolupracovat.
"Co najdou!" zaječela sem mu do ucha až se leknul a stejně hlasitě mi odječel (jakože opak pověděl je odpověděl, tak opak od ječel je odječel, kapíto jo? Pobíráte?)
"EMENTÁL!"
Nastala minuta ticha. No dobře, minuta ne, ale nějaká chvíle to byla. Pěkně trapná chvíle, protože sem se snad poprví v životě cejtila tak nějak v rozpacích, protože sem vůbec nechápala, co ho vedlo k tomu, aby vykřikl zrovna ementál.
"Myslíš… jako ten dírkovitém sejra, jo?" ujišťovala sem se. Taky moh třeba E (jako citoslovce, kapíto?) a MENTÁL. Anebo AMEN! TÁL! (jakože zvolání že je s náma amen, protože něco roztálo.) Anebo chtěl říct prostě eminem a přeřek se… Noa nebo chtěl zařvat třeba MOUDROST BUDHOVA a místo toho zařval úplně omylem EMENTÁL! Je přece tolik nespočet možností! Sem z toho celá rozrušená!
On ale beze slova ukázal prstem za mě a tak sem se konečně otočila a to co sem uviděla mě ale vůbec nepřekvapilo, protože to byla moje práce, jen sem se vám o tom zapomněla na začátku zmínit. Byla to past na Siriuse. Trochu se to podobalo pastičce na myši, ale fakt jen zdánlivě. Ve skutečnosti šlo o past v nadživotní velikosti s hromadou ementálu na konci. Ale ještě než si kousneš, tak PRÁSK! A gilotina ti sekne hlavu. Prča ne?
Vlastně za to mohly moje geniální myšlenkové pochody. Řekla sem si, že Sirius určitě bude mít v tom lese hlad (kluci v tomhle věku maj furt hlad) no a až uvidí sejra, bude si chtít kousnout, ale ještě předtím mu ta gilotina usekne hlavu a stejně není ničeho škoda, protože zrovna na týhle hlavě měl už nespočet těch beďarů a to vůbec nebylo hezký, takže by o nic důležitýho vlastně nepřišel. Jen o hlavu.
A najednou sem si všimla něčeho fakt divnýho a čvachtavýho. Oba sme se začali nořit pomalu ale jistě hlouběji do země.

***

A jako bonus - chvilka poézie s Lindou Lágrovou:

Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila
a lampa ještě hořela co nad postelí trčela
Na stěně nízké velice, byl obraz Siriusovi palice
A před tou držkou tlemící, ležel tam kluk chrápající
Kadeř do očí spadala, veška v ní ladně plovala.
A když pak náhle upadla, v kamenné ňadra zapadla

Je to již tak, přátelé, a není to moc veselé
Ač narodil se jako kluk, je z něj tranzvestita, bůh ho suď.
Až jednou vletí do nebe, silikony před svatým Petrem předvede
Svatý se zakaboní, když k dámské vůni přivoní
Šmahem kopne sandálem, prožene ho brčálem
A Black i s tim pekelnym králem, ocitne se za bárem.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alcië Alcië | 28. prosince 2009 v 9:55 | Reagovat

Skvělá povídka. A po delší době i kapitola. Moc se ti povedla. Ten tvůj humor... :D Těším se na další ;-)

2 Paige Paige | Web | 28. prosince 2009 v 17:52 | Reagovat

Nikdy bych nevěřila, že tahle povídka může být ještě ujetější, ale kapitola výše dokazuje pravý opak xD
Nemám slov, něco tak...tak...nemyslitelného, absurdního...vážně jsem nevěřila, že příjdeš na něco ještě ujetějšího, než s tím pomerančem, který chtěla Linda hodit Siriusovi do huby, když zpíval ó, ale myslím, že past s ementálem posunula laťku ještě o trochu výš xD
A k tomu ty Lindiny geniálni myšlenkové pochody a úvahy, jaaj, z toho taky nemůžu. Ona je tak pitomá, až je chytrá, vážně xD
btw. a tou chvilkou poezie na konci jsi to všechno nádherně završila, nechť žije Linda xD

3 KiVi KiVi | 28. prosince 2009 v 19:34 | Reagovat

taková...kravina! :D:D:D:D To snad ani není možný :D:D:D Takový úvahy :D:D:D

4 Peťka Peťka | E-mail | 28. prosince 2009 v 21:43 | Reagovat

to je dokonalý!!! :D:D:D a chvilka poezie s Lindou Lágrovou tomu fakt nasadila korunu:D

5 ylil ylil | 29. prosince 2009 v 12:11 | Reagovat

"Ty si normálně nebezpečném deviant, Lágrová! Ježiš tobě fakt už jen chybí přerostlý první dva zuby trčící ven z pysků do všech stran, šilhavý voči, debilní úsměv, brejle jak dvě akvária a seš jasná! Ty si úplnej mentál! Cvok! Haraši haraši! Šibi ryby! Abraka dabra…".............................oni sou mentálové oba...supr dupr

6 Kate Kate | 29. prosince 2009 v 15:21 | Reagovat

Ty jejich hlášky neměly chybu :D:D vážně vydařená kapitola :D Jen si absolutně nedovedu představit, jak tohleto všechno skončí.. :D

7 Bára Bára | Web | 30. prosince 2009 v 11:11 | Reagovat

Úžasný:-D no ty hlášky byli skvělí jako vždycky ale nejvíc se mi líbil ten sen:-D a chvilka poezie:-D to bylo fakt nejlepší:-D

8 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 31. prosince 2009 v 8:31 | Reagovat

áááá fakt úžasná kapitola. fakt jsem se zas jednou pobavila. jen tak dál. doufám, že se tu další objeví brzo

9 Carr Carr | 1. ledna 2010 v 14:17 | Reagovat

Dokonalost! Jsem přesvědčená, že tohle je tvoje nejlepší povídka! Tak uvolňující a vtipná. Vždycky se na ni těším a chodím to sem kontrolovat minimálně jednou do týdne (což je výkon na někoho, kdo jiné ff už nečte;))
No nic, díky za kapču
Carr

10 Abbina Abbina | Web | 1. ledna 2010 v 21:11 | Reagovat

No doufám, že zase něco brzo sesmolim..dík za komenty...snad ale chápete že tohle de fakt psát jen ve stavu totálního šílenství..což poslední dobou není tak lehký navodit ptž jak tak rostu realita si mě žádá čím dál častěji.Je super že vás tolik napsalo komentář a moc vám za ně děkuju. Doufám že ste měli pěknýho silvestra (jen tak mimo mísu)
to Carr: Děkuju že si myslíš,že je to moje nej povídka,sem ráda že tě pobaví! ale jen taková maličkost - jak to můžeš vědět když jiný ff nečteš??:-)))Ale super že ses ozvala do komentářů!jrn tak dál:-)))

11 passia passia | Web | 3. ledna 2010 v 0:44 | Reagovat

:D ach milujem tieto uplne absurdne a nezmyselne poviedky... normalne si ma priviedla aj na poeziu :D

12 Haruka Kasumi Haruka Kasumi | 4. ledna 2010 v 15:49 | Reagovat

Tak z téhle povídky vážně nemůžu, takový hlody co jsou tady snad nikde jinde nenajdete. Vážně se ti povedla. XD

13 Thaila Thaila | E-mail | Web | 5. ledna 2010 v 22:04 | Reagovat

Bylo to báječný jako vždy. Tlemila jsem se u toho slušně ale domnívám se, že to dokážeš lépe. Něco tomu chybělo: možná by to mělo být delší lepším dějem, ale hlášky Lindy byly opět skvělé. Jen tak dál. Ale vážně příště více děje - chyběla ta jiskra:D těším se na další kapitolu
Tvůj věrný fanda Thaila:D

14 Raďušína Raďušína | 16. ledna 2010 v 20:28 | Reagovat

E-e-e-emantál, tolik sem se snad životě nesmála, naprosto skvělá kapča, a taky povídka a to všechno, normálně mi tekly slzy smíchu jako, to už tu dlooouho nebylo, píšeš suprově!

15 Jane Jane | 3. dubna 2010 v 19:40 | Reagovat

co bych dala za další kapitolu absolutně nejlepší povídky :D

16 Lily Lily | Web | 13. prosince 2010 v 23:34 | Reagovat

dooooooooooost vtipná povídka
rok se s rokem skoro sešel...nechtěla bys napsat další kapitolu?

17 Valentine Siniscalchi Valentine Siniscalchi | E-mail | Web | 3. února 2011 v 1:25 | Reagovat

Try coupon code "onecentcoupons" - Hostgator webhosting one month for free during order.

18 Thaila Thaila | E-mail | Web | 17. února 2011 v 18:50 | Reagovat

Páni to už je to tolik let od tý doby co jsi napsala poslední? To to uteklo. Celkem mě překvapuje, že sem stejně stále chodím a vyhlížím další pokračování této povídky. Možná proto že byla opravdu DOBRÁ! Tak co? Další kapitolka by určitě nikoho neurazila, a mě (určitě i další), by jsi velice potěšila. Prosím napiš pokráčko. :D

19 Jenny Jenny | 18. září 2011 v 22:40 | Reagovat

Jsem na tom stejně jako Thalia, i já sem po tolika letech pořád chodím a vyhlížím nový díl. Tahle povídka byla vždycky tou nejlepší.
Možná bys mohla ještě nějakej díl sepsat, tvůj geniální smysl pro humor mi chybí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama