30. kapitola

15. srpna 2007 v 2:05 |  ♣KAREN♣
Tak nějak sem měla chuť napsat taky něco jinýho než romantiku a tak sem přidala další kapitolu ke Karen. Bylo by skvělí, kdybyste to nějak okomentovali, protože u týhle povídky mám komentů málo a já pak nemám motivaci psát :'( Vydírám, já vím..:D

Hlavou se jí honily chmurné myšlenky. Věděla, že tady se už nesmí zdržovat. Když jí nenajde ministerstvo, najde jí Voldemort. Byla si jistá, že se o dítěti dozví. Ona o něj ale nemohla přijít. Teď, když je to jediné, co má…
Mezi davem lidí jdoucích proti ní se zamračeným obličejem rozeznala známou tvář. Světlé vlasy, uslzené očka, nervózně se rozhlížel kolem sebe. Střetly se pohledem. Červíček okamžik nevěděl, jak se má chovat. Když ale viděl, jak k němu Karen zamířila a probodávala ho nenávistnými, chladnými pohledy, pokusil se utéct. Karen zajela pravou rukou do kapsy a vyslala neverbální kouzlo. Červíček se na místě zastavil a už se nehnul. Zmrazila ho. Doběhla k němu, popadla za límec, aby jí neutekl a odčarovala ho. Červíček se bránil dost uboze proti čarodějce jako ona. Kousal, škrábal a strachy ječel. Ona to nevnímala. Nevšímala si udivených a pohoršených pohledů podivínů potulujících se po Obrtlé. Zapadla s ním do postraní opuštěné uličky a přimáčkla ho ke zdi. Zmítal se a všemožně se snažil uprchnout -marně.
"Vyzradil si Voldemortovi jejich tajemství, ty kryso!"
"Ne- já nic- pusť mě!" sípal Červíček. Karen povolila stisk a Červíček se okamžitě odtrhl a promnul si krk, na který mu teď odhodlaně mířila Karenina hůlka.
"Chtěl po tobě Voldemort to tajemství?" zeptala se nebezpečným tónem. Mužík, krčící se u špinavé stěny, sklopil své uslzené oči dolů. "Mluv!" zasyčela hlasem skoro tak ledovým jako byl hlas Pána zla.
"Nic po mě nechtěl…zatím."
"A máš v úmyslu mu něco vyzradit?" dorážela dál. Červíček se nervózně zavrtěl a ustrašeně se rozhlídl na obě strany, jestli je nikdo neposlouchá.
"Nemám na výběr. Jestli mu neprozradím jejich tajemství, zabije mě!"
"No a?" zeptala se posměšně. "Komu by to vadilo?"
Viděla krůpěje potu stékajících po jeho čele, i třes, který ovládal jeho tělo. Nelitovala ho. Kdyby se ten prevít skácel strachy mrtví k zemi, ještě by si do něj kopla. Jak jen někdo může dát přednost svému životu, před životem svých přátel?
Přitiskla svou hůlku k jeho krku rozhodnutá ho bez milosti zabít. Nikdy se nesmí stát, aby Lily a Jamese zabil Voldemort. Byla by to příliš krutá smrt pro lidi jako jsou oni. Milovala je. Byly jí tolik blízcí…a malý Harry by neměl pak žádnou naději. Kolik let bude Voldemort ještě parazitovat na tomhle světě než Harry dospěje? Než bude schopný postavit se mu.
"Mám strach Karen.." zašeptal najednou Petr a rozplakal se.
On pláče! Ach to ne. Cítila jak se v ní probouzí soucit. Proč se Petr dál nechoval jako krysa? Mohla by ho bez výčitek zabít… bylo by to o tolik snažší. Ale on se před ní choulil, obličej měl zabořený v dlaních a brečel. Slzy stékali po prstech a kapali na asfalt.
"Vzchop se sakra!"
Ale Červíček jí nevnímal. Vypadal, jako by měl každým okamžikem zemřít žalem. Nejistě, s chladným výrazem se k němu pomalu skláněla a pak ho objala. A on se jí křečovitě chytnul a svoje špinavé nehty zarýval Karen do zad.
"Nedělej to Petře." Šeptala mu zoufale do ucha. "Nejsi tak zkažený. Jestli to ale uděláš, tvůj život se nadobro změní a ty se nebudeš moct vrátit. Poslechni mě prosím. Vrať se na tu správnou stranu dokud to jde. Proboha vždyť Lily i James tě milují! A ty je vydáš Pánovi zla…"
"N-ne-nevydám." Vydral ze sebe mezi vzlyky Petr. Odlepil se od Karen a zadíval se jí do tvrdých fialových očí.
"Máš pravdu. Nedokázal bych s tím žít."
Zkoumavě opětovala jeho pohled. Hledala jakoukoliv známku klamu. Nic. Upřímněji se snad Petr nikdy nedíval.
"Věřím ti." Pronesla nakonec. "Ale chci se ujistit, že si to nerozmyslíš. Spojíme se neporušitelným sli…" slovo zaniklo v hlasitém výkřiku. Karen vyhlédla oaptrně z postraní uličky. Uprostřed Obrtlé se vyrojilo komando ministerských bystrozorů.
Jak se dozvěděli, že je tady? Někdo jí musel poznat.
"Petře," obrátila se naléhavě zpět k němu a chytla ho za ramena, "Slib mi na svojí čest, že je neprozradíš. Půjdeš za Brumbálem, on tě uchrání…Petře, slib mi to!"
"Slibuju…Ale kam jdeš ty?"
"O to se nestarej. Přísahej, že je nevydáš Pánovi zla."
"Ano, přísahám. Přísahám na svou čest." Odkýval jí všechno.
Karen si oddychla a zavřela na okamžik oči. Když je otevřela, zadívala se znovu na Petra a usmála se na něj.
"Tady!" vřískl někdo skoro u nich. "Zabezpečte to proti přemístění, rychle, než ta mrcha zdrhne!"
Jenže Karen se s ledovým klidem přemístila už daleko od Obrtlé ulice se šťastným pocitem. Petr symbolizoval naději. Naději pro její přátele. S myšlenkou, že šťastně žijí a vychovávají úžasného mladého kouzelníka Harryho se hlasitě rozesmála. Ten nádherný pocit co se jí rozlil po celém těle už málem zapomněla. Petr jí nezklame. Přísahal přece na svou čest. Na čest kouzelníka…
Jenže Karen netušila, že Červíček už žádnou čest nemá…
"Dobře si to zahrál Červíčku. Tvůj první velký úkol a ty si ho kupodivu nezpackal…"
Bílá pavoukovitá dlaň sevřela Petrovo rameno a rudé oči krutě zaplanuly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daze Daze | Web | 15. srpna 2007 v 3:20 | Reagovat

Moc hezká kapitola. Ani nevíš, jakou mám radost, že pokračuješ i v téhle povídce. Znamená to, že budeš přidávat kapitoly ke KAREN i k Lilly x James? To by bylo skvělý...

A tahle kapitola byla opravdu skvělá. Ten konec byl naprosto úžasný. Smutný, ale tak.... reálný... a krutý... Ale úžasně napsaný.

2 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 15. srpna 2007 v 11:06 | Reagovat

Skvělá kapitola. HLavně ten konec.

3 Ella Ella | 15. srpna 2007 v 11:30 | Reagovat

Perfektní, ale divim se, že mu naletela...hajzlu jednomu. Ajako obvikle, tešim se na další kapitolu.

4 lena lena | 15. srpna 2007 v 12:53 | Reagovat

BEZVA,SEM UPLNE KOKALA ZE SI SEM DAla dalsi kapcu:-)squelyyy!!:-)....ale  sem nastvanaaaaaa!!!jakto,ze mu uverila?!!!!saaaaakrys:-)noo,pis dal,dal,dal:-)

5 Fleur Fleur | 15. srpna 2007 v 15:58 | Reagovat

Je to slušný, ale blbě vidět. Jinak nic ve zlým.

6 Ylil Ylil | Web | 15. srpna 2007 v 20:14 | Reagovat

super!!! taky se divim že mu naletěla...Dyž to je Karen, ale co se dá dělat...

7 barbora barbora | 15. srpna 2007 v 20:26 | Reagovat

no, WOW. prave som precitala celu poviedku a je uplne uzasna:d strasne sa mi paci. tesim sa na dalsiu:D

8 Jingles Jingles | 15. srpna 2007 v 20:43 | Reagovat

skvělé, jako vždy;o) Jenom doufám, že sem začneš přidávat víc kapitolek o:) tuhle povídku prostě miluju:oD

9 abbina abbina | Web | 15. srpna 2007 v 21:44 | Reagovat

Dneska sem si dala od psaní pauzu takže se prozatím neobjeví kapča ani u Lily X James ani u Karen...díky za vážně skvělé komentíky....mám v plánu nejdřív dokončit povídku Karen protože to už nebude nijak zvlášť dlouhý a hlavně potřebuju zapsat všechno co sem si utvořila v hlavě dřív, než to zase zapomenu:)).......a fleur: když to je blbě vidět tak si to proboha zkopči do wordu, nevim co na to jinýho říct......No a já du psát:)))...jestli to vydržim tak tu někdy brzy ráno přibude kapitola.........

10 Peťula Peťula | E-mail | Web | 8. září 2007 v 15:55 | Reagovat

Ten Červíček je parchant a nechápu jak mu mohla Karen uvěřit.

11 Minoka Minoka | Web | 8. ledna 2008 v 14:46 | Reagovat

aaaaa to nemoze urobit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama