9. kapitola

20. července 2007 v 19:43 | abbina |  ♣KAREN♣
Ráno se Karen probrala na pařezu, opřená o Siriuse. Vlasy měla pořád vlhké. U nohou jí stál plný kýbl Kečulínských rybiček. Stoupla si. Podívala se na svojí nohu. Nebolela! Alespoň jedna dobrá zpráva. Pro změnu jí teď bolelo úplně všechno ostatní. Jako by měla zpřelámané všechny kosti v těle. Sirius se taky probudil.
"Sakra, takhle hrozně sem se dlouho nevyspal," zanaříkal, když vstával. "Když pohnem, možná stihneme snídani." Řekl s nadějí v hlase.
"Tak rychle." Souhlasila Karen. Moc rychle jim to ale nešlo. Spíš se jeden o druhého opírali a napůl u toho usínali. Nohy se jim pletli jedna přes druhou. Opravdu se moc nevyspali. V hradu potkávali děti, mířící na snídani. Když viděli rozcuchaný, kolébající se páreček Karen se Siriusem, udiveně si na ně ukazovali. Někteří se začali škodolibě smát.Nevnímali je. Měli jediný cíl. Nebelvírský stůl. Když se tam dostali, úlevně si oddechly a sedli si vedle Remuse, Petra a Jamese. Lily na snídani nebyla. Karen se opřela Remusovi o rameno. Ten upřel tázavý pohled na Siriuse, sedící naproti němu.
"Chytali sme Kečulínský rybičky." Zývnul Sirius.
"A proč ste tak mokrý?" nechápal James.
"Plavali sme v jezeře." Odpověděla nezúčastněně Karen. Vzala si topinku a rozhlédla se. Houček havraspárských dívek si toužebně prohlíželi Siriuse vyzlečeného do půl těla. U mrzimorského stolu si zas prohlíželi Karen, která na sobě měla jen to triko. Jeden jí doslova svlékal pohledem. Radši zabodla pohled do topinky.
Karen proplula dnem aniž by si všimla co se na hodinách dělo. Pamatovala si trochu z obrany proti černé magii a přeměňování. Celou hodinu vydržela jen tak koukat do ztracena. Musela vypadat hodně hloupě, ale jí to nijak nedeprimovalo. Sirius na tom nebyl o nic líp.
Nešla na oběd, aby se stihla převlíknout. Když vyšla ze společenské místnosti, oslovil jí nějaký starší kluk, kterého vůbec neznala.
"Karen?"
Dostala ze sebe jen "Hm?" a podívala se na něj. "Jakto že mě znáš?"zeptala se překvapeně, když zjistila, že to není nikdo známí.
"Tebe tu znají všichni." Zazubil se na ní. "Pomalu se z tebe stává legenda."
"Cože? Jaká legenda?" vytřeštila na něj oči.
"Jediná, která umí zatočit s rebelem Blackem." Karen se zasmála. "Sem Brian." Natáhl k ní ruku. Stiskla mu jí a usmála se.
"Co si chtěl Briane?" zeptala se ho.
"Shání tě Brubál. Mám tě k němu poslat."
"Přes vyučování?" podívala se na něj s nedůvěrou.
"Asi je to důležité," pokrčil rameny. "Musim na hodinu. Rád sem tě poznal Karen." A běžel do třídy. Karen se vydala k ředitelně.
"Dobrý den, prý ste mě sháněl." Řekla Karen, jak vešla do dveří.
"Ano, to je pravda. Chtěl bych ti dávat soukromé hodiny," šel rovnou k věci. "Učila by ses užitečné kouzla, většinou obrané a útočící kletby, léčivé lektvary, jednoduše to co se ti bude hodit proti Voldemortovi."
"Ale…já, nevěděla sem, že je to zas tak aktuální."
"Nebylo, ale teď už to aktuální je. Denní věštec otiskl několik správ ohledně Voldemorta. Mnisterstvo ho vyhodilo z jeho funkce, protože dělal velmi očividné problémy, které se nedali ututlat. Různými strašnými způsoby teď přetahuje na svojí stranu kouzelníky. Dějí se záhadná zmizení kouzelníků s mudlovským původem. Někteří byly dokonce chladnokrevně zavražděni smrtící kletbou. Mezi smrtijedy mám špeha, který mi popisoval vraždu jednoho bystrozora. Voldemort ho doslova umučil k smrti. Znáš kletbu crucio Karen?"
"Ano," pípla skoro neslyšně. Jak může ona pomoct světu, jak může zastavit takového kouzelníka. Možná převzala kouzelnické vědomosti od jeho nejlepší smrtijedky, ale ta nemohla být lepší než on!
"Si v pořádku?" uslyšela Brumbálův hlas.
"To je dobrý. Napadlo mě- co když neuspěju, co se stane když zklamu pane profesore?"
"Nikdo neví, co se stane. Můžeme jen hádat. Roky utlačování, možná zkáza, ale tomu nevěřím. Každý, ať sebelepší kouzelník má svého protivníka, dokonce i Voldemort. Jím si ty." Usmál se na ní povzbudivě.
"Jak může mít v sobě někdo tolik zloby?"
"Voldemort v sobě nemá zlobu, ale neukojitelnou touhu po moci. Dokud bude moct, půjde dál. Proto je důležité zastavit ho co nejdříve."
"Mluvíte o něm jakoby jste ho osobně znal." Změřila Brumbála podezíravým pohledem.
"Znal sem ho jako kluka. Studoval tady v Baradavicích."
"On studoval tady?! V Bradavicích?" nedovedla si Voldemorta představit jako nevinného chlapce s brašnou přes ramena.
"A už tehdy měl kolem sebe skupinu jeho nejvěrnějších, předchůdce smrtijedů. Nikdy neměl přátele."
"Ani se nedivím, museli se ho bát."
"Přesně tak," přikývnul Brumbál "báli se ho, někteří toužily dozvědět se něco o černé magii. Bylo o něm známé, že se v tomhle zdatně pohybuje."
"Mám strach pane profesore. Ne o sebe, ale o budoucnost. Kolik rodin ještě stihne vyvraždit?"
"Nevím jestli ti mám říct, co sem chtěl. Bojím se, že tě to moc neuklidní."
"Ale uklidní, čím víc toho budu vědět, tím líp. Alespoň pak vim na čem sem, ne?" usmála se smutně Karen.
"Dobře. Když si přišla k nám na hrad, neřekl sem ti tu věštbu celou. Myslel sem, že toho na tebe bude moc, ale věděl sem, že ti to stejně budu muset brzy říct. Věštba zmínila, že jestli tě pohltí černá magie, ty zklameš. A zrodí se nový protivník, který bude mít něco silného a prostého, co ty nemáš. Ten zabije Voldemorta."
Chvíli si neuvědomovala význam slov, které jí řekl. Brumbál na ní zahlížel s obavami, ale musel jí přece říct celou pravdu ať už její reakce bude jakákoliv.
"Cože?! Já tomu už vůbec nerozumim…Vždyť to by znamenalo, že sem zbytečná.." zlomil se jí hlas. Brumbál viděl v jejích očích lesknutí slz.
"Karen prosím, uklidni se. Nic z toho není ztraceno. Ještě nikdo nevyřknul věštbu, která by se do puntíku splnila. Některé se nesplnily vůbec. Máme naději. Ty máš naději, Karen. Jistě uděláš něco velmi důležitého, ať už zničíš Voldemorta nebo ne." Karen cítila, že si Brumbál dělá starosti. Smutně se na ní díval pohledem plným pochopení. Takhle se chová naděje lidstva? Buď silná Karen! Přikázala si. Setřela slzy a podívala se Brumbálovi zpříma do očí.
"Děkuju, že mi důvěřujete."
"Nemusíš být přede mnou silná. Je dobré se vybrečet. Slibuji, že udělám vše pro to abys obstála. Pomůžu ti to břímě nést."
"Vážim si toho. A já vám slibuju, že se budu na vašich hodinách snažit."
"To věřím," usmál se. "V pondělí po prázdninách se sejdeme tady. V pět hodin." Karen vstala. "Tak naschledanou, Pane." Brumbál se skoro neznatelně uklonil.
Karen šla chodbou. Přemýšlela o tom a statečně zadržovala slzy. Nechtěla propadnout depresi. Bylo to težké. Tolik životů na ní závisí. Při tom ona sama je může zklamat tím, že propadne černé magii. Kéž by to nikdy neslyšela. Kolem ní prošly dvě dívky. Obě se něčemu smáli. Přála si mít starosti jako ony. Být obyčejná holka. Ale opravdu si přála být tak obyčejná? Přece celý život se potýkala s tím, že je úplně jiná než všichni ostatní. Ona vždycky chtěla být jiná než ostatní! Teď to dostala akorát ve větší porci. A ona se s tím musí poprat. Nedovolí aby jí Voldemort stáhnul na jeho stranu! Po tváři se jí volky nevolky skutálela slza. Vešla do společenské místnosti. Seděl tam James.
"Karen, co se.." Karen si rychle utřela slzu.
"Nic, co tady děláš?" zeptala se a usmála se na něj nějak nepřirozeně.
"Něco se ti stalo. Poznám to." Přiskočil k ní.
"Sedni si." Karen nebyla schopná ze sebe cokoliv dostat. A tak se jen rozbrečela. Brečela mu na rameni. James jí pevně obejmul. Na nic se jí už neptal. Cítila se tak v bezpečí. Ani nevěděli jak se to stalo. Začali se vášnivě líbat.
"Karen?" ozval se něčí tichý hlásek. Karen se podívala přes Jamesovo rameno. Uviděla Lily. Lily těkala pohledem mezi Jamesem a Karen.
"Lily, já…" Lily natáhla ruku na znamení, že to nechce slyšet, otočila se na podpadku a vyběhla po schodech do ložnice. Práskla za sebou dveřmi. Chvilku tam seděli jako opaření. James se chytil za hlavu.
"Co sem to sakra udělal." Karen si k němu sedla.
"My dva…Jamesi, já tě nemiluju, ale ty mě asi taky ne. Promiň, že sem tohle udělala."
"Promiň? Udělali sme přece hloupost oba. Já miluju Lily, pět let sem nezavadil kvůli ní o jedinou holku a pak přídeš ty a…Si skvělá holka Karen, mám tě rád, ale tohle sem nechtěl. Jak si to teď mám vyžehlit?" Karen se musela usmát. Přece jen jí tolik miloval, i když to nedával moc dobře najevo.
"Běž za ní Jamesi, jestli ti můžu poradit. Vyřikejte si to jako dospělí lidi. Ono to dobře dopadne." Nedůvěřivě se na ní podíval.
"Nebude naštvaná?"
"Bude ráda, že tam si, věř mi." James vyskočil z pohovky. Sklonil se nad Karen a vlepil jí pusu. Pak vyběhl po schodech za Lily. Karen si lehla. Za okamžik usnula s úsměvem na tváři.
James zaklepal na dveře a vstoupil. Lily seděla na posteli opřená o zeď. Vypadalo to, že brečela. Teď byla zrovna hluboce zamyšlená, koukala do prázdna a cucala čokoládoví žabce hlavu.
"Ehm-Lily?" Lily sebou trhla. James stál ve dveřích s provinilím výrazem ve tváři. Jeho namyšlenost jakoby zmizela.
"Odkdy mi ty mi řikáš Lily." Posměšně si odfrkla.
"Od tý doby, co sem si uvědomil, jak je Lily krásný jméno." Sednul si k ní. "Ty si brečela kvůli tomu, co se tam dole stalo?"
"To zrovna Pottere. Proč bych kvůli tobě brečela." Hlavu čokoládové žabky, kterou dosud cucala teď ukousla.
"Nemusíš se pořád schovávat za masku nedostupný, chladný Lily Evansový. Chodíme spolu do stejný školy už pět let. Znám tě docela dobře."
"Proč si sem přišel? Posmívat se mi? Jen do toho, řekni, že sem žárlivka, nebo ňákou jinou úžasně vtipnou hlášku."
"Proč bych to dělal? Lily, já tě miluju." Podívala se mu hluboko do očí. Nebyl v nich ani náznak posměšku, který u něj jindy nacházela. Naklonila se blíž k němu a pohladila ho po tváři. Políbila ho. Chytil jí v pase a pomalu si jí položil na postel. Ona mu rozepínala košily, zatímco on jí líbal na krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šarčíík a Matěj Šarčíík a Matěj | Web | 9. srpna 2007 v 13:45 | Reagovat

je to krása

2 Jenny Jenny | 22. září 2007 v 21:54 | Reagovat

Super!

3 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 19:00 | Reagovat

hezký,jen mi trošinku příjde víc uspěchaný než ostatní povídky ale je tu originalita=o*žúžo:D

4 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 14. ledna 2008 v 12:42 | Reagovat

Pekne, trosku sokujuce, ale fajn. Ten James mi pripada trochu nevyspytatelny, ale dufam, ze sa Lily uz nebude hnevat ani na Karen. No uvidim, co bude dalej. Pekna kapitola.

5 nat nat | Web | 8. července 2009 v 13:28 | Reagovat

krasa!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama