8. kapitola

20. července 2007 v 19:40 | abbina |  ♣KAREN♣
V pět hodin se rozloučila s Lily, Ninou i Bibi a vydala se směrem k jejímu kabinetu. Cestou potkala Siriuse.
Zaklepali na dveře.
"Dále." Ozvalo se a oni vešly.
"No výborně, jdete přesně." Zamnula si Mcgonagalová rukama. "Tady máte rybářský prut, kýbl a můžete jít chytat ryby po mudlovsku. Zítra jsou k večeři Kečulínské rybičky a v našem jezeře jich plave spousta. Většinu už nachytali skřítci. Vy máte za úkol nachytat jich po okraj tohohle kýblu. A teď běžte, mám nějakou práci." Vystrkala je ze svého kabinetu.
"Z toho rande asi nic nebude, co?" zeptala se s jasně předstíranou lítostí v hlase.
"Můžem si udělat romantickej večer při chytání Kečulínskejch ryb." Zavtipkoval Sirius.
"Kde vlastně seženeme návnadu? Nevíš co asi žerou?"
"Copak sem ňákej mudlovskej přírodovědník? Ani nevim co je to návnada." Ohradil se dotčeně.
"Říká se přírodovědec a návnada je to co napíchneme na tenhle háček, chápeš." Vypadá to, že je všechny budu muset odchytat já, pomyslela si nešťastně. Došly k jezeru. Karen si sedla na pařez a přikázala Siriusovi, aby našel žížalu. Aspoň něco bude dělat.
"To nemyslíš vážně?" zhnuseně se na ní podíval. "Ty bys něco takovýho klidně napíchla na háček?"
"Je ti jí snad líto? Teda, nevěděla sem o tobě že si takovej něžnej, že bys ani žížalu nezabil." Popichovala ho Karen.
"To ne, jen…sem to nikdy nedělal."
"Hele, na tohle nejspíš můžeme používat kouzla. Teď už si pomůžeš sám?"
"Nejsem malej…Accio žížala." Ze země se na něj sesypalo tucet žížal. Sirius se leknul, ztratil rovnováhu a strčil do Karen, která spadla rovnou do vody.
"Pitomče!" zakřičela na něj.
"Karen, neřekla si mi, že si chceš zaplavat." Smál se jí Sirius. Byl zase ve svém živlu.
"Tak já du za tebou. Ale radši si sundám oblečení, jo?"
"Opovaž se, já du ven!" Karen se plácala v bahně. Sirius si naštěstí sundal jen triko a odhalil tak jemné črty svalů a opálenou kůži. Nad tím teď Karen ale nepřemýšlela. Snažila se z bahna dostat dřív než se Sirius dostane k ní. Bylo ale už pozdě. Sirius se rozběhl a skočil do bahnité mělčiny.
"Tak to teda ne!" zakřičel, když viděl, že se Karen snaží dostat na břeh. Chytnul jí za nohy a ona se ponořila hlavou rovnou do bahna. Vytáhl jí za ruce.
"Fuj, to sem se lek." Zasmál se na její účet, když se její hlava vynořila z vody. Karenina hezká tvářička zmizela za hroudou bahna.
"Jen počkej,ty budeš vypadat stejně." Vzala do ruky bahno a mrštila jím po Siriusovi. Začala válka. Ani ne za minutu vypadali oba jako kupa mokrého hnoje.
"Ale Siriusi, ty o sebe snad vůbec nepečuješ? Trochu tě umeju." Podrazila mu nohy a on spadnul zpět do vody. Začal plavat dál od břehu.
"Poplav sem!" zavolal na ní.
"To určitě, a ty mě utopíš, co?"
"Ale no tak, musíš se zbavit toho bláta." To byla pravda. Karen se tedy položila na břicho a kraulem doplavala až k němu. Ponořila se, aby opláchla i vlasy.
"Došáhneš na dno? Koukej." Řekl jí Sirius.Natáhl jednu ruku a potopil se. Ruka se mu potápěla pořád hlouběji až nakonec úplně zmizela. Karen se otáčela na všechny strany. Nikde po něm nebyla ani známka. Začala mít strach. Vždyť v jezeře žijí jezerní lidé a jiné příšery. Doplavala trochu blíž ke břehu, kde dosáhla na dno a rozhlížela se. Černá hladina nejevila známky života. Všude bylo ticho. Najednou karen něco podebralo a vyzdvihlo nad hladinu. Lekla se a praštila o něco do hlavy. Hlava? Blesklo jí. Sirius se vynořil a držel se za hlavu.
"Ty mě jednou zabiješ."
"Já? Ty sis to zasloužil. Měla sem strach! Co kdyby tě ňákej ďasovec zatáhnul ke dnu, hmm?"
"Ty ses o mě bála." Nebyla to otázka, spíš konstatování.
"Jo bála sem se, protože kdyby se ti něco stalo, vinili by mě."
"Nevymlouvej se pořád. Přiznej si aspoň, že ti na mě trošku záleží." Sirius jí chytil za holé boky a něžně jí dotlačil až ke břehu. Karen naskočila husí kůže. Už je to tu zas, on si snad nedá pokoj. Viděla, jak si jazykem svlažil rty. Začalo jí šimrat v nose, a pak…kýchla. Čelo se jí opřelo jeho rameno. Rychle se od něj odtáhla.
"Měly bysme jít z vody, jinak oba nastydneme." Řekla nesměle Karen. Sirius jen tiše přikývl. Vylezly na břeh. Karen pocítila závan ledového vzduchu. Okamžitě začalo drkotat zubama. Sirius si vyždímal kalhoty. Podíval se na ní.
"Dyť seš úplně fialová, to ti je taková zima?"
"Tobě snad ne?" osopila se na něj a roztřásla se ještě víc.
"Ne, řekl bych, že sem otužilejší než ty." Popadl triko, který si předtím sundal. "Svlíkni si ty mokrý věci." Přikázal jí, při tom oprašoval svoje suchý triko od trávy.
"Děláš si srandu? Ani náhodou!"
"Nechtěl sem po tobě aby sis sundala všechno. Kalhotky a podprsenku si můžeš nechat." Karen nevěděla co má dělat, pak ale znovu zafoukal studený vítr. Sundala si nejdřív boty, pak kalhoty a tričko.
"Wow, Karen!" vykřikl obdivně Sirius.
"Co je, co na mě tak koukáš?" odsekla naštvaně.
"Promiň, já jen…Je skoro hřích zakrývat mudlovskym oblečenim tuhle postavičku."
Prohlížel si každou částečku jejího těla. Proč mě vždycky tak rozhodí ten jeho rentgenovej pohled? Cítila se nesvá. Křikla na něj: "Tak pučíš mi to tričko, nebo ne?!"
"Pučim, ale za všechno se platí, to už určitě víš…" zacukalo mu v koutku. Teď už se Karen necítila nesvá. Stála před Siriusem jen ve spodním prádle, třásla se zimou. On tam stál jak největší frajer a drze si jí prohlížel. Ale vydírat jí timhle odporným stylem? To byla poslední kapka.
"Ty hajzle! Dej sem to triko nebo si ho vezmu sama." Hmátla po trikou, ale Sirius odskočil. Ruku s trikem natáhl do výšky. Karen po něm dvakrát skočila. Uvědomila si, že se chová jako idiot, tak toho nechala. "Koleduješ si o další facku Blacku."
"Od kdy mi zase řikáš příjmením Klerensová? Dohodneme se. Dám ti triko, když ty mi dáš pusu, ale pořádně dlouhou, nevodfláknutou, jasný?"
"Si prase," konstatovala s odporem. "Chceš mě vydírat?" zasmála se nepřesvědčivě Karen. "To se ti ale nepovede."
"Já myslim, že jo. Do rána musíme nachytat celej kýbl rybiček, a ty to jen v podprdě tak dlouho nevydržíš." Karen neměla na výběr. Je to jen pusa, přesvědčovala sama sebe.
"Nenávidim tě." Řekla mu a postoupila až k němu. Ruce mu obtočila kolem ramen a začala ho líbat. Ucítila jeho ruku na svým pasu. Pevně si jí přitáhl k tělu. Karen se přistihla, že si to užívá. Rychle se od něj odtrhla a vyškubla mu z ruku triko. Sirius si svlažil rty.
"Někdy si to zopáknem. Líbilo se mi to." Jeho výraz prozrazoval, že mluví pravdu.
"Zato mě ne. Slintáš." Samozřejmě to nebyla pravda, ale přece nepřizná, že jí se to taky líbilo. Kromě toho, to co uděl bylo pěkně hnusný. Přinutil jí dát mu nedobrovolný polibek! Bylo vidět, že Siriuse to naštvalo. Karen dosáhla pocitu zadostiučinění.
"Pozor na jazyk, holčičko. Líbal sem se snad se všema hezkýma holkama ve škole…" Karen si znechuceně odplivla "….A žádná z nich si nestěžovala." Dokončil.
"Asi se ti to báli říct." Pokrčila lhostejně rameny. Přitom jednu žížalu surově nabodla na háček. Sirius se kysele zaksichtil, nechal to však bez komentáře a pokračoval. "Věř mi, že ty holky mě teď tak nenávidí, že by mi řekli klidně i horší věci."
"No dobře, dobře Siriusi. Co chceš slyšet? Že sem z tebe unešená? Že to bylo to nejkrásnější v mým životě? Ano, to by bylo…kdyby to bylo dobrovolný. Teď se mi akorát hnusíš!" a vší silou mrštila prut do vody. Sirius poprvé za tenhle rok neměl co říct. Karen trucovala, takže kolem bylo najednou nepříjemné ticho.
"Bral sem to jako srandu." Zkusil Sirius.
"No supr, o to je to horší."
"Proč všechno bereš tak vážně!" zvýšil hlas Sirius.
"To holky někdy tak dělaj, víš? Že tyhle věci berou vážně. A ty seš jeden z těch kreténů, který týhle holčičí slabosti zneužívá." Propíchla ho pohledem.
"Hlavně ze sebe nedělej citlivou holku. Oba víme, že to ty nejsi." Tohle Karen urazilo.
"Drž hudu, nevíš o mě nic." Zakřičela na něj.
"Vim o tobě všechno." Oplatil jí to.
"Neznáš mě! Chováš se jako bys sežral všechnu moudrost světa, ale v těhlech věcech seš úplně blbej!"
"Když sem v nich tak blbej, proč po mě všechny holky tak jedou, hm?"
"Kvůli tý tvý tvářičce, jinak by o tebe nezavadily pohledem!"
"Tomu sama nevěříš Karen. Zabouchla ses do mě!" Karen se zarazila. Musela to nějak zachránit a tak se rozesmála. "Ach Siriusi, poslouchej se někdy."
"Já moc dobře vím, o čem mluvím!" vtekle oddechoval Sirius
"To teda nevíš!"
Takhle se hádali až do ochraptění. Nedaleko odsud vylezl ze své chajdy Bradavický hajný. Chvíli naslouchal neutichající hádce. Pak zakroutil hlavou. "Puberťáci." Zamumlal pod vousy a těžkým krokem se odebral do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minoka Minoka | 7. ledna 2008 v 0:33 | Reagovat

pri tych ich hadkach sa musim furt usmiveat ak nie smiat fakt super

2 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 12. ledna 2008 v 20:02 | Reagovat

Je to sranda, vazne perfektne. Ten Sirius je riadny tupec, ale snad sa uvedomi. No uvidim, co bude dalej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama