7. kapitola

20. července 2007 v 19:37 | abbina |  ♣KAREN♣
"Hmm, cítíš odpor ke Zmijozelu, škoda. Sem si jistý, že nepatříš ani do Mrzimoru, ani do Havraspáru. Potom zbývá jediná kolej…Nebelvír!" Poslední slovo vykřikl nahlas, Karen ho nadšeně sundala z hlavy. Rozběhla se k Nebelvírskému stolu nejrychleji, jak jí to její noha dovolila. Tleskání a jásot od nebevírských zaplnil celou síň. Oddychla si. Teprve teď zjistila jak je unavená. Tleskala každému novému nebelvírskému studentovi s nadějí, že už to brzy skončí a ona si bude moct klidně lehnout. Dočkala se. Stůl se naplnil jídlem a ona mohla odejít. Neměla hlad. Vstala. Spolu s ní ale vstal také Sírius.
"Kam deš?" vypálila z ostra.
"Nechovej se jako moje manželka!" popíchnul jí s ironií v hlase. "Du si lehnout jestli dovolíš."
Přece nebude jen kvůli Siriusovi čekat? Půjde s ním, měla by se začít chovat trochu dospěle, ne jako hloupá puberťačka.
"Tak to můžu jít s tebou, máme společnou cestu."
"Jak chceš. Když mi slíbíš, že zase nevypěníš a já to ve zdraví přežiju…"
"Máš moje slovo."
"Tak fajn, deme."
Celou cestu byly zticha. Došly ke vstupu do nebelvírské místnosti.
"Sakra," zaklel Sírius. "Zapomněl sem se zeptat prefektů na heslo. Budeme tu muset počkat." Opřel se o zeď a překřížil nohy.
"Dojdu tam." Řekla prostě Karen a na něj se ani nepodívala.
"Počkej. Nemá to cenu, než tam tou kulhavou chůzí dojdeš, budou už dávno tady." Zavolal za ní a dal si ruce do kapes. Zaváhala, ale nakonec se vrátila k obrazu.
"Co seš tak zamlklá, bojíš se bejt se mnou sama? Naposledy si se pěkně rozklepala." Mluvil jí z duše. Když s ním byla sama, začala být nervózní, ale vůbec nevěděla proč. Nahlas řekla jen: "Dám ti přátelskou radu, chceš?"
Sírius se uchechtl. "No do toho." Řekl Karen.
"Možná si to neuvědomuješ, ale někdy se svými hloupými projevy dotýkáš citlivýho místa, myslím jako na duši člověka." To byla její nová taktika. Být k němu otevřená, vždycky říct co si myslí. Jen tak zabrání dalším hádkám.
"Nekecej, a kde je tvoje citliví místo? Moc rád bych to totiž věděl." Karen cítila, jak jí už zase cloumá vztek.
"S tim se tobě svěřovat nebudu." Odsekla mu.
"Nevadí. Budu hádat." Vyndal ruce z kapes a přišel k ní. Naklonil se k její tváři, "Není to tady?" pošeptal jí. Jednou rukou jí sjel na zadek zrovna ve chvíli, kdy tam došly i nebelvírští studenti v čele s prefektem Remusem. Karen si jich nevšimla, zato ucítila Siriusovu ruku na svým zadku. Reakce přišla, aniž by tomu stihla zabránit.
PLESK. Sirius se chytil za tvář. Obličej se mu na okamžik zkřivil bolestí. Zástupem se rozlehly hlášky typu: Tos nevychytal Siri; Ta sedla; nebo prostě jenom soucitné Au, od klučičí polovičky. Karen se pyšně usmála, ta se mi povedla, řekla si vítězně.
"Můžeš otevřít, prosím." Řekla Remusovi, který se jako většina nemohl vzpamatovat z toho co viděl. Karen právě dala facku nejhezčímu klukovi na škole. Ne že by se tohle nedělo, jen se to ještě nikdy nestalo Siriusovi. Měl před holkama respekt ať byly sebevětší hysterky.
"Evansová," ozval se ve předu James "doufám, že až se vezmeme, tohle si ke mně nedovolíš." Dívka s dlouhými zrzavými vlasy protočila panenky. "Asi tě zklamu Pottere, ale my dva se nikdy nevezmeme." Řekla s předstíranou lítostí. "A teď uhni, du jí pogratulovat."
"Ale no tak Evansová, nebuď drzá, mám si tě zkrotit?"
"Trhni si," zavolala za nim aniž by se otočila.
Přišla ke Karen. Remus mezitím řekl heslo, takže všichni lezly otvorem do svých ložnic zabraný do rozhovoru na téma Karen, Sirius a facka.
"Ahoj, já sem Lily. Lily Evansová." Karen se už chystala taky představit, ale Lily to stihla za ní. "Já vím, ty si Karen Klerensová, všimla sem si tě tam dole." Karen se usmála.
"Jo, to snad ani nešlo si mě nevšimnout. Sirius se o to osobně postaral. Všechny holky do něj zaláskovaný mě teď upřímně nesnášej." Proud lidí je táhl do společenské místnosti.
"Z toho si nic nedělej. Ta druhá půlka, co miluje Pottera zas nenávidí mě, protože sem jim ho přebrala. Snaží se mě sbalit od prvního ročníku a všechny ostatní odmítá.Dyť si to slyšela, ne?"
"Něco sem zaslechla," zasmála se Karen, "jejich způsob je řekněme... politováníhodný." Obě se rozesmáli.
James se Siriusem tam stáli a pozorovali je. James zakroutil hlavou. "Jestli se tyhle dvě daj dohromady, sme nahraný." Sirius přikývl. "I jedna je nebezpečná, ale dvě…" James mu dal ruku přes rameno. "Tak poď, na ně se budeme muset vyspat."
Karen naštvalo, když zjistila, že není s Lily na pokoji. Společně postel přestěhovali k Lily do ložnice. Spali tam s nimi dvě další děvčata, Nina a Bianka, kterou přezdívali Bibi. Karen s Lily si ještě dlouho do noci povídaly. Prvním tématem bylo, jak se vlastně Karen dostala do Bradavic. Řekla jí o sobě všechno od té podivné noci se smrtijedkou. Lily byla skvělá posluchačka i když někdy to nevydržela a musela Karen přerušit, aby se jí zeptala na podrobnosti. Karen se o oné noci nechtěla moc rozhlašovat a taky to Lily pověděla. Řekla jí, že jediný kdo o tom ví je ona, James a Sirius. Díky tomu se téma stočilo na kluky. Karen jí vyprávěla o Markovi a těch ostatních drzích klucích co jí trápily v jejím městě. A samozřejmě nezapomněla na Siriuse. Jak se jí snažil políbit a od té doby se takhle hádaj. Lily jí naoplátku řekla všechno co zažila s Jamesem. Na tom se nasmáli nejvíc.
"Jednou mi dokonce namíchal nápoj lásky, napustil jím čokoládový žabky a poslal mi to na Valentýna. Já od něho ale nic nechtěla, tak sem mu to vrátila tajně do jeho ložnice. A ten trouba Petr mu je ukradl z postele a všechny sežral. Dovedeš si představit, jak vyváděl?" smála se. "Nedal Potterovi pokoj. Musel si svojí postel přestěhovat k vedlejšákům. Kdoví co by s nim jinak Pettigrew dělal." Karen při té představě vyprskla smíchy. To probudilo Bibi. "Jestli nesklapnete, vážně po vás něco hodim." Řekla bez toho aby zvedla hlavu. Karen se už potišeji zeptala: "A jak se z toho vyléčil?"
"Po tejdnu kouzlo vyprchalo," mávla rukou Lily, "ale od tý doby nejí čokoládový žabky." Další vlna smíchu.
"Au." Vyjekla Lily. Nina po ní právě hodila svůj polštář. Obě si lehli a radši už byly zticha. Jen se do tmy ještě ozval rozespalel Ninin hlas: "Mohli byste mi vrátit ten polštář? Takhle se nedá spát."
Ráno vstávali s dobrou náladou. Na rozdíl od Niny a Bibi, které vypadaly jak chodící mrtvoly.
Sešly na snídani. Měly kukuřičné lupínky, chutnali vítečně.
"Dneska strávíme dvě hodiny ve skleníku s Mrzimorem," přejížděla Lily očima rozvrh. "Ale ne…" zaúpěla, "Hned na to máme se Zmijozelem dvouhodinovku lektvarů. Učí to Křiklan, leze do zadku každýmu, kdo má na jeho předmět buď ohromnej talent, nebo má slavného, vlivného nebo zazobaného někoho z rodiny."
"Tebe má rád?"zeptala se Karen spěšně.
"Jo, mě přímo zbožnuje, ale ne kvůli mým rodičum, sem z mudlovský rodiny, ale kvůli mýmu talentu na lektvary, jak mi každou hodinu opakuje."
"tak to já u něj moc nepochodim. Vařit neumim a máma je mudla."
"Já bych řekla, že tebe si teda oblíbí. Podle toho cos mi včera o sobě řekla je t dost pravděpodobný. Ne že by to byla kdovíjaká výhra."
"To mi nemusíš řikat. Podlejzaví lidi mě vždycky umí nejvíc vytočit." Do očí jí zasvítily silné paprsky slunce. "To počasí se úplně zbláznilo," dívala se s přimhouřenýma očima ven vysokou vstupní branou. "Je začátek září, ale teplo je jako v červenci." Oknem proletěla sova a přistála u Karen. Karen od ní převzala čtyři balíčky. Ve všech byla hůlka. Rychle je prozkoušela. Jako třetí vzala do ruky hůlku jedenáct palců dlouhou ve které byla podle popisu na krabičce žíně z jednorožce. Mávla jí a kolem se roztančila stříbrná světélka. Ostatní zabalila a přivázala sově zpět na nožičku i s několika mincemi. Lily si četla Denního věštce. Na titulní straně byl přes celý noviny fotka muže. Měl skoro až strašidelný obličej. Ve zlých očích měl červený lesk. Pleť byla nepřirozeně bílá. Nos skoro přehlídla. Spíš než nos by se to dalo nazvat hadí štěrbiny. Karen kdožvíproč přeběhl mráz po zádech.
"Na co koukáš?" všimla si Lily jejího pohledu.
"Kdo je ten chlap?" ukázala na fotku.
"To je…" stišila hlas "Lord Voldemort."
"Voldemort?!" vyjekla Karen. Pár lidí sebou vystrašeně škublo. K tématu se už nestihly vrátit. Do velké síně vstoupil Bradavický ředitel. Všichni se na lavicích otočily směrem k němu. Nestávalo se, že by je ředitel navštěvoval přes snídani. "Něco se muselo stát, jinak by sem nechodil." Pošeptala Lily Karen.
"Milý studenti, nesu pro vás jistě velmi potěšující novinu. Rada ministerstva se shodla, že by se měla škola prohledat. Důvodem je legenda o tajemné komnatě. Jestli totiž tajemná komnata vážně existuje, a já se domnívám, že ano, mohla by nám velmi znepříjemnit pobyt na této škole. Rada je toho názoru, že je lepší dříve než později. Proto se učíte jen dnes a zítra. Na zbylé tři dny vám uděluji prázdniny." Sálem se rozneslo hlasité HURÁ! Jen Karen trochu posmutněla. "Co je ti?" zeptala se rozesmáté Lily.
"Nic, jen…to asi všichni pojedou domů, co?"
"Většina jo, ale já se s rodičema tak brzo vidět nechci."
"Ty tu zůstaneš?" překvapeně se na ní podívala.
"Ještě abych tě tu nechala, pěkně si to tu užijem." Karen jí ze samé radosti objala.
"Čau holky." Pustily se. Před nima stála čtyřka záškodníků.
"Co se stalo?" zeptal se Remus. Karen mu hned vysvětlila situaci. "Zůstaneš tu taky?" zeptala se ho. Remus byl jiný než James se Siriusem. Oblíbila si ho. Byl to takový džentlmen mezi samýma volama. Bylo na něm vidět, že ho její otázka vyvedla z míry. Očkem se podíval po Jamesovi se Siriusem. Dělali, že si toho nevšimli.
"Rodiče budou určitě chtít abych přijel." Řekl smutně.
"To je škoda." Řekla mu Lily. Vypadalo to, že k němu chovají obě dvě sympatie.
"Ale budeme tu mi…" oznámil jim James.
"To nemusí bejt." Odpověděla mu Lily docela jiným tónem.
"Ale musí, tenhle hrad je pro dvě tak křehké holčičky moc nebezpečnej. Ale my vás ochráníme." Chytnul se Sirius.
"Chceš poznat, jak sem křehká Blacku?" zvedla obočí Karen. Lily se ušklíbla. "Poď Karen, ať nepříjdeme pozdě do skleníků." Táhla jí Lily pryč. Sirius za ní ještě zavolal.
"Chci! Chci to poznat, třeba v komnatě nejvyšší potřeby dneska v sedm, ok?"
"To víš že jo, zlato?" Poslala mu vzdušnou pusu.
"Těšim se! A taky tě líbám." Ty co šly kolem se zastavovali a poslouchali je, aby jim neunikl žádný drb.
"Karen…ty válíš. Nejspíš si to nepostřehla, ale právě sis domluvila rande se Siriusem Blackem." Upozorňovala jí ironicky Lily.
"Myslíš, že tam přijdu? Jen ať si čeká." Škodolobě se zasmála.
"Stejně by mě zajímalo, jestli tam fakt přijde." Zamyslela se Lily.
"Tak tam půjdem, ale schováme se za roh, ok?"
"Super, alespoň máme večer co dělat."
Došly ke skleníků. Hodina probíhala v klidu. Záškodníci dorazily asi o deset minut později, za což ji profesorka strhla deset bodů. Lily se na ně zamračila. Karen to bylo upřímně jedno.
Na hodině profesora Křiklana zjistila, že se Lily nemýlila. Hned jak jí ve třídě zaregistroval vyzval jí ke katedře.
"Jistě všichni víte, že máme ve třídě hrdinku, která odolala smrtící kletbě Avada Kedavra jako jediná v historii kouzelníků." K překvapení Karen všichni přikývli. Tak ona se to snaží ututlat a přitom to ví celá škola.
"Doufám, že ti můj předmět půjde," úlisně se usmál.
"Spíš ne, řekla bych. Lektvary jsou podle mě jeden z nejnudnějších předmětů na škole." Ve třídě to ztichlo. Bylo to přece jen trochu drzé , uvědomila si moc pozdě. Křiklana to k jejímu údivu rozesmálo. "Ty máš pěkně ostrý jazýček. Nedivím se, že ste si s Lily padli do oka." Mrknul na Lily, která se na něj dívala s kamennou tváří.
"Myslím, že časem na můj předmět změníš názor."
"Já jen tak svoje názory neměním, pane profesore. Můžu si už jít sednout?" zeptala se chladně.
"To víš že jo, jen běž." Smál se klidně dál Křiklan. Měla chuť mu jednu vrazit.
Za úkol měli udělat nápoj lásky. Byl strašně jednoduchý. Alespoň podle Karen. Měla ho hotoví první, a vzorek šla předat Křiklanovi. Hned za ní vyskočila Lily a k jejich vzteku i James se Siriusem. Remus to zvládnul taky. Ze Zmijozelských nezůsával pozadu Severus Snape, bledý kluk s černými mastnými vlasy, který byl obvykle terč šikany Pottera a Blacka. A samzřejmě Lucius Malfoy. Lektvary, jako jediný předmět mu šly na výbornou. Zbytek dne Karen skoro usínala. Péče o kouzelné tvory byl přece jen nudnější předmět než lektvary. Učila ho profesorka Červotočková. Svým výkladem zaujmula každého, kdo měl rád prapodivná kozelnická stvoření, takže nikoho. Co Karen ale úplně dorazilo, bylo věštění. Vyučovala ho záhadná profesorka Gertrůda Trelawneyová. Zjevně věděla o čem mluví, přesto Karen napříč vší snaze tvrdě usnula.
"Slečno Klerensová? Slečno Klerensová, vy spíte?!" Karen zvedla hlavu. Nad ní stála Trelawneyová a poklepávala prsty na její lavici.
"Nejsem tu pro srandu slečno. Za trest mi sepíšete všechny způsoby věštění, jasné?"
"Ano paní." Zamumlala rozespale Karen. Pak už se všichni rozběhly pryč z hypnotizující místnosti.
Na obědě Karen sepisovala ůkol z věštění, protože si vzpomněla, že má nejspíš stejný školní trest jako Sirius, takže v pět se má stavit v kabinetu Mcgonagalové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 12. ledna 2008 v 19:49 | Reagovat

Zaujimavé, som zvedavá aký dostanú trest.

2 Veronika Veronika | 16. ledna 2008 v 19:35 | Reagovat

Moc hezky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama