5. kapitola

20. července 2007 v 19:34 | abbina |  ♣KAREN♣
Ráno Karen vstala už asi v sedm. Probudil jí bolavý kotník. Pomalu odhrnula deku.
"Ale ne.." zanaříkala. Její noha vypadala hrozně. Přes noc jí pořádně napuchla. Karen se na ní opatrně zkusila postavit. Kotníkem jí projela ostrá bolest. Sedla si zpátky na postel. Zatracenej Sírius, v duchu ho proklela. Natáhla si na bolavou nohu tlustou ponožku a začala nemotorně skákat směrem k společenské místnosti. Chtěla si před krbem srovnat myšlenky na včerejšek. Od okamžiku, kdy se v obyčejné mudlovské ulici objevila ta Smrtijedka se jí změnil celý život od základů. Možná k lepšímu, možná ne… Doufala, že kluci budou ještě spát. A nemýlila se. Mělo to jen jeden háček. Sírius spal před krbem na pohovce a nohy měl vyložený na jediném křesle.
Sobec, pomyslela si a přišla až k němu. Opatrně do něj šťouchla prstem. Ani se nehnul. Vzala ho tedy za nohy a přendala je na pohovku. Potřebovala si nutně sednout, začala jí trápit i druhá noha, jak jí namáhala skákáním. V krbu pořád hořelo. Sírius se probudil asi už před půl hodinu, dělal ale, že spí.Když k němu byla otočená zády, vrátil si nohy zpátky do křesla.
"Au, dávej pozor!" vyjel na ní, když si sedla. Vyskočila a stoupla si na zraněný kotník.
"Auu, ty hovado, okamžitě dej ty nohy pryč, nebo si na ně klidně sednu!"
"tam v koutě máš dřevěnou židli. Ta ti nestačí?"
"Na tu si můžeš sednout ty, když se ti tak líbí. Zabral si celou pohovku i křeslo, není to trochu moc?" Sírius si dal v klidu ruce za hlavu, aby jí ještě víc vytočil. Začínalo ho to bavit.
"Když hezky poprosíš, uskromnim se."
"Ani nemusíš…" Zprudka si sedla.
"Au, au, tak to mě vážně bolelo. Vážně, tolik se necpi Karen!" zakřičel posměšně. Sednul si a přitáhl křeslo i s Karen trochu blíž. Sedělo se jí strašně nepohodlně. A ta pitomá noha…Dobře, sednu si hold vedle něj. Připadám si jak pětiletá- hádám se tu s nim o křeslo. Přešla k němu. Vzala ho za nohy a zatáhla, co nejsilněji uměla. Sírius spadnul na zadek. Karen toho využila a lehla si.
"Tak už ste si dohráli?" Oba se otočily, uviděli Jamese opřeného o zeď.
"Byly ste do sebe tak zabraný, že ste mě ani neslyšely přicházet. Bylo docela zajímaví vás sledovat, ale kdybych vás tu nechal o něco dýl, asi byste se pozabíjeli." Došel k Siriusovi, který ještě pořád seděl na zemi.
"Vstávej," vytáhl ho na nohy.
"Jak dlouho tu stojíš? Nikdo tě neučil, že je neslušný poslouchat cizí rozhovory?" mračil se Sírius. James se zasmál. "Ty tomu řikáš rozhovor, jo? Vy vedete pěkně divoký rozhovory, to ti povim." Sírius mu chtěl něco odseknout, ale James ho zarazil.
"Deme na snídani, jinak se na nás skřítci vykašlou a budeme do oběda o hladu." Oba se otočily.
"Hej, já nemůžu chodit," zavolala na ně Karen. "Kdybyste byly tak hodný a pomohly mi…"
"Po mě to nechtěj," řekl Sírius. "Vždycky, když se ke mně přiblížíš, skončí to katastrofou."
"Po tobě bych nechtěla nic, ani kdybys byl poslední člověk na světě." Zpražila ho Karen. James jí podepřel. "Už se nehádejte. Nedá se to poslouchat," obořil se na ně. Všichni tři prošly otvorem v podobizně.
Snídaně proběhla kupodivu docela v klidu.
"Co budeme dneska dělat?" zeptala se Karen.
"Mohli bysme si jít zahrát famfrpál?" navrhnul James s nadšením v hlase, "nehrál sem ho skoro celý prázdniny."
"Ne všichni jsou takoví blázni do famfrpálu, jako ty, Jamesi. Kromě toho, nevim, kdo by s tebou hrál. Mě to nebaví a Karenina noha vypadá příšerně."
"Ne hůř než tvůj kvicht." Odsekla.
"Ani bych neřek. Mě se můj ksicht docela líbí." Usmál se na ní sladce Sírius.
"Tak to si asi jedinej…"To u nich vyvolalo kdoví proč vlnu smíchu. "Jo, to máš pravdu Karen." Smál se Sirius.
"Když teda nepočítáš ženskou polovinu naší školy." Doplnil James.
"Chceš tim říct, že se všechny holky ve vaší škole lepí jen na tebe, jo?" vysmála se Siriusovi do očí.
"Ne, to ne," řekl Sírius na oko zhrozeně. "Dost velká část je už pět let zabouchnutá do Jamese….Teda až na jednu."
"To bude určitě jediná chytrá holka na týhle škole." Ušklíbla se.
"Jo, Lily je chytrá. Škoda, že ještě nezjistila, co vlastně chce."
"James je do ní zamilovanej od prvního ročníku. A ona ho od prvního ročníku nenávidí." Vysvětlil Karen.
"Ale to se změní, vsadim se, že tenhle rok jí zbalim."
"No skvělí. O co?" chytil se toho hned Sírius.
"No o prachy, ne!"
"Jak můžeš dávat v sázku holku, kterou tak miluješ? A ještě o peníze…nemůžu vás poslouchat." Karen se zvedla od stolu a kulhala pryč.
"Jí fakt naštve každá blbost?" koukal se za ní nevěřícně Sírius.
"Spíš sme asi urazily její pohlaví."
"No dobře, ale teď nás neslyší. Takže o co?"
James se zamyslel. "Nejdřív bych upřesnil sázku. Já budu muset sbalit Lily a ty pudeš po Karen. Lhůta je půl roku.To je fér."
"Ok, kdo prohraje dá posránkovi pusu."
"Fuj. Siriusi, kdybych tě neznal, myslel bych si, že si teplej."
"Spíš si hodně věřim. Nechci ani vědět, jak chceš sbalit Lyli. Začni se připravovat na sladkou pusinku od Snapea."
Jamesovi zasvítilo v očích. "Myslim, že mě už něco napadlo."
"Nechám se překvapit. Deme za Karen."
"Ale kam vlastně šla?"
"Tak to se neboj, podle mě se nestihla dobelhat dál než dvě stě metrů od nás."
Hledání Karen jim zabralo skoro dvě hodiny. Našly jí u knihovny. Četla si nějakou tlustou bichli. Název byl napsán červeným inkoustem: Jak zničit své nepřátele!
"Nevěděl sem, že sem na tom až tak špatně," neodpustil si Sírius poznámku.
Karen vzhlédla. "Já od vás snad nikdy nebudu mít pokoj." Sedli si k ní, každý z jedné strany.
"Co tě na týhle knize tak upoutalo?" zeptal se James.
"Je tu hodně věcí, který znám, většinou je to dost brutální. Byla to asi pěkná tyranka." Zaklapla knihu a vrátila jí na místo.
"Už vim, co dneska budeme dělat. Provedete mě po hradu. Tenhle hrad je hodně tajemný, četla sem to v jedný knize. Není nikdo, kdo by znal třeba jen polovinu z toho co skrývá, ale vy ste tu už dost dlouho. Něco mi říká, že ho znáte docela dobře."
Podívali se na sebe. Mají jí vyzradit všechna jejich tajemství?
"Ehm…Rádi bysme ti řekli všechno, ty nám přece taky nic netajíš, ale to nejde." James to řekl s lítostí v hlase, myslel při tom na svého kamaráda Remuse. Bylo to jeho tajemství a jen on směl rozhodovat, kdo ho znát bude a kdo ne.
"Nezajímá mě všechno o vás, jen by mě zajímalo jestli neznáte nějaké tajné chodby…"
"Jak víš, že vůbec nějaký existujou!" skočil jí do řeči překvapeně Sírius.
"Kromě toho, že se to píše snad v každý druhý knize tady.." usmála se na Siriuse jako na poněkud zaostalého chlapečka, "…mi to řekl jeden duch. Představil se..bylo to ňák…sir Nicolas de blabla, takový hrozný jméno prostě. Ptal se mě na jakou kolej se chci dostat, jednu z nich mi strašně podstrkoval…"
"Nebelvír." Řekli sborem. "To byl skoro bezhlaví Nick, patron nebelvíru. To je jedno..pokračuj," vyzval ji James.
"No tak ten mi začal vyprávět o známé čtyřce, která Nebelvír neustále připravuje o body…" odmlčela se. Zablesklo se jí v očích. Hned jí napadlo, kdo by v té čtyřce mohl taky být.
"Co tak koukáš!" vyjel na ní Sírius "My sme snad dva, ne?"
"No jasně, jenže ten skoro bezhlavej mi řikal, že nejhorší z nich jsou Black a Potter. A nerozčiluj se, já ti přece žádnou kázeň dělat nebudu," dodala, když viděla Siriusův pohled.
"Tím bych si nebyl tak jistej.." zamumlal pro sebe. Karen to slyšela. Rozhodla se to ignorovat.
"Zmínil se i o tom, že se rádi touláte v noci po chodbách, ale pak se vždycky někam ztratíte. Podezřívá vás z toho, že se plížíte ven tajnými chodbami."
"Suchar jeden," proklel ho Sírius.
"Asi si na něj budeme muset dávat větší pozor Tichošlápku."
Ten na souhlas jen naštvaně zamručel.
"Tak co bude?" upoutala na sebe zpátky pozornost. "Uvidim ňákou tajnou chodbu ještě dneska?"
"Deme." Zavelel James. Karen si všimla, že Sírius z toho není zrovna nadšený. Čeho se bojí? Snad si o mě nemyslí, že bych to někomu vyžvanila. Jen to pomyšlení jí vytočilo. Nic na sobě nedala však znát.
Ukázali jí sedm chodeb, většinou vedli do různých koutů Prasinek. Jedna byla dokonce venku na školních pozemcích.Pak se však náhle zastavily. Nebo spíš Sirius zastavil Jamese. "Tohle stačí Jamesi!" významě se na něj podíval a nepatrně zakroutil hlavou. James jakoby si něco uvědomil. Byl tolik zabraný do historek z jejich školních dobrodružstvích, že si málem ani nevšiml kam Karen zavedl. Stáli před vrbou Mlátičkou. James málem prozradil Remusovo tajemství.
"Tak..tak se asi vrátíme do hradu, co?"
"To je skvělej nápad. Spolupracoval hned Sírius.
"Co se stalo?" nechápala Karen. V tom jí docvaklo. Ten strom musí skrývat nějakou hodně zajímavou tajnou chodbu. Věděla, že je nepřinutí, aby jí to vyzradily. Ale to nevadí. Ona se na ní mrkne jindy, třeba hned zítra. Na to, aby to nechala být, jí až moc přitahovala. Otočila se a vesele se vrátily do hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daze Daze | Web | 10. srpna 2007 v 0:57 | Reagovat

Ahoj! Tahle povídka se mi zatím moc líbí, ale 5. kapitola je stejná jako 4. (jsem hnidopich, vím)... Jdu na zbytek kapitol:-)

2 abbina abbina | Web | 10. srpna 2007 v 3:40 | Reagovat

dík za pochvalu a za upozornění.....už zmizela 4. kapitola:D

3 Miky Miky | 16. listopadu 2007 v 15:43 | Reagovat

A já tu čtvrtou tak hledala:o)

4 Minoka Minoka | Web | 6. ledna 2008 v 23:52 | Reagovat

aj ja som tu stvrtu hladal uz som sa zlakla ze ju budem musiet hladat v archive no este ze som nemusela 8-D

5 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 12. ledna 2008 v 19:08 | Reagovat

No, velmi pekne. Ten Sirius je ale nejaky cudny. Ale z Jamesa a Karen budu asi nakoniec dobri kamarati co? No idem dalej, super kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama