3. kapitola

20. července 2007 v 19:31 | abbina |  ♣KAREN♣
"Jakto, že tu nikdo není?" ptala se Jamese
"Sou přece prázdniny, asi těžko by tu někdo chtěl zůstávat."
"Je nádhernej.." rozhlížela se na všechny strany hradu. Nejvíc se jí líbily pohybující se obrazy.
"Aby ses nerozplynula." Sirius měl hodně špatnou náladu, tohle se mu nikdy žádná holka neodvážila říct a on byl moc hrdej na to aby přiznal, že možná měla pravdu.
"Polib mi."
"Teď už tě nechci, měla si šanci."
"Jo teď už mě nechceš? Dyť sem měla pravdu, sbalíš, užiješ si, odhodíš?"
"No až na to, že sem si moc neužil."
"Tak to už snad stačí! Nevim, co se mezi váma stalo, ale já to nechci poslouchat." James šel pro jistotu mezi nima.
"Fajn." Řekla Karen a zrychlila.
"Dyť nevíš, kam jít!" zakřičel na ní James. Zpomalila. Tak to bylo trapný. James jí doběhl. Sírius zůstal pozadu.
"Nechceš mi říct, co se stalo?"
"Nic hrozného, jen…chtěl mě políbit a pak sme se kvůli tomu začali hádat. Tam, kde bydlim, je spousta takových, jako je on. Když mi bylo asi dvanáct, jeden mě přitisknul ke zdi a začal mě líbat. Utekla sem. Pak sem se naučila dávat těmhle kreténům přes hubu…asi ti připadám pěkně sprostá, co?"
"No, není to častý, ale zvykám si." Usmál se na ní.
Došly před kamenný chrlič.
"Jaký bylo heslo, Sirie?" zeptal se James.
"Másloví ležák." Řekl otráveně. Kamenný chrlič se pohnul.
Zaklepali na dveře.
"Pojďte dál." Ozval se hlas Albuse Brumbála. Všichni tři vešly.
"Děkuji že ste mi ji sem tak ochotně přivedli, už sem poslal sovu tvým rodičům Jamesi, že tu do zítřejšího zařazování nejspíš zůstanete. A pokud jde o vás Siriusi..." zahleděl se na něj přes své brýle, "myslím, že nestojíte o to, aby o vás něco vaše rodina tušila, nemýlím- li se."
"To je pravda, teď už mám svůj život." Brumbál kývl. "Až budeš potřebovat pomoc, s jistotou se můžeš na mě obrátit." Karen pohlédla na Siriuse. Měl v očích vděčný výraz, ale nic jiného z nich nevyčetla.
"A teď můžete jít do své ložnice, zavazadla tam už máte přichystané. Mě tu nechte se slečnou Klerensovou." Usmál se na ni. Když oba odešly vyzval jí aby se posadila.
"Vím, že máš mnoho otázek, ale nech je zatím na později." Karen přikývla.
"Tak především bych chtěl vědět jestli něco víš o svém otci." Jak už poznala, ten kdo před ní teď sedí je velmi vážený čaroděj, představovala si ho jako nadutého tlustého chlápka, kterému nic neříká smysl pro humor. Hned jak ho uviděla, pocítila k němu sympatie. Vyzařoval z něj respekt, stejně jako jeho moudrost.
"Ne, nikdy mě nezajímalo, co je můj otec zač. Byla sem si jistá, že je to jen další zazobanej blbec, to mi promiňte, nebo zajíček, které má moje matka velmi ráda. Je to snad jinak?" Brumbál se pousmál, hlavně, že před chvílí říkal, aby své otázky nechala na později.
"Ano, je to jinak. Tvůj otec byl kouzelník. Jeden z nejlepších té doby. Pracoval pro ministerstvo kouzel jako bystrozor. Tehdy kouzelnickým světem otřásal jistý černokněžník jménem Grindewald. Usiloval o zničení světa mudlů. Umíš si určitě představit jaký masakry se děly. Grindewald mistrovsky ovládal černou magii, dokud ona neovládla jeho. Byl šílený. Nevěděl, kdy skončit a o to to bylo horší. Do všech mudlovských měst byly vysláni nejlepší bystrozorové, aby to město chránily. Bylo pro to potřeba spojit se s mudlovskými starosty obcí a měst, aby se mohly domlouvat na tom, co řeknou v mudlovských zprávách, jaká opatření musí proti Grindewaldovi zavést. Do toho vašeho města, byl poslán tvůj otec. Měl informace, že tvůj dědeček, který byl starostou vašeho města, z celé své duše nenáviděl nadpřirozené věci. Lépe řečeno, nenáviděl lidi, co v to věřily. Bral to jako brzdu lidského pokroku. A tak se tvůj otec rozhodl jít na to přes jeho dceru. Neměl o ní valné mínění, ale chápal vážnost situace, proto s ní začal chodit. Ona se do něj bohužel velmi zamilovala. Když se poznali, udělal na tvého dědečka dojem. Po nějaké době si řekl, že u všechno řekne a poprosí o spolupráci. Ten ale nesouhlasil, hnal ho od své dcery začal se mu vyhýbat. Pozvali si posilu, která ho měla přesvědčit. On vždycky zavřel oči a čekal až zmizí halucinace. Nic nepomáhalo a oni byly zoufalí. Tvůj děda se z toho šoku zbláznil a novím starostou se stal tvůj otec. Uchránil město před vyhlazením a tvou matku opustil v době, kdy byla těhotná. Nenáviděla ho za to a zapřísáhla se, že nedovolí, abys byla stejná. Když ti bylo jedenáct, přišel sem si pro tebe, abys mohla chodit do školy. Ta z toho byla tak zdrcená, že vyhrožovala svou smrtí jestli se k tobě přiblížím. Řekl sem, že se stejně jednou do našeho společenství dostaneš. Ale dal sem jí čas, aby se zmírnila její nenávist. A teď si tady," usmál se na ní.
"Jak jste to mohl vědět? Jak ste mohl tušit, že se sem dostanu. Byla to totiž obrovská náhoda."
"To máš pravdu, znám totiž věštbu, která to slibuje. Není přímo o tobě. Říká se v ní, že tvůj otec, Alexandr, bude důležitý pro naše společenství. A zplodí dceru, která bude mít velkou moc, bude poznamenaná…"
"Ale jak poznamenaná, vždyť to já nejsem."
"Já si myslím, že se to stalo právě dnes večer. Vždycky se najde někdo, kdo bude chtít velkou moc a ňákou dobu poté co byl Grindewald zabit povstal jiný."
"A o co usiluje tenhle?"
"Ten chce vyhladit všechny kouzelníky z mudlovských rodin. Říká si Lord Voldemort. Je to zvláštní, protože on sám je jen z poloviny čaroděj. Jeho otec byl mudla. Není to tak dávno, co ho zavraždil. Řekl bych, že se za něj styděl. A ty podle věstby budeš mít moc zastavit jeho krutovládu i když budeš čelit velkému pokušení ze strany zla."
"Co všechno už udělal, a jak ho mám vůbec zastavit. Neumím čarovat."
"To si jenom myslíš. Voldemort tu věštbu zná. Ne, že by jim moc věřil, ale rozhodně neváhal se proti tomu pojistit. Hned jak jí uslyšel vyslal na tebe svou nejlepší smrtijedku, a tam se ukázala tvá moc. Použila proti tobě kletbu, která tě měla okamžitě zabít, není nikdo, kdo by proti ní cokoliv zmohl. Je to nejmocnější kletba Karen, a ty si jí obrátila proti ní i když si dostala plný zásah a namísto tebe, zemřela ona."
"Kdo je smrtijedka, co byla zač?"
"Jsou to přívrženci Voldemorta."
"Víte, když sme šly sem, odemkla sem bránu se Siriusovou hůlkou, aniž bych znala zaklínadlo."
"Jistě, tušil sem to. Ta žena na tebe přenesla všechny své schopnosti."
"Ale jak to že to necítím, nic nevím, žádný zaklínadlo neznám…"
"A přesto si schopná je používat. Řekl bych, že se ještě projevíš. A teď jdi do své ložnice. Máš tam kufry se svým oblečením, poslala ti je tvá matka se slovy, že tě nenávidí." Karen se ušklíbla. Už jí to ani nevadilo. Začíná jí nový život.
"Učebnice ti dojdou zítra i s hůlkami. Pan Olivander, který je prodává vzkazuje, že jedna ti určitě sedne. Tak už běž. Vyspi se na zítřek."
"Děkuju." Řekla mu Keren a zvedla se. Pak se ale ještě otočila. "Ale jak se dostanu do ložnice?"
"Poslal sem pana Pottera s panem Blackem do své ložnice, takže samozřejmě stojí za těmi dveřmi a čekají na tebe." Usmála se na něj. Došla ke dveřím a pak jí napadlo… "Můžu jim o tom říct, neni to něco tajného?"
"Není dobré se o tom rozhlašovat, ale svým nejbližším to samozřejmě říct můžete."
"Sem ráda, že sem vás poznala."
"Nápodobně."
Jak Brumbál předpovídal, oba kluky našla před dveřmi.
"Tak co ti řikal?" zeptal se James dychtivě, hned, jak zabouchla dveře ředitelny. Cestou do ložnice mu to všechno stručně vylíčila. Přestože se Sírius na nic neptal, protože byl pořád ještě unavený, nezakryl zvědavý pohled.
"To je úžasný, můžeme to zkusit. Pudem do oddělení s omezeným přístupem, najdeme ňáký pokročilejší kouzla a ty zjistíš jestli je to pravda."
"Taky by mě to zajímalo, ale my se přece nemůžeme hrabat v oddělení s omezeným přístupem a už vůbec ne v noci." Řekla zklamaně.
"Jak zase tohle víš?"
"Prostě to vim, něco jako instinkt. Třeba ta smrtijedka chodila do Bradavic."
"To chodila určitě.." James se zastavil před obrovským obrazem nějaké obtloustlé ženy v růžových šatech. Promluvila.
"Znáte heslo?" Karen už to nijak nenadchlo. Po zdech viselo tolik obrazů a ze všech se ozýval šum, jak si mezi sebou povídali.
"No to sice neznáme, ale zpátky k Brumbálovi pro něj nejdu," vybafnul na ní Sírius. Dáma v růžovém vražedně přimhouřila oči. "Doma tě nenaučily mluvit slu…"
"Za celej svůj život jste se nenaučila nebejt votravná?" skočil jí Sírius do řeči. Vztekle mu otevřela. Karen lezla jako poslední. Růžová dáma na ně nečekala a přibouchla dveře, takže Karen uštědřila pořádnou ránu do její bosé nohy.
"Do háje," proklela jí. Sedla si do křesla, aby nohu zkontrolovala. Asi měla naraženej kotník. Dost jí to bolelo. "Kdybys nebyl tak protivnej, nepřivřela by mi jí tam!" obořila se na Siriuse.
"Kdybych nebyl tak protivnej, vůbec by nám neotevřela, tak radši sklapni." Sírius se rozvalil na pohovku vedle Jamese a jen tak mimochodem hůlkou zapálil v krbu. Karen si mnula kotník. Kdyby teď neměla bolavou nohu, asi Siria pěkně nakopla. Nějakou dobu si už začínala myslet, že je milej. Taková pitomost. Vsadím se, že je z bohatý rodiny, není zvyklej na to, že by mu někdo nadával. Ale on si zvykne, na mě si zlost teda vylejvat nebude.
"Du spát, s timhle kotníkem nemůžu v noci nikam cestovat. Kdyžtak pudem zejtra, to už snad bubu v pohodě."
"No jasně, tak zejtra." Pozdravil jí James. Sírius si jí nevšímal. James počkal až odejde.
"Dneska si trochu pohořel, co? Tahle holka je jiná než na který sme zvyklí z Bradavic." Řekl mu James škodolibě.
"Jo to je, takový hysterky nemáme ani v Bradavicích." Sírius si rozbalil bertíkovi fazolky, hodil jednu nad hlavu a pak jí chytil do pusy.
"Tak pozor. Ona to neudělala z hysterie. V tom jejim městě se jí takhle kluci snažili líbat, dokud se nenaučila dobře mířený rány. Měl bys bejt rád, že ti nezlomila nos." Sírius se ušklíbnul.
"Ts, s těma svýma ručičkama by nezlomila ani větev. Co je mi do toho, že se bojí líbat s klukem. Na mě si zlost nikdo vylejvat nebude a ona už vůbec ne."
"S timhle přístupem tě za chvíli každá holka bude nenávidět," zasmál se James.
"Myslíš tak, jako nenávidí tebe Evansová? Zas to nepřeháněj Jamesi." Ušklíbnul se.
"Ona si jen myslí, že mě nenávidí, v tom je rozdíl."
"A pak že já sem sebevědomej. Co proti tomu vlastně holky furt maj?"
"Na to asi nepřídem. Hele já du spát, jinak ráno nevstanu." Sírius pak ještě dlouho koukal do ohně. Přemýšlel, co teď s nim bude, když utekl od svý odporný rodiny. Peníze nějaký má jako dědictví od strýce, ale co až mu dojdou? Jak dlouho ho nechají Potterovi u sebe? Neměl na výběr. Matka by ho jinak asi utýrala k smrti. Nevydařený rodiče má nejspíš s Karen společný. Karen… Ještě nikdy nepotkal holku, která by ho tak přitahovala a zároveň tolik štvala. Netrvalo dlouho a spal jako zabitej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mars96 Mars96 | E-mail | Web | 20. července 2007 v 19:33 | Reagovat

Hoj, na mým blogu je bleskovka, nechceš se zúčastnit?

2 Šarčíík+Matěj Šarčíík+Matěj | Web | 9. srpna 2007 v 9:41 | Reagovat

super,čtu to už druhej den a jedu k tetě,kde to hodlám číst dál...je to úplně hustý,lepší jak nějakej potter

3 Rhea Charon Rhea Charon | Web | 8. září 2007 v 16:26 | Reagovat

Ale tady je přece taky Potter - i když trochu jinej. :)

4 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 17:55 | Reagovat

no já bych navrhovala aby někdo napsal min.8 knížek na téma james potter a celý jeho bradavice + umrtí na čež by navazovala kniha harry potter a kámen mudrců:Dto by bylo nejlepší

5 Tana Tana | 7. ledna 2008 v 10:36 | Reagovat

super mne sa to paci viac ako harry potter fakt super pises len tak dalej

6 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 12. ledna 2008 v 18:55 | Reagovat

Je to velmi pekne, inak, je to dobry napad napisat o tom Jamesovi, ale skoda, ze sa to neda vydat, lebo HP uz niekto napisala a mohli by sa stazovat, ze je to kopirovanie, ale aspon takto si to vela ludi precita, je to vazne vyborne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama