29. kapitola

20. července 2007 v 21:10 | abbina |  ♣KAREN♣
Její cela připomínala kopku do které se házely akorát mrtvoly. Páchlo to tam krví. Odevšad se ozývaly výkřiky i šepot vězňů. Vzduch byl cítit zoufalstvím, strachem, šílenstvím a smrtí. Po prvních dvou dnech hledání cesty úniku pochopila, že nemá naději. Zbývá jen čekat…
"Nesnaž se být silná Darkness. Stejně podlehneš…jako všichni." Vysoký, krutý hlásek se linul z ušklebených rtů Pána zla. V dlouhých, slizce bílých prstech svíral láskyplně svou hůlku pod jejíž špičkou se choulila Karen. Měla na sobě smrtijedskou kápi potřísněnou krví. Její krví… "Z mých služeb smrtijedi neodchází kdy se jim zachce, to si zapamatuj. Myslela sis snad, že jsi výjimka?"
Karen neměla sílu odpovídat. Jeho protivný hlas jí lezl do ucha jak odporný had. Kdyby mohla, zacpala by si uši, ale byla příliš vyčerpaná.. zmučená.
"Nejsi lepší než oni. Jsi stejně prohnilá a chladná a stejně jako oni i zemřeš. Pokud se ovšem nedostaneš rozum a nevrátíš se do mých služeb."
Karen vyplivla sliny míšené s krví na zem a zkusila promluvit. Z jejích úst se však vydral jen jakýsi sípavý zvuk.
"Stačí říct ano. Řekni to a já ti slibuji, že nezemřeš. Alespoň ne pod mou hůlkou…" všimnul si, že se mu snaží něco říct. Soustavně otvírala a zavírala pusu. Naklonil se ve vítězném očekávání k ní.
"Chc- chcípni."
Voldemort se narovnal s lehkým úšklebem.
"Sama sis o to řekla," luskl prsty a odkudsi se vzal v poutech svázaný Sirius. Vypadal podobně zuboženě jako Karen. Jakmile jí uviděl začal divoce kroutit hlavou. "Nedělej to. Ať se stane cokoliv, nedělej to," šeptal jak nejhlasitěji dovedl.
Voldemort je chvíli se zájmem pozoroval než znovu promluvil.
"Co to Brumbál pořád vtlouká svým studentům do hlavy? Láska a dobro je silnější než nenávist a zlo, je to tak?" Sám se té představě potichu zasmál. "Dnes se přesvědčíme, kdo měl celou dobu pravdu. Budeš se dívat, jak tvoje láska kvůli tobě v mukách umírá a i kdyby ses chtěla vrátit ke mně, už bude pozdě. Dnešní večer oba dva zemřete."
Voldemort mávl hůlkou a provazy řezající Siria do kůže, zmizeli. Skácel se na zem vedle Karen jak hadrová panenka.
"Sectusempra," zasyčel Voldemort a ze Siriusova těla začaly stříkat proudy temně rudé krve. Pohled na tu hrůzu jí vrátil řeč.
"DOST!" zaječela ubrečená Karen. "On nic neudělal! Zmuč mě, ale jeho nech být!"
Sirius ztěžka zakašlal. Věděla, že se za chvíli udusí vlastní krví.
"Taky se dočkáš, ale on bude první. Vlastně mu tím prokazuji službu. Crucio!"
"NÉÉÉ!"
Karen se rozhlédla. Byla zahalená ve tmě kobky a zrychleně dýchala. Unavenou, vyhublou rukou si přejela po čele a setřela tak krůpěj potu. Pobyt tady byl nesnesitelný. Bála se bdít, protože jí stíhaly nejtemnější vzpomínky a výčitky svědomí. Bála se usnout, protože jí už od prvního dne tady provázely noční můry. Neměla povolené žádné návštěvy a tak už víc než třicet dní nepromluvila jediné slovo. Zašmátrala rukou kolem sebe a nahmatala špinavý a umolousaný dopis. Četla ho už nespočetněkrát. Byl od Siriuse. Psal, aby nedělala žádné hlouposti, že jí odtud dostane už brzy. Jeho slova pro ní v této chvíli byla jediná útěcha. Přála si vidět nějakou známou, normální tvář. Co znamená brzy? Zavřená je tu už měsíc. Pomyšlení na deset let strávených v týhle cele bylo k nevydržení. Hlavou se jí honily ty nejhorší myšlenky, chtělo se jí brečet, ale už neměla sílu.
Zaslechla chrastění klíčí, ale neobtěžovala se zvednout hlavu. Určitě jí jen nesly denní příděl jídla a vody. Čekala až hliněná miska s jídlem bouchne o tvrdé kameny. Nedočkala se. Teď už udiveně zvedla hlavu. Zamžourala do tmy. Pomalu se jí před očima začala rýsovat ženská silueta.
Žena jí nabídla ruku a vytáhla Karen na nohy. Zašmátrala ve svém hábitu a vzápětí z něj vylovila svou hůlku. Vrazila jí to do ruky a sykla: "Uteč!"
Karen si nejdřív myslela, že je to snad nějaký nepovedený vtip, ale ona k ní vysílala zoufalý pohled.
"Proč to děláte?" zeptala se užasle.
"Jsem Siriusova sestřenice, Nymfadora Tonksová." Natáhla k ní ruku. Karen jí stiskla s nevěřícným výrazem.
"Vy- On o tom ví?"
"Poslal mě sem. On sám přijít nemohl. Bylo by to moc nápadný, ale já sem z ministerstva, takže nepojmou podezření. Řeknu, že si mi sebrala hůlku a utekla. Venku u útesu na tebe čeká loďka. Je začarovaná tak, aby tě nikdo neviděl, ani tě nemohl nijak vystopovat. Poveze tě sama zpět do Londýna. Je v ní i tvá vlastní hůlka. Až se dostaneš na pevninu, nech tu mojí hůlku v loďce, nerada bych jí stratila. Teď po mě hoď nějakou lehkou kletbou a uteč!"
"Ale z toho budete mít problé…"
"Nebudu jestli hned uděláš, co sem ti řekla."
"Díky!"vykoktala zakočeně. Švihla hůlkou Tonková s výkřikem odletěla do kouta. Karen pořád celá zesláblá vyklopýtala z cely a vydala se za světlem. Cestou zahnala pár mozkomorů a pak už běžela po útesech k loďce. Konečně cítila na své tváři čerství vzduch. Nastavovala tvář sluníčku a hladila prsty ledovou vodu. Loď jí rychle unášela směrem k Londýnu.
…………………………………………………………………………………………………...
Zamířila do lékárny, kde podle Lily prodával Ted. Tomu snad může věřit. Vešla a nad hlavou se rozcinkal zvonek. Ze zadní místnosti vyšel vysoký muž se zástěrou ovázanou kolem krku a pasu.
"Co byste si přá…" v půli věty se zarazil a zůstal civět na Karen s pootevřenou pusou.
"Ahoj Tede." Usmála se na něj trochu nejistě. Konečně si uvědomil svůj tupej výraz a rychle pusu zavřel.
"Karen? Jsi to ty?" ptal se, jakoby právě spatřil ufo.
"Sem to já." Ujistila ho. "Něco bych od tebe potřebovala." Přešla rovnou k věci. Ted oběhl pult a s užaslým výrazem jí objal.
"Tak s čím ti můžu pomoct?" řekl po tom, co se od rozesmáté Karen odlepil. Hned se zatvářila vážněji.
"No…ehm, neměl bys něco jako těhotenský test?" vychrlila na něj.
"Cože?! Teda… jo, určitě tu něco takovýho mám, ale.. Karen, čí to proboha je?"
"Co jako? Mluvíš, jakoby to bylo jistý."
"Dobře, dobře." Rezignoval Ted prohledávaje jeden regál za druhým.
"Ááá, tady…" podal jí malý zelený lísteček. Ta se na něj nedůvěřivě zadívala. "Dej si to na minutu do pusy," vybídl jí se samozřejmostí. Karen to udělala. Po uplynutí jedné minuty vytáhla lístek z pusy úplně červený.
"Co… co to znamená?" zeptala se zhrozeně.
"Že se tě konečně můžu zeptat, čí to je." Zašklebil se na ní.
"To ne! Ne teď do hajzlu!" vybouchla zoufale. Ted očividně nechápal, proč tak vyvádí. Pak mu něco svito.
"To dítě je Siriuse, že? Něco sem zaslechl." Mávl rukou. "Karen? Jak vlastně dopadl ten soud?" ptal se opatrně. Karen se mu zadívala do očí.
"Ráda sem tě viděla, ale musím už jít." Podala mu ruku na rozloučenou. Ted jenom chápavě přikývl a stisknul jí. Karen mu byla vděčná, že se nevyptává. Zamířila ke dveřím.
"Jo a… jestli potkáš Siria, vyřiď mu, že… že ho moc miluju."
"Proč mu to neřekneš sama?"
"Protože ho už neuvidím." Naposledy se na něj utrápeně usmála a zanechala ho svým myšlenkám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jingles Jingles | 9. srpna 2007 v 0:57 | Reagovat

Aoi, tahle povídka je naprosto úžasná, naprosto mě dostala;o)

2 abbina abbina | 9. srpna 2007 v 14:24 | Reagovat

děkuju....mo moc moc:))

3 Ella Ella | 9. srpna 2007 v 22:23 | Reagovat

Perfektní...nemužu se dočkat další kapitoly.

4 abbina abbina | 9. srpna 2007 v 23:23 | Reagovat

Milá Ello, je mi vážně moc líto, že tě zklamu, ale na další kapču budeš čekat asi dlouho, protože sem se teď zažrala do mé druhé povídky (Lily X James) a nedokážu se z ní jen tak přeladit na vlnu "Karen"....ale moc děkuju za komentík:D

5 Daze Daze | Web | 10. srpna 2007 v 3:39 | Reagovat

Moc hezké, vážně. Píšeš poutavě:-)

6 Šarčíík Šarčíík | Web | 10. srpna 2007 v 11:07 | Reagovat

Ahoj!!!!

Prosím Tě,za tři dny jsem to přečela celý,prosím,bude to ještě pokračovat?Tady na konci skoro brečím u tohohle:

"Jo a… jestli potkáš Siria, vyřiď mu, že… že ho moc miluju."

"Proč mu to neřekneš sama?"

"Protože ho už neuvidím." Naposledy se na něj utrápeně usmála a zanechala ho svým myšlenkám.

Fakt bych to chtěla číst dál!!!Máš hroznej talent!

7 Ella Ella | 10. srpna 2007 v 12:48 | Reagovat

To nevadí, protože i Lily X James se mi velice líbí.

8 Lena Lena | 13. srpna 2007 v 14:30 | Reagovat

PROSIIIIIIIM.DALSIIIIIIIIIIII

9 Peťula Peťula | E-mail | Web | 8. září 2007 v 15:38 | Reagovat

Jak ji mohla osvobotit Nymfa Tonksová?? Vždyť ta byla ještě dítě a navíc není Siriusova sestřenice, ale dcera Siriusovi sestřenice Andromedy.

10 Miky Miky | 19. listopadu 2007 v 19:30 | Reagovat

To Peťula: Hned v úvodu to máš vysvětlený. A jinak-krásná kapča!

11 Tana Tana | 8. ledna 2008 v 18:58 | Reagovat

uuzasne fakt super kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama