27. kapitola

20. července 2007 v 21:07 | abbina |  ♣KAREN♣
Ráno se Karen probudila až pozdě. Poznala to podle slunce, svítící jí protivně do očí a podle toho, že Sirius už vedle ní nebyl. V první chvíli se lekla, že se jí to všechno zdálo, pak jí ale pohled padl na podprsenku pohozenou u postele a Siriusovi trenýrky, visící na klice od dveří. Vstala a vyplížila se ven, zabalená do deky. Měla hroznou chuť vlést do sprchy a osvěžit se studenou vodou. Jak se tak plížila do dívčích sprch, potkala na jinak liduprázdné chodbě prefekta.
"Hej!" sykla na něj. Tázavě se na ní zadíval a když v ní poznal Karen Klerensovou, zatvářil se užasle.
"Ano- teda-hm…Co potřebujete?" vykoktal rozpačitě.
"Jaký je heslo do prefektských koupelen?"
Chlapec se chápavě, přitom nervózně usmál a odpověděl.
"Mýdlové bubliny."
Karen poděkovala a nemotorně odcupitala do koupelen. Když za ní zaklaply dveře, úlevně ze sebe shodila kousavou deku. Chtěla do bazénu uprostřed místnosti napustit vodu, jenže v ní už se někdo koupal a nebyl sám. Rychle si doběhla pro deku a pevně si jí kolem sebe obtočila. Na druhém konci bazénu se vesele koupali tři lidé. Prvního hned poznala, byl to Sirius. Další, mladík s černými vlasy právě vyhazoval do vzduchu ženu asi stejně starou s dlouhými, zrzavými vlasy. Karen nemohla uvěřit svým očím. Ti dva nebyly nikdo jiný než…
"Karen!" vyjekla červenovlasá dívka. Všichni se otočily, aby uviděli postavu stojící fascinovaně v dece u kraje bazénu.
"Lily," zadržovala slzy. Lily k ní přiběhla a nadšeně jí objala.
"Tak- dlouho- sme- se- neviděli," koktala Lily mezi vzlyky. Napůl brečela a napůl se smála.
"No ukaž se mi, maminko." Řekla jí šťastně Karen. Lyli se zakřenila ještě víc. "Krásnější maminku si Harry ani nemohl přát," usmála se na ní.
"No jo, moje žena vážně není k zahození." Poznamenal vesele James. Lily ho koketně štípla do ruky. "Nech si to, jo?" poznamenala. Jen se na ní ušklíbl.
"Poď ke mně," rozpřáhl James ruce, dívaje se na Karen. Objala i jeho a on jí pohupoval ze strany na stranu. Pak se jí zadíval zpříma do očí.
"Je mi vážně líto, co si musela prožít."
"Vždyť já vím," usmála se Karen. "Taky ti to moc sluší. Jsi…dospělejší." Řekla výstižně. James se zadíval na svoje svaly a znovu se ušklíbl. "to víš, dělat tátu není jednoduchý. Pořád brečí to otravný dítě…"
"Jamesi!" napomenula ho Lily naoko pobouřeně.
"Tak promiň, musel sem si postěžovat."
"Stěžuješ si v jednom kuse Siriusovi. A přitom je tvůj syn výjimečný dítě." Kárala ho.
"Jo pořád. Řeknu ti, Karen, i vyvolený dítě dokáže bejt neuvěřitelně otravný…" na chvíli se zarazil. Karen měla být taky vyvolený dítě a teprve nedávno se dozvěděla, že to není pravda.
"To je v pohodě." Ujistila je honem. "Srovnala sem se s tím. No a je Harry zdravej?" odvedla řeč rychle radši jinam.
"Poslyš," nenechal se odradit James, "i když nejsi ta, co zabije Voldemorta, si rozhodně ta, které se bojí a to proto, že máš srdce na pravim místě a udělala si pro nás všechny velký věci…"
"To je v pohodě, Jamesi," zopakovala Karen. "A dík, že si to o mě myslíš," dodala.
"Nechci vás rušit," vyrušil je Sirius, "ale nechcete to probrat v klidu společenské místnosti? A Karen mi musí vrátit něco, co je moje." Mrknul na Jamese a ten se rozesmál. Vypadalo to, že se už stačil zmínit o včerejší noci.
"Kdepak jsou moje trencle?" pošeptal Karen do ucha.
Seděli v jinak prázdné, společenské místnost. Všechny děti byly na vyučování, takže si tu udělaly malý piknik. Popíjeli červené víno a smáli se na zážitcích, které spolu prožívali.
"A vzpomínáš si na Teda?" vyhrkla Lily. Karen se jen při vzpomínce na něj rozesmála.
"Na něj se nedá zapomenout," ujistila jí a srkla si vína.
"Tak ten si otevřel lékárnu v Obrtlý. Lidi si o něm myslí, že je přívrženec Voldemorta."
"A je?" zeptala se nevěřícně Karen.
"Jasně, že ne. Pracuje pro řád jako zvěd. Tam se totiž leccos dozvíš jako prodavač přísad do lektvarů. Víš, koho si vzal? Tak teď se podrž," udělala dramatickou odmlku-"Ninu!"
"Cože? Naší Ninu?" Lily přikývla.
"Vy ste hrozný drbny." Kroutil hlavou James a cpal se tyčinkami.
"Jen si zvykej, ženský po třicítce jsou ještě horší a ty se tý svý jen tak nezbavíš." Prohodil Sirius.
"Nestraš. Moje Lily je jiná, viď."
"To víš, že jo, zlato. Hlavně sem jediná holka, co s tebou vydržela takhle dlouho." Usadila ho a sladce se na něj usmála.
"Vždycky pro mě máš nějaký něžný slůvko…Prostě tě miluju, Potterová."
"Já tebe taky, Pottere."
Oba se naklonily a políbily se. James si pak pohodlně uložil svojí hlavu Lily v klíně.
"A kdo teď vlastně hlídá Harryho?" zeptala se Karen.
"Kam si myslíš, že Brumbál zmizel?"
"Cože? Brumbál vám hlídá mimčo? To si děláte srandu!" smála se.
"Nech si to, jo? Brumbál není žádná chůva. Jen se tam jako jedinej ukazuje a dává nám informace o světě. Jsme na přísně tajným místě, takže nemůžeme ani odebírat Denního Věštce. Slíbil, že ho pohlídá, abysme tě mohli vidět." Vysvětloval James.
"Není to asi zrovna lehký, co?" zeptala se soucitně Karen. Myslela přitom na dobu, kdy jí Voldemort zavřel do jejího vlastního domu samotnou v těch nejdůležitějších chvílí.
"Musíme si zvyknout." Ozvala se Lily. "Voldemort chce zabít naše dítě a jestli se mu to povede tak- tak…" zlomil se jí hlas a do očí se jí nahrnuli slzy. James vyskočil a začal jí hladit po tváři.
"No tak, Lily… On nemá ani ponětí, kde žijeme… Jak by nás mohl najít?"
"Když já o něj mám takový strach…"vzlykala Lily a proud slz se jí nepřetržitě linul z očí.
"Podívej, On si jen tak nedovolí tam přijít, máte moc blízko Brumbálovi a toho se Voldemort bojí." Utěšoval jí Sirius. Karen byla radši zticha. Tak ráda by řekla kamarádce, že se nemá čeho bát, že Voldemort by se neodvážil tam přijít, ale nedokázala lhát. Sama věděla, že jestli vyzradí Pettigrewovi tajemství, je s nim konec. A nejen s ním. Voldemortovi by nedělalo problém odstranit i Harryho rodiče. Ona se ale postará o to, aby se to Petr nikdy, nikdy nedozvěděl. Dokud bude Voldemort žít, nad hlavami jejích přátel bude jako velký černý mrak, který se nerozežene do jeho smrti. Dá Petrovi šanci, nemohla zapomenout na jeho výraz čiré hrůzy, když ho Voldemort přitáhl mezi ostatní, ani na lítost v jeho očích, když na něj křičela ať to nedělá. On byl jen další Voldemortova oběť, která si zaslouží druhou šanci. Jestli jí ale promarní, nebude s ním Karen mít slitování…
"Je ti dobře?"
Karen vzhlédla. Sirius jí celou dobu pozoroval.
"Jo, jasně," usmála se Karen.
"Siriusi, ukazoval si Karen už ten svůj baráček?" ozvala se Lily.
"Zatím nebyl čas, ale dneska můžeme jít všichni." Navrhl Sirius. Lily se zatvářila zklamaně.
"To nepůjde. Dneska musíme odjet." Oznámil James.
"Už dneska? Vždyť ste sotva přijeli." Namítla Karen.
"Ale no tak," řekl James, "nevidíme se přece naposled. My zase přijedeme."
"Hlavně ať tě nenapadne zase zmizet." Pohrozila jí Lily zatímco se zvedala z pohovky. "Někdy ti musíme ukázat Harryho. Začíná se čím dál víc podobat otci…"
"Vždyť oči má úplně stejně zelený jako ty," skočil jí do řeči, "pořád se bojí, že bude v pubertě vyvádět stejně jako já." Šeptl Karen.
"Moc ráda ho někdy uvidím, ať už bude vypadat jakkoliv." Uťala jejich věčný škádlení.
Lily přišla ke Karen a objala jí. "Uvidíme se." Karen přikývla, ale to už se k ní tlačil James.
"Dávej na sebe pozor, nechceme tě zase ztratit…hlavně Siriius by to asi nepřežil. Dlouho se nemohl smířit s tím, že si odešla. Celý dva roky nezavadil o holku ani pohledem." Říkal to tiše, aby to nezaslechl Sirius, který se loučil právě s Lily.
"O mě se neboj. Dávej pozor na Lily a na Harryho."
"To budu." Ujistil jí James, objal jí jako před ním Lily.
"Tak se měj, kamaráde." Pevně se se Siriem objaly, pak ještě políbil Karen na tvář a potom už s Lily vlezly do krbu, kde je pohltily zelené plameny. Karen se Siriusem zůstali sami.
"Nechceš mi říct, co se ti děje?" vypálil bez obalu do Karen.
"A co jako? Nic se mi neděje." Řekla, jakože zmateně.
"Karen, no tak. Mě přece můžeš říct všechno." Na to k ní přistoupil a krátce jí políbil. Karen se chvíli rozmýšlela. Když o tom řekne Siriovi, nic se přece nestane.
"Petr je zrádce." Řekla krátce a čekala na jeho reakci. Sirius se na ní zmateně díval.
"Jak to myslíš, zrádce?"
"Je smrtijed."
Ticho.
"Voldemort chce, aby mu řekl tajemství Lily a Jamese." Tentokrát se Sirius rozesmál.
"Chceš mi říct, že náš malej, přihlouplej Petr je- je smrti…"
"To není sranda!" zakřičela. "Právě kvůli vašim věčným narážkám, jak je hloupej šel za Voldemortem. Chce taky zažít pocit, že se ho někdo bojí…"
"Ale Karen, to nedává smysl. Červíček je všechno možný, jen ne vrah! Musela si vidět někoho jiného, spletla sis ho."
"Tak spletla? Proč tomu člověku navlas podobnýmu Petrovi říkal Voldemort Červíčku?"
"To není možný…" kroutil hlavou Sirius. "to by nikdy… Už vím, určitě dělá něco pro Brumbála."
"Ale Siriusi," řekla nešťastně, "kdyby dělal něco pro něj, poznala bych to…"
"Sama si přece říkala, že Voldemorta musíš přesvědčit, jak si bezcitná!"
"To ano, ale…"
"No tak vidíš. Červíček jednou udělal něco pořádně. Hned jak narazim na Brumbála, zeptám se ho na to." Utvrzoval se čím dál víc ve svých myšlenkách. Karen věděla, že nemá cenu ho přemlouvat. Sirius nebyl na takovou zradu připravený.
"Už se o tom nebudeme bavit. Přála bych si vidět ten tvůj dům," přesvědčivě se na něj usmála. On jí úsměv oplatil a ovinul svou ruku kolem jejího pasu.
"Tak jdeme, ne? Ale jak sem řek', nečekej žádnej zázrak."
"Nechci zázrak, chci domeček, ve kterým bych se celý den válela v posteli se svým milovaným mužem…" Sirius jí přiložil prst na rty a pak jí políbil.
"To se ti brzy splní…" zašeptal, vzal jí za ruku a odvedl jí za hranice Bradavic. Karen se tam už nikdy nevrátila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama