24. kapitola

20. července 2007 v 21:04 | abbina |  ♣KAREN♣
Vyběhla ven. Má se narodit její nástupce? Připadala si podvedená, zneužitá a odhozená. Všechno, co obětovala, bylo k ničemu. Sesunula se po dřevěné zdi na zem a zabořila obličej do dlaní. Zahodila celý život úplně zbytečně. A cesty zpátky nebylo. Strana, pro kterou se obětovala, o ní stát nebude a u Voldemorta už nemá cenu zůstávat. Nechtěla tam zůstávat. Nenáviděla to tam. Hnusilo se jí jméno Darkness- přála si být zase Karen, ale to už nejde. Už nikdy Karen nebude…
"Karen?"
Cukla sebou. Někdo jí poznal. Vzhlédla. Nad ní stála vysoká postava Brumbála. Vytasila okamžitě hůlku.
"Co chcete!" vykřikla zlomeným hlasem.
"Ty víš, co. Nemůžu tě nechat donést Voldemortovi věštbu, kterou si právě uslyšela." Klidně a přitom odhodlaně jí probodávaly světle modré, staré oči.
"Cože?"
V jejím emocionálním rozpoložení jí ani nenapadla možnost donášet Voldemortovi. Jeho slova jí bolestně křivdila. Nemohla mu ale vyčítat nic. Co jiného mohla čekat, že si o ní bude myslet.
"Kdybyste věděl…" pronesla do ticha.
"Ale nevím. Jediným řešením je mi to říct."
"Kdybyste věděl proč sem tenkrát odešla…Přišla sem k Voldemortovi a přesvědčila ho, aby ze mě udělal svého učence. Znám všechno, co on. Tu nejtemnější černou magii. A všechno sem se to učila s vědomím, že jednou svojí hůlku obrátím proti němu a zbavím svět toho… toho bezcitného tyrana. Je tak zaslepený svou magií, že se mu ani nedá říkat čaroděj. On je spíš skořápka vyplněná temnem. Já začínam být stejná… zabila sem hodně nevinných lidí, musela sem. Ale koho sem mohla zachránit, toho sem taky zachránila. Jak myslíte, že se cítím, když po dlouhé době zajdu mezi normální lidi a uslyším věštbu, která říká, že se zrodil někdo, kdo zabije Pána zla! Jakoby na mě všichni zapomněly, jako bych byla dávno mimo hru. Cítím jen prázdno. Už mi je jedno, jestli mě zabijete, protože já se mezi smrtijedy nevrátím."
"Proč si nám něco neřekla? Nebo alespoň nenechala dopis?" říkal stále stejným, klidným hlasem. Ona ale věděla, že ho to zasáhlo. Mýlil se v ní dlouhou dobu a teď s ní soucítil.
"Kdyby to vědělo víc lidí, on by se to dozvěděl." Zakroutila hlavou. "Nikdo se to nesměl dozvědět."
Rozhostilo se ticho. Brumbál udělal krok k ní.
"Nepřibližujte se!"
Zastavil se. "Utěšování mi nepomůže. Nikdo mi nemůže pomoct…" Otočila se k němu zády a pomalu odcházela pryč. Nebrečela. Černé prázdno v ní, jí to nedovolilo. Uslyšela hlasité PRÁSK. Nepodívala se. Věděla, že Brumbál se někam právě přemístil.
Musí se dostat na nástupiště devět a třičtvrtě. Naposledy vidět své přátele. Přemístila se do Příčné ulice a přes Děravý kotel rovnou do Londýnských ulic. Na nástupiště se dostala mudlovským provozem. Lidé se za ní otáčely, ale víc se nikdo neprojevoval. Myslely si, že jen pracuje pro nějakou reklamní kampaň. Konečně stála před přepážkou mezi nástupišti devět a deset. Připadalo jí neuvěřitelné, že za okamžik uvidí Lily, Jamese, Siriuse… Zhluboka se nadechla a prošla očarovanou zdí.
Jakoby vkročila do jiného světa. Poslední přípravy svatby se chýlily ke konci. Potkávala tam některé známé tváře, ale ženicha s nevěstou nikde. Klidným krokem procházela mezi lidmi, kteří běhaly různými směry. Upravovali kytky, čarovaly. Místo obvyklého betonového povrchu, chodily po bílých růží. I přesto, že na ně stoupala skoro stovka podrážek, působily krásně svěže a čistě. Židle byly průzračné, jako sklo. Nepřívětivou železniční trať zakrývala hebká mlha, dál byla zelená tráva. Z blankytně modré, červencové oblohy na ně svítilo teplé slunce. Připadala si jako v ráji. Zalil jí pocit bezpečí. Nejkrásnější pocit, který za poslední dobu zažila. Zazněl zvonkový zvuk. Všichni pozvaní se ztišily a posedali na svá místa. Darkness si stoupla do zadu, aby na sebe nestrhla příliš pozornosti. Pochybovala, že by jí ještě někdo mohl poznat, je tu ale nezvaným hostem a toho by si mohl všimnout kdokoliv.
Zazněly veselé fanfáry.
Lily prošla těsně kolem ní, ruku v ruce s otcem. Usmívala se na Jamese, který stál na konci uličky. V očích se jí leskly slzy štěstí. Viděla i Jamesův veselý obličej. Všichni kolem ní byly naplněni štěstím. Všimla si i detailu, který jí při prvním pohledu na Lily ušel. Byla těhotná. Nejspíš měla každou chvíli rodit, bříško už bylo dost velké. Obřad sledovala s hřejivým pocitem na srdci. Sirius ale nikde nebyl. Nastal slavnostní okamžik, kdy ženich s nevěstou odjížděly na svatební cestu. Tradiční hození kytky, poslední zamávání… Aspoň někdo bude mít šťastný život. Spustila hudba. Rytmická a veselá, jako atmosféra na svatbě. Sedla si k jednomu kulatému stolu a sledovala lidi, tančící zběsilé, přiopilé tance. Po půlhodině dupání a šílení přišel odpočinek. Sálem zazněla pomalá melodie. Hudba, která v ní vzbudila vlnu vzpomínek na Siriuse. Celine Dion, písnička My heard.
Vznášely se v objetí nad užaslými tvářemi Bradavických studentů.Ošetřoval jí rány v komnatě nejvyšší potřeby. První polibek…
Někdo položil na její stůl fotografii. Vzala jí do ruky. Při prvním pohledu jí poznala. Byla tam ona se Siriusem, sedící na pódiu a líbající se ve tmě. Zkoprněla. Ten, kdo za ní stál, byl…
"Siriusi." Vydechla skoro bázlivě. Nebyl to sen, ani představa, jako vždycky, když vzpomínala. Byl opravdový. Ale dospělejší, mužnější. Vlasy však byly pořád stejně dlouhé. Dva kratší prameny pořád zakrývaly část jeho čela a konečky se dotýkali tmavých řas. Sklopila tvář. Nevěděla, co říct. Tolik mu toho musela vysvětlit.
"Brumbál mi řekl, že tady nejspíš budeš. Vím všechno…" Natáhl ruku a pohladil jí zlehka po tváři. Tak zlehka, jakoby se chtěl jen ujistit, jestli je skutečná.
"Můžeš mi to prosím odpustit?" zašeptala. Toužila po jeho doteku, ale neodvažovala mu podívat třeba jen zpříma do tváře.
"Co bych ti měl odpouštět. Neznám statečnějšího člověka, než si ty."
"Odešla sem od vás bez rozloučení. Poslední slova, co jsme si řekli nebyly slova loučení…" Vzpomněla si na jejich poslední hádku. Cítila na sobě jeho pohled. Odvážila se vzhlédnout. Měl v očích smutek. Mezi pokrčeným obočím se rýsovala vráska, dodávající kouzlo jeho jinak dokonalé tváři.
"Jak…jak si mě poznal?"
Přiblížil se k ní a sundal z hlavy čarodějnický klobouk. Pohladil její dlouhé, lesklé vlasy. Přeběhl jí mráz po zádech. Třásla se stejně, jako tenkrát, když se jí snažil políbit před nástupem do Bradavic. Už ne ale nervozitou, ale láskou, kterou tak dlouho skrývala za maskou Darkness. Pro něj bude ale vždycky Karen. Na zem spadla první slza, za níž se potom spustil celý proud. Všechny skrývané emoce s ní teď neovladatelně třásly a v podobě horkých slz se vyplavovaly na povrch. Pevně jí k sobě přivinul a líbnul na čelo. Pláčem mu zmáčela jeho černé sako.
"Už nikdy ode mě neodcházej." Zašeptal jí do ucha. Ještě těsněji se k němu přitulila. Byly teď jako jedna bytost. Teplo jeho těla proudilo do ní a to její zas do něho. Přála si navždycky zůstat v jeho náručí. Kdyby si ho tak mohla vzít a mít s ním dítě- být s ním šťastná, stejně jako jsou James s Lily… Najednou jí napadla možnost, která jí v téhle chvíli přišla skoro absurdní, ale byla tam. Vymanila se z jeho sevření.
"Kdy se má narodit to jejich dítě?" zeptala se naléhavě. Chvíli nevěděl o čem mluví, než si vzpomněl na těhotnou Lily.
"Myslíš Harry? Už koncem měsíce, proč?"
To přece ještě nic nedokazuje…
"Oni- setkaly se už někdy s Voldemortem?"
"Co se ti stalo?" nechápal Sirius.
"Tak setkaly?" naléhala dál.
"Ano, dvakrát se mu postavily. Jsme v řádu, někdy se tohle stane."
"Pane Bože…" zašeptala sotva slyšitelně. "On si pro něj přijde…postaví se mu potřetí." Přemýšlela nahlas.
"O čem to mluvíš?" Karen se probrala.
"Siriusi, Lily s Jamesem se musí někam ztratit. Schovat se před Voldemortem…"
"Tak počkej. O tomhle mluvil Brumbál taky. Ještě před obřadem sme se dohodli, kdo bude strážcem jejich tajemství."
"A kde teď jsou!"
"To já nevím. Všichni si myslí, že strážcem sem já, ale ve skutečnosti to bude Petr. Až se objeví, Brumbál mu řekne, kde jsou."
"Ne! To nesmí!" Kdyby mu řekla, že je Petr zrádce, nevěřil by jí. Musela se co nejrychleji k němu dostat a zabít ho dřív, než celý tajemství vyzradí Voldemortovi. Musí se vrátit zátky k Voldemortovi. Ještě chvíli musí hrát, že je na jeho straně a pak už bude volná. Tvář jí potemněla při vybavení starého hřbitovu u Visánku. Vzhlédla k Siriusovi a dlouze ho políbila.
"Miluju tě, vždycky sem tě milovala." Řekla mu. Pak se otočila a zamířila zpět k začarované zdi.
"Už zase mi odcházíš?" zavolal za ní.
"Vrátim se. Slibuju." Neslibovala to jen jemu, ale i sobě. Každým krokem, kterým se od něj vzdalovala jí zabolel u srdce.
V děravém kotli se pak přemístila ke svému domu. Rozrazila kopnutím dveře. Zařinčel zvuk rozbitého hrnečku. Červíček se vystrašeně otočil. Uviděl hůlku nemilosrdně mířící na něj.
"Být tebou, nedělal bych to." Řekl zlomyslným, ale jinak klidným hlasem.
"Řekni mi jediný důvod, proč tě nezabít."
"Za chvíli sem přijde Pán zla, abych mohl zjistit, kde se Lily s Jamesem schovávaj. Skus mi v tom zabránit a budeš litovat."
"A to ti mám věřit? Voldemort neví, kde bydlim."
"Myslíš, že se před ním dá něco utajit? Málokdo je tak naivní jako ty."
Co mi může Voldemort udělat. Zabít mě? Svůj život bych za jejich obětovala bez váhání. Jestli ho teď nezabiju, zemřou oni a zabije i jejich dítě.
"Chcípni, ty odporná kryso. AVADA KE…" někdo po ní zezadu skočil. Byl to jeden ze smrtijedů. Severu Snape. Nikdy si ho moc nevšímala. Jen další z oddaných svému Pánovi. Vždycky jí respektoval a nic si k ní nedovolil. Shodila ho ze sebe a kouzlem znehybnila. To už ale dovnitř vešel Voldemort. Usmívajíc se kroutil hlavou. Povzdychnul si a luskl prsty. Silné provazy jí pevně svázaly.
"Jak sis jen mohla myslet, že se nechám od tebe zničit. Kvůli tvé pošetilosti sis zničila život. A ničí si nezachránila. Přitom jsme toho spolu mohli tolik dokázat…"
"Nikdy! Z celé duše tě nenávidím!"
"Uvažuj přece. Nemáš kam jít. Čarodějka tvé úrovně nedokáže žít jako vyvrhel, kterýmu je celý svět ukradený. Ta tvoje milovaná Brumbálova strana tě mezi sebe nepřijme…"
"Co ty o tom víš. Oni mají cit, neřeší problémy násilím…"
Voldemort se hlasitě rozesmál. Zamrazilo jí s toho až v morku kostí.
"Brumbál má na své straně Ministerstvo kouzel a to nenechá běhat po světě člověka, který ovládá černou magii skoro tak dobře jako já. Oni se tě totiž, milá Darkness, budou bát."
Zavládlo ticho. On má pravdu. Jestli půjde k nim, strčí jí do Azkabanu, ale jestli zůstane tady, bude muset vraždit. Viděla jediné řešení.
"Asi máš pravdu." Připustila Karen. "Asi je pro mě jediná cesta." Voldemort se vítězně zašklebil.
"Věděl sem, že se umoudříš." Karen přikývla.
"Zabij mě." Řekla rozhodně. Škleb z jeho tváře zmizel.
"Ne!" zakřičel vztekle. "Nechápeš? Spolu jsme nezničitelní. A já svojí pojistku o život nepřipravím."
Tentokrát se zasmála Karen.
"Nemůžeš mě pořád hlídat. Já se k tobě nevrátim. NIKDY!"
Zavládlo ticho. Voldemortem cloumal vztek. Měl teď svázané ruce. Nebylo nic, jak jí ublížit, když mu sama nabízela svůj vlastní život. Snad jen…
"Však ty mi ještě ráda budeš sloužit." Zachraptěl jí do ucha. "Červíčku!"
Červíček poslušně přicupital.
"Nedělej to Petře! Jsou to přece tví přátelé! Nevíš, co všechno tím zaviníš!"
Na krátkou chvíli se zastavil, jako by si uvědomil, že sem vůbec nepatří a právě posílá Lily, Jamese i jejich syna na smrt. Voldemort ho ale svými dlouhými prsty popadl za vlasy a táhl ho ven. Než zmizel za kamennou zdí jejího domu, spatřila v jeho očích slzy. Výčitky? Nebo jen slzy bolesti…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťula Peťula | E-mail | Web | 8. září 2007 v 14:37 | Reagovat

Teda to je krááásnýýý. První polovinu jsem přečetla se slzami na krajíčku a tu druhou s otevřnou pusou. Ten Červíček je hroznej hajzl.

2 Veronika Veronika | 20. ledna 2008 v 15:44 | Reagovat

SSSSSSSSSSTTTTTTTTTTTTTRRRRRRRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŠŠŠŠŠŠŠŠNNNNNNNNNNNNNĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚ

krasnýýý

3 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 19:33 | Reagovat

Mala ho zabiť! Zradcu hnusného krpatého nechutného! Ale dobre mu tak, aj tak nakoniec zomrie.

ˇPrečo mám taký veľmi zlý pocit, že to skončí zle?

4 Sa.Luna Sa.Luna | E-mail | 6. července 2008 v 22:25 | Reagovat

sa mi len zda bo 22 a 23 kapca je daka seknuta to tak ma byt?

5 abbina abbina | Web | 7. července 2008 v 20:14 | Reagovat

jj to tak mám být:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama