23. kapitola

20. července 2007 v 21:03 | abbina |  ♣KAREN♣
Plynuly dny, týdny a roky. Uplynuly dva roky od jejího nástupu na temnou stranu. Každičký den přežívala jen s myšlenkou, že pro kouzelníky je ona jediná naděje. Nesmí je zklamat. Stala se z ní pravá ruka Voldemorta. Lidé se jí bály skoro stejně jako jeho. Zabila jen minimum lidí, většinou jen ty bezvýznamný. Přes padesát nejlepších kouzelníků díky její pomoci unikly z Voldemortova zajetí. Než jim ale pomohla, zapřísáhla je, že to nikde nesmí rozhlašovat. Kdyby se to dozvěděl někdo z Voldemortovi blízkosti, dozvěděl by se to i on a pak by zabil jí a všechny kvůli kterým to dělala. Všechny její nejbližší. Samozřejmě bylo pár takových, kteří i přes svůj slib mluvily o naději, kterou pořád máme. Tváří se, že je na jeho straně, ale srdce má dobré a statečné. Takhle nějak se to psalo v denním věštci. Smrtijedi, kteří ho četli, to považovaly jen za bláboly, kterými krmí kouzelnický svět. Vyslovit avada kedavra jí bylo odporný. Nenáviděla se za to, co dělala nevinným lidem, ale musela. Nejen že zabíjela. Mučila lidi těmi nejhoršími způsoby, psychicky vydírala, aby si získala Voldemortovu důvěru. Zapomněla, jak vypadá mít z něčeho radost, zapomněla na smích a ani si ho už připomínat nechtěla. Bolelo jí jen pomyšlení na její starý život. Svou duši nechala za železnou branou hřbitova. Její oči už nebyly jasně zelené, jejich barva začala připomínat krvavě červenou- stejná, jakou měl Voldemort. Dva roky se skrývala za maskou chladné, kruté a nemilosrdné čarodějky. Nenáviděla jí. Z celého srdce se těšila na den, kdy tu masku odhodí a obrátí hůlku proti Voldemortovi.
"No tak Červíčku, neboj se a pojď mezi mé přátele."
Karen se probudila. Byly svoláni na tohle místo Voldemortem, ale on sám tu nebyl. Unaveně se posadila na vysoký náhrobek, kde pravděpodobně i usnula. Narsyl jí ležel po boku a dával na ní jako vždy pozor. Měla i mezi "svými" nepřátele. Stávalo se to když nesplnil úkol, který mu dala a zpackal tak nějaký důležitý Voldemortův plán- Musela ho krutě potrestat. Často před jejich očima mučila jeho manželku, či jiného blízkého a z vězení je nepustila dokud smrtijed nenapravil chybu, kterou způsobil.
Vstala, aby se podívala, co se děje. Voldemort přivedl nějakého člověka. Byl to ještě mladý kluk, ne starší než ona. Vypadal vystrašeně, Voldemort se k němu ale nechoval jako k lidem, které se chystal mučit.
"Představuji vám našeho nového špeha." Přes třicet postav oděných v dlouhých černých pláštích se tiše zasmály. Byl jedním z těch, kteří sem přišly ze strachu z Voldemorta.
Ten dlouho nevydrží, pomyslela si Karen. Muž zarytě koukal do země. Jeho malé tělo se třáslo strachem.
"Darkness, pojď sem," To Voldemort volal na Karen. Byla to její přezdívka v temném světě, bylo to její temné já. Pod tímhle jménem jí znali nejen smrtijedi, ale i kouzelníci "tam venku". Darkness zvolna vešla doprostřed kruhu.
"Kdo to je?" zeptala se povýšeně. Voldemort sevřel svými dlouhými prsty rameno malého muže.
"Červíček je tvůj starý známý... možná ho znáš pod jménem…" surově ho zatáhl za vlasy a na jeho tvář dopadlo měsíční světlo, "…Petr Pettigrew!"
Karen se sevřel žaludek. Jak se mohl on dostat až sem?
"Ano, pamatuji si tě, Petře. Nevypadá, že bys chtěl být mezi námi." Řekla Darkness posměšně. Další tichá vlna smíchu.
"Červíček chce být mí služebníkem…" vysvětloval Voldemort s úšklebkem na rtech.
"Vážně?" pronesla s přehnaným zájmem. "Přenecháš mi ho Pane? Chtěla bych zavzpomínat na staré časy." Řekla a nanejvýš neupřímně se usmála na Červíčka, kterému se při jejím pohledu podlomily nohy. Bylo jasné, že už o ní slyšel. Jen nevěděla, jestli ví, kdo ve skutečnosti je.
"Samozřejmě je tvůj, Darkness. Dávej na něj pozor, je pro nás hodně důležitý." V jeho hlase se dala rozeznat jasná výhružka.
"Chápu." Skoro neznatelně se uklonila. Vytrpěla si hodně urážek i bolesti než se začala k Voldemortovi chovat s úctou, jak po ní chtěl.
"Něco tu ještě musíme projednat…vy už běžte." Odháněl je jedním pohybem ruky. To si ale nenechala líbit.
"Budu tady do skončení schůze." Řekla nekompromisně. Do břicha jí zasáhlo kouzlo. Dopadla na zmrzlou zem. Přes křeče, které se jí právě prohnaly celým tělem se zvedla bez jediné hlásky.
"Ty mě hlavně budeš poslouchat.Když řeknu zabij, zabiješ. Když řeknu zmiz, tak zmizíš, rozumíš tomu?" zasyčel vztekle.
"Ano," odpověděla mu chladně. Nebyl v tom ani náznak pokory. Vzala Červíčka pevně za ruku a přemístila se s ním do svého domu. Bydlela v něm sama. Stál nedaleko od Londýna, ale i tak to bylo daleko od jiných domů. Kolem její mýtiny se rozkládal les. Mýtinka byla začarovaná, aby si jí žádný mudla nevšiml. Kamenný dům se podobal Hagridově hájence, jen byl asi desetkrát větší. Rychlými kroky došla ke vstupním dveřím. Mávnutím hůlky se rozlétly dokořán.
"Co tak stojíš?" rozkřikla se na něj. Váhavě vešel dovnitř. Karen si odložila plášť a posadila se na černou, koženou pohovku. Všude kolem byly různé zvláštní věci. Svítily, tikaly, nebo jen zlověstně, nehybně stály. Většina z nich pocházela z malého krámku v Obrtlé ulici, kde prodávaly věci spojené s černou magií. Na dřevěném stole se leskla ve skleněné míse myslánka. V rohu na vysokém bidle si cuchal peří krásný Fénix, Pearl. Přiletěl za ní po prvních dvou dnech u Voldemorta. Přesně tak dlouho jí trvalo, než našla bydlení, které by jí vyhovovalo. Lidé, kteří tu přebývali před ní, jsou už dávno na druhém břehu. Na tohle místo jí upozornil Narsyl.
"Sedni si." Přikázala panovačně Petrovi. Než se k němu začne chovat přátelsky, musí se dozvědět, jak se dostal mezi takovou společnost.
"Víš, kdo jsem?"
Petr se zabořil do křesla naproti ní. Díval se všude možně, jen ne do její tváře. Ty pronikavě červené oči ho uchvacovaly a zároveň děsily.
"Jste nejobávanější čarodějka, paní."zkusil jí pohlédnout do tváře, ale hned zase ucukl.
"Takže nevíš nic." Shrnula a zapálila si cigaretu. "Proč si tady?"
Dala si nohu přes nohu a pohodlně se opřela. Pak se ještě natáhla pro popelník kam odklepla popel. Znovu se opřela a potáhla z cigarety. Dým foukla Červíčkovi do tváře. Viděla, jak zadržel na okamžik dech, než se rozmluvil.
"Pán zla za mnou sám přišel. Myslel sem, že mě jde zabít, ale on mi místo toho přišel nabídnout, aby sem se k němu přidal…"
"Proč tě chce?" skočila mu do řeči.
"Znám tajemství, které Pán zla potřeboval vědět."
"Jaký tajemství?"
"Teda já ho vlastně ještě neznám, ale dozvim se ho."
Všimla si, že po ní nervózně pokukuje.
"Jak tě přemluvil, aby ses přidal na naší stranu?"
"Nabídl mi místo po jeho boku, jiný život. Lidi se mě budou bát a nikdo mě už nebude považovat za troubu, nebo sraba." Jeho pohled se najednou změnil. Ukazoval zášť a ublížení, možná i trochu nenávisti…
Darkness se suše zasmála.
"Tohle je tvůj jedinej důvod?" Kroutila hlavou. "Si jen hnusná krysa…"
Při těch slovech se jí Petr vylekaně podíval do očí. Napadlo ho, že třeba ví o tom, v co se jako zvěromág proměňuje. Nebo byla jen náhoda, že na něj použila tuhle urážku?
"To od vás sedí." Zamumlal tiše.
"Ty o mě nevíš nic, takže ti radim, abys držel hubu. Jestli ovšem chceš ještě žít." Usmála se na něj.
"Pověz mi, máš nějaký přátele nebo rodinu, kteří se zajímaly o černou magii tak jako teď ty?"
Petr se v křesle neklidně zavrtěl při vzpomínce na ně. Kdyby věděly, co dělá, nejspíš by ho zabily. Znovu ho naplnila zášť vůči nim. Vždycky si z něj dělaly jen srandu, ale on jim dokáže, že o něj někdo stojí…
"Zítra mají dva z nich svatbu."
Karen upadl nedopalek na podlahu. V hlavě jí vybuchlo spoustu otázek. Měla z toho smíšený pocity. Radost, stesk, smutek, nejistotu…
"Vážně? A kde jí pořádají?"
Mlčel.
"Mám na tobě vyzkoušet nějakou nepromíjející se kletbu?"
Stačilo to.
"Lily jí chtěla v Bradavicích. To jim ale ministerstvo nepovolilo, takže se to koná na nástupišti devět a třičtvrtě. Proč to chcete vědět?" měřil si jí podezřívavým pohledem.
"Tady kladu otázky já, ne ty. Kdybych mohla, na místě bych tě zabila. Ale nemůžu… radši jdi spát." Ukázala na postranní dveře. Petr se poslušně odebral do pokoje. Jak za sebou zavřel, dveře zmizeli a na jejich místě se objevila pevná zeď.
Sama si protentokrát ustlala na pohovce. Voldemort po ní aspoň týden nebude nic chtít. Když si dá pozor, bude moct spatřit své staré přátele. Třeba jen na chvíli. Možná naposled, ale hlavně je musí vidět.
"Vstávej!" křikla na Petra. Slunce už dávno svítilo do oken. Jen se převalil na druhý bok. Odhrnula mu peřinu a kopla ho do zad. Vyděšeně se převalil zpátky. Trvalo mu, než si vzpomněl, kde je.
"Tohle si obleč a přiď ven." Pak za sebou zabouchla.
Červíček se ztěžka zdvihl z postele a navlékl na sebe černý plášť. V rohu stálo zrcadlo. Pyšně se do něj zadíval. Vypadal v něm dost nepřirozeně, skoro směšně, ale to si on samozřejmě nepřipouštěl.
"Vzadu je kuchyně, až budeš mít hlad, něco si udělej. Já tě stravovat nebudu. A sundej si tu kapuci z hlavy, vypadáš hloupě." Červíček si vztekle sundal kapuci z hlavy.
"Musim si něco zařídit. Šáhneš na něco a budeš toho litovat. Všechno tu je začarovaný kouzlama o kterých se ti ani nezdálo. Ven se taky nedostaneš." Z přístěnku na chodbě vytáhla černé kozačky na podpatku. Bývaly do společnosti, ale ne do té, ve které se poslední dva roky pohybovala. Temně modré, lesklé a přiléhavé šaty bez ramínek. V půlce stehen jí zakončovala nenápadná kraječka stejně modré barvy. Změnila si vlasy. Dole se jí nenuceně točily tmavě fialové konečky. Na hlavu si narazila kouzelnický klobouk. Musí něco udělat s těma rudýma očima, jinak jí každý pozná. Usilovně si představovala zelené…Nic. Možná musí myslet na nějakou sytější barvu. Černou. Zkusila to. Když se podívala do zrcadla, oči měly jinou barvu- fialovou. Skoro stejnou jako vlasy. Aspoň něco… A přemístila se do Obrtlé ulice.
Lidé kolem ní se vylekaně rozprchly. Málokdo riskoval přemístění na místo, kde bývá hodně lidí. Někomu, nebo i sobě by mohl vážně ublížit. Darkness v tom ale měla už praxi. Rychlím krokem zamířila na známé místo. V jednom špinavém koutě prodávala stará čarodějnice různé druhy bylin. I když to tak nevypadalo, měla ty nekvalitnější a velmi vzácné rostliny, které jen tak někdo nesežene. Odkoupila od ní běžné zásoby a přemístila se do Prasinek do Prasečí hlavy na nějaké pití. Tam jí to vyhovovalo. Nikdo si tam nikoho nevšímal, takže nehrozilo, že by jí někdo poznal.Vešla s hlavou sklopenou, ale oči měla ve střehu. Prolétla pohledem místnost, aby se ujistila, že tu není nikdo, koho by znala.
"Whisky!" křikla na nerudně se tvářícího hostinského.Posadila se k baru. Postavil před ní skleničku a nalil po okraj Ohnivou whisky. U vchodu zaskřípaly dveře. Vešel nějaký vysoký kouzelník. Darkness se otočila. Poznala ho. Vousy mu o něco zbělely, ale jinak byl stejný, jak ho viděla naposled. Albus Brumbál tam stál v celé své velikosti. Rozhlédl se po místnosti. V tu chvíli si uvědomila, že jí nesmí poznat. Sklopila hlavu zpět ke své poloprázdné sklence. Sledovala každý jeho krok. Vyvolávalo to v ní silné vzpomínky. Měla najednou chuť za ním běžet a vysvětlit mu její zmizení. Obrátila do sebe zbytek whisky.
"Á, dobrý den. Netušil sem, že tu budete tak brzy." Posadil se s úsměvem k neznámé ženě. Podle Darkness působila trochu jako blázen. Nejspíš to dělaly silné brýle, které zakrývaly skoro celý obličej a spousta třpytících se náramků a náhrdelníků, kterými byla ověšena. Dál jejich rozhovor neslyšela. Mluvily tlumeně, ale Brumbál působil nějak zklamaně, občas i pobaveně. Chtěla už odejít, najednou se ale tlumený hlas ženy změnil na nepřirozený, hluboký a nakřáplý tón. Oči za brýlemi byly vytřeštěné a nepřítomně hleděly před sebe.
"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží… narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavily, na samotném sklonku sedmého měsíce roku… " Vzadu se udělal rozruch. Darkness netušila, kvůli čemu, vnímala, jen věštbu, které byla právě svědkem. Chlápka, který pozdvižení způsobil, vyhodily před dveře.
"…a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná… proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu… Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sundown sundown | Web | 12. srpna 2010 v 23:05 | Reagovat

to je prostě dokonalé, jak se to prolíná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama