22. kapitola

20. července 2007 v 21:02 | abbina |  ♣KAREN♣
Byla v ložnici. Běhala po místnosti a házela do kufru nejnutnější věci. Oblečení, přísady do nejzákladnějších lektvarů, peníze. Pod polštářem čouhal roh černé knížky. Rozmýšlela se jen okamžik. Hodila jí do kufru. Teď už je jedno, jestli bude ovládat černou magii nebo ne. Nakonec si stoupla před zrcadlo. Zavřela oči.
"Modifreon!" Podívala se na sebe. Vlasy měla černý s odleskem temně modré. Vepředu krátké a postupně se zdelšovaly až po pás. Přes sebe hozený černý kouzelnický hábit a pod ním červené dlouhé šaty. Vypadala starší. Vypadala jako opravdová kouzelnice. Na hlavu si narazila černý zašpičatělý klobouk. Seslala na svůj kufr splývající kouzlo a na sebe si dala neviditelný plášť. Vyběhla ven. Cítila se svobodně. Odteď si mohla dělat, co jen chtěla.
Na mýtinu dorazila ani ne za pět minut. Pořád běžela. Nepoháněl jí strach, jen už chtěla být pryč, aby si to nerozmyslela. Nechávala tady kousek svého srdce pro člověka, kterého milovala. Ne jen obyčejnou dětskou láskou. Věděla, že nikoho nebude milovat víc.
"Narsyle!" zavolala nahlas.
"Narsyle!" Podruhé zaslechla dusot kopyt. Byl to Narsyl.
"Shledáváme se dřív než sem si myslel." Poznamenal tiše.
"Chci, abys mě odvezl daleko odsaď. Nejdřív ke Gringotovým a pak na místo, kde mě nikdo nebude hledat." Kentaura to vůbec nepřekvapilo. Jakoby věděl, co se jí stalo. Měla nepříjemný pocit, že zná její pocity a myšlenky. Mířila pořád hlouběji do lesa, na místa kam se Karen, ani nikdo z Bradavických studentů neodvážil jít. Kentaur však uháněl bez jediného zaváhání. K ránu se dostaly za les a pokračovali po zeleném poli, rozprostírající se kam jen dohlédla. Narsyl nezpomaloval. Udržoval stálé tempo. Až když se slunce vyhouplo výš na nebe, dusot kopyt klesnul na pravidelný klusání. Karen se ohlédla za sebe. Její kufr za ní poslušně letěl. Splývací kouzlo už dávno přestalo účinkovat, ale to teď nevadilo.
"Proč jedeme tudy? Ke Gringotům to je úplně na druhou stranu." Doposavad si špatný směr vysvětlovala tím, že se chce jen dostat rychle přes les a proto jel skrz. Přes školní pozemky by nemohly, byly příliš nápadný.
"Protože ke Gringotům jet nepotřebuješ…"
Co to tady kecá?Peníze se přece hodí vždycky…
"Jasně, že potřebuju. Chci si vyzvednout peníze."
"Tam kam jedeme ti budou peníze k ničemu." Mluvil, bez změny tónu hlasu. Do obličeje mu neviděla. Zaráželo jí jeho chování.
"Nechápu."
"Neodpočineme si?" zastavil se. Karen pochopila, že má slézt. Seskočila z jeho hřbetu a ucítila svoje namožená stehna z procestované noci. Narsyl si lehnul do trávy. Pokynem hlavy Karen naznačil, že má udělat to samé. Klekla si tedy na kolena naproti němu a čekala na vysvětlení.
"Řeknu ti všechno, ale nejdřív od tebe chci slib, že mi budeš věřit. Ať ti řeknu cokoliv, musim mít tvojí plnou důvěru."
"O co jde?" zeptala se nekompromisně.
"Nejdřív ten slib."
"Nemůžu ti slíbit něco, o čem nic nevim, takže nejdřív mi řekni o co jde." Kentaur se na ní dlouze zadíval, jakoby hledal skulinku, jak by to ještě šlo ukecat. Nenašel.
"Dobře. Nenávidím Pána zla. Poslední dva roky bylo mým jediným cílem najít způsob, jak ho zabít. Byl sem totiž svědkem mučení a uniknul sem. Dozvěděl sem se však o tobě a tvé věštbě a chtěl sem tě najít. Našli mě ale dřív. Mučily mě, ale ne moc dlouho. Přidal sem se k nim…" Karen se rozšířily zorničky. Kamenný pohled se v okamžiku změnil na nedůvěřivý. Přesto ale poslouchala dál. "…A to z jediného důvodu: Dostat tě do jejich společnosti. Musel sem žít, abych tě mohl přivést k němu. Máš v sobě velkou sílu, která se ale nejdřív musí probudit. Musíš ovládat nejen svoje, ale i jeho umění boje a to dokonale. Pak budeš připravená bojovat s ním rovný boj s nadějí na úspěch. Budeš se učit černé magii. Jestli se rozhodneš radši utéct, nechám tě, ale žádám tě- rozmysli si to."
Karen tomu nemohla uvěřit. Kentaur, tvor, který je jedním z nejhrdějších v kouzelném světě, je na straně jejího životního nepřítele. Ale byla to pravda. Cítila to a on neměl jediný důvod jí lhát. Říkal mu od začátku Pán zla, jak ho nazývají jen smrtijedi. Pak musí mít i tetování na ruce jako oni. Zabloudila pohledem nad jeho zápěstí. Bylo tam. Jak to, že si ho předtím nevšimla? Musela být úplně slepá. Nejradši by do něj nalila veritasérum, ale na to neměla přísady. Napadl jí i donutit ho složit neporušitelný slib, ale pro tak mocného tvora jako je kentaur by to nemělo žádnou cenu. Za své přesvědčení klidně zemřou.
Plynuly minuty, Narsyl se procházel o kus dál a trpělivě čekal na její rozhodnutí. Pořád klečela ve stejné poloze, ale otlačená kolena vůbec nevnímala. Dívala se před sebe. Už se rozhodla, že mu věřit bude, teď soudila v čem měl pravdu a v čem ne. Jeho přesvědčení se vlastně shodovalo s tím jejím. Toužila po černé magii, ne kvůli moci, ale právě kvůli svému přesvědčení, že jen tak přemůže Pána zla- musí znát i jeho umění. Zvedla se. Kentaur se na ní zadíval. Došla k němu a vyšvihla se mu na záda. Neviděla to, ale kentaur se usmál. Ne lstivě, ani vítězně. Měl zase svou naději, že pomstí svůj druh.
Krajina se plynutím času měnila. Nikde nezastavovaly až do dalšího večera. Necítila hlad ani žízeň. Nepotřebovala ani moc spánku. Nevěděla jak, ale Narsyl nějak otupil její hlavní pudy. Před nimi leželo městečko. Šly teď podél silnice. Na kraji cesty stála rezivá tabule: Visánek. Rozkládal se v malém údolí nedaleko od nich.
"Vidíš ten velký dům?" promluvil po dlouhé době kentaur a prstem ukázal směr. Nemusela dlouho namáhat oči. Jeden z prvních a jistě největších baráků našla rychle.
"Kde to sme?"
Kentaur zastavil.
"To sídlo patřilo rodině Pána zla. Jediní potomci Salazara Zmijozela. Až na jeho otce. Byl mudla. Pokud vím, jeho matka se do něj zamilovala nešťastnou láskou a namíchala mu nápoj lásky. Utekl od ní. Nejspíš mu nápoj zapomněla jednou dát a on jí a dítě opustil. Matka zemřela krátce po porodu, on vyrůstal v sirotčinci. Když našel otce, zabil ho. Nesnesl, že byl mudla. Propadl černé magii, změnil si jméno na Lorda Voldemorta a začal shromažďovat kolem sebe své přívržence- smrtijedy. Scházejí se na hřbitově u Malého Visánku. Tím, že vstoupíš na hřbitov se zavírají dveře tvého starého života. Budeš ho muset přesvědčit o své věrnosti a dělat strašné věci. Měj však vždycky na paměti, že tím zachraňuješ celý kouzelnický svět. A ještě něco- Nikdy ho neber jako svého pána nebo učitele. Dívej se na něj jako na svého protivníka na život a na smrt."
Zadívala se směrem ke hřbitovu. Byla tam tma jako všude kolem nich. Přesto, jakoby do této krajiny vůbec nepatřil. Až sem cítila magii, utrpení lidí, kteří tam vypustily duši.
Ohlédla se za sebe. Viděla normální večerní krajinu, normální svět se kterým se teď musí rozloučit.
"Takže… Jsi připravena uzavřít jednu etapu života a vejít do druhé?"
"Ano." Řekla rozhodně. "Jedeme."
Kentaur se rozběhl. Kdyby měla na vybranou, seskočila by z něho a rozběhla se daleko od tohohle místa, ale ona na vybranou neměla. Radši tohle, než se celý život užírat za svou zbabělost. Za tu krátkou vzdálenost se stačila změnit k nepoznání. Zatvrdila srdce a přikázala si nedávat najevo emoce. V jednom okamžiku dospěla. Jediná její útěcha teď byla naděje, že to všechno jednou skončí a ona se zase setká s Lily, Jamesem, Remem…a Siriusem. Zhluboka se nadechla, aby zadržela slzy. Od téhle chvíle už nesmí plakat, od téhle chvíle bude každý její smích, každý nádech křiví a neupřímný. Jediný, komu může věřit je jen Narsyl. Brumbál jí bude mít za zrádkyni, stejně jako Sirius.
Vysoká železná brána se otevřela do kořán. Staré panty při tom hlasitě zaskřípaly. Rozeznávala temné postavy zahalené v kápi. Bylo jich tak pět šest. Linuly se k nim zvuky podobné smíchu. Krutý, vysoký smích a bolestné, srdcervoucí výkřiky. Právě někoho mučil. Smrtijedi přihlížely. Když uslyšely dusot kopyt, otočily se. Sám Voldemort byl plně ponořený do kletby cruciatus. U nohou mu ležely dva lidé. Jeden se právě přestal hýbat, ale mrtví nebyl. Těkal šílenýma, vytřeštěnýma očima ze strany na stranu. Druhý se k němu z posledních sil doplazil a položil hlavu na jeho hruď. Podle dlouhých vlasů Karen usoudila, že je to žena. Na okamžik spatřila její špinavou, uslzenou tvář zkřivenou bolestí. Ustrašeně se rozhlížela všude kolem sebe. Vypadala jako blázen. Smrtijedi před kentaurem ustoupily. Seskočila z něho. Voldemort jim dál nevěnoval jediný pohled. Napůl zhnuseně, napůl otráveně zvedl hůlku.
V Karen to pěnilo nenávistí při pohledu na zuboženou hromádku, navenek se ale chovala úplně chladně. Tak, že se sama sebe trochu děsila. Povýšeně na ně shlédla a pak se upřeně zadívala na vysokého, mrtvolně bledého čaroděje s rudýma očima. Konečně jí i on věnoval pohled.
"Kdo to je." Zeptal se Narsyla. Ten postoupil blíž k němu a něco mu tiše sděloval.
"Tak ty ovládáš Modifreon, Karen Klerensová…" zasípal vysokým hláskem. Když vyslovil její jméno, napjatá atmosféra kolem by se dala krájet. Bylo jí jasné, že všichni smrtijedi mají ruku na hůlce a čekají jen na povel svého pána.
"Přišla si mě prosit o post Smrtijeda?"
"Nestojím o nějaký hloupý post smrtijeda. Sem mnohem mladší a mnohem lepší čarodějka než tihle. Smrtijedka je trochu málo."
"Máme jí zabít, pane?" zeptal se jeden ze smrtijedů oddaně. Karen protočila panenky. Voldemort se na něj vztekle otočil.
"Crucio!" smrtijed se svíjel na zemi jen krátkou chvíli. "Řekl sem snad, abys mluvil?"
"Ne." Pípnul. "Ne Pane." Opravil se třásnoucím hlasem.
"Stoupni si!" vyzval ho a přitom do něj surově kopnul. Muž okamžitě vstal. Voldemort se od něj zase spokojeně odvrátil. Postoupil blíž k ní a přitom šlápnul bosou nohou na ruku třesoucí se ženy. Ucuknul.
"Odneste je někam." Nařídil s odporem. Dva vystoupily z kroužku a chytly je za ruce.
"Počkejte…" zarazil je ještě. "…možná, že by nám náš nový přírůstek mohl říct, kam je odnést. Co na to říkáš, Karen?"
"Jak mám já vědět kam s nima." Nechápala Karen.
"Ty je vlastně asi nepoznáváš. Chodívali taky do bradavic. Pracují pro řád, který si říká Fénixův. Jsou tam lidi, kteří se mi snaží postavit" Uklidnilo jí to. Takže to není nikdo, koho zná.
"Něco mi to říká."
"Mají ročního synáčka. Škoda, že nikdy nepozná, jaký jeho otec byl" ušklíbal se Voldemort.
"Smutné." Přisvědčila Karen.
"Byly do sebe zamilovaný. Byly jako manželé." S hlubokým odporem na ně plivnul.
"Už vím, co s nima." Napadlo Karen.
"Poslouchám."
Usmála se tím nejchladnějším úsměvem, jakého byla schopná.
"Přemístěte je k nim domů. Ať pozůstalý vidí, jak trpěly." Voldemort se uznale poklonil,
"Něco tak odporného by napadlo snad ani mě. Přemístěte je!" nařídil.
Ozvalo se prásk a Longbotomovi zmizely.
"Vezmeš mě tedy do učení?"
"Ne."
Kentaur nervózně zahrabal kopytem.
"Představuješ pro mě hrozbu, Karen. Ne nějak velkou, ale přece. Řeknu ti, co teď udělám. Hezky si tady sednu a budu se dívat, jak tě moji přátelé pomalu zabíjejí." Posadil se do kamenného trůnu a luskl prsty.
Zprudka vytáhla hůlku. Kentaur se nepohnul, nepřišel jí pomoct. Díval se po boku Voldemorta, jak se za ní uzavírá kruh smrtijedů. Byla v pasti, ale nehodlala v ní zůstávat. Zemřít rukou takových ubožáků neměla v plánu. Odrazila se od země a vyletěla z kruhu. Ve vzduchu jí držel flygeson, použité neverbálně. Voldemort v křesle poposedl a začal souboj sledovat se zájmem.
Karen sesílala na smrtijedy jednu kletbu za druhou, některé nebylo nějak těžké dostat, ale tři z nich dělali problémy. Ovládali dokonale štíťové kouzlo. Jestli chtěla vyhrát, musí dolů.
"Poď sem, ty srabe!" řvaly na ní tři zbývající. K jejich překvapení je poslechla celkem rychle. Jak se dotkla nohou země, strhla se na ní záplava nejrůznějších kleteb. Musela udělat první, co jí napadlo. Něco, co je všechny aspoň zdrží.
"Bubbles!" vykřikla. Všichni smrtijedi se ve chvíli octli v bublině, ze které nemohly ven.
"Pořád si myslíš, že sem horší než všichni tví přátelé?" zakřičela na něj, nespouštějíc z nich oči.
Voldemort znovu luskl prsty a bubliny se rozpustily. Byly zase volní. Vrhaly na ní kletby. Nestihla dost rychle zareagovat a jedno jí škráblo do ramene. Zatmělo se jí před očima. Jestli chce přežít, musí vydržet. Odkutálela se za náhrobek. Tenhle souboj byl na život a na smrt. Opustila úkryt a vrhla se přímo mezi ně. Točila se na všechny strany a střílela kletbu za kletbou. V minutě ležely všichni na zemi ve mdlobách. Čekala, co udělá Voldemort. Už neseděl na kamenným trůnu. Procházel mezi svými smrtijedy.
"Myslíš si, že takhle jednoduše vyhraješ?" zeptal se jí tiše. Sklonil hlavu nad nejbližšími dvěmi smrtijedy. Na kterého poklepal hůlkou, ten se začal kroutit a pomalu probírat. Hned jak uviděly ji, namířily na ní hůlkou. Ustoupila o krok dozadu. Dvakrát musela uhnout před vyslanou kletbou. A smrtijedi se dál probíraly, v plné síle. Ona byla špinavá a unavená. Věděla, co má udělat, ale pořád to oddalovala. Teď už ale neměla na výběr.
"AVADA KEDAVRA!" Z hůlky vytryskla záplava zeleného světla a první smrtijed padl mrtvý k zemi. Ostatní se zastavily. Nikdo nečekal, že je schopná něčeho takového. Nestačily ani natáhnout hůlku a Karen poslala na onen svět dalšího. Jeden se nad ním sklonil a zpod kápy mu vyklouzl pramen černých vlasů. Byla to žena.
"Tys ho zabila." Zakřičela na ní mezi vzlyky. V černých očích rozeznávala nepříčetnost.
"SEKTUSEMPRA!" zaječela vztekle. V posledním okamžiku se Karen skrčila. Zaklínadlo zasáhlo muže stojícího za ní. Spustil šílený řev plný strachu a bolesti. Žena to nevnímala. Karen na nic nečekala. Sesílala na ní jednou kouzlo na druhý. Ona se ale dál přibližovala se s napřaženou hůlkou. Jedno kouzlo jí zasáhlo a podrazilo jí nohy. Chtěla se zvednout, ale Karen jí nohou šlápla na krk. Žena se začala dusit. Trochu povolila, aby se mohla nadechnout. Nemilosrdně jí hůlkou namířila na hlavu. Cukla sebou a spadla jí kápi z hlavy. Karen se jí zadívala do obličeje. Uviděla v ní někoho jiného. Ta tvář měla podobné rysy jako někdo, koho zná. NENÁVIDÍM SVOJE RODIČE A JEJICH BLBOU MAGII… Nikdy jí nenapadlo, že se s jeho matkou setká tady. Nemohla jí zabít. Nedokázala to. Když si žena všimla, že váhá, využila toho a přemístila se pryč. Karen zamrkala. Málem zabila Siriusovu matku. Jestli to vůbec byla ona. Rozhodně s ní měl něco společného. Možná někdo jiný z rodiny. Někdo jí zasáhl. Hůlka jí vyletěla z ruky. Zachytil jí poslední, co zbýval. Vítězně se přibližoval, v každé ruce jednu hůlku.
To zvládneš…soustřeď se…opakovala si, zatímco se přibližoval, pěkně pomalu, aby si to vychutnal.
Karen na něj zamířila prstem. Smrtijed se rozesmál. Nejspíš vůbec netušil, co chce udělat a to bylo dobře. Soustředila se jen na zaklínadlo a svůj prst. Cítila, jak se špička jejího ukazováčku naplňuje energií, která jí ještě zbývala. Otevřela oči. Muž stál před ní s posměšným výrazem ve tváři. Chystal se jí právě uřknout smrtící kletbou. Karen byla rychlejší.
"AVADA KEDAVRA!" Zakřičela ten večer naposledy.Jeho překvapená tvář se zahalila do zeleného světla a on se skácel k zemi.
Úplně vyřízená se přinutila dojít k Voldemortovi.
"Je snad ještě někdo, koho bys na mě poslal?" zachraptěla s vyzívajícím tónem. Zamyšleně na ní shlížel ze svého křesla. Potom promluvil.
"Naučím tě tu nejčernější magii, kterou znám jenom já. Mám ale jednu podmínku."
"Ať je jakákoliv, přijímám jí." Řekla mu odevzdaně. Voldemort přikývl. V očích mu rudě zaplanulo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťula Peťula | E-mail | Web | 8. září 2007 v 14:15 | Reagovat

Bože, to je strašný, nemyslím povídku, nebo tuto kapču to ne, ale to co se stává s Karen. Doufám že nezradí jak bylo řečeno v té věštbě.

2 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 22:33 | Reagovat

No jo ale myslim že by nejlepší bylo kdyby jí o tý věštbě neříkal brumla všechno pak neměla tu utkvělou představu že musí umět tu černou a ted nevim bud to skočí doře že se věštbanenaplnila uplně nebo blbě a bude pokračovat harry:'(=o)

3 Minoka Minoka | Web | 7. ledna 2008 v 15:04 | Reagovat

fuha to bola šupa

4 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 19:05 | Reagovat

Neverila by som, že je toho schopná, ale nemala na výber. Dúfam ale, že sa to vyvynie dobre.

5 Šketlinka Šketlinka | Web | 3. května 2008 v 16:15 | Reagovat

Páni to je jak od profesionálního spisovatele... A myslím že bych se zachovala úplně stejně jako Karen. Věřila bych, že i přes to , co budu muset udělat. Zabiji ho a vrátím se ke svým přátelům...Gratuluju. Jsi úžasná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama