20. kapitola

20. července 2007 v 20:58 | abbina |  ♣KAREN♣
Nastal den, kdy měly přijet Krásnohůlští a tím pádem i přípravy na ples. Karen dala Remusovi společenský oblek. Hrozně se mu líbil. Teď byla na řadě ona. Prolistovala desítky katalogů. Našla tam troje nádherný šaty. Každý úplně jiný. Nemohla se rozhodnout.
"Nad čim tu pořád sedíš?" zeptal se Sirius.
"Nad šatama. Nevim, který si mám objednat." Sirius jí zezadu obejmul a nahlídnul přes rameno. Karen katalog zavřela.
"Chci ti poradit!" řekl Sirius.
"Nenechám si radit od kluka." Opáčila Karen.
"Jakože nemáme vkus, jo? Třeba se mi líbí tyhle," a ukázal na fialové šaty na titulní straně. Výstřih byl až k pasu, prsa překrýval jen fialový pás. Šikmo zakončené nad kolenami.
"To je extravagance, zlato."
"No a?"
"No a já bych si ráda objednala něco, co mě aspoň trochu zakreje. Takhle si tam rovnou můžu vzít plavky."
"Proč ne. Hezká si na to dost. Jestli budeš mít i krásný šaty, ještě mi tě někdo svede." A natáhl se pro misku s arašídy.
"Lily, poď mi pomoct." Zavolala na ní, když přišla do společenské místnosti. Lily k ní přišla.
"Co říkáš, který sou nejhezčí." Lily si k ní přisedla a pečlivě si šaty prohlédla.
"Tyhle ti budou slušet nejvíc." Řekla po krátkém uvažováním. "Ty meruňkový vypadaj, jak záclona a červená z černou tobě fakt nesluší, i když jsou nádherný.
"Hm, ale zato ty bys v nich vypadala jak princezna. Můžu ti je objednat." Nabídla jí. Lily si je ještě jednou prohlédla a představila si je na sobě.
"Fajn, tak je pro mě objednej. Stejně ty moje nejsou nic moc."
"Zařídim. Bude to dárek k vánocům."
"Super. Tak to já si na výběru tvýho dárku dám záležet." Mrkla na ní. Karen vyběhla do ložnice. Nejdřív si do poslední nitky představila šaty pro Lily. Když nad tim tak uvažovala, červenočerné šaty byly skoro stejné jako ty, co měla na sobě Rose z Titanicu. Byly ve scéně, jak uklouzla, ale Jack jí zachytil. Křičela na něj, aby jí nepouštěl. Ne, že by byla Karen nějaká obdivovatelka Titanicu, spíš jí tyhle lovestory štvaly. Možná proto, že se na ně nedívala. Tuhle scénu viděla jen z ukázky v televizi.
"Modifreon!" vykřikla. Prohlédla, jestli na nich není chyba. Pak si je vyzkoušela. Sedly jí jak ulitý, takže Lily sednou taky. Měly hodně podobnou postavu. Zavěsila je na ramínko ve své skříni a dala se do utváření svých šatů. Během pěti minut měla před sebou šaty, dlouhé až na zem. Měly jemnou tyrkysovou barvu. Lehká látka dodávala osvěžující vzhled. Navlékla je na sebe. Krásně tvarovaly postavu. Neměly ramínka. Byly jen obtočené podpaždí jako sárí. Vzadu za sebou táhla asi půl metru látky. Nahoře u okraje byly kolem dokola poseté olivově zelenými kamínky. Doplnila je olivově zelenými dlouhými náušnicemi, stejně vybroušené, jako kamínky na šatech. Boty byly zase na jehlách, ale pod šatami nebyly vidět, proto si nechala ty stříbrný z tanečních. Vlasy upravené do vlnek, nalíčená jemnými zelenými stíny, řasenka, tužka. Hotová během půl hodiny. Do pokoje vpadla Lily.
"Páni…" vydechla při pohledu na Karen. "Vypadáš jako víla," ohodnotila Lily a sedla si na postel.
"Dík. Mám pro tebe ty tvoje šaty." A vytáhla je ze skříně, Hodila je Lily na postel. "Zkus si je." Vyzval jí. Lily ze sebe shodila džíny a mikinu a navlékla se do šatů. Vypadala nádherně. Karen jí dala do uší ladící náušnice a rozpustila jí vlasy.
"Jak Rusalka." Ustoupila od ní a odkryla jí výhled na zrcadlo.
"Nevypadám zle." Prohodila uznale. Karen jí nalíčila a pak už bylo sedm hodin. Čas, kdy se měly všichni shromáždit ve velké síni. Za okny byla tma, když Karen s Lily scházely ze schodů. Čekal tam James.
"No páni…" Lily k němu došla a dala mu pusu. "Sluší ti to." Prohlásil. "Tobě taky," obrátil se na Karen.
"Díky. Tak, formality máme za sebou. Kde je Sirius?"
"Šel něco zařídit. Řekl, že se mám zatím o tebe postarat." Nabídl jim oběma rámě. Karen ho ale nepřijala.
"Mám vám jako dělat křena? Já ho zabiju. Du si pro něj, kde je?!"
"Klídek. Žádnej křen nejsi. On ti přijde, sám nevim, co dělá."
"Tak už poď." Přidala se Lily. Karen se zdráhavě chytla Jamese. V sále zatím hrála jen hudba z hlásný trouby. Přesto tam byly plus mínus všichni. Zabraly jeden kulatý stůl.
"Dojdu vám pro pití." Zvedla se Karen. Z učitelského stolu udělaly švédský stůl. Místo kolejních stolů bylo spousty malých stolečků kolem oválného tanečního parketu. Jediná světla byly lítající kulatý lampionky a červené svíčky na stolech. Ve předu stálo pořád pódium. Tentokrát na něm ale měla vystupovat nějaká kouzelnická skupina. Ze stropu padal umělý sníh. Vedle švédského stolu byl bar. Právě odtamtud odcházel zklamaně Brian.
"Ani sem nechoď. Neobsluhuje. Asi se ještě na něco čeká." Řekl jí trochu nabroušeně.
"Aha. Počkej, něco zkusim." Poklepala na bar a pronesla: "Fungels."
"Hm, nic. To neva."
"Hej? Ten bar funguje. Dívej." Odkašlala si. "Třikrát máslový ležák." Věci se daly do pohybu. Nejdřív vzlétly tři skleničky a pak do nich létající flaška nalila máslový ležák.
"Teda Karen...Si třída. Dvakrát dýňovou šťávu." Dostal, co si přál.
"Tak já to radši zase odčaruju. Ještě by na mě vlítla Mcgonagalová." Brian jí poděkoval a vesele odešel.
"Nunfungels!" Flaška se vrátila na místo. "Locomotor sklenice." Skleničky se zvedly a následovaly Karen ke stolu.
"Jak si to zvládla?" ptala se překvapeně Lily. "Stěžovaly si, že neobsluhuje…"
"Mě obsloužil. Jen sem mu trochu pomohla." Mávla rukou a dala jim do ruky máslový ležák.
"Ještě nepřišel?"
"Ne. Je pryč už od oběda. Včera mi jen řek, že si něco bude muset zařídit a neví, jestli stihne začátek plesu, takže se mám o tebe zatím postarat." Všichni si už posedaly. I tak zbylo spoustu volných míst. Na pódium vyšel Brumbál.
"Děkuji, že jste daly přednost našemu plesu, než teplu domova. Doufám, že si dnešní večer náležitě užijete. Dovolte mi jedno malé překvapení. Chci vám představit dívčí školu čar a kouzel KRÁSNOHŮLKY!" Jako na povel se rozevřela brána a dovnitř vplulo na dvacet dívek v různých plesových šatech. Měly však stejnou látku. Lítaly kolem nich motýlci a linula se za nimi tichounká melodie. Následoval bouřlivý potlesk. Krásnohůlští se uklonily.
Na parket přitančily křehké postavy v zeleném.
"Kdo to je?" zeptala se Karen potichu. Někdo jí vzal za ruku.
"Lesní víly. Brumbál je musel najít v zapovězeném lese. Moc často se nevidí." Uslyšela Siriusův hlas. Jen tak stáli vedle sebe a dívali se na jejich tanec. Víly se skoro nedotýkaly podlahy. Nejenom Karen na nich mohla oči nechat. Hudba pomalu utichala a víly odcupitaly branou přes pozemky. Hypnotizovaně se dívaly, jak se ztrácejí jejich siluety v lese. Probudil je až zvuk piána. Sirius drknul do Karen.
"Probuď se." Unaveně se rozvalil na židli.
"Co ti je?" zeptala se ho Karen starostlivě. Stáhnul jí k sobě. Sedla si mu na jedno koleno. Objal jí kolem pasu a pohupoval jí na kolenu. Letmo mu prohrábla vlasy a dala mu malou pusu na čelo.
"Nic. Sem jen unavenej." Neříkala nic. Jen čekala, jestli ho napadne říct jí kde byl. Zaposlouchala se do hudby. Hlavní branou vešly nějací muži. Bylo jasné, že netouží o pozornost. Sledovala je pohledem. Zastavily se u Malfoye. Něco mu říkaly. Jeho unuděný pohled se postupně změnil ve vystrašený. Oni ho popadli a táhly pryč.
"Siriusi, podívej se." Ukázala na Malfoy. Vzpíral se, ale oni nepovolily. Vytáhli ho ven, aniž by udělaly jakýkoliv rozruch. Pár lidí si jich všimlo. Hned dali hlavy dohromady aby probrali, co právě viděli. Sirius nic neříkal.
"Kdo to byl?" podívala se na něj. Nijak ho to nepřekvapilo.
"Ministerský. Odvedli ho do Azkabanu." Řekl lhostejným hlasem.
"Ty si byl svědčit?"
"Hm. Doteď sem tam s Brumbálem seděl. Jeho otec ho bránil jak mohl, ale jak vyslechly mě, jeli rovnou sem. Brumbál se semnou přemístil, takže sme tu byly dřív."
"Aha." Řekla chladně. "Takže si klidně šel svědčit a mě si o tom nic neřek." Shrnula to Karen.
"Protože bys mě zase začala přemlouvat, abych to nedělal." Karen uznala, že má pravdu. Nechtěla se s nim ale zbytečně hádat. Akorát by si pokazily ples.
"Sirie! Poď sem na chvilku!" volal na něj Ted.
"Promiň." Řekl Karen a odešel někam s Tedem. Nejspíš je zajímalo, co se stalo s Malfoyem. Skončila písnička. První byla na rozjezd a potom následoval valčík. Toho se museli zúčastnit všichni. Jenže Karen se Sirius ztratil. Sedla si a napila se máslového ležáku.
"Nezatancujeme si?" přišel k ní nějaký sedmák.
"Ne díky." Odbila ho a rozhlédla se po Siriusovi. Znovu si upila máslového ležáku.
"Ehm…Smím prosit?" zeptal se s ironií v hlase Sirius. Prostě najednou stál před ní a nabízel jí ruku.
"Když mi slíbíš, že se nebudeš flákat někde s Tedem…" přijala Karen. Zavedl jí doprostřed parketu.
"Hezká písnička, co?" změnil téma. Kolem nich lidi zamilovaně tančily. Hlavu položenou na rameni toho druhého. Hráli Titanic.
"Nemám jí ráda. Je až moc přeslazená, řekla bych…A ten film sem nikdy neviděla." Poslední větu řekla trochu zklamaně.
"Teď jí začneš mít ráda…" pošeptal jí. Vytáhl hůlku, něco zašeptal. V refrému se vznesly do vzduchu. Vysoko nad hlavy všech. Karen zezdola uslyšela zasněné ach. Padal na ně sníh, který ještě nestačil zmizet. Vlasy se jim třpytily ve svitu létajících lampiónků. A oni tančily. Zaslechla tiché cvaknutí. To je zase fotil Ted. Nevěnovala tomu pozornost. V tu chvíli měla oči jen pro Siriuse. Objala ho. Už netancovaly valčík, jen se pomalu houpali do taktu. Cítila jak jí Sirius hladí něžně v pase. Občas sjel i níž, ale jí to nevadilo. S posledními tóny se snesly na zem. Políbil jí.
"Wow!" zakřičel Ted. Tím rozpoutal potlesk. Stáli uprostřed a na ně se upírali oči všech. Na krátkou chvíli zavládlo téměř úplné ticho, jak doznívala skladba Celine Dion. Přelétla očima všechny přítomný a zastavila se na osobě sedící u největšího kulatého stolu- na Brumbálovi. Díval se na ně bez mrknutí. Jakoby přemýšlel, jestli to je tak v pořádku nebo ne. Karen si právě uvědomila, co za kouzlo Sirius použil. Kouzlo, které jí Brumbál naučil a zakázal komukoliv říct. Flygeson. Brumbál si teď o ní myslí, že nedokáže dodržet slib. Spustily další píseň a ostatní na ně postupně přestaly zírat. Karen popadla Siriuse za ruku a prosmýkla se mezi tančícími páry.
"Kde ses tohle naučil!" uhodila do něj hned jak se dostali ven ze síně. Siriusovi zmizel dosud hrající úsměv na jeho tváři.
"Myslel sem, že se ti to bude líbit, ale vypadá to, že sem se spíš dotknul tví pýchy, co?" Karen se zatvářila zmateně. "Jo Karen, umim to, co si doteď uměla jen ty a Brumbál- co s tim budeš dělat, hm?"
"O to vůbec nejde!" zarazila ho. "Brumbál si teď bude myslet, že sem prozradila jeho tajemství. Kde ses to vlastně naučil? Jak ses o tom kouzle dozvěděl? Musíme to Brumbálovi vysvětlit dřív, než se rozhodne přerušit naše hodiny…"
"To bych nikdy neudělal." Ozval se vedle nich klidný hlas profesora Brumbála. Překvapeně se na něj podívali. "Gratuluji pane Blacku. To co jste předvedl v síni, byla přímo okouzlující scéna."
"No jo, snažil sem se…" pokrčil rameny Siriusa významě se podíval na Karen. Jeho pohled říkal: Vidíš, sám Brumbál má na to milejší reakci než ty.
Karen si ho nevšímala. "Já sem mu nic neřekla. Nevim, jak se o tom dozvěděl, ale já za to nemůžu." Vysvětlovala s naléhavostí v hlase.
"Věřím ti, Karen." Uklidnil jí. "Zajímalo by mě, kde jste to našel. V naší knihovně určitě ne…"
"Ne, tam nic nebylo." Řekl jenom. "Můžeme se vrátit na ples?" zeptal se. Karen si pomyslela, že to bylo hodně drzí, utnout takhle rozhovor s Brumbálem. Ten se ale jen pousmál a pokynul rukou směrem ke dveřím. Sirius odešel. Na Karen nečekal.
"Vážně nevim, kde to sebral." Brumbál kývnul. Chvíli proti sobě jen stále a nic neříkali. Karen nevěděla, jestli má odejít nebo jí ještě něco Brumbál chce. Něco po ní chtěl.
"Je mi vážně líto, že tě o to žádám, ale nutně potřebuji vědět, kde se o tom kouzle dozvěděl."
"Aha." Hlesla Karen. Brumbál chtěl, aby to ze Siriuse dostala a pak mu to jednoduše nabronzovala. "Sirius vám to říct nechtěl, takže k tomu měl určitě důvody. Nemůžu to udělat." Brumbál se na ní rentgenově zadíval.
"Je v tom víc, než si myslíš. Můžu ti slíbit, že jemu se nic nestane. Je to důležité."
"Jak moc?" Na to Brumbál zakroutil hlavou. Nevyčetla z toho jestli jí to nechce, nebo nemůže říct. Brumbál byl, ale jediný člověk, kterému plně důvěřovala. Teď mu mohla oplatit alespoň něco z toho, co pro ní udělal.
"Zkusím to."
"Dobře. Děkuji. Vrátíme se na slavnost, ne?" pronesl s úsměvem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 22:01 | Reagovat

já se o Karen bojím,ksakru dyt rumbál příde na to že se zapletla do černý magie,bože to je tak napínavý,potřebuju na záchod!!!!

2 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 18:28 | Reagovat

Také krásne to bolo a zase sa muselo niečo pokašľať! Nechce ten Brumbál trochu moc? Mne pripadal, že práve on by to pochopil. Dúfam, že sa Sirius na Katen nenahnevá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama