19. kapitola

20. července 2007 v 19:56 | abbina |  ♣KAREN♣
Dneska byl první kurz. Páťáci, šesťáci a sedmáci se měly sejít ve velké síni v jednu hodinu. Pro Karen přichystaly jednoduché pódium. Mcgonagalová jí nařídila pojmout to nějak formálně. Příkladně se obléct a nějak to zahájit. Měla na sobě jednoduché, letní bílé šaty na ramínka. Sem tam se zatřpytily bílé kamínky na šatech. Byly jen pod kolena, aby se nepřerazila. Už tak jí štvaly stříbrné botky na jehličkách. Vlasy stažené do bezchybného drdolu hodně u krku s cestičkou na straně. Vylezla na pódium, namířila si hůlkou na krk a pronesla příslušné zaklínadlo. Její hlas byl teď mnohonásobně silnější.
"Chci vás všechny přivítat na Bradavických tanečních kurzech. Sem ráda, že nikdo neodjel tradičně domů, ale zůstal tu s námi, aby si užil ples. Kdo ale nebude zvládat valčík, moc si plesu neužije a kluci se navíc ztrapní před krásnohůlskými dívkami…Pardon." Řekla směrem k profesorce Mcgonagalové, která jí vyčítavě sledovala. Karen však chtěla dát klukům nějaký zápal pro věc, protože si všimla jejich unuděných tváří. Holky to nepotřebovaly. Byly z tanečních přímo nadšené. Všichni studenti, a naštěstí i profesoři to pochopily.
"Takže teď si můžou jít kluci na chvíli sednout…" a pokynula rukou na židle rozestavěné podél stěn. "…a holky dávají maximální pozor. Levá noha…" poklepala na levou nohu. "…Jde dozadu…" udělala tak, "…pravá noha…" poklepala na pravou, "…se přisune…" přisunula, "následuje přešlápnutí z pravé na levou a teď vykračuje pravá noha a všechno se opakuje. Zkuste to! Dopředu, dozadu…" Dívala se a povzbuzovala. Šlo jim to dobře. Po pěti minutách zkoušení na sebe zase upoutala pozornost.
"Jste skvělý. Fajn. Přidáme k tomu otáčení. Nic těžkého, jen tou pravou nohou vykročíte do strany, místo aby jste šly dopředu, přešlápnete a levou nohou jdete dozadu do strany." Názorně to předvedla. Krůček po krůčku pěkně pomalu. Každý si to začal zkoušet, strkat se a nemotorně se točit.
"Trochu ladnosti do toho. Při vykročení se hezky zhoupněte a přešlapujte na špičkách." A zas předvedla. Následovaly jejího příkladu. Došla si pro sklenici vody, která pro ní byla nachystaná na malém stolku. Pořádně jí vyschlo v krku z toho křičení.
"Ok, můžete se posadit. Na řadě jsou kluci." Zavelela, když se do toho začaly holky dostávat. Z klukama to bylo lehčí, protože kroky už odkoukaly.
"Kroky jsou stejný, jen vy začínáte pravou nohou dopředu a vedete." Naučily se to sice rychleji, ale spíš to tak oddupaly. Tanci se to moc nepodobalo.
"Dost! Nechci po vás, abyste šlapaly zelí! Užívejte si to. Zapojte do toho lehkost!" Oni ale byly jak prkna. Karen se rozhodla chodit mezi nimi a opravovat je. Strávila tím čtvrt hodiny. Zahlédla Siriuse. Rozčiloval se, že kolem sebe nemá žádný místo. Spíš ho ale vytáčelo, že mu to nejde. Nebyl špatný, Sirius ale chtěl být minimálně ve valčíku dobrý. Většinou mu všechno šlo skoro samo a teď se má úplně od píky naučit blbej valčík.
"Karen k němu zezadu přišla, chytla ho za ramena a nohy dala k těm jeho. Vedla mu pevně krok. Celkem rychle mu to začalo jít.
"Si šikovnej." Pochválila ho, Siriusovi se po tváři mihl úsměv. Sotva znatelný, ale byl tam. Karen to potěšilo. Alespoň se na ní už tak nezlobí.
"Dobře! Vyhlašuju pánskou volenku. O nic nejde, jen si zatancujete spolu jeden valčík, tak kolem toho nedělejte žádnej tyjátr, prosím." K ničemu to nebylo. Výběr těch nejhezčích holek zabral skoro deset minut.
"A jeden dobrovolník ke mně na pódium!" Nejdřív se nikdo ani nehnul, když se ale konečně někdo odhodlal vyjít na schody, strhla se tlačenice. Zazářilo fialové světlo a skupinku rváčů
odhodilo na stranu. Sirius tam stál s napřaženou hůlkou. Vypadalo to trošku vtipně. Ostatní se sklesle a omlácení vrátily k původním partnerkám. Mezitím vyšel Sirius v klidu po schodech a postavil se naproti Karen. Znervózněla.
"Chytněte se jako my." Nakázala a přiblížila se k Siriusovi. Ruku mu položila na tu jeho, trochu pod rameno. Pak ho chytla i za tu druhou.
"Výš." Pošeptala mu. Sirius posunul ruku z jejího pasu trochu výš.
"Takhle?" zeptal se. Líbilo se jí, jak je teď bezmocný, působí tak roztomile nemotorně. Podívala se po ostatních. Držely se podle jejich vzoru.
"Hudbu!"
"Pravou dopředu." Připomněla mu tiše. Kývnul. "Raz, dva, tři.." odstartovla. První kroky vypadaly hodně nejistě, ale postupně se do toho Sirius dostával. Za chvíli se točily se po parketě s přesvědčivou lehkostí.
"Není to tak těžký." Řekl při tanci.
"Tak se nekoukej pořád na nohy, dívej se mi do očí." Sirius jí pohlédl do očí.
"Byla by z tebe skvělá učitelka, vysvětlovat docela umíš." Občas mu pohled sjel k nohám
"Dík, ale nevim, jestli bych o takovou práci stála."
"Já bych o to taky nestál. Zalezlej celej život v Bradavicích…hrozná představa."
"Sem ráda, že se na mě už nezlobíš." Řekla mu Karen upřímně.
"Není to tak lehký bejt na tebe pořád naštvanej."
"Nojo," řekla jen s úsměvem. "Ale už to budu muset ukončit. Hej! Cvičte, máte co zlepšovat, teď už ste volný." Ozval se potlesk. "Děkuju." Vydechla překvapeně Karen a uklonila se. Pak už je vystřídali mladší polovina Bradavic.
"Mohl bys tu ještě zůstat a na konci mi pomoct? Nejsem si jistá, jestli se z těch děcek někdo odváží na pódium." Nebyla to tak úplně pravda. Mezi nimi by se našel někdo určitě. Jí šlo ale o to, aby si mohla po dlouhý době se Siriem zase popovídat.
Karen se Siriusem seděly na kraji pódia ješte hodinu potom co z velké síně odešlo poslední dítě. Bavily se o všem možným. O Malfoyovi, o soudním řízení, smáli se svojí tvrdohlavosti, Sirius jí povídal, co všechno se jim za pět let na téhle škole povedlo vyvést, někdy se do toho připletl i Ted.
"A jak se těšíš na ples?" ptala se Karen, rozesmátá z veselích příhod záškodníků.
"Jak by ses těšila, kdybys neměla s kym jít?" pousmál se.
"Ale, Casanova nemá s kým jít.." dobírala si ho. "Ty máš vždycky s kým jít. S tebou by šla každá, kterou bys požádal."
"Možná. Jenže já chci jen jedinou a ta by se mnou nešla…"
"Ptal ses jí snad?"
"Myslel sem, že už de s někým jiným."
"Možná nejde." Pousmála se tajemně.
"Nešla bys se mnou na ples, Karen?"
"To víš, že šla…" Pomalu se k sobě nakláněly. Ucítila, jak jí Sirius chytil za ruku.
"Úsměv!" vykřikl kdosi. Ted držel v ruce mudlovský fotoaparát. Vzhledem k tomu, že z něj už vylezla fotka, je nejspíš cvaknul v romantickým okamžiku. Přišel k nim a každému vrazil do ruky jednu fotku. Byly úplně stejné. Zachycená ve chvíli, kdy se jejich rty spojily. Kolem nich byla neproniknutelná tma, jen za nimi prosvítalo oknem pár měsíčních paprsků. Fotka byla nádherná. Tak nádherná, že se vůbec nezlobila, že je Ted vyrušil.
"To, abyste se měly na co dívat, až se zas pohádáte. Kdyby byla jen jedna, asi byste si jí vzájemně kradli." Nechaly jeho poznámku bez komentáře. Sirius skočil z pódia a pak chytnul Karen. Letmo jí políbil a chytnul za ruku.
"Díky." Řekli Tedovi.
"V poho. Du ze sovince, foťák kolem krku a najednou vidim vás ozářený v tý tmě. Nešlo to jinak."
"No to se ti povedlo, umělče." Popíchla ho a prohlížela si fotku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 22. září 2007 v 23:05 | Reagovat

To s tou fotkou bylo moc pěkný=)

2 Minoka Minoka | Web | 7. ledna 2008 v 12:48 | Reagovat

aj to s tym pozvanim bolo zlate

3 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 18:17 | Reagovat

Super! Vážne krásne, ale tak nad tým rozmýšľam, poznáte nejakého chalana, čo píše poviedky? Ja dokonca nepoznám ani takého, čo číta! Niežeby som chalanov podceňovala, ale oni by to asi nedokázali tak napísať. Inak, krásna kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama