18. kapitola

20. července 2007 v 19:54 | abbina |  ♣KAREN♣
Seděla v zadní lavici. Nevnímala profesorův výklad. Sledovala velké, dřevěné hodiny zavěšené na zdi a čekala. Čekala, až se bude moct zase podívat do knihy magie. Byl čtvrtek a ona se pilně celý týden zdržovala každé dvě hodiny v komnatě nejvyšší potřeby. Učila se používat svůj prst místo hůlky a občas si vzpomněla na kouzla Flygeson, Modifreon a Nitrobranu. Ze začátku to zkoušela s obyčejnými kouzly, nemajíc nic společného s černou magií, došla ale k závěru, že s tou to prostě nejde. Fungovalo to jen s kouzly uvedenými v knize. Naučila se několik jednodušších a zdokonalovala se na svém dvojníkovi, kterého si vždycky udělala. Uměla to vcelku dobře, jen jí překáželo, jak dlouho to trvá a kolik soustředění a sil to vyžaduje. Její přátelé věděli moc dobře kam každý den Karen mizí, co tam ale dělá se nedozvěděly. Bavila se s nimi normálně, přesto mezi nimi už nebylo to upřímné přátelství jako dřív. Sirius si jí nevšímal vůbec. Odpovídal jí jen když musel. Chodil s nimi ven, smál se s nimi, ale Karen naprosto ignoroval. I když si to nechtěla připustit, zraňovalo jí to. Několikrát se mu pokoušela omluvit za to nevydařené svádění, on ale vždy když se k němu přiblížila musel zrovna nutně něco zařídit. V pátek večer seděli s Lily u večeře. K jídlu byly palačinky s borůvkami. Smáli se na svých modrých zubech, když k nim dokráčel Sirius vedoucí za ruku s Ninou. Házela úsměvy na všechny strany, pyšná na svůj nový úlovek. Do Karen jakoby uhodilo. Sirius začal chodit s Ninou? To už pro něj nic neznamenám? Nebyla jediná překvapená novou dvojicí. Otáčely se po nich všechny hlavy v síni. Přisedli si k nim.
"Ahoj holky." Pozdravila je Nina se zářivým úsměvem.Odzdravily jí.
"Páni…tak vy spolu chodíte?" zeptala se Lily a po očku sledovala Karenin pohled. "Jak se to stalo?" Nina se nadechla, aby zpustila určitě fascinující vyprávění, ale zarazil jí Sirius.
"Nemusíš to vykládat každýmu na potkání."
"Sou to moje kamarádky, proč bych jim to neřekla."
"Protože o to třeba nestojí…ne promiň." Omlouval se, když uviděl její skleslý výraz. "Du za Serenou, brečí prej na záchodě a nechce s nikym mluvit. Mám tam za ní přijít. A ty máš jít se mnou." Kývnul hlavou směrem ke Karen.
"Proč? Já se s ní nebavim."
"Já taky ne, ale mám nějakej soucit, víš. Takže teď pudu a zeptám se co se jí stalo."
"Chceš říct, že nemám žádnej soucit?" Sirius jí neodpověděl. Začínalo jí to lézt na nervy.
"Na něco sem se ptala!"
"No jó, Velká Karen se na něco ptala. Co sem si to vůbec dovolil, neodpovědět jí na její přihlouplou otázku…"
"Sklapni! Proč se ke mně takhle chováš? Dyť to není normální..."
"Sváděla si mě jak šlapka jen kvůli něčemu, co si chtěla. Je ti úplně jedno jak sem se cejtil!"
"No asi dobře, když si mě tak nadšeně políbil."
"To byla taky blbost. Už to neudělám."
"Tohle nemusim poslouchat. Di se vybrečet na rameno třeba Sereně, ta tě určitě s radostí nechá…." A chystala se odejít. Sirius se nahlas rozesmál.
"Jen dvakrát v životě sem brečel a nikdy to nebylo kvůli holce." To poslední slovo zdůraznil s největším opovržením.
"Pak že kdo z nás dvou je bezcitnej, co?" Zaslechla za sebou kroky. Ted je oba chytnul kolem ramen. "Sirius a Karen už zase v sobě, co? Vyslechl sem si celou vaší hádku, nešlo to jinak, strašně řvete, a došel sem k závěru, že ste oba úplně stejný. Vážne…vy ste se hledali."
"Haha, nech si ty vtípky na někoho jinýho." Pronesla zamračeně Karen.
"Něco bych od vás potřeboval."
"Od nás?!" Řekli sborem a podívali se na něj jako na blázna. Ted ucouvnul o krok.
"Ježiši…Někdy mě fakt děsíte, to vám povim. Takhle sehraný nejsou ani dvoj…"
"O co de?" přerušil ho Sirius.
"Slyšely ste už o tom, že budeme mít na Vánoce hosty z Krásnohůlek?" Vyjeveně zakroutily hlavou.
"No jasně, dyť je to překvapení. Neptejte se mě jak to vim, prostě to vim a hotovo. Jde o to, že Brumbál chce udělat slavnostní hostinu na jejich počest…"
"To je super!" radovala se Karen. Ted přitakal.
"Jo to je, ale nebylo by lepší, kdyby místo hostiny byl ples? Vyzpovídal sem tak osmdesát procent školy a ples vyhrál na plný čáře."
"A co s tim máme my společnýho?" vyzvídal ne příliš nadšeně Sirius.
"Právě od vás chci, abyste to zařídily u Brumbála." Vypadal, že je se svým nápadem náramně spokojený.
"Proč zrovna my?" nechápala Karen.
"To je snadný. Vy dva máte k Brumbálovi nejblíž ze všech studentů. Ste naše jediná naděje. Co vy na to? Podotýkám, že když to neuděláte, celá škola vás bude nenávidět." Usmál se na ně nevině.
"Nestačil by jeden z nás?" navrhl Sirius.
"Tak to teda ne. Dva sou jistější a pokus je jen jeden, takže žádný výmysly." Karen se na Teda hnusně zamračila.
"Tys nás do toho zapojil, bez našeho svolení!" píchla ho prstem do žeber. Ted bez výčitek přikývl.
"Rozmyslíme si to." Oznámil mu Sirius.
"To asi nepůjde. Zejtra mají oznámit slavnostní hostinu a pak už to zrušit nepůjde. Musíte tam zajít dneska. Nejlíp teď."
"Já tě zabiju Tede!" obořil se na něj Sirius.
"Promiň kamaráde, jinou cestu nevidim." Řekl omluvným tónem. Oči mu však zářily jak malému dítěti, co právě vyvedlo nějakou lumpárnu, na kterou bylo náležitě pyšné.
"Počkat. Nemůžeme jen tak přijít k Brumbálovi a oznámit mu, že se proti jeho nápadu s hostinou spikla celá škola. To je normální drzost."
"Mám ozkoušený, že vám drzý chování vždycky projde." Argumentoval Ted.
"Karen má pravdu, nejde to. Brumbál je moc velká autorita. Nemůžem mu přikazovat, co má dělat!"
"Risk je zisk. Hlavu vzhůru a hurá k Brumbálovi." Zvolal vesele. Natočil je směrem ke schodišti a postrčil ku předu. Pak se otočil na podpatku a zmizel.
"Já ho zabiju." Opakoval znovu Sirius.
"Nedá se nic dělat, zkusit to musíme."
"Červené bobulky." Zvolala Karen před kamenným chrličem. Ten se pohnul a odkryl tak točité schody. Vyběhly po nich.
"Dem na to." Zašeptala Karen a zhluboka se nadechla. Sirius zaklepal a po vyzvání otevřel dveře.
"Dobrý den." Pozdravily pro začátek.
"Dobrý, co pro vás mohu udělat?" otázal se Brumbál sedící jako vždy za dřevěným stolem.
"Nerušíme?" ujal se Sirius slova.
"Čas na své studenty si najdu vždycky." Pravil s úsměvem.
"Jde o tohle…" odmlčel se. "Dozvěděly sme se o Vánoční návštěvě Krásnohůlek. Na jejich počest prý chcete uspořádat slavnostní hostinu, která je sice skvělým nápadem, ale nás napadl ještě jeden."
"Je to jen takový návrch, který my zastupujeme." Pospíšila si Karen s pomocí. Sirius souhlasně přitakal. Karen pokračovala.
"Hostina je podle našich studentů až moc…moc…"
"…Moc formální." Doplnil ji Sirius. "Možná by nebylo špatné skloubit jí dohromady s tancem."
"Prostě ples. Švédský stůl, bar, volný parket, pódium se slušnou skupinou...Co na to říkáte?" Oběma se zatajil dech očekáváním. Profesor se na ně zadumaně zadíval.
"Dobře." Řekl potom prostě.
"Dobře?" vydechla překvapeně Karen.
"Přesně tak." Ujistil jí. "Zvažoval sem i tuto možnost, mělo to jen jediný háček. Většina studentů neumí valčík a to je velký problém. Učitelé mají práce nad hlavu, takže dát někomu za úkol i taneční není časově možné."
"A teď už je?" zeptal se udiveně Sirius.
"Teď už je. Vést taneční budete vy."
"My!" vykřikly sborem.
"Ano, vy." Brumbál se očividně skvěle bavil. "Jde jen o dvě hodiny. Jenom valčík, který není nic těžkého. První, druhý, třetí a čtvrtý stupeň jednu hodinu a druhou pátý, šestý a sedmí."
"Já nemůžu. Sám sem v tanci dost pozadu. Nerozeznám valčík od mazurky." Vyhrkl okamžitě Sirius. Brumbál se zadíval na Karen.
"No tak jo." Souhlasila neochotně. "Dvě hodiny nějak zvládnu."
"Tak to bychom měly." Pochvaloval si Brumbál. "Připíchněte na nástěnku prosincové kurzy, prosím." Vytáhl čistý pergamen a poklepal na něj hůlkou. Pak ho podal Karen. Krasopisně tam byl vepsán rozpis kurzů. Karen si smířlivě povzdechla. To sem to schytala.
"Tak děkujeme." Už brala za kliku, když se ještě ozval Brumbál.
"Jestli nemáš teď nic na práci, můžeš tady rovnou zůstat. Probereme další kouzlo. Později budu mít hodně práce a nebudu se ti moct věnovat," poznamenal směrem ke Karen.
"Fajn. Já nic na práci nemám." Souhlasila s úsměvem.
"Dobře. Pane Blacku, můžete jít." Střelil po Karen zamračený a zároveň zvědavý pohled a rozloučil se s Brumbálem.
"Takže, jak si pokročila s Modifreonem?"
"Zkoušela sem různé ornamenty, měnila sem si barvu vlasů a tak. Jen by mě zajímalo, jestli není na odstranění toho všeho nějaké univerzální kouzlo. Nebaví mě totiž pokaždé vysedávat v knihovně."
"Ach pardon. Úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Formule je pouze Freon, to si lehce zapamatuješ.
"Super." Vyhrnula si rukáv a namířila na ruku hůlkou.
"Freon!" Zmizel jeden ornament. Brumbál namířil na její ruku svou hůlkou a pronesl: "Freones." V tu ránu byly ornamenty do posledního pryč.
"Takže, když víc, tak Freones." Vrývala si Karen do paměti.
"Zkoušela si i něco jiného? Kusy oblečení, třeba?"
"Mám dvakrát svoje triko. Bylo to docela jednoduchý, ale musela sem ho mít před sebou, jinak bych to nezvládla."
"Tak se v tom nadále cvič. Teď se už zaměříme na něco nového. Kouzlo, které vytváří iluzi. Zajímavé kouzlo, ale také zakázané. Než tě ho naučím, chci tvůj slib, že ho nikdy nezneužiješ." Brumbál se zatvářil velmi přísně a naléhavě.
"Patří do černé magie?" zajímala se Karen.
"Ne. Zakázané je proto, že s nim bylo spoustu problémů. Lidé ho zneužívali, jak se ovšem dalo očekávat. Například vytvořily iluzi prodavačce, že vzadu zvoní telefon a nikdo není v obchodě a pak si mohly cokoliv ukrást. Každé větší věci se řešily veritasérem, až nakonec kouzlo zakázali. Nenajdeš ho v žádné knize. Prosím tě, abys ho neříkala nikomu, ani tvým přátelům."
"Slibuju, že ho nikdy nezneužiju." Brumbál kývnul, jakože mu to stačí.
"Illudese (iludíz). A teď jak tady zacházet s hůlkou. Dívej se na mě." Brumbál ve vzduchu hůlkou nakreslil S a výpad vpřed. Karen to po něm zopakovala. S, pak bodnutí do vzduchu.
"Ne tak prkeně, užívej si tu ladnost. Vytváříš iluzi. To je lepší. K tomu si představ nějakou iluzi."
"A jakou? Co třeba?"
"Například, že na stole je červená růže." Karen zavřela oči. Vybavily se jí růže, jaké měl její soused v mudlovském světě. Lemovaly mu branku do oblouku. Jednu takovou růži si představila na Brumbálově stole. S, bodnutí a: "Illudese!" Otevřela oči. Nic.
"Musíš si to představovat po celou dobu. Jak na ní přestaneš myslet, iluze zmizí. Tvoje růže se tam mihla, ale jen do té doby, než si otevřela oči. Zkus to ještě jednou."
Dohromady to Karen zkusila ještě pětkrát. Měla úplně propocenou košili. Brumbál se nad ní slitoval a poslal jí spát. Nezapomněl jí sdělit, že to má pilně cvičit a ne jenom je, ale i ty předchozí. Musí je perfektně umět.
Přišla do nebelvírské místnosti a švihla sebou do křesla k Lily.
"Sirius řikal, že si tě tam Brumbál nechal. Nevěděla sem, že je to tak náročný. Brumbál tě docela žene, co?"
"Brumbál je skvělej učitel. Nemůže za to, že se vždycky tak unavim. To ty kouzla jsou prostě náročný."
Nejen Lily se jí často vyptávala na hodiny u Brumbála. Slyšela to ze všech stran. Každý z nebelvíru věděl, že k němu chodí a každý z ní chtěl dostat, co jí Brumbál učí.
24. prosince měly přijet Krásnohůlští, a ještě ten večer se konal ples. 21.prosince byly taneční kurzy. Ani ples, ani kurzy nebyly povinný, protože v té době byly zimní prázdniny a kdo chtěl, mohl domů. To ale nikdo nechtěl. Všichni se bavily jen o plesu už měsíc předem. Kluci pozívaly holky na ples a někdy i obráceně. Pro Siriuse chodily celé zástupy. Všechny je odmítl. Karen velmi potěšilo, když se dozvěděla, že se rozešel s Ninou, protože s ní nechtěl na ten ples jít. Lily, Bibi a Karen jí pak na pokoji utěšovaly. James pozval Lily a stvrdily to dlouhým polibkem. Petr šel s nějakou čtvrťačkou. Karen byla rozhodnutá jít sama. Zvali jí různí kluci, dokonce k ní přišel jeden o hlavu menší a chudák celý zrudnul, když se na něj podívala. Usmála se na něj a řekla, že už je zadaná. K ostatním tak milá nebyla. Většinou jí otravovali dokud jim do očí neřekla, že její typ rozhodně nejsou a jestli nechtěj přijít o hlavu, ať radši rychle odprejsknou. Remus byl taky pořád sám. Pozvaly ho asi tři hezký holky, ale odmítnul je. Všichni žily poslední měsíc plesem, Jen Karen trávila večery v komnatě nejvyšší potřeby a cvičila všechny kouzla od Brumbála. Na černou knížku se vykašlala. Pobyt u Brumbála v ní vyvolal silné pocity vinny. Nevyhodila jí však, jen zahrabala někam do kufru. Za tři týdny se je naučila tak dobře, že je mohla ovládat i neverbálně. Týden před plesem za ní přišel Remus.
"Karen, měla bys chvilku?" Karen byla trošku překvapená Remusovým tajnůstkařením. Ve společenské místnosti teď nikdo nebyl. Nebylo ani divu, když hodinky ukazovaly už dvanáct hodin a pět minut.
"No jasně, povídej." Vyzvala ho povzbudivě. Vypadal tak nějak neodhodlaně.
"Nevíš, jestli de Bibi s někým na ten ples?" vymáčknul se nervózně. Karen se rozesmála.
"A to kvůli tomu si tak vystresovanej. Líbí se ti Bibi?"
"Šš, jsou nahoře, uslyší nás."
Karen ztišila hlas. "Pokud vim tak ne. Ještě včera si stěžovala jaký troubové jí zvou. Takže ty jí chceš pozvat na ples?"
"Jo. Ani nevíš jak ti teď závidim, že nemusíš nikoho na ples zvát. Je to hrozný. Chodí všude s Ninou nebo i s váma a já nemám kdy jí pozvat."
"Prostě za ní přijdeš a stejně jako mě se zeptáš, jestli nemá chvilku. Půjde s tebou a ty se zeptáš, jestli by s tebou nešla na ples. Konec. Nic těžkýho."
"Z tvého pohledu možná…Ale co když mi řekne, že se mnou nikam nepůjde a ať vodprejsknu, jako to řikáš s oblibou ty."
"Nikdy bych to neřekla někomu jako si ty. Holky tě maj rádi. Si slušnej, vždycky ochotnej komukoliv pomoct. To se holkám líbí."
"To řikáš, protože sme kámoši."
"To teda ne. Už si mohl poznat, že dovedu bejt docela upřímná. Krom toho Bibi je jiná než já. I když si stěžovala, že jí zvou jen troubové, ani jednomu z nich neřekla nic hnusnýho. Za pokus nic nedáš a kdyby tě odmítla, neřeš to. Půjdeš s jinou. Na výběr rozhodně máš."
"Díky…A sakra."
"Co?"
"Nemám společenský hábit! Úplně sem zapomněl na společenskej hábit." Karen se po tváři prohnal šibalský usměv.
"Já ti ho seženu. Neboj."
"Vážně? Teda, nemít tě, nevim co bych dělal. Kolik ti mám dát?"
"Nic, bude zadarmo. Ber to jako dárek k Vánocům."
"To ne. Takovýhle dárky nepřijímám ani od vlastních rodičů, natož od tebe." Mluvil nekompromisně.
"Ani když ti slíbim, že mě nebude stát ani svrček?"
"Nevěřil bych ti." Usmál se na ní.
"Věř mi, prosím. Přísahám na vlastní smrt." Řekla to tak vážně, že Remus už nepochyboval o jejím slibu.
"Tak…děkuju." A objal jí.
"Zejtra se jí zeptáš, jasný? A pak mi řekni, jak to dopadlo."
"No jasně. Dobrou noc Karen a ještě jednou dík." Vyběhl do svojí ložnice. Karen zamířila do knihovny. Byla tam už tma. Posvítila si hůlkou. Za pár minut našla, co hledala. Velkou knihu s barevným názvem: Moderní společenské šaty jednadvacátého století. Popadla jí a běžela do ložnice. Strčila si jí pod polštář. Byla už dost unavená. Ráno udělá Remusovi ten nejkrásnější společenský hábit, jaký najde. Jestli to teda svede. Jak se její hlava dotkla polštáře, okamžitě usnula. Ráno vstala až kolem desáté. Byly zimní prázdniny.
"Prošvihla si snídani." Oznámila jí Lily. "Víš, co se stalo?" Karen si promnula oči.
"Co?" ozval se její rozespalý hlas.
"Remus pozval Bibi na ples! Ráno to na ní vypálil jen tak bez obalu."
"Už teď? Co mu na to řekla?"
"Počkat. Ty o tom něco víš?" probodla jí podezřívavým pohledem.
"Ne!" vypálila.
"Aha." Usmála se Lily. Už se k tomu dál nevracela. "Bibi z toho byla pěkně překvapená. Remus k sobě normálně žádnou holku nepustí. Málem ze sebe nevydala ani hlásku. Když trochu popadla dech, řekla mu, že s nim půjde ráda…"
"Ona přijala?! To je skvělí!"
"Jo, to je. Remus se úplně rozzářil."
"Karen! Karen!" křičel někdo už od schodů. Remus vrazil do pokoje. Když uviděl Lily, zarazil se. "Promiň, nevěděl sem, že…"
"To nic, já už stejně musim jít." Nechala je tam samotné.
"Tak to přijala. Vůbec sem to nečekal!"
"Super. A zejtra budeš mít novej oblek." Usmála se na něj. Zářivě jí úsměv oplatil.
"Tak já zas pudu. Aby ses mohla převlíct." A zvesela odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskya Saskya | Web | 26. září 2007 v 18:31 | Reagovat

až dnes som natrafila na tvoj blog a som veľmi rada, že so naň natrafila. Tvoja poviedka síce obsahuje nejaké chybičky, no nie veľa...ale niehovorím teraz o gramatických chybách...všimla som si, že v minulých kapitolách bol raz súboj medzi Karen a Bellatrix, Bella chcela použiť kúzlo sectusembra, lenže tu je ten problém, ale vopred hovorím, že to neviem iste, ak sa pomýlim, tak sa ospravedlňujem...toto kúzlo vymyslel Severus Snpe približne v 6.7.ročníku...

ale ten ročník ešte nie je a o tom kúzle by nemal nikto vedieť, ako o ňom mohla potom vedieť Bella..? To mňa ale netrápi, je to poviedka, kde môžeš používať svoje teórie a fantáziu, ktorú máš veľmi peknú a rozvynutú. Píšeš perfektne a máš super štýl písania, veľmi pekne sa mi to číta..tak, idem sa pustíť do dočítania toho, čo si už napísala...a toto boli zatiaľ nádherné kapitoly, dúfam, že sa Sirius a Karen dajú nakoniec dohromady a nebude tam žiadna smrť, som zvedavá, ako to bude ešte s tým Malfoyom a tak...nechám sa prekvapiť a idem konečne čítať....:D

2 abbina abbina | Web | 26. září 2007 v 19:50 | Reagovat

Milá Saskyo..rozhodně máš pravdu..mám tam spoustu chyb, jak gramatický tak obsahově tam jsou občas blbosti. O tomhle vim a už v úvodu do povídky na takový chyby upozorňuju...ještě na některý určitě narazíš:) Holt to byla moje první povídka a už nemám moc čas ani náladu si to celý po sobě znovu číst a opravovat...vim, sem strašně línej člověk:)...Jinak moc děkuju za skvělí rozepsání tvýho názoru, za upozornění a za to, že ses rozhodla přečíst si mojí povídku:)

3 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 21:42 | Reagovat

je pěkná,ale mám o Karen strach:'(a tak trošičku je vidět že je první,ale musím uznat že jsi se dost vypracovala cos napsala za další povídky ta Lily x James a nebo ta Czech magic schooll tak úžasný!!!!:-*

4 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 18:04 | Reagovat

Vážne super, dúfam, že tú čiernu knihu už nikdy v živote nevytiahne a zostane v tom kufry až kým sa nerozpadne na prach! Ozaj a dúfam, že to so Siriusom bude zase v poriadku, mohol by ju pozvať na ples, ale na to je asi príliš tvrdohlavý.

Inak, ako vymýšľaš tie kúzla? Mňa by také niečo v živote nenapadlo. Je to z latinčiny?

No dobre, koniec kecania, idem ďalej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama