17. kapitola

20. července 2007 v 19:52 | abbina |  ♣KAREN♣
Před ložnicí se s ní rozloučily. Jen Sirius si jí nevšímal. Bylo jí to líto, ale nedala to najevo. Lily pořád klidně spala ve stejné poloze, jak jí Karen viděla naposled. Sedla si na postel a z kapsy vytáhla černou knížku. No tak, není to tak těžký, prostě jí dej zpátky a nevšímej si jí, našeptával jí jeden hlásek. Ale vždyť se jen podívám. Musím vědět, co všechno Voldemort umí a ona ne, o nic přece nejde. Prstem přejela po hřbetu knížky. Tak moc chtěla vědět, co se v ní ukrývá…Otevřela jí. Byly v ní různé obrázky. Většinou krvavé. Lidé svíjející se na zemi, s vytřeštěným výrazem ve tváři, jednomu muži z ničeho nic odskočila hlava od těla, oči vyděšeně hledali svoje tělo. Karen knihu zaklapla. Nemohla se na to dívat. Po krátké pauze se zhluboka nadechla a otevřela úplně ve předu, pak se podívala n konec a našla co hledala. Obsah. Ukazováčkem sjížděla pomalu dolů po zažloutlé stránce. Zarazila se.
"Čarování bez hůlky." Zašeptala do tmy. Nalistovala příslušnou stránku. Při tom jí bušilo srdce napjetím. V levém rohu byl obrázek tmavovlasé ženy. Ukázala prstem na dítě, kterému hned naskočila zelená vyrážka po celém těle. Na to se obrázek změnil. Muž úporně se dívající na jiného muže s potem na tváři. Náhle mu odskočila hlava. To bylo kouzlo, které už viděla. Zakryla obrázek dlaní a dala se do čtení.
Pozn.: Není určeno pro kouzelníky bez talentu či postavení. Nikdo, kdo v sobě nechová moc není schopen čarovat bez hůlky.
Já ale moc určitě mám, když je mým údělem porazit Voldemorta.
Čarování bez hůlky je mezi temnými považováno za výjimečné. Ne každý toto umění ovládá. Hůlka, kterou v tomto případě postrádáme, je vlastně propojení myšlenky, energie a správného pohybu v jedno.Tedy si musíme vystačit s naší myslí. Naším pomocníkem budou buď prsty nebo oči. Každému vyhovuje něco jiného.
Dál to už nepokračovalo. Karen obrátila stranu, ale ta byla taky prázdná. Co když si nejdřív musíme zvolit, čím budeme čarovat, napadlo Karen.
Voldemort to ovládá očima, tak já budu používat prsty, rozhodla se. Na papíře se začali tvořit věty. Karen četla dál.
…Vybavte si jakékoliv kouzlo z černé magie…Ale jaký? A na kom ho mám asi tak zkusit? Sectusempra ani nepromíjící kletby nemůžu. Co najít nějakou, kterou můžu zkusit na sobě…
Zalistovala knížkou. Zastavila se u obrázku ženy, která se rozdvojovala.
Celkem jednoduché kouzlo. Dvojník se dá zase rychle odstranit. Necítí bolest, ani nepřemýšlí, takže se na něm může cvičit.
Karen si ho nastudovala.
"Twirento Fello." Zašeptala. Pocítila šimrání v žaludku, postupně se rozlévalo do celého těla. Pak to přestalo. Čekala co se bude dít, ale ono se už nic dalšího nestalo. Došla zpět ke knize, překontrolovat jestli něco neudělala špatně. Nic nebylo špatně. Vzhlédla. Leknutím se jí málem zastavilo srdce. Na místě, kde předtím stála Karen, teď stála v úplně stejný pozici docela nehybná druhá Karen.
Zaječela. Tím probudila Lily, Bibi a Ninu. Zpanikařila.
"Mdloby na tebe." Bibi spadla zpět do postele, hned na to i Nina. Užuž chtěla vyslat kouzlo i proti Lily, když zjistila, že proti ní stojí s hůlkou v ruce. Nenápadně zastrčila černou knížku pod peřinu.
"Kdo…kdo to je?" nasucho polkla Lily.
"Můj dvojník." Odpověděla a čekala na reakci.
"Jdu pro Jamese."
"Ne! Prosím, to nedělej." Lily se na ní tázavě zadívala.
"Proč ne? Děláš snad něco, co bys neměla?" a zdvihla obočí.
"Slyšela si snad někdy o takovim kouzle?" Lily pochopila.
"Chceš říct, že to je černá magie?"
"Jo. A jestli se to dozví Sirius, zabije mě."
"Mám pocit, že by sis ani nic jiného nezasloužila." Řeka jí chladně.
"Lily, pochop, že to potřebuju znát. Neučim se kouzla, který by ublížily, jen chci umět čarovat bez hůlky."
"Pořád to je černá magie a s holkou, která jí provozuje nechci mít nic společnýho."
"FAJN! Tak do toho nestrkej nos a di zase spát!" zakřičela Karen. Bibi s Ninou se začaly probouzet.
"Mdloby na vás!" zaječela.
"Může jim to ublížit!" zakřičela. "Copak si už úplně přestala myslet?"
"Je jenom moje věc, co dělám. Ty mi do toho nemáš co kecat!"
"To teda mám. Chtěla si mě uřknout!"
"Bylo to jenom neškodný kouzlo!"
"No promiň. Já zapomněla, že tebe zajímaj jenom to, co dokáže opravdu ublížit!" Karen se rozesmála. Větší blbost dlouho neslyšela. "Bože, ty si hysterka. Fakt se s tebou nechci hádat."
"Tak se přestaň zajímat o čer…co je to?"
"Co jako?" Lily ukazovala na její postel. Zpod peřiny vykukoval roh knihy. Karen po ní šáhla, ale Lily byla rychlejší. Začala knihou listovat.
"Dej to sem!" Karen po í skočila. Snažila se jí knížku vytrhnout, ale Lily se jí držela zuby nehty. Ve rvačce kniha zapadla pod postel. Lily vstala.
"Du za Siriusem." Karen byla zoufalá. Vrhla se pro knihu. Byla otevřená někde v půlce. Uviděla jedno zaklínadlo. Nepřemýšlela. Prostě ho jen zakřičela s hůlkou v ruce.
"Esculetin!" Zasáhlo Lily do zad. Karen nikdy neměla tak hrozný pocit jako právě teď. Uvědomila si co spáchala. Doběhla k Lily. Nevypadala, že by se jí něco stalo. Podívala se do knížky.
Zaklínadlo Escul vymaže člověku absolutně paměť. Neví kdo je, kdy se narodil, co je to svět. Prostě nic. Absolutně neposkvrněná paměť. Jeho zdrobnělina je Esculetin. Způsobuje výpadek paměti. Není ještě nijak zkoumána, takže není jisté, jaká část se vlastně oběti vymaže.
"Tak dobře…" snažila se Karen uklidnit. Popadla Lily a odnesla jí do postele. Lily beze slova usnula. "Co sem to provedla! Nebudu na to myslet. Prostě pudu spát a zítra se uvidí…uvidí se…to bude dobrý." Přesvědčovala se.
Ráno vstala spolu s Bibi a Ninou. Obě si stěžovali, že jim strašně třeští hlava. Karen píchlo u srdce. Vytáhla z kufru obyčejný Paralen.
"To vám pomůže. Jedí to mudlové, když je bolí hlava." Nedůvěřivě si od ní vzaly prášek a zapili to vodou, jak jim Karen poradila.
"Nic." Stěžovala si Bibi hned po spolknutí.
"Musíte to vydržet. Začne účinkovat tak za půl hoďky." Nevypadali moc nadšeně, ale poděkovaly a odešly na snídani. Karen přiběhla k Lily a vzbudila jí.
"Dobré ráno." Zívla.
"Jak ti je?"
"Cože? Jak by mi jako mělo bejt?"
"Vyspala ses dobře Lily?"
"Jo, usnula sem jak špalek. Mám hlad. Nepudem na snídani?" Karen spadl kámen ze srdce. Tohle už nikdy neudělá. Lily si nepamatovala nic z jejich hádky a fungovala úplně normálně. Alespoň už nebude tak hloupá. Knížku otevře jen na bezpečném místě. Bude pravidelně chodit do komnaty nejvyšší potřeby. Nejdřív musí zjistit, jak se tam dostat. A to ví Sirius. Zeptat se ho by ale bylo moc riskantní. James je jeho nejlepší kamarád, Petr je mimo- takový kluk do počtu. Zbývá Remus. Došly s Lily na snídani. Rozhlédla se po přísedících.
"Kde je Remus?" zeptala se jen tak mezi řečí.
"Odjel za rodičema. V noci mu přišla spěšná sova. Jeho matka na tom není nejlíp."
"Jakože umírá?" neudržela se Karen.
James zaklepal na stůl. "To zase snad ne." Jak to teda udělá? Když se zeptá Jamese, řekne to Siriusovi a budou jí podezřívat. Co kdyby se zeptala rovnou Siria? Pozvat ho na nevinný rande? Nejdřív si ho ale musí usmířit. Takže- de se na to.
"Siriusi? Můžu si s tebou promluvit?" Místo odpovědi jen tak zamručel.
"Promluvíme si cestou na hodinu jo?" Další zamručení. Nebude to tak lehké, ale to se Siriusem není nikdy. Nejdřív na něj zkusila jít něžně. Vklouzla mu rukou do té jeho a vyzývavě se usmála.
"Co to na mě zkoušíš?" vytrhl se jí.
"Já na tebe nic nezkoušim. Jen sem ti chtěla říct jak se mi po tobě stejskalo. Nechci se s tebou pořád jen hádat."
"Za to si můžeš sama."
"Já vim." Povzdechla si. Sakra, to nebylo moc přesvědčivý, vynadala si v duchu. Nikdy nebyla dvakrát dobrá herečka. Sirius se na ní překvapeně podíval.
"Já vim? Ty přiznáváš, že ty si z nás dvou ta zlá? Myslel sem, že něčeho takovýho se nikdy nedožiju."
"No, já sem nad sebou přemejšlela."
"Tak ty si přemejšlela, jó? A k čemu si došla?"
"No, že se k sobě hodíme…"
"Si směšná. Jednoduše řekni co ode mě chceš." Zastavily se. Karen to zaskočilo. "Znám tě víc než si myslíš a tohle byl ten nejneupřímnější rozhovor jakej sem kdy vedl." Založil si ruce a čekal.
"Tak teda..No dobře… De o to- Můžeš mi ukázat, jak se dostat do komnaty nejvyšší potřeby?"
"Můžu, ale neudělám to."
"Proč?"
"Protože ti nevěřim."
"Před chvílí si mi řek, že mě znáš." Něco vymysli, dělej! Jinak se to zhroutí..mysli, mysli…
"Znám tě a proto vim, že ti nemám věřit. Tak mi řekni o co…" Karen se na něj vrhla a políbila ho. Sirius chvíli nevěděl co se děje, pak ale polibek dlouze opětoval.
"Chci tě…" zašeptala mu do ucha. Sirius jí odstrčil.
"Si ta nejhorší holka jakou sem potkal." A odešel. Jen tak se sebral a šel pryč. Karen koukala jak opařená. Udělala ze sebe největší slepici před klukem, kterého…ke kterému něco asi cítila.
"Čau Karen. Jak se vede. Nemáš bejt už na hodině?" Na schodech stál Ted.
"Sakra! Prýtová mě zabije. Ale ty tu taky nemáš co dělat."
"Máme věštění. Hrozná votrava. Spustila se mi krev z nosu a šel sem na ošetřovnu." Lišácky se usmál. "Chceš se taky ulejt?"
"No tak jo!" řekla mu nadšeně.
"Vypij tohle, ale ne moc. Přiběhneš k ní, že se ti spustila krev z nosu a musíš rychle na ošetřovnu."
"Ok." Srkla si trochu nápoje. Spustila se jí krev.
"Tak já běžim, čekej na mě." Chytla se za nos, aby jí krev nestekla do pusy.
"Jojo."
Rozběhla ke skleníkům.
"Pani profesorko, můžu na ošetřovnu? Spustila se mi krev a…"
"Dobře, běž. Jen mi tu ty kytky nepokrop."
"Děkuju." A s vítězoslavným úsměvem odešla. Šlo to celkem rychle, pousmála se spokojeně. Cestou zachytila Siriusův pohled. Bylo mu jasný, že to má od Teda. Věděl, že tohle on bez problémů svede.
Ted na ní čekal, jak slíbil. Seděl ve vstupní bráně na schodech. Přisedla si k němu.
"Tak jak to šlo?" Z kapsy vytáhl krabičku cigaret a zapálil si.
"V pohodě. Byla ráda, že se mě zbavila." Ted jí podal další lahvičku. Srkla si z ní a krev přestlala téct.
"Jak to prosimtě děláš?"
"Sem nadaný mladý kutil." Ušklíbl se ironicky. Pokynem ruky jí nabídl cigaretu. Jednu si vzala. Zapálil jí.
"Nevěděl sem, že kouříš?"
"Nekouřim. Cigáro sem měla v ruce tak šestkrát za život. Ještě sem neviděla nikoho, kdo by na tomhle hradě kouřil. Je to takový…mudlovský, ne?"
"Asi jo. Moc lidí tu fakt není. Většinou to chtěj zkusit čistě ze zvědavosti. Mě to teď už i chutná. Hele, tak co Sirius? Jak to s váma vypadá? Viděl sem vás ve velký síňi, jak ste zesměšnily Malfoye."
"My sme se zas pohádali. Před chvílí sem od něj něco potřebovala, tak sem ho začala svádět jak…jak slepice a on mi řek, že nikdy nepotkal horší holku."
"Nojo, to se zas spraví. Já myslim, že tě miluje i nenávidí. Oba ste hrozně tvrdohlaví a skvělí kouzelníci zároveň. Vražedná kombinace. Jestli se nezabijete, tak se vezmete."
"Teď by mě radši spíš zabil…Tede, nevíš jak se otvírá komnata nejvyšší potřeby?"
"Že váháš. Moc dobře, ale deme rychle. Vracej se zpátky do hradu." Vyskočil energicky a jí pomohl taky na nohy.
Vedle asi metrové vázy byl holý kus zdi. Ted přešel třikrát kolem ní. Najednou se tam objevily dveře.
"Stačí myslet na místnost, kterou chceš, projít třikrát kolem a máš tu dveře." Karen nakoukla dovnitř. Byla to úplně prázdná místnost.
"Nemáš moc fantazii."
"No to by ses divila, jakou já mám fantazii. Chtěla si jen vědět, jak se to dělá. Tak já padám, druhá hodina by nám už tak lehce neprošla." Zamával jí a odběhl pryč. Karen se odebrala na hodinu kouzelných formulí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama