16. kapitola

20. července 2007 v 19:51 | abbina |  ♣KAREN♣
"Vem si taky trochu." Naléhala na Siriuse. "Nechci bejt jediná kdo se tady cpe." A vzala si další sušenku.
"Nemám hlad. Karen, jak to teď mezi náma je?"
"Jako dřív, ne?" pokrčila vesele rameny. Ten Tedův nápoj jí vyléčil. Ted je prostě kouzelník.
"Ani bych neřek. Proč si tam s nim šla?"
"To ti nemůžu říct. Neřeš to."
"Neřeš to? Víš, co by se stalo, kdybych tam nepřišel?"
"Ale ty si přišel, ne?" a vlepila mu pusu.
"Dokud mi neřekneš, co je mezi tebou a Malfoyem, mezi náma to jako dřív bejt nemůže."
"Siriusi, ty snad žárlíš." Smála se mu. "Věř mi, že nemáš na co."
"Nebudu s tebou chodit, dokud mi neřekneš co si po něm chtěla."
"Tak hele…" Nestihla to ale doříct, protože se u nich objevil Malfoy.
"Dneska odpoledne přijede otec a vyřídí vám vyhazov ze školy. Jen abyste se stihly sbalit." Sirius vstal. Popadl Malfoye pod krkem a surově ho přimáčknul ke zdi. Vlítla tam profesorka Mcgonagalová, ale on si jí nevšímal.
"Jestli přijede tvůj otec a bude si na mě stěžovat, moje rodina ho bude schopná zabít. Nestrpí špinění svého jména, to ti můžu klidně zaručit." Syčel mu do ucha. Malfoy pomalu rudnul ve tváři.
"Tebe možná nevyhodí, ale Karen jo." Zachraptěl přiškrceným hlasem a pokynul hlavou směrem ke Karen. Sirius mu střelil facku.
"Udělejte něco, slečno Klerensová!" zaječela profesorka.
"Nojo, to bych měla." Pronesla Karen s klidem a došla k Siriusovi.
"Vem si do tý svý hnusný huby ještě jednou její jméno a použiju na tebe to, co si použil ty na ní." Pak ho pustil a Malfoy mu spadl k nohám. Mnul si krk. Karen mu "omylem" šlápla na nohu a objala Siriuse. "Děkuju" zašeptal mu do ucha. Usmál se a políbil jí.
"Tak dost!" Profesorka byla bílá vzteky. "Co vám dalo právo chovat se takhle surově pane Blacku?"
"Měly sme spolu nevyřízený účty."
"To mě nezajímá! Chci vysvětlení, jak jste mohl před zástupkyní ředitele napadnout studenta!"
"To bude tou láskou." Přimluvil se za ně Ted.
"Malfoy jen dostal co zasloužil."
"O tom nerozhodujete vy pane Pottere. Pane Blacku- půjdete se mnou."
"Jdu taky." Vyhrkla Karen a chytla Siriuse za ruku.
"Ne, půjde jenom pan Black."
"A já sním." Nenechala se Karen odradit.
"Vy jste nic neprovedla, půjde je pan Black." Docházela jí trpělivost. Karen kopla Malfoye do nohy. Profesorka se chytla za srdce.
"Už můžu jít?" zeptala se s úsměvem.
"Červené bobulky!" zvolala profesorka před kamenným chrličem.
Vešly do Brumbálovi pracovny.
"Já už nevim, co s nimi. Kdybyste věděl, co udělaly…"
"Děkuji Minervo. Já to tu už dořeším." Mcgonagalová se zarazila. Pochopila, že jí vlastně Brumbál vyhazuje. Důstojně se otočila a odešla.
"V mé škole si tohle nikdo nikdy nedovolil. Jestli mi řeknete rozumný důvod, proč vy jste výjimka, nechám vás jít." Brumbál jako vždy už všechno věděl. Karen zrovna neměla chuť se mu svěřovat s tím, co se v lese stalo. Koukala do země a zarytě mlčela.
"Malfoy si to zasloužil, pane profesore. Ublížil Karen."
"Něco sem zaslechl. Tím jste mě moc nepřesvědčily. Nic z toho vám nedává právo řešit to tímhle způsobem. Řekl bych, že si ještě nepochopil, že tě můžu kdykoliv vyloučit ze školy. Uvědom si, že už tu není profesor Dippet, ale já a mě tvoji rodiče nezastraší." Neříkal to tak, že by ho chtěl postrašit, spíš upozornit. Domluvit mu, aby se umoudřil.
"To vim, pane. Ale jestli je tu někdo, kdo si zaslouží vyloučení ze školy, je to Malfoy. On Karen totiž mučil." Karen Siriusovi pevně stiskla ruku.
"Jak mučil?" zeptal se Brumbál.
"Použil proti ní jednu kletbu, která se nepromíjí."
"Dvě.." opravila ho potichu Karen.
"Dvě?" otočil se na ní Sirius. "Ten parchant!"
"Uklidněte se pane Blacku. Jestli jste ochotni svědčit proti němu pod veritasérem, vyhodím pana Malfoye ze školy." řekl to s naprostým klidem.
"Dobře. Mě to problém nedělá." Souhlasil Sirius.
"Já…já nemůžu." Řekla trochu nejistě. Na Siriuse se raději nepodívala.
"Jak nemůžeš? Jestli nebudeš svědčit, můžou tě vyhodit ze školy!"
"Vaše svědectví bude stačit. Musím vás ovšem upozornit, že se tím pan Malfoy dostává do nemalých potíží."
"To já vim a nijak mi to nepřekáží." Chladně odpověděl.
"Zato mě ano!" zakroutila nad Siriusem nevěřícně hlavou. "Ten kluk se v patnácti letech dostane do Azkabanu!"
"Protože v patnácti letech použil bez žádných výčitek nepromíjející kletby proti člověku, proti tobě…"
"Vážně bys někomu přál Azkaban? Prostě se jen zapletl do černé magie. Je blbej, nemá rozum, ale zničit mu kvůli tomuhle život? To ne Siriusi. Četla sem o Azkabanu hodně a tohle si on nezaslouží."
"Já sem v Azkabanu jednou byl na návštěvě a řek bych, že si tam pár dní zaslouží sedět.!"
"To nemyslíš vážně?!" Brumbál těkal pohledem mezi Siriusem a Karen. Nevěnovali mu nejmenší pozornost. Byly zabraný jeden do druhého. Hadají se jako staří manželé, uchechtl se tiše Brumbál.
"Pane profesore, jak dlouho by Malfoy zůstal v Azkabanu."
"S přihlédnutím na jeho věk, měsíc. Kdybys svědčila i ty, bylo by to déle. Takhle si řeknou, že to bylo mladistvé pomatení mysli. Co to bylo za kletbu?"
"Imperius, ale pak Karen mučil kletbou Cruciatus."
"Od vás se dozví jen o té první- Imperius. To nemůže být déle než měsíc. Určitě ho bude zastupovat jeho otec. Má vysoké postavení a to je před komisí důležité."
"Já svědčit budu." Pronesl pevně.
"Já teda ne!" řekla hlasitěji než měla v úmyslu.
"Dobře. Ministerstvo vám pošle sovu, kdy se máte dostavit k soudnímu procesu." Tím se s nimi rozloučil. Oba se otočily a odešly.
"Hlavně netrucuj." Karen seděla na židli s rukama založenýma a hlavou natočenou na druhou stranu od Siriuse.
"Můžeš si pogratulovat. Zničil si mu život!"
"Nechápu, proč tě tak štve, co s ním bude? Je to kretén."
"A ty si fanatickej magor!"
"To odvoláš!" vztekal se Sirius. Karen ho neposlouchala. Cítila výčitky svědomí. Někde tam v lese ležela kniha o černý magii. Kdyby se o tom Sirius dozvěděl, zavrhl by jí. Možná by jí dokonce prásknul a tím uvrhl do Azkabanu. Bylo jí hrozně. Nikdo tu knihu nesmí najít. Schová jí a v nejbližší době vyhodí. Ale kam? Půjde do sovince a nechá jí školní sovou odnést daleko od Bradavic. Teď se ale musí vrátit na hodinu. Nejlepší bude, když se tam vydá v noci.
Po vyučování strávila zbytek dne v knihovně s Lily. Pomáhala jí najít informace pro její esej na studium mudlů, na což ona nechodila. Spolu se pak vrátily do ložnice. Lily usnula jako špalek. Práce v knihovně jí úplně vyčerpala. Karen vstala a podívala se ven z okna. Pršelo. Teple se oblíkla. Před vstupní branou narazila na Filche. Ten trouba si jí naštěstí nevšiml. Vyběhla na školní pozemky a dál do zapovězeného lesa. Konečně došla na mýtinu. Vyvolalo to v ní vzpomínky na včerejší noc. Pocítila škodolibou radost, že měsíc bude Malfoy trčet v Azkabanu. Sirius měl pravdu- zaslouží si to. Ale kdyby svědčila i ona, mohl by tam Malfoy hnít i rok. A to vážně nikomu nepřála. Už jen z obrázku v knihách měla deprese.
Pořád tam leželo její oblečení.
"Lumos." Zašeptala a hůlka se rozzářila. Našla bundu. Sáhla do kapsy. Vylovila malou černou knížku. Věci nechala jen tak ležet, pořád by jí připomínali tu hroznou noc. Vyběhla z lesa. Konečně z ní spadla nepříjemná úzkost, která jí provázela po celou dobu na mýtině. Něco zaslechla. Něco jako dusot kopyt. Ohlédla se. V dálce viděla podivnou skupinku. První rozpoznala jelena. Určitě tam byl i pes. Velký a černý, stejný jako té noci, co jí málem umlátila vrba mlátička. Ale byla tam ještě jedna silueta. Nějaké velké zvíře. Ti dva se ho kupodivu nebáli. Přibližovali se k ní. Karen se rozběhla k hradu. Nestála zrovna o setkání s nimi. Na nebi zahlédla měsíc. No jo, dneska je úplněk. Uvědomila si. Ráda pozorovala noční oblohu, zvlášť když byl měsíc v úplňku. Skupinka od ní byla dost daleko, tak se zastavila a zahleděla se na oblohu. Něco v dáli hrozivě zařvalo. Ta zvířata se blížila. Karen přimhouřila oči, aby si lépe prohlédla siluetu toho největšího v měsíčním světle. V měsíčním světle! Je úplněk. Tam před ní je vlkodlak! V jediném okamžiku si tohle všechno uvědomila. Jestli uteče, určitě si jí všimne a dohoní jí. Tak co teď má dělat? Vlkodlak jí uviděl. Ve vzduchu zavětřil a jemu se rozšířily zorničky. V hlavě se mu rozsvítil alarm. Jídlo. Jídlo. Jídlo. Rozběhl se. Teď už Karen věděla co dělat. Nahodila trysk. Přestože běžela rychle, vlkodlak jí bez námahy doháněl. Vytáhla hůlku a střelila po něm kouzlo. Jen se odrazilo. Sama na něj nestačí. Zezadu ho něco nabralo. Byl to ten jelen. Pes po ležícím vlkodlakovi obratně skočil. Kousal ho všude možně, jen ne do krku. Jakoby mu nechtěl vážněji ublížit. Vylezla na blízký strom a sledovala bitku. Nechápala to. Vlkodlak je chtěl zabít a vždy když se mu je podařilo někam odhodit, posunul se blíž ke Kareninými stromu. Podívala se na měsíc. Pomalu ho zahalovali mraky. Něco silně zatřáslo se stromem. Karen se neudržela a spadla. Ležela rovnou pod vlkodlakem.
"Mdloby na tebe!" Nic. Kouzlo se zase jen neškodně odrazilo. Překulila se mezi jeho nohama a skočila mu na záda. Házel sebou, ale Karen se ho pevně držela. Zarývala nehty do jeho krku, odhodlaná nespadnout. Když se trochu unavil, Karen přiložila hůlku k jeho hlavě.
"MDLOBY NA TEBE!" Zaječela. Tentokrát to zabralo. Dostal přímou ránu do hlavy a skácel se k zemi.
"Uf." Vydechla Karen spokojená se svojí kořistí. Rozhlédla se po svých pomocnících. Jelen kulhal a pes ležel v trávě. Přiběhla k němu. Naštěstí neměl prokousnuté hrdlo ani nic jiného vážného. Zraněná tlapka se za chvíli uzdraví.
"Karen, co tu sakra děláš!" překvapeně sebou trhla. Za ní stál James.
"Co tu sakra děláš ty?" Pak jí cvaklo. "Ty si zvěromág!" Před ní se proměnil i pes. Sirius krvácel z ruky. Karen utrhla rukáv od košile a pevně mu ránu zavázala. V trávě se něco mihlo. Jen krysa. Jenže krysa se začala přeměňovat taky.
"Petře?" Karen nevěřila svým očím. Tak oni si chodí po nocích ven jako neregistrovaní zvěromágové.
"A kdo je potom tohle?" zeptala se i když odpověď už tušila. Ve skrytu duše doufala, že se plete. Nikdo jí neodpověděl. Vlkodlak se totiž začal právě přeměňovat. Nohy a ruce se zkracovaly, srst a tesáky mizeli. Před nimi stál zničený, na smrt bledý Remus.
"Ach Reme…" Karen se mu vrhla kolem krku . Takovou reakci Remus nečekal.
"Proč si mi neřekl, že si vlkodlak?" zeptala se ho Karen vyčítavě.
"Tyhle věci si nechávám pro sebe." Opověděl jí podivně přiškrceným hlasem.
"Ty nejsi moc rád, že to vim. Stydíš se za to, viď?"
"Tak nějak. Lidi se mě bojí. Kdyby se to ve škole provalilo, rodiče studentů by Brumbála donutily vyhnat mě ze školy. Báli by se o svoje děti."
"Myslíš si snad, že bych to o tobě rozhlašovala?"
"To ne. Prostě jen nechci, abys o mě věděla, že sem každý úplněk krvelačná bestie."
"No a? Hele nebudeme se o tom už bavit. Nikdy se na tebe nebudu dívat jako na krvelačnou bestii, protože vim, že si skvělej kluk. To, že jednou za čas se procházíš s kámošema v noci v jiný podobě, mě o opaku rozhodně nepřesvědčí." Usmála se. "A teď pudem zpátky, je mi zima." K tématu se už nevraceli.
"Co si tady vlastně dělala?" zeptal se podezřívavě Sirius.
"Bylo mi špatně, musela sem na čerstvý vzduch." Zalhala honem.
"Jasně!" nasupeně odkráčel do hradu a na Karen se ani nepodíval. Nedivila se mu. Musí ho štvát, že mu nic nechce říct. Přitom Sirius jí už třikrát zachránil, z toho dvakrát šlo o život. Nejdřív vrba mlátička, Malfoy a teď vlkodlak. Nenáviděla se za to. Sirius by si zasloužil pravdu. Ale copak mu může říct, že tam šla pro knížku plnou černé magie? Nikdy. Nepřežila by, kdyby se na ní Sirius díval, jako na zrádkyni, zmijozelku, nebo dokonce přívrženkyni Voldemorta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nat nat | Web | 8. července 2009 v 15:22 | Reagovat

jdu na dalsi!

2 Pujcky V Ramci Revolvingoveho Systemu Pujcky V Ramci Revolvingoveho Systemu | E-mail | Web | 30. dubna 2011 v 5:32 | Reagovat

Pujcim Opravdu Vsem

3 Potrebuji Pujcku 50000 V Ceskem A E-mail Potrebuji Pujcku 50000 V Ceskem A E-mail | E-mail | Web | 3. května 2011 v 4:08 | Reagovat

Pujcka Ceska Posta

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama