13. kapitola

20. července 2007 v 19:47 | abbina |  ♣KAREN♣
Karen běžela tmavou chodbou. Zastavila se teprve u východu. Pláč jí už dávno přešel. Zakázala si hloupě brečet kvůli klukovi. Kvůli Siriusovi. Nestojí jí za to, když on jí nedokáže brát vážně. Od začátku nebral jejich vztah vážně, na rozdíl od ní…
Ležela na posteli. Povedlo se jí usnout. Probudila se, když se venku rozednívalo. Bibi s Ninou už leželi v postelích a spali jak zabité. Lily ještě nepřišla. Otevřela si knihu,ale nečetla jí. Pořád na to musela myslet. Nemohla z hlavy dostat pohled na Siriuse líbající se se Serenou. Kvůli němu si teď připadala jako naivní kráva a to mu nikdy neodpustí. Někdo zaťukal na dveře. Když neodpovídala, otevřel dveře. Byla to Lily. Karen na jejích hodinkách viděla, že je šest hodin.
"Ostatní se už vrátily. Řekla bych, že dneska nikdo z nich na první hodinu nepřijde." Karen mlčela.
"Jak ti je?" zeptala se a posadila se k ní na kraj postele.
"Skvěle." Lily chápavě přikývla.
"Jestli mám odejít, tak řekni.."
"Ne, kam bys šla. Viděla si tu scénu?"
"Jo, viděla. Vim co ti řek. Bylo to fakt hnusný. Zasloužil si trochu zchladit." Karen se pousmála. Je dobře, že se na to dívá takhle.
"Teď si o mě budou všichni povídat, jako o tý hysterce, co kvůli jedný puse málem zabila Siriuse." Zase se v ní probouzel vztek.
"No jo, kluci stojí při Siriusovi, ale stejně ví moc dobře, že mu to patřilo. Nikdo se mu to ale neodvážil říct. Když se vrátil zpátky, měl hroznou náladu. Každýho, kdo měl jakoukoli poznámku na vaší hádku, poslal někam. Seděl tam a chlastal whisky. Samozřejmě se kolem něj slítlo spoustu slepic, který ho utěšovali. Měly na tebe blbí narážky. Serena nejvíc."
"A Sírius si to určitě nechal líbit." Ušklíbla se Karen.
"Právě že ne. Sereně i těm ostatním řekl, ať vypadnou. Všechny, kromě Sereny se uraženě zvedli, ona se k němu ještě přitulila. On jí odstrčil a řek, že pro ní to platilo taky. Neposlouchala ho, tak se zvednul a zařval na ní ať vypadne, že nemá náladu poslouchat její tupý řeči. Odešla s pláčem. No a Sírius se zlil tak, že ho museli James s Remem tahat domů."
"Měli ste říct Tedovi, má na to lék."
"Kluci ho sháněli. Nejspíš už odešel."
"Doufám, že mu je hodně blbě."
Lily se zasmála. "Tim si buď jistá. Takhle zle mu ještě nikdy nebylo. Ale…Karen- nemyslela si vážně, že se s nim rozcházíš." Karen se na ní nevěřícně podívala.
"Ty snad chceš, abych s nim po tom všem chodila?! Mám dělat jakoby se nic nestalo?! Lily- kdyby ti James tohle udělal, klidně by si s nim dál chodila?"
"Klidně ne, ale nedělala bych rozhodnutí v záchvatu vzteku…"
"Nejsi si ňák moc jistá?! Já bych teda řekla, že bys udělala to samí co já, nebo něco ještě horšího!"
"Možná…Já nevim Karen. Jak mám vědět, co bych udělala kdyby… Ale vim, že Sírius tě miluje…" chrlila to ze sebe co nejrychleji. Asi věděla, že jí to nenechá Karen doříct.
"Nemyslíš, že mi vyznává lásku dost zvláštnim způsobem!" rozkřikla se na ní. Vstala. Rozzuřeně došla ke dveřím.
"Kam deš?"
"Do toho ti nic není." A práskla dveřmi. Lily zůstala sama.
Karen popravdě vůbec nevěděla kam de. Neřešila to. Prostě jen šla.
"Kampak?" uslyšela chraptivý hlas bradavickýho školníka.
"Na snídani! To se nemůže? Je už skoro sedm."
"Tak na snídani? A co teda děláš tak daleko od velké síně." Vítězoslavně se ušklíbl. "Pudeme za Brumbálem a nesnaž se utéct, jinak to bude ještě horší." Vyhrožoval.
"Kam bych utíkala? Víte, je mi vás upřímně líto. Vaše jediná radost ze života je otravování studentů s tou vaší hnusnou kočkou." Filch jí popadnul ze zadu za krk a táhnul jí k ředitelně.
"Pro tebe je to paní Norrisová, ty prašivá holko!"
"Pusťte mě!" zaječela a vytrhla se Filchovi ze sevření.
Z ředitelny právě někdo vycházel. Někdo s dlouhým černým pláštěm.
"Pane bože.." zaslechla vedle sebe. Filch měl ve tváři strach! Když to viděla, znovu si prohlédla vysokou postavu kráčící naproti nim. Filch vystrašeně sklonil hlavu. Jeden paprsek světla pronikl pod mužovu kápi a Karen spatřila rudě žhnoucí oči. Stejné, které viděla na titulní straně Denního věštce. Proti ní kráčel Lord Voldemort. Jeho rozevlátý plášť se rozprostíral přes celou chodbu. Nevšímal si jich. Díval se před sebe a působil naštvaně. A pak si jí všimnul. Viděla mu ve tváři, jak si uvědomil na koho se dívá. Zastavil, aby si jí prohlídnul. Cítila, jak se Filch vedle ní třese.
"Karen Klerensová." Zašeptal. Nejen jeho zevnějšek byl krutý. Hlas měl posazený snad o oktávu víc než normální lidé. Byl vysoký a chladný. Karen se mu podívala do jeho červených očí. Skoro by přísahala, že mu v nich zaplanuly nenávistné plamínky. Napětí se dalo krájet.
"Jen obyčejná malá holka. Bezmocná mudla." Řekl to s tváří zkřivenou odporem.
"Ne větší než vy." Vyrazila ze sebe Karen. Voldemort se k ní sklonil tak blízko, že se skoro dotýkal jejího nosu. Zahleděl se jí intenzivně do očí. Karen ani nemrkla. Začala jí pálit hlava. Nevěnovala tomu pozornost dokud neucítila, že jí něco stéká z čela po tváři. Prsty přejela po spánku a podívala se na ně. Byla tam krev. Sáhla po hůlce. Voldemort se zasmál. "Mohl bych tě namístě zabít…"
"Ale to neuděláš Tome." Odtrhl oči od Karen aby se podíval kdo to řekl. Stál tam Brumbál. Byl naprosto klidný, ale ostražitý. Nespouštěl oči z Voldemorta.
"Ještě se uvidíme." Zašeptal směrem ke Karen.
"Budu se těšit." Odpověděla mu chladně. Dívala se dokud nezmizel poslední centimetr Voldemortova pláště. Pak se otočila k Brumbálovi.
"Jsi v pořádku?" zeptal se jí.
"To nic není." A otřela si krev z ruky o rukáv. "Co tady dělal?"
"Žádal o práci."
"O práci? Voldemort má zájem učit v Bradavicích?!"
"Nejde mu o studenty. Zajímá ho tenhle hrad. Vysvětlím ti to na naší soukromé hodině, teď už běž na hodinu."
"Ale…"
"Běž na hodinu Karen." Poručil jí bez toho, aby zvýšil hlas a vyvezl se po schodech do ředitelny. Karen se vydala směrem k učebně přeměňování. Vystrašeného Filche nechala o samotě.
Voldemort se uchází o práci? Proč? Co ho na tom hradu tak zajímá. Co když Brumbála vydíral a zítra nastoupí jako učitel? Potom by se z Bradavic stala škola černé magie. Ne- Brumbál by to nikdy nedovolil. Před očima viděla pořád ty hypnotizující červené oči. Vůbec se jí nedařilo vypudit je z hlavy.
"Slečno Klerensová? Jste v pořádku?" Karen jakoby se probrala z tranzu. Rozhlédla se. Byla v učebně přeměňování. Ani nepostřehla, že do ní jde.
"Proboha- Co se vám stalo?" Všichni se na ní udiveně dívali. Lily k ní přiběhla.
"Kdo ti to udělal?" Dívala se jí na čelo.
Karen konečně pochopila a rychle si setřela krev z čela. Posadila se do lavice a přála si, aby na ní všichni přestali zírat. Viděla Siriuse jak si jí prohlíží zvláštním pohledem. Jakoby měl o ní strach. Mcgonagalová se konečně vzpamatovala a upoutala pozornost třídy znovu na sebe.
"Slečno Evansová, posaďte se přece." Lily si sedla ke Karen.
"A vy tady po hodině zůstanete." Nakázala Mcgonagalová Karen. Když hodina skončila, všichni kromě Karen, Siriuse, Jamese, Lily a Remuse vyběhly ven. Karen seděla dál v lavici a jich si nevšímala. Oni naopak po ní pořád házeli zvědavé pohledy. Najednou jim trvalo neskutečně dlouho dát si do brašny hůlku a učebnici. Nebylo jim to ale nic platné. Mcgonagalová je vyháněla pryč z učebny.
"Počkám na tebe venku." Stihl jí Sírius pošeptat. Karen na to nereagovala.
"Vysvětli mi to." Vyzvala jí prostě profesorka.
"Setkala sem se s Voldemortem. Měl schůzku s profesorem Brumbálem."
"Ano, o tom vím, ale od čeho máš tu ránu?"
"To mi udělal Voldemort. Neumim si to vysvětlit. Pozoroval mě a najednou mi začala téct krev z čela."
"Nejspíš proti tobě použil černou magii." Hádala. "Děkuji. Promluvím si o tom s profesorem Brumbálem. Můžete jít." Karen vyšla z učebny. Sírius tam na ní čekal. Prošla kolem něj, jakoby tam nebyl.
"Počkej. Chci si promluvit." Řekl jí naléhavě.
"Ale já ne. Dej mi pokoj."
"Co se ti stalo?"
"Co ti je do toho?"
"Bojim se o tebe. Nediv se. Přijdeš do třídy jak náměsíčná a z čela ti teče krev. Karen- sedneme si někam. Prosím. Ošetřim ti tu ránu."
"Nic od tebe nepotřebuju. Jestli cejtíš potřebu někoho chránit, máš celou frontu zájemkyň."
"Ale já chci tebe."
"Včera to vypadalo jinak. Přece se úžasný Sírius Black nebude zahazovat s kurvou."
"Ani nevíš jak toho lituju. Byl sem kretén."
"Tos teda byl. Sem ráda, že si na to přišel. A teď mě nech bejt. Mám jiný starosti než si s tebou povídat." Celý rozhovor vedla chladně. Ani jednou nezvýšila hlas.
"Proč to děláš!" rozkřikl se na ní. "Snažíme se ti pomoct! Proč nám neřekneš co se stalo? Nedělej, že nepotřebuješ přátele! Potřebuješ je stejně jako ostatní."
"Nepotřebuju, protože já nejsem jako ostatní. A přestaň mě přesvědčovat o tom jak tě potřebuju. Chci bejt sama, tak to pochop!".
"Nemá to cenu." Sirius zvedl rezignovaně ruce. "Du pryč. Až mě jednou budeš potřebovat, ozvy se." Pak se otočil a zamířil pryč.
Co si to vůbec dovoluje? On udělal chybu a bude mě dělat kázání? Nenávidím ho. Karen šla trpět na nudném předmětu starodávné runy.
Když přetrpěla všechny předměty, šla do knihovny studovat kouzla, zajímavější než na nudných hodinách, kde všechno zvládala na první pokus. Za deset pět vyšla z knihovny. Měla soukromé hodiny s Brumbálem.
"Teď mám na tebe čas. Za ráno se omlouvám. Měl sem nějakou práci." Karen seděla v křesle naproti Brumbálovi.
"Nepřijal ste ho, že ne?"
"Jistě že ne. Nechci ani pomyslet na to, co by se z téhle školy stalo, kdyby tady učil Voldemort.
"To je dobře." Oddechla si. "Proč se mi zpustila krev pane profesore? Jak to dokázal?"
"Černou magií, samozřejmě."
"Jestli je černá magie tak mocná, že dokáže vyčarovat zranění bez hůlky, nemám proti němu žádnou šanci."
"Kdyby to bylo snadné jako s hůlkou, neměla bys šanci. Tahle magie vyžaduje naprosté soustředění, které on v té chvíli měl. Při souboji ho však mít nebude."
"Dá se tim i zabít?"
"Ne. Jediná smrtící kletba je avada kedavra. Ale teď už bychom měli začít, než tady protlacháme celý večer." Usmál se profesor. Karen nadšeně souhlasila.
"První zaklínadlo, které bys měla ovládat zní Flygeson. Je velká výhoda ho znát, protože se už nepoužívá a znám jen opravdu málo lidí, který ho znají. Aby si neprozradila protivníkovi formuli, musíš se ho naučit také neverbálně."
"A k čemu slouží?"
"Předvedu ti to." Brumbál na sebe namířil hůlkou a pronesl zaklínadlo. Na to se vznesl do vzduchu a zase sletěl na zem." Karen z toho nebyla zas tak nadšená.
"Ale vždyť to se dá udělat i s obyčejným Win gar dium leviosa ne?"
"Přesto je tohle zaklínadlo lepší. S Win gar dium leviosa se maximálně vzneseš a zase položíš. S tímhle se můžeš pohybovat ve vzduchu jak chceš a můžeš při tom používat další kouzla."
"Aha, a nedá se formule náhodou vyčíst z mé mysli?"
"Od toho tu je Nitrobrana, kterou ty perfektně ovládáš."
"O tý sem četla. Ale nezkoušela sem jestli jí umím."
"Pochybuji, že by Voldemortova nejlepší smrtijedka neuměla nitrobranu. Naučím tě to. Tvým úkolem bude nepodlehnout mi, až se pokusím podívat do vaší mysli. Můžeš proti mně v obraně vyslat jakékoli kouzlo." Karen se nadechla, pak kývla jakože je připravená. Brumbál napřáhl hůlku. "Legilimens!" Karen stačila jen namířit hůlku. Spadla na zem. Brumbál se před ním rozplynul.
Bylo jí pět. Padala dolů. Viděla maminku nahnutou nad srázem. Bylo jí dvanáct. Pár kluků jí odřízli cestu od domova a posmívali se jejímu klučičímu oblečení. Bylo jí patnáct. Křičela na Dannyho a dostala facku…"Ne!" vykřikla. Probudilo jí to. Pomalu se jí začalo zase vyjasňovat okolí. Hned jak zahlédla Brumbála, mířící na ní hůlkou zakřičela "Expelliarmus!"
Brumbálovi vyletěla hůlka z ruky.
"Výborně! Nečekal sem, že to řekneš tak rychle." Tvářil se potěšeně. "Každý večer si budeš pročišťovat mysl. To je tvůj domácí ůkol do příští hodiny se mnou. Teď jdeme na Flygeson. Zkus to tak jako předtím já. Vznes se a zase sleť dolů." Karen si odkašlala.
"Flygeson!" nebylo to těžký. Vznesla se až ke stropu a pak v klidu přistála na zemi."
"Dobře." Pochválil jí. "Trochu ti to stěžíme. Pozoruj mě." Brumbál se nejdřív vznesl a ve vzducha začal něco jako bruslit, udělal piruetku, kotoul a vrátil se ke Karen. Na nic nečekala. Zopakoval kouzlo a vznesla se. Když se ale pokusila pohnout, ztratila rovnováhu a spadla na zem. Brumbál jí pobaveně nabídl pomocnou ruku. Karen se vytáhla na nohy. Držela se za záda.
"Budu tam mít modřinu." Mnula si mrzutě záda.
"Smiř se s tím, že ti tady všechno nepůjde hned na poprvé jako na normálních vyučovacích hodinách." Karen se s tim smířila celkem rychle. Zkoušela to znovu a znovu.
"Musíš vnímat vzduch na kterým se pohybuješ. Důvěřuj mu trochu."
Za půl hodiny ovládala Flygeson téměř perfektně. Dokonce se dokázala odrazit ze vzduchu ještě víš.
"Dobře. Dneska skončíme. Už je půl sedmé a ty by ses měla konečně trochu vyspat." Mrkl na ní. "Cvič si to. Ale jen když budeš sama. A nezapomeň si pročisťovat mysl."
"Budu to pilně cvičit." Slíbila Karen. "Nashledanou."
Karen byla ze soukromé hodiny nadšená. I když odcházela se samými modřinami, neodradilo jí to. Začalo jí nesmírně bavit lítat si ve vzduchu. Vždy, když měla volnou chvilku, procvičovala se ve Flygesonovi. Takhle přežila celý týden. S Lily, ani s nikým jiným se nebavila. Neměla na ně náladu. Jediné, na co se těšila byla další hodina s Brumbálem.
V sobotu večer si zkoušela v ložnici Flygeson. Nikdo tam samozřejmě nebyl. Bibi se toulala někde s Ninou a Lily byla jako vždycky někde s Jamesem. Ležela si někde u stropu, když do pokoje vtrhla Lily. Uviděla jí u stropu a zaječela. Nahoru okamžitě vyběhl Sírius s Jamesem.
Karen v duchu proklela Lily a snesla se dolů. Všichni na ní koukali, jak na zjevení.
"Co tak koukáte?" zpražila je. Sírius ze sebe dostal jen: "Já…co to…co si tam nahoře sakra dělala?!"
"Lítala Siriusi, nemůžu snad?" nečekala na odpověď a protáhla se mezi nima dvěřmi.
"Začínám mít o ní vážně strach." Řekl jim. "Nemůžeš si jí nějak usmířit?" zeptal se Lily.
"Ne, nemůžu. Kdyby si věděl co se sní teď děje…Někdy přijdu do pokoje, ona sedí na posteli, má otevřený oči, ale vůbec nevnímá. Nejdřív sem si myslela, že to dělá schválně, dokud jí Biba nechrstla do obličeje sklenici ledoví vody. Vůbec to s ní nehnulo."
"Chce to čas. Ona se umoudří…doufám." Řekl nejistě James.
Sirius strávil zbytek dne hledáním zaklínadla na létání v knihách. Ještě nikdy neslyšel o takovém kouzle a to bylo divné. On přece vyrůstal v kouzelnické rodině! Kde k tomu mohla přijít?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 22. září 2007 v 22:17 | Reagovat

skvělá povídka......máš dobrej styl psaní je to hodně čtivý

2 Miky Miky | 17. listopadu 2007 v 14:38 | Reagovat

Umět lítat by bylo faktys skvělý:o)

3 Tana Tana | 7. ledna 2008 v 13:15 | Reagovat

super poviedka..........pises fakt uzasne

4 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 14. ledna 2008 v 19:18 | Reagovat

Je to vyborne, neviem, co by som este tak mohla povedat, aby som sa neopakovala, takze len, pis dalej.

5 vonajda vonajda | E-mail | 2. července 2008 v 11:12 | Reagovat

je to skvela povidka...vubec si nedelej hlavu z toho ze mas malo komentu...kazdej je zvedavej co bude dal tak je nestiha psat!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama