12. kapitola

20. července 2007 v 19:46 | abbina |  ♣KAREN♣
"Holky! Jamesi, už sou tady!" to byl Sirius. Opíral se o obrovskou lahev šampaňského. James k nim přišel a vlepil Lily pusu. "Sluší ti to." Prohlídl si jí. "Tobě samozřejmě taky." Dodal směrem ke Karen. Usmála se a namířila si to k Siriusovi. Remus šel s ní. Nejspíš nechtěl být mezi Lily a Jamesem jako křen. "Nazdar Reme!" volal na něj Sirius. Vrazil mu do ruky sklenici šampaňského.
"Promiň, že sme přišly pozdě, nevypočítali sme to."
"To je v pohodě. Nejste poslední, pár lidí má ještě dorazit."
"Tak fajn. Já du za Derekem. Něco sme si dohodli." Mrknul na něj a odešel za tmavovlasým vysokým klukem. Sirius dal Karen ruku kolem ramen. "Co na to řikáš?" ukázal flaškou po obvodu místnosti. Bleskurychle si místnost prohlédla. U zdí byly rozestavěné červené pohovky. Pití se natáčelo z velké flašky šampaňského, měla několik otvorů, každý obsahoval jiné pití. U baru hned vedle se dali sehnat celé flašky. Každou chvíli se měnili světelné efekty v místnosti.
"Líbí se mi to." Řekla na konec.
"A bude se ti to líbit ještě víc až ochutnáš tohle," a podal jí flašku co držel v ruce.
"Co to je?" zeptala se nedůvěřivě.
"Ohnivá whisky. No ochutnej, neboj se toho." Nabádal jí Sirius. Karen se opatrně napila z plameny pokreslené flašky a…zakuckala se. Siriuse to ohromně pobavilo. Karen mu se slzama v očích vrazila whisky zpátky. "To je…síla." Kašlala.
"Dobrá viď?" a sám si pořádně přihnul. Ani to s ním nehnulo.
"Ty si na to snad zvyklej?" žďuchla ho jemně do žeber.
"Nediv se. Pod postelí toho máme…" mávl rukou. "Kde zas…? Karen budu muset jít na chvilku pryč." Oznámil jí. Díval se směrem k baru.
"Proč? Něco se stalo?"
"Ne, jen sme postavily Petra k baru a ten vůl zase někam šel. Podivej se na tu frontu, já bych ho nejradši…" co by mu nejradši udělal se už nedozvěděla. Sírius odešel k baru obsluhovat.
Zůstala jí po něm jenom whisky. Karen se rozhlédla po Lily a Jamesovi. Pohled jí však zůstal stát na kroužku fandících lidí. Vecpala se mezi ně. U malého stolečku seděli naproti sobě dva kluci. Házeli do sebe panáky jak smyslů zbavení. Každému z nich to někdo počítal. Po pěti panácích se měli vždycky projít po nízké kladince, kterou tam nejspíš někdo vyčaroval. Po půl minutě si uvědomila, kdo je jeden z těch kluků. "Remusi?" Remus zrovna vstával, aby se prošel po kladině. V té vřavě jí vůbec neslyšel. Byl tak zlitej, že ho na ní museli vysadit. Jakýmsi zázrakem se dokolébal až na druhý konec. Ten druhý kluk, nejspíš Derek, sebou v půli třísknul o zem. "Hurá!" oslavovali Remuse. Derek ve své opilosti vytáhl z kapsy malý váček s penězi a hodil ho po něm. Pak se svalil na všechny čtyři a vyzvracel se. Kroužek fandů od něho se znechucením couvl. Karen mávla hůlkou, aby ten svinčík uklidila. "Postarejte se někdo o něho." Jeden kluk se ho chopil a odtáhl ho z kruhu. Karen si vzala na starost Remuse. "Karen, Kareničko!" zvolal, když jí uviděl.
"Od tebe sem to teda nečekala, seš úplně v háji." Podepřela ho a posadila na nejbližší pohovku.
"Karen, ty si zlato." Vlepil jí pusu.
"Já vim. Budeš zvracet?"
"Tak to nevim, nevim, ale my to zistíme!" plácal vesele nesmysli.
"Nazdárek Karen." Kdosi jí pozdravil. "Nepotřebuješ s nim pomoct?"
"Tede! Čau." Pozdravila ho nadšeně. "Ne díky. Myslim, že jemu pomůže už jen postel."
"Je vidět, že mě ještě neznáš. Já sem tu tak trochu od toho, abych tuhle..hm..nemoc léčil."
"A jak to chceš udělat?" Ted vytáhl z kapsičky malou lahvičku.
"Tak tohle je má drahá z mé vlastní hlavy. Nápoj střízlivosti. Stačí dvě tři kapky a je zase v pohodě." Karen mu moc nevěřila.
"Funguje to?"
"Vždycky." Ubezpečil jí Ted. Dala si Remusovu pochrupující hlavu na kolena a otevřela mu pusu. Ted do ní nalil malé množství zázračné tekutiny. Karen se nad ním sklonila a úzkostlivě ho pozorovala. Z ničeho nic se Remus vymrštil z pohovky. "Au," zaječela, protože jí hlavou silně bouchnul do nosu. Zatímco se držela za nos, Ted se jí smál.
"Zapomněl sem ti říct jejich reakci po užití léku." Omlouval se pobaveně. Remus se posadil vedle Karen a vzpamatovával se.
"Ty si praštěnej!" nadávala mu Karen.
"Počkej- to už sem někde slyšel," smál se pořád. "Ale ne, nezlobíš se viď?"
"Ne, jen mám chuť teď NĚKOMU vrazit!" Teď se však koukal někam za ní.
"Řekl bych, že za chvíli budeš chtít vrazit někomu jinýmu." Karen se podívala za sebe. Na druhé straně seděl Sírius. To by jí až tak nevadilo, ale na jednom jeho koleni seděla Serena. Oni se spolu líbaj! Blesklo jí hlavou . Serena se po něm sápala, jakoby se ho nemohla nabažit. Ne, to ne. Sírius by jí to neudělal. Pravda byla ale jiná. Sírius si klidně bez přestávky užíval hezkou chvilku se Serenou. Na jeden malý okamžik se bála, že se zhroutí. Pak se ale vzpamatovala a rozzuřeně se vydala směrem k nim.
"Čau Karen." Uslyšela ve svém záchvatu.
"Nazdar." Odpověděla vztekle. Uvědomila si kdo to je. Brain se na ní pořád díval. "Je ti dobře?" zeptal se. Karen se zarazila. "Dobře? Ne! Je mi přímo skvěle!" vybafla na něj. Brian sebou nepatrně trhl. Pohled mu spadl na nedaleko se líbající pár a pochopil její náladu pod psa. Karen ani nepřemýšlela nad tím co děla a vrhla se na Briana. Zuřivě ho políbila. Sirus to při jednom ze svých odpočinkových nádechů zpozoroval. Schodil ze sebe Serenu.
"Co si myslíš, že děláš!" zařval na Karen čímž na sebe strhl pozornost všech kolem. Karen se odtrhla od překvapeného Briana.
"To křičíš na mě miláčku?" zeptala se sladce Siriuse. Sirus odhodil na zem skleničku, která se roztříštila na milion kousků. Z kapsy vytáhl hůlku a namířil jí Brianovi přímo mezi oči.
"Nech ho bejt Siriusi!" zakřičela. Kdyby ublížil Brianovi, byla by to její vina a to nemohla dopustit. Sírius si jí nevšímal. Karen popadla Serenu ležící ještě pořád na zemi a namířila na její hlavu svou hůlku.
"Nech ho bejt." Zopakovala ještě jednou. Sírius jakoby uvažoval jestli mu vadí, že Sereně nějak ublíží. Sklonil hůlku. Karen udělala to samé. Zhluboka oddechovala.
"Poďme si to vyřídit ven." Navrhl Sírius chladně. Karen kývla. Následovala Siriuse mlčky do výtahu a ven z kavárny madam Pacinkové. V oknech koutkem oka zahlédla tucet zvědavích tváří, čekající na nějakou senzaci. Mezi nimi i Serena. Venku bylo dusno jako před deštěm. Kolem nich padalo listí.
"Proč si to udělala?" zeptal se Sírius.
"Já? Ty si asi zapomněl na jednu maličkost. Vzpomínáš si jak si dole olizoval Serenu?"
"Jo ták.." zatvářil se pobaveně. Karen musela vynaložit hodně úsilí, aby Siriuse nezaklela. Řekl to, jakoby to byla ta nejnormálnější věc na světě!
"Kvůli tomuhle si se vrhla na Briana?" zasmál se.
"Čemu se jako tak blbě směješ?" vyštěkla na něj místo odpovědi.
"Tobě a tvýmu žárlivýmu chování." Smál se dál Sírius.
"Mám ti snad připomenout to TVOJE žárlivý chování? Málem si ho zabil!" Sírius se přestal smát. Má štěstí, pomyslela si Karen.
"Chtěl sem ho jen trochu postrašit. Nemá si to nechat od takový blázniví holky líbit."
"Já sem podle tebe bláznivá!. Nenapadlo tě třeba, že se mu to mohlo líbit a proto to opětoval!" a mírněji, tak aby to Sírius slyšel dodala: "Ale umí to dobře, to se musí nechat. Vlastně bych to s nim mohla zopáknout…" uvažovala nahlas. Sírius vybuchl.
"Ty kur…" zarazil se v půli věty, uvědomil si, že to je přece jen moc silný. Karen ale moc dobře věděla co chtěl říct.
"Tak kurvo!" Šílela Karen. Namířila na něj hůlku. Z jejího konce vyletělo fialové světlo, které ho zasáhlo přímo do břicha. Sírius spadl na okno madam Pacinkové. Tváře vyděšeně ucouvli, hned na to se ale na okno znovu přilepily, aby se podívali, jak Sírius dopadl. Ležel na zemi a držel se za břicho. Karen k němu přišla. Nesklonila se, chladně se na něj dívala. "Podle tví debilní teorie kluci podvádět v klidu můžou a holky sou hned kurvy?"
Ani nečekala, že se jí to tak dotkne. Její miláček jí řek kurvo? Jen kvůli jedný puse. Je to jen povýšenej hajzl a bude takovej pořád. A já na okamžik věřila, že je jinej! Uvěřila sem, že ho miluju. Karen si setřela slzu. Bylo jí to k ničemu. Po tváři jí stékali další. Rychle se otočila, aby si toho Sírius nevšimnul. Rozběhla se směrem k medovému ráji. Už tu nechtěla být ani minutu. Něčí ruku ji pevně stiskla za loket.
"Počkej." Pokusila se vymanit ze sevření, stisknul jí ještě pevněji.
"Pust mě ty hajzle!"
"Nenechám tě teď odejít."
"To si jen myslíš!" namířila na něj znovu hůlku. Tentokrát to Sírius ale čekal, vystřelil proti ní kouzlo a znehybnil jí. Karen bezmocně padala na zem. Sírius jí zachytil.
"Teď už mi neutečeš." usmál se na ní. Karen ho nenáviděla, nenáviděla ho tak, že by ho byla schopná v tuhle chvíli uřknout. Byla proti němu absolutně bezmocná a on si to určitě skvěle užíval. Ležela mu v náručí a jeho ani nenapadlo jí z tý pro tuhle chvíli ponižující pozice dostat. Klidně se na ní usmíval, jakoby se nic nestalo.
"To kouzlo zruším hned jak se uklidníš. Pochop- byl sem už trochu nalitej, neuvědomoval sem si co dělám. Nechtěl sem ti ublížit a nechtěl sem ti říct…to co sem ti řekl. Je mi to líto Karen." Potom na ní namířil hůlky a odčaroval jí. Hned jak se Karen mohla zase pohnout flusla mu do tváře. "Tohle už nikdy neděj. Myslíš si, že si k holce můžeš všechno dovolit? No jasně, vznešený Black si přece nenechá nadávat od holky…"
"Karen, nech toho…"
"nebudeš mi přikazovat co mám dělat!" zaječela na něj. "Mezi náma je konec." Dodala potichu. Otočila se k němu zády a pomalu odcházela. Nechala Siriuse na pospas svým myšlenkám. Stál tam a díval se za ní. Někdo ho poklepal přátelsky po rameni.
"Siriusi, poď zpátky. Ona se zase uklidní." James ho odváděl pryč.
"Ne, tohle sem zvoral." Řekl tiše, tak tiše, že to ani James neslyšel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 22. září 2007 v 22:10 | Reagovat

baví mě to fakt...mrzí mě že tu nemáš žádný komenty když je to tak skvělá povídka=(

2 Miky Miky | 17. listopadu 2007 v 14:25 | Reagovat

Krásná kapča!!!

3 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 14. ledna 2008 v 19:02 | Reagovat

Je to super, ani sa jej nečudujem, mohla mmu urobiť aj niečo horšie. Somár jeden, dúfam teda, že sa nedajú znova do kopy. Veď uvidím.

Inak, super kapitola, krásne píšeš!

4 nat nat | Web | 8. července 2009 v 14:36 | Reagovat

super!!!!

5 Zuzana Zuzana | 10. března 2011 v 21:31 | Reagovat

Mrzí ma to,ale je to uveriteľnejšie ako keby to Sirius neurobil. Dúfam, že sa k nemu už nevráti. Trochu mi vadilo, že mu tak rýchlo podľahla, toto sa dalo čakať. Inak fajn poviedka. Idem ďalej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama