11. kapitola

20. července 2007 v 19:45 | abbina |  ♣KAREN♣
Karen se probudila první. Do očí jí zasvítily paprsky slunce. Sirius tvrdě spal. Byly propleteni tak, že víc to snad ani nešlo. Jemně se vymotala, aby ho nevzbudila. Sklonila se a dala mu pusu na tvář. Oblíkla se. Zjistila, že má hlad. Kolik je vlastně hodin? Zeptala se sama sebe. V tu chvíli se na zdi objevily ručičkové hodiny.
Deset? To spali tak dlouho? Abych udělala snídani. Před ní se objevila kuchyňská linka. Měla hroznou chuť na cornflakes. Když je snědla, uvařila čaj a ještě jednu misku pro Siriuse. Dala to i s čajem na podnos. Zjistila, že Sirius je už vzhůru.
"Karen! Mně se snad povedlo zkrotit si tě!" řekl, když viděl jak mu nese do postele snídani.
"Moc si nezvykej, to je jen díky mí dobrý náladě."
"A tu máš kvůli čemu?"
"Docela se mi líbila včerejší noc." Řekla na oko lhostejně.
"To znamená, že když to budem opakovat každej den, budeš mi nosit snídaně do postele?"
"To asi těžko, každej den nebudu mít k dispozici kuchyň. A teď už poď, ať nás Lily s Jamesem nehledaj." Sirius rychle dojedl. Oblíknul se a vyšly spolu ven. Za nimi se objevila pevná zeď. Karen vsunula ruku do té Siriusovi. On se ale vymanil a vzal jí do náručí. Něžně ho pohladila po tváři. Následoval dlouhý polibek.
Byla neděle, poslední den prázdnin. Karen s Lily se rozhodli vychutnat si ho v klidu, protože potom se znovu rozjede školní stres, testy, a na nic nebude čas.
"Nevzbudíme kluky?" zeptala se, když procházeli v plavkách kolem jejich ložnice.
"Abysme na ně čekali, než se vyhrabou z postele? Ne."
Měli namířeno k jezeru.
Rozprostřeli si deky. Lehli si a začali se slunit.
"Připadám si jako ňáká hloupá nána." Zvedla se asi po půl minutě opalování Lily.
Karen jí neslyšela. V uších měla sluchátka a kývala si hlavou do rytmu. Lily obrátila oči v sloup a zase si lehla. Nebyla zvyklá na tenhle druh mudlovské zábavy. Netrvalo dlouho a usnula. Karen vůbec nevnímala svět. Někdo se nad ní sklonil a dal jí pusu. Usmála se a otevřela oči.
"Siriusi! Už si konečně vstal?" Sirius jí vyndal s uší sluchátka a pomohl jí na nohy. Karen vyskočila.
"Usmívej se, vyletí ptáček." Řekl otráveně. Nechápala. Ukázal za sebe. Úplně zapomněla, že se dnes mají všichni vrátit. Spatřila asi padesát vyjevených očí. Nikoho ani nenapadlo, že se Sirius a Karen, nejhádavější pár na škole, jak bylo otištěno ve školních novinách dají za čtyři dny dohromady. Ještě větší šok však pro ně bylo, když přišel i James a políbil Lily, která mu, k jejich údivu nedala facku ani ho neseřvala.
"Rychle pryč." Pošeptala Siriovi, když zahlédla několik fotoaparátů. Někteří kluci poklepávali Siriuse po ramenou. Vzal jí za ruku a utíkal s ní směrem do hradu. Jamese s Lily nechali za sebou.
"Co to bylo! Zbláznily se nebo co?"kroutila nad nima Karen hlavou.
"To nevim, ale měly bysme se rychle někam ztratit."
"A kam bys chtěl jít?"
"O něčem bych věděl. V takový tý kavárničce madam Pacinkové. Dole mají volnou docela velkou místnost. Bude sranda. Taková rozlučka s prázdninama. Pozvu tě na panáka," usmál se na ní. Drželi se za ruce.
"Ty mě chceš vožrat?"
"To bych si nikdy nedovolil." Ušklíbl se.
"Pudu jestli tam bude i Lily."
"To je jasný, sme s Jamesem hlavní organizátoři, myslíš, že by nepozval svojí lásku?"
"Pudu ráda, ale jestli se ztřískáš, já tě zpátky tahat nebudu."
"Ty radši nic neřikej. Abych nakonec netahal zpátky já tebe. Zvládnete tam přijít spolu s Lily a Remusem v šest tajnou chodbou, jak končí v medovim ráji?"
"Vy tam s náma nejdete?" podivila se Karen.
"Musíme to tam připravit, takže deme už teď."
"Fajn, my tam v šest budem." Usmála se.
"Super, tak já běžim, James tam na mě už čeká. Pa."
"Na něco si zapomněl!" zavolala a poklepala na tvář. Sirius se vrátil políbil jí na rty. Pak jí vzal v podpaží a zatočil s ní.
"Si moje životní láska, víš to? Kvůli tobě už ani nebuzeruju toho slizouna Snapea."
"To je dobře. Běž už. Připravte pořádnou oslavu."
"To si piš."
"Karen!" zavolala na ní Lily.
"Lily! Říkal ti James o tom večírku?"
"Jo řikal. Moc se mi tam nechce. Jestli ti Sirius sliboval, že se nevožere, tak mu to nevěř. Všichni budou zlitý jak dobytci a oni dva teprv."
"Nejsem jeho manželka, takže mu do toho nemám co kecat." Pokrčila rameny Karen. Kolem nich procházeli dvě holky ze čtvrtého ročníku. Ta jedna se u nich zastavila. Natáhla ke Karen ruku a vysokým, protivným hláskem se jí představila.
"Ahoj, já sem Serena Dereková, dete taky na tu párty?" Karen se na ní dívala se znechucením. "Deme." Řekla prostě.
"Tak to je super, možná se tam uvidíme. Tak já se du připravit." A zasmála se zvonivým smíchem.
"Vsadím se, že si ten smích cvičí doma před zrcadlem." Řekla Lily.
"Doufám, že drahá Serena neví kudy se tam de."
"Chodila se Siriusem, víš to?" poznamenala Lily jakoby nic.
"A Sirius jí pozval?"
"Vypadá to tak." Dál už se k tématu nevraceli. Karen se o to nestarala. Nebyla typ holky, která by žárlila jen kvůli tomu, že pozval svojí bejvalou. Musela uznat, že byla hezká. Blondýna, modrý oči. Nedivila se, že s ní Sirius chodil. Podle Jamese před ní chodil jen se samými blondýnami. A Serena byla typická pro svůj druh. Vysoká, hezká a tupá.
Celé odpoledne strávili s Remusem. Jen tak se flákali po hradě.
"Holky, nechcete na ten večírek jít s náma?" zavolal na ně kluk ze sedmého ročníku a ukázal na svoje kamarády.
" Ne dík, ani nevim jak se jmenuješ!" smála se Karen. Vypadal jako takový ten třídní bavič.
"Sem Ted a ty si Karen, zamiloval sem se do tebe na první pohled."
"To je škoda Tede. Já do tebe totiž ne."
"Já to věděl. Třeba se to večer změní." Mrkl na ní přátelsky. Karen mu zamávala.
"Reme, kamaráde, deš tam doufám taky."
"Jojo, uvidíme se tam." Ted se otočil ke svým spolužákům a vesele jim něco sděloval. Všichni kolem něj vyprskli smíchy.
"Ted je tvůj kámoš?" zeptala se Karen Remuse.
"Známe se. Párkrát sme se snažily ještě s Jamesem a Siriem zlikvidovat paní Norrisovou." Remus se při té vzpomínce tiše zasmál.
"Je dobrej. Jestli tam budou jen takoví pohodoví lidi, začnu se na to těšit."
"Jo, kluci tam budou v pohodě, ale pokud sem dobře slyšel pozvali tam taky takoví tři holky. Jsou jako z jinýho světa. Chovaj se až odporně dětinsky. Jednou sem jim to řek a málem mě ukopali botama na jehlách."
"Serena a spol." dodala Lily na vysvětlenou.
"Kdo je ten spol?" zeptala se zvědavě. Remus ukázal před sebe. Proti nim kráčelo tříčlený komando v čele se Serenou.
"Karen! Ráda tě vidím." Zaječela na ní.
"Neříkej." Karen se na ní kysele usmála. Serena si její poznámky nevšímala.
"Tohle je Rice a Linda." Všechny už byly kompletně připravené na večer. Karen si na chvíli připadala jak ve svém rodném městě. Bože, jak se tyhle holky mohly stát čarodějkami? Doufala, že se s nima už rozloučí, ale Serena pokračovala.
"Ale jakto, že nejsi převlečená?" odpověď jí očividně nezajímala. Se zamračenou tváří se podívala na Remuse. "Co ten tu dělá?" Karen přetekly nervy. Musí jí jasně dát najevo, co si o ní myslí, nebo za ní bude Serena pořád chodit.
"Remus je můj kamarád, máš snad něco proti?" sladce se usmála. Naopak Sereně úsměv zamrzl. "Chápu , že si ho za tak krátkou dobu nestihla poznat, ale můžeš mi věřit, že je to namyšlenej snob." Remus se potichu zasmál. Zato v Karen vřela krev.
"Tak ty si budeš brát do huby mí kámoše?" Výhrožně vysunula bradu. Serena vypadala vyděšeně. Ale jen na chvíli, pak začal pracovat její malý mozeček.
"No ty máš teda povedený kámoše." Dostala ze sebe ne příliš trumfující větu.
"V každym případě jsou povedenější než ty." Všimla si kolik ukazují její hodinky na zápěstí. To už je pět? "Hele ráda bych s tebou ještě pokecala, ale nemám čas a ty myslíš moc pomalu. Tak se měj." A spolu s Lily a Remusem pokračovali v cestě.
"To bylo dobrý." Pochválil jí Remus.
"Dík." Řekla mu nevzrušeně. Cítila na svých zádech Serenin tupý pohled.
"Jak se něco takovýho může narodit, to teda nechápu." Svěřila se jim.
"Nechci tě strašit Karen, ale Serena není člověk, kterej by to nechal jen tak. Bude se ze všech sil snažit, ňák se ti pomstít. Věř mi, vim o čem mluvim. Ten kopanec cejtim ještě teď."
"Dík za varování, ale neumim si moc dobře představit, co by mi asi ta dutá hlava mohla udělat. My se pudem převlíct, jo? Za čtvrt hodiny pod schodama."
"To určitě. Znám to holčičí za čtvrt hodiny." Smál se Remus. To už ale vyběhly nahoru.
"Máš co na sebe?" zeptala se úzkostlivě Lily. Karen otevřela skříň napěchovanou oblečením.
"Tradá." Slavnostně rozhodila rukama.
"Páni, rozhodně máme z čeho vybírat." Uznaně prohlížela poličku po poličce. "Můžu si pučit tohle tílko?" vykřikla. Karen přikývla a Lily hned ze skříně vytáhla tričko s tlustými proušky. Střídal se bílý proužek se zlatě třpitkovým. Uvazovalo se za krkem. Hned ho na sebe oblékla.
"Jak vypadám?"
"Uvaž si to malinko víc. Je ti vidět podprsenka." Došla k ní a trochu to utáhla.
"Dík. Co k tomu, " přemýšlela.
"Jestli ti můžu poradit, vem si džínovou minisukni. Hodí se a přitom je to klasika a v tý je síla." Lily nadšeně souhlasila. Na nohy si dala svoje černé botky na podpatku.
"Vypadáš prostě skvěle. A teď já…vezmu si korzet, džíny a kanady." Přitom to všechno házela na postel. Oblékla si to a podívala se do zrcadla. Korzet mě černou barvu, ale byl jen látkový. Nechtěla si hrát na gotický styl. Džíny, správně ošoupaný, si zapravila do svých milovaných botiček.
Vlasy si stáhla nahoru do copu a do uší si strčila dlouhý černý skleněný náušnice. Lily měla vlasy jen tak volně spuštěné. Dole se jí krásně vlnily.
"Myslim, že už s tim nic neuděláme, kolik je hodin?" ptala se Karen a sedla si na postel k Lily.
"Hmm, pů šestý. Stíháme to?"
"Nevim, nikdy sem tamtudy nešla. Remus nás zabije. Přetáhly sme o čtvrt hoďky." Karen popadla Lily za ruku. Seběhly ze schodů, kde na ně už Remus čekal.
"Věděl sem to." Okomentoval hned jejich pozdní příchod.
"Nech si to." Usadila ho Karen.
"No jo, ale sluší vám to. Musíme si pohnout. Je půl a pět." Cesta do Medového ráje jim zabrala třičtvrtě hodiny a než došly do podniku madam Pacinkové bylo půl sedmé.
"Ehm- madam?" upoutala na sebe Lily pozornost madam Pacinkové. Boubelka se na ní zahleděla s nesmírně milým úsměvem. "Copak si dáte drahoušci?" Karen se rozhlížela kolem. Nevypadalo to tu zrovna na skvěle rozjetý večírek. Ze stropu neustále padalo podzimní listí všech barev. Byly tu jen čtyři lidi. Dva seděli u kulatého stolu u okna a zaláskovaně si hleděli do očí. Další pár tvořily dvě staré paní, popíjející kafe. A kde je James a Sirius?
"Přišly sme na jednu akci. Má se prej tady konat." Pospíšila si s vysvětlením Karen.
"Tak to musíte do téhle kabinky. Odveze vás do přízemí, tam si to nějací dva chlapci pronajali."
"Děkujeme." Rozloučil se Remus. Nacpali se do kabinky ukryté za černým sametovým závojem. Fungovala stejně jako výtah, jen se tam nic nemačkalo. Rovnou je to svezlo o patro níž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 14. ledna 2008 v 18:33 | Reagovat

No uvidime...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama