10. kapitola

20. července 2007 v 19:43 | abbina |  ♣KAREN♣
Karen spala alespoň čtyři hodiny. Za oknem už byla tma. Jak to, že tu ještě není nikdo z nebelvírských? Vzápětí si to uvědomila. Zítra jsou prázdniny. Dneska většina dětí odjížděla domů. Krb byl vyhaslý a v místnosti začala být zima. Napadlo jí, že půjde do svojí ložnice. Zvedla se a došla ke dveřím. Vešla. Uviděla obrys Jamese s Lily. Měly přes sebe deku. Lily spala Jamesovi na hrudi. Karen udělala potichu tři kroky vzad a zavřela za sebou. Klaplo to. Byla ráda, že jim to vyšlo. Přála jim to. Rozhodla se, že se trochu projde na čerstvém vzduchu, třeba k jezeru. Zdálky si všimla tmavé postavy. Nebyl to nikdo jiný než Sirius. Nechtěla se s nim teď hádat. Potřebovala být sama. Podívala se na černé nebe. Bylo poseté hvězdami. Zasněně se koukala na měsíc. Došla až k vrbě mlátičce. Vzpomněla si, jak chtěla za každou cenu zjistit, co je tam tak zajímavého. Musí tu bejt ňáký tajný vchod. A byl. U země si Karen všimla temné díry. Rozhodným krokem se tam vydala. Nedošla ani ke kmenu a zaslechla skřípavý zvuk. To se probouzela vrba mlátička k životu. Karen to samozřejmě nevěděla, jinak by tam tak lehkomyslně nevlezla. Otáčela se na všechny strany, aby zjistila, co se děje. Najednou jí něco švihlo přes záda. Zakřičela bolestí. To už se na ní řítil ohromný kmen. Uskočila na poslední chvíli, ze zadu jí švihla jiná větev přes tvář. Věděla, že to moc dlouho nevydrží. Pomalu jí opouštěli síly. Měla jedinou možnost- dostat se na jednu z větví. Jedna tlustá větev se k ní zrovna přibližovala nebezpečně rychle. Zasáhla jí do břicha, ale Karen se na ní udržela. Větev s ní lomcovala ze strany na stranu. Sklouzla z ní, naštěstí se zachytila nohama. Hlavou dolů viděla, jak se něco černého vrhlo mezi řádící větve. Obratně to uhýbalo drsným útokům vrby mlátičky. Člověk to nebyl, byl to pes! Nevěděla jak to udělal, ale strom se z ničeho nic přestal hýbat. Karen zůstala vyset hlavou dolů ve vzduchu. Nohy jí vypověděli službu a ona sletěla na zem. Pes do ní začal strkat čumákem, jakoby po ní něco naléhavě chtěl. Zamrkala. Najednou před ní už nestál velký černý pes, nýbrž Sirius. Vzal jí do náručí a odnesl jí dál. Postavil jí na zem. Hned jak se vzpamatovala, začala na zádech cítit nesnesitelné pálení a štípání. Sykla.
"Nestalo se ti nic?" zeptal se jí.
"Nevim, bolí mě záda." Sirius jí otočil.
"Lumos." Zašeptal. Hůlka se rozzářila a odhalila roztrhanou mikinu se stopami krve. "Ježiši, nedivim se, že tě bolí. Odnesu tě do ložnice." Na nic se neptal a dal si jí přes rameno. Věděla, že kdyby jí chytnul jinak, bolelo by jí to ještě víc. Radši tedy spolkla bolestné vykřiknutí. Šly chodbou do nebelvírske věže. Nikdo z nich nemluvil. Až Sirius: "Sakra." Zaklel.
"Co je?" zeptala se ho potichu.
"Filch, hlídkuje tu. Jestli nás najde, s chutí nás pošle rovnou domů."
"Sakra." Zaklela Karen.
"Moje řeč." Řekl ironicky.
"Kam teď?" Sirius jí neodpověděl, vypadalo to však, že ví moc dobře kam. Karen už byla pozice hlavou dolů pěkně nepohodlná. Zaklepala mu na záda. "Už tam budem?"
"Sme tu." Sirius jí pustil opatrně na zem. Karen se ani nehla. Každý pohyb jí bolel jako čert. Před jejíma očima se objevily dveře. Sirius jí zase nabral a vešly dovnitř. Uvnitř byl krb stejný jako je ten v nebelvírké místnost. Hořel v něm oheň . Před krbem se rozkládala vysoká matrace. Ve zdi bylo také jedno okno, otevřené do kořán. Sirius jí posadil na matraci.
"Hodil by se mi kotlík a přísady na lektvar Delurin." Vedle něj se objevil kotlík a pár přísad.
"Co je lektvar Delurin?" nedůvěřivě koukala na zvláštní přísady.
"Léčivej lektvar. Mělo by ti to zacelit rány." Sirius se pustil do vaření. Karen pozorovala, jak seká kořínky na drobno. Jeho ruka byla vidět jen rozmazaně. Tak rychle to zvládal. Za půl hodinky už lektvar bublal nad krbem. Sirius ho odstavil a přinesl k matraci.
"Lehni si na břicho." poručil jí. Karen si poslušně lehla.
"A tohle si sundej." Ukázal na její mikinu. "I s tou košilí." Dodal.
"Už zase se mám před tebou svlíkat? Posledně to dopadlo katastrofálně." Sirius zdvihl oči od lektvaru, který míchal. "Posledně si na sobě neměla žádný hluboký rány."
"Já mám na zádech hluboký rány?!" lekla se Karen. "Nezůstanou mi jizvy?" Sirius se zasmál. "Tak ona má na zádech šrámy jak po biči a jediný co jí zajímá je, jestli bude mít bezchybný zádíčka jako dřív, místo aby měla starost o to jestli to bude bolet. Typická holka. Já vám asi fakt nerozumim."
"Ty by ses taky staral." Odsekla. Sundala si mikinu i s trikem. Stejně jí takhle už viděl.
"No pokračuj, ne." Řekl se samozřejmostí v hlase. Myslel to vážně?
"Co tak koukáš. Mám ti ten lektvar mazat na podprdu?" Karen skousla ret. Nemůže si přece před Siriusem jen tak sundat podprsenku!
"Siriusi, přece po mě nechceš, abych si sundala podprsenku." Znělo to skoro prosebně.
"Ty se přede mnou snad stydíš?" popíchnul jí Sirius.
"Spíš se tě bojim. Mám takovej pocit, že si schopnej všeho." Řekla Karen ne úplně popravdě.
"Neboj, já ti neublížim. Nebyla bys první, kterou sem viděl nahou. A to ne jen vršek." Tázavě se na něj podívala. "Ty si už s ňákou holkou…no vždyť víš. Jo?" Sirius se záhadně usmál. Hned na to ale zakroutil hlavou. "To ne, jen sme se párkrát zašly podívat do dívčích sprch ve druhym patře."
"Vy špehujete!" smála se Karen, pak jí však úsměv zamrzl, když si uvědomila, že ona se tam přece sprchuje taky. "Neviděli ste mě tam, že ne!"
"Tenhle rok sem zatim neměl čas." Uklidnil jí. Chvíli bylo ticho. Pak se Srius zasmál. "To bych byl lepší než Casanova, kdybych měl spát se všema, s kterýma sem chodil." Karen potěšilo, že ještě se žádnou nespal, i když vlastně nevěděla proč.
"Hlavně bys teď mohl bejt mnohonásobnej tatínek." A při té představě se ušklíbla.
"To mi ani neřikej, hrozná představa."
"Proč? Ty bys nechtěl bejt táta?"
"V patnácti? Ty bys snad chtěla bejt v patnácti máma?"
"Já nikdy máma nebudu." Řekla mu smutně Karen.
"Vidíš svojí budoucnost ňák moc černě."
"Moje budoucnost totiž černá je." Myslela na chmurný rozhovor s Brumbálem. Sirius jí nechtěl rušit z jejího dumání, ale lektvar už ztuhl a nejúčinnější byl právě teď.
"Lehni si Karen." vyzval jí a nabral dvěma prsty trochu Delurinové masti. Karen si zase lehla na břicho. Sirius jí jednou rukou rozepnul podprsenku hned na první pokus.
"Hej, netvrď mi, že si to nikdy nedělal!" překvapeně vykřikla Karen. Sirius přehodil její podprsenku přes okraj otevřeného okna.
"Smiř se s tim, že sem talent od přírody." Vetřel jí mast na rány. Byla hrozně studená. Najednou zafoukal silný vítr a podprsenka sletěla na trávu. Karen si toho nevšimla, zato Sirius to viděl moc dobře.
"Ehm…Karen?"
"Hm?" Karen si vychutnávala masáž. Měla zavřené oči.
"Ta tvoje podprsenka…no…uletěla."
"Cože?" podívala se na okno. Nebyla tam. "Kecáš, schoval si jí, viď?"
"Tak se tam di podívat, jestli mi nevěříš." Bránil se Sirius.
"Taky že pudu!" Vstala a překřížila ruce na hrudi. Přicupitala k oknu. Její bílá podprsenka se válela v trávě. Vytáhla z kapsy hůlku. "Accio podprsenka!" Nic se nedělo. "Accio! Accio! Accio!" zkoušela.
"Je to zbytečný." Zavolal na ní. Ležel na matraci s rukama za hlavou a překříženýma nohama.
"Jak to, že je to zbytečný!" otočila se na něj nasupeně.
"Z venku by si tohle okno vůbec neviděla. Dalo by se říct, že sme v místnosti, která vlastně není, takže nemůžeš chtít po tvý podprdě, aby přiletěla do neexistující místnosti."
"Co mám teď dělat?!" rozkřikla se na něj.
"Třeba se di kouknout do zrcadla jak krásně se ti zacelily ty rány." To Karen zajímalo. Došla do kouta, kde bylo umístěno zrcadlo velké asi dva metry na délku. Natočila se, aby viděla na záda. Nebyl tam ani náznak po jakémkoli zranění. V zrcadle viděla odraz Siriuse. Díval se na ní. Nemohl to vydržet. Zezadu k ní přišel a objal jí kolem ramen. Svoje prsty propletl mezi těmi jejími a pomalu sjížděl dolů. Karen se mu nebránila. Chtěla to už dávno, ale bála se že se spálí. Líbal jí na krk a na ramena. Otočila se k němu. Zrychleně dýchala, zato on byl úplně klidný. Palcem jí přejel po rtech, které měla mírně pootevřené. Něžně jí políbil. Svlékla mu triko a rozepnula knoflík u kalhot. Chytil jí v podpaží a zvedl do vzduchu. Obtočila svoje nohy kolem jeho pasu. Prsty mu prohrábla vlasy. V naprostý tichosti jí donesl k matraci. Sundal si kalhoty a stáhl z ní i ty její.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikky nikky | Web | 26. srpna 2007 v 13:55 | Reagovat

ALe Lily s Jamesem se dali dohromady az v sedmem:D:D...Ale neva je to pekne i tak:)

2 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 19:07 | Reagovat

krása

3 Minoka Minoka | 7. ledna 2008 v 0:53 | Reagovat

inak tak ma napadlo preco nesla za tou osetrovatelkou v inych poviedkach behaju s na osetrovnu s kazdou hovadinou a ona ma bolavi clenok,rany na chrbte ale na osetrovnu nejde 8-D tato poviedka sa mi fakt paci

4 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 14. ledna 2008 v 12:53 | Reagovat

No, hej, to je vlastne pravda, ale aspon je vecsia sranda, na osetrovni by sa nemohol Sirius tak predviest. No som zvedava, kam sa to az dostane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama