1. kapitola

20. července 2007 v 19:28 |  ♣KAREN♣
1. kapitola
Karen seděla v obýváku, rozvalená na pohodlném křesle a žvýkala chipsy. Byla strašně unavená, protože se právě vrátila z gymnastiky. Přestože to považovala za ztrátu času, byla ráda za svou vysportovanou postavičku, kterou jí mohla kterákoli holka závidět. A taky záviděla. Nejen právě kvůli tomu neměla moc kamarádek, ale jí to nevadilo. Všechny holky co poznala, jí připadali nesnesitelné, neuměli se bavit o ničem jiném než o klucích, hudbě, a o tom, jak to maj se svými rodiči těžký. Na tyhle řeči byla přímo alergická. A dávala to všem těm slepicím řádně najevo. Její matka, štíhlá, dokonalá blondýna byla právě na odsávání tuku. Když si to Karen představila, musela se nad matčinou marnivostí pousmát. Opravdu se snažila mít svou matku alespoň trochu ráda, ale nešlo to. Když byla Karen ještě malá, měla matku ráda, dokud si neuvědomila, že jí má spíš jako plyšovou hračku. Oblékala jí do drahých, obvykle růžových šatiček, každé ráno jí cpala pod nos ovesné vločky, protože se po nich netloustne. Kdyby z Karen nevyrostla krásná holka, její matka by byla schopná zříct se jí. Poslat jí třeba do dětského domova, tak byla marnivá. Karen to věděla a bolelo jí to. Proč zrovna ona musí mít matku, která za celý svůj život se snad ani jedinkrát upřímně nezasmála. Často si přála, aby jednoho dne vstala a v kuchyni stála úplně normální maminka, vlasy sepnuté do obyčejného culíku, kolem pasu zástěru a na tváři dobrosrdečný láskyplný úsměv. Ale to se nikdy nestalo.
Karen se unuděně zvedla od televizního seriálu a vyšla s prázdným balíčkem chipsů na ulici. Popošla pár kroků k sousedovi popelnici a hodila tam odpadek. Kdyby matka zjistila, že se cpe něčím tak kalorickým, asi by dostala infarkt. I když, to by nebylo tak špatné, měla bych od té slepice pokoj, pomyslela si a nepořádně odhrnula dlouhé hnědé vlasy z čela. Chvíli tam jen tak stála a nechala vítr pohrávat si s jejími vlasy. Velké zelené oči hleděly kamsi do neznáma. Ze zasnění jí vytrhl řev motorky. Trhla sebou. Se smykem zastavila hned u ní. Instinktivně uskočila a málem spadla do živého plotu. Když zjistila, kdo za ní sedí, nálada se jí ještě zhoršila.
"Nazdar Karen" zvolal namachrovaný asi šestnáctiletém kluk. Byl oblečen podle vzoru Kena a za sebou mu nechyběla ani barbie, přitisknutá na jeho záda. Ta jí jen sjela posměšně od hlavy k patě její tílko a džíny v klučičím střihu. Karen její pohled zachytila a stručně se zeptala: "Na co čumíš, barbíno?"
"Na tebe" řekla tupě. "Ty kalhoty máš po bráchovi? Vypadá to dost blbě."
"No hlavně, že ty máš vkus. Ty kozačky na jehličkách s tou minisukní skvěle ladí ke kanárkově žlutý motorce, fakt super. Ty se za ní nestydíš, Marku?" otočila se znechuceně na ke klukovi a nevšímala si jejích kyselých pohledů.
Sesedl z motorky, naklonil se k ní a pošeptal: "Na jejím místě by si mohla bejt ty." Pokusil se svést jí.
"Ne díky, nezahazovala bych se s tak tupim ksichtem, jako je ten tvůj" usmála se na něj.
"Seš taková kráva…" vztekle se na ní podíval, nasedl na motorku a odjel. To bylo rychlý, pomyslela si a s vítězoslavným pocitem se vrátila domů. Možná jí už ani nebude otravovat. Všude nebyly takoví lidi, jako oni dva, jen v téhle části města vládli blondýny a Kenové. Ty ostatní jí ale taky nezajímali. Žila tu patnáct let a protože nechtěla zapadnout do toho jejich hloupého kolektivu, raději se všech stranila. Kvůli tomu se jí všichni posmívali a ona ty posměšky musela snášet. Po nějaké době, ale vůči vtípkům na její adresu začala být imunní. Její smutné dětství mělo za následek, že zatrpkla a s nikým se nesnažila ani skamarádit. Všichni ve městě jí považovali za trochu divnou. A ne bez důvodu. Už v jejích pěti letech se objevily jakési prapodivné schopnosti, které neuměla logicky vysvětlit. Byly zrovna na výletě s mámou. Procházela se blízko útesu a matka na ní volala ať se okamžitě vrátí. Malá Karen ale byla zvědavá, chtěla hodit dolů kamínek, aby slyšela, za jak dlouho dopadne. A jak se naklonila, ztratila stabilitu a spadla. Když její matka uslyšela ten výkřik plný strachu, začala hystericky ječet. Popošla blíž k útesu. Věděla co uvidí, když ale pohlédla dolů, nikde neleželo žádné tělo. Vystrašilo jí to. Nechápala, kam mohla její dcera zmizet.
"Mami, mami, to bys nevěřila, co se mi stalo!" Vylekaně se otočila. Karen k ní vesele běžela, jakoby se nic nestalo. Živá a bez jediného šrámu.
"Ty…ty nejsi mrtvá?" vydechla.
"Právě to se ti snažím říct. Umím létat mami, ukážu ti to, chceš?"
Karen její reakce úplně odrovnala. Chvilku bylo ticho a pak se matka nadechla.
"Ne, půjdeme domů." Řekla jen a rychlím krokem vyrazila k domovu.
"Ale mami…" pípla Karen, bylo jí do pláče. "Vždyť sem málem umřela." Zakřičela. Teď už po její tváři tekl proud slz a nešel zastavit. Ta ale jen šla, hledíc do předu. Svou dceru ignorovala. Karen se za ní rozběhla, nevěděla co se s její matkou stalo.
Domů přišly asi v šest. Poslala uplakanou holčičku hned spát a sama si sedla do křesla a zapnula televizi, ale nedívala se na ní. Přemýšlela…myslela na to, co se dnes stalo. Doufala, že Karen nebude taková…stejná jako její táta. Z celého srdce ho nenáviděla, za to co jí udělal. Ona ho milovala, ale jemu šlo jen o to dostat se do blízkosti otce. Ten jeho kouzelnický spolek ho pověřil úkolem. Zbavit se starosty tohohle města, jejího otce. Nechtěl spolupracovat s jejich ministrem kouzel. Naléhali na něj, že jestli to neudělá, budou nuceni ho zavřít. Říkali mu něco jako, že nebudou riskovat prozrazení kouzelného světa. Měli totiž začít útoky na mudly (lidi, co neumějí čarovat), vyhrožoval jim nejobávanější černokněžník těch dob- Grindewald. Jeho cílem bylo stát se ministrem, aby měl moc vládnout světu kouzel. Ts, taková pitomost, ušklíbla se. Otec ale nenáviděl cokoliv nadpřirozeného, podle něj to byla známka nevyspělost moderního světa a on přece nebyl hloupí. Vždycky říkal, že se vše dá nějak rozumě vysvětlit a oni ho dovedli k šílenství. Ukazovali mu různá kouzla, aby uvěřil. Zpočátku si to všelijak vysvětloval, oni ho ale tak vydeptaly, že se úplně zbláznil. Přišel do jejího života, zlomil jí srdce a zase odešel. Měla v sobě tolik zlosti. A k tomu všemu byla těhotná. Zapřísáhla se, že NIKDY nedovolí, aby její dcera v takovém světě žila.
O prázdninách, kdy Karen bylo právě jedenáct let, začali chodit dopisy. Všechny před dcerou utajila, ale ani to nepomohlo. Do jejich domu přišel muž se špičatým kloboukem a dlouhým zeleným hábitem. Věděla, že je z toho hrozného společenství.
"Dobrý večer, jmenuji se Albus Brumbál, asi víte z jakého důvodu jsem vás navštívil," a přívětivě se usmál.
"Vim. A věřte mi, že nikdy nedovolím, aby se z ní stala čarodějka." Propichovala ho vražedným pohledem. Jeho to ale vůbec nevyvedlo z míry.
"A vy zas můžete věřit mě, že jestli bude chtít, nikdo jí v tom nezabrání…"
"Já ano," skočila mu do řeči, "radím vám, ne prosím vás abyste odešel." Hlas se jí zlomil. Brumbál se na ní podíval s lítostí v očích. Znal její příběh, zármutek a zlost, která v ní dřímá. Zamyslel se a pak jí řekl. "Víte, že byla o ní vyřčena věštba? Ona bude do našeho společenství patřit, dám vám i jí čas, ale jednou se k nám dostane a tomu vy nezabráníte." S těmi slovy odešel. Dívala se na něj, dokud ho nepohltila tma. Zašeptala: "Jen přes mou mrtvolu, Brumbále." A zabouchla dveře.
Karen zaslechla chrastit klíče. Matka se vrátila.
" Co tu sedíš, nemáš co dělat?" řekla hned jak jí uviděla.
"Taky tě ráda vidím." Poznamenala sarkasticky. Za ní se do domu cpal nějaký chlap. Nebylo to pro ní žádné překvapení. Zase si našla přítele. Tenhle byl od ní alespoň o dvacet let starší, měl pleš a podle obleku to byl asi bohatý inženýr, nebo tak něco. Karen se radši zvedla a zamířila do svého pokoje.
"Stůj!" zakřičela na ní matka. "Chci ti někoho představit."
A tak se zase vrátila a sedla si zpět do křesla. Matka s tím chlápkem si sedli naproti ní, držíc se za ruku.
"To je Danny, a tohle je má dcera Karen." Představila je stručně.
"Ahoj." Usmál se na Karen, pak se otočil na její matku a poznamenal. "Protivná dceruška, co?" Oba se začali smát. Bylo vidět, že mají něco upito.
"To nebudu poslouchat." Zvedla se zase Karen.
"Sedni si sakra!" zaječela na ní máma.
"Je vidět, že si nikdy nezažila pevnou ruku otce." Pronesl Danny, "Ale toho od teď postrádat nebudeš." Karen zmateně pohlédla na Matku.
"Ano, budeme se brát. Danny se dokonce nabídl, že ti zaplatí internátní školu. Tři se do tohohle domečku nevejdeme a Dannyho dům mu zabavila jeho bývalá manželka s dětmi. Co na to říkáš?" Karen na to neříkala nic, vyrazilo jí to dech. Tohle byla poslední kapka jejího nudného, nenáviděného života. Zprudka se postavila, až se její matka lekla.
"Jestli si toho zazobanýho dědka vezmeš a mě strčíš do internátu…" Ani to nedořekla a přilítla jí facka. Se slzami vzteku v očích se podívala na Dannyho.
"Ty fagane, ještě jednou a dostaneš takovou nakládačku, že se z toho jen tak nevzpamatuješ!" prskal Danny celý brunátný v obličeji.
"Seš slizskej dědek, kterého si matka bere jen kvůli prachům!" Stavěla se vztekle na odpor. Další facka. Ztratila rovnováhu a spadla na zem. Hlava jí třeštila. Byly to opravdu silné rány. Tak tohle ne, už nikdy.
"Tady mě už nic nedrží. Už nikdy tě nechci vidět. Ty nejsi moje matka." Vyběhla ven, aniž by se kdokoli zmohl na jediné slovo. Běžela po temných, mokrých ulicí dokud nebyla dost daleko od nenáviděného domu. Pak si udýchaně sedla na chodník a začala brečet. Nevěděla, jak dlouho. Začalo znovu pršet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šarčíík Matěj Šarčíík Matěj | Web | 8. srpna 2007 v 21:59 | Reagovat

bejt tebou,až to doděláš,pošli to do nakladatelství...už vidim ty titulky:

Mladá okouzlující dívka napsala druhého harryho pottera!!!

Harry Potter nebo Karen?!Kdo je větší čaoděj,že okouzlí statisíce lidí?

Mladá Karen,čarodějka a takzvaný druhý harry potter,bude zfilmována

Mladá spisovatelka Karen je nejváženější a nejbohatší ženou na světě!Není ani dospělá (nebo jo???) a už se jí na kotno dováží stamiliony!!!

:-D konečně by si někdo koupil noviny :-D si fakt nadaná

2 abbina abbina | 9. srpna 2007 v 14:29 | Reagovat

:DDD....děkuju moc, je tak krásný tohle slyšet, moc mě to potěšilo, kuju:)

3 evelis evelis | Web | 1. ledna 2008 v 17:30 | Reagovat

teda je to neuvěřitelný ale děsně podobnej začátek mam i ve svý povídce na svym nettu a přísahám že to bylo z mojí hlavy,upřímě tvoje je lepší taky já psát neumim a nemam ani jeden komentář ale dost mě to překvapilo dyžtak si tu první kapitolu přečti pls.je to rubrika*ANDIE ,NOVÁ POSILA KOUZELNICKÉHO SVĚTA* je tam ona jak jí rodiče zakázali do bradaic takže o tom do 15 neměla tušení a taky bez kamarádů a taky o ní byla věštba:D neuvěřitelný,přísahám nemam to od tebe zkopčený:-*úžasný

4 Minoka Minoka | Web | 6. ledna 2008 v 23:15 | Reagovat

supeer

5 Neviditelna Neviditelna | E-mail | Web | 12. ledna 2008 v 18:12 | Reagovat

Jeto super. Začiatky zvyčajne bývajú nudné, ale toto je super, má to spád a pointu, hned idem dalej, je to veľmi dobré!

6 Beltrix Beltrix | Web | 21. října 2008 v 20:59 | Reagovat

Ten začátek vypadá zajímavě, i když to není přesně podle mého gusta.

7 Zuzana Zuzana | 10. března 2011 v 20:27 | Reagovat

Nemám moc rada neznáme osoby vo svete HP, ale kto vie? Možno tam zapadne. Aj keď ja radšej čítam o mojich obľúbených postavách. Ale to nevylučuje, že si neobľúbim aj Karen.Idem na ďalšiu kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama